Kdybychom chtěli hnutí STAČILO! odbýt jednou větou, mohli bychom říct, že jde o slepenec — a nebyli bychom daleko od pravdy. Jenže to je jen část obrazu. Mediální mainstream, který tradičně straší komunisty, žádnou hlubší analýzu nechce ani nepotřebuje: vystačí si s morálním odsudkem. Komunisté = Rusko, Konečná = Putin. Hotovo, dvacet. Takové zjednodušení je však stejně nedostatečné jako povrchní.

Hnutí Stačilo! svou různorodostí připomíná kandidátku Slovenské národní strany (SNS). Tu v roce 2023 kromě samotných straníků tvořily i nejrůznější postavy slovenské konspirační a ultrapravicové scény. Výsledek byl ten, že z SNS byl do parlamentu zvolen pouze Andrej Danko, zatímco ostatní poslanci a poslankyně, kteří vytvořili poslanecký klub SNS, nebyli členy strany. To si následně vyžádalo zřizování nových postů a ministerstev, aby mohly být uspokojeny ambice jednotlivců a vláda Roberta Fica si udržela většinu v Národní radě.

KSČM, jejíž organizační infrastruktura hnutí STAČILO! podepírá, na tom byla o poznání lépe než SNS. Zaprvé měla hlavní tvář hnutí, europoslankyni Kateřinu Konečnou, a zadruhé větší finanční prostředky a počet členů. Proto byly kandidátky STAČILO! jak v evropských, tak v krajských volbách silně obsazeny členy KSČM — a není tomu jinak ani dnes, kdy členové KSČM tvoří asi 46 procent kandidátů. Poslanecký klub tohoto hnutí tak bude pravděpodobně o něco stabilnější — čas ukáže, nakolik.

Otázka se vznáší nad financováním rozsáhlé kampaně, na kterou si KSČM údajně vzala půjčku od FIO banky a ručí za ni nemovitostí v Brně. Na druhou stranu pan Sterzik tvrdí, že STAČILO! nemá žádné závazky vůči jiným stranám. To je však otázka pro členy KSČM, neboť jde o jejich stranu, která byla tímto způsobem využita — a pravděpodobně to i uspíší její konec.

Když se před více než rokem začalo hnutí STAČILO! formovat, diskutovala se na levici mimo KSČM otázka, jak k tomuto projektu přistoupit. Někteří argumentovali, že by možná stálo za to se do hnutí zapojit a posílit jeho levicový směr proti jiným tendencím, které hnutí zahrnovalo.

Bez idejí

V teorii je tato úvaha správná, v praxi však naráží na realitu. Jakýkoliv proud, který by chtěl do STAČILO! vstoupit a ovlivňovat jeho programové směřování, by se totiž setkal nejen s různými pravicovými konzervativci a ultrapravičáky, ale i se stalinisty, kteří by chtěli v koalici udržet pokoj, a s nezájmem Kateřiny Konečné o ideové spory. Zůstaly by tak jen dvě možnosti: brzy odejít a být považován za naivku, který chtěl něco měnit zevnitř, nebo se stát oportunistou a začít zastávat to, co bude Sterzik vyžadovat.

Program hnutí STAČILO! je v ekonomických otázkách na první pohled sociálně-demokratický. Liší se snad jen v otázce zestátnění České televize a Českého rozhlasu a v návrhu referend o vystoupení z NATO a EU. Zestátnění veřejnoprávních médií je často mylně prezentováno jako jejich podřízení „demokratické kontrole“, zatímco referendum je samo o sobě naprosto legitimní požadavek. Velmi však bude záležet na parametrech případného ústavního zákona.

Křik pravice o ohrožení bezpečnosti je také víc než cokoliv jiného trik, jak odvést pozornost. Bezpečnost, zejména ta mezinárodní je pro pravici snadnou kartou, kterou může hrát. Má totiž snadnou pozici. Stačí jen říkat, že věci jsou správně, jen musíme přidat — ve zbrojení. Příčiny krize systému mezinárodních vztahů se odbydou agresivitou Ruska a Číny a je hotovo.

Že se ale jedná především o krizi americké hegemonie, která se začala hroutit nejpozději s katastrofální invazí do Iráku, už se do debat nedostane. Hnutí STAČILO! se podobnými otázkami vůbec neobtěžuje, protože by pak nemohlo tleskat Donaldu Trumpovi a jeho „důrazu na mír“, za který ho Kateřina Konečná ostatně pochválila.

KSČM a s ní i STAČILO! v zahraniční politice nikdy neměly vlastní orientaci — vždy se stínovaly podle politiky Ruska. Pokud šlo o odsuzování západního imperialismu, shoda s částí západní levice byla přirozená. V případě odsouzení ruského nebo čínského imperialismu ale vznikaly problémy a různé „ale“.

Falešné cíle

STAČILO! je tedy hnutí naprosto reakčních sil, přičemž řada jeho představitelů patří ke krajní pravici nebo krajně pravicovou rétoriku přijímá. STAČILO! v současné podobě pouze kanalizuje oprávněný hněv části společnosti a směruje ho na falešné cíle: jednou jsou to radikalizující se muslimové, jindy „neziskovky kazící mládež“, jindy Ukrajinci „ujídající“ Čechům z pomyslného talíře.

Hnutí neobrací hněv na boháče a miliardáře, jak by se na levici slušelo. Místo toho si vybírá zástupné problémy, které nastoluje krajní pravice, a slibuje, že s nimi zatočí. I kdyby však mělo dost síly a zavřelo těch několik málo českých mešit, zrušilo některé občanské organizace — co do dotací největší je mimochodem Fotbalová asociace ČR — a vyhnalo ukrajinské uprchlíky, nepomohlo by ničemu a nikomu.

Naším největším problémem jsou miliardáři, kteří svým politickým, ekonomickým a mediálním vlivem pokřivují demokracii až k jejímu zničení. Vůle úzké skupiny tak začíná převládat nad demokratickým hlasováním. Majetková nerovnost, která umožňuje vznik nových miliardářů, přitom stále roste. Jen za čtyři roky končící vlády Petra Fialy (ODS) přibylo dvacet nových miliardářů, zatímco kupní síla obyvatel se drží na úrovni roku 2019. Není překvapivé, že z války a energetické krize nejvíce profitovaly banky, fosilní průmysl a zbrojaři.

Z levicových pozic není v programu hnutí STAČILO! mnoho prostoru k úvahám. Pokud chceme mít dostatečné kapacity na řešení bezprostředních problémů, je nezbytné začít masivním přerozdělováním směrem od nejbohatších. V první řadě je nutné zastavit dotace pro miliardáře. Jak ukázala nedávná analýza Re:setu, dva největší čeští miliardáři, Daniel Křetínský a Pavel Tykač, od roku 2015 získali od státu miliardy korun — často navíc z fondů, které mají sloužit na spravedlivou transformaci, nikoli na dotaci jejich fosilního byznysu.

Dále je třeba obnovit majetkové daně, zejména zdanění spekulativního bytového fondu — tedy bytů, které nejsou obývány a slouží pouze jako investice. Tyto byty by měly být progresivně zdaněny tak, že od třetího a každého dalšího vlastněného bytu by sazba daně z vlastnictví postupně rostla až na sto procent hodnoty bytu. Takový postup by buď vedl k uvolnění těchto bytů na trh prostřednictvím jejich prodeje či pronájmu, nebo k zákonnému vyvlastnění a opětovnému zpřístupnění pro potřeby obyvatel.

Pozadu nesmí zůstat ani investice do školství, které současná vláda zanedbala. Potřebujeme minimálně 35 miliard korun, abychom dosáhli slíbených 130 procent průměrné mzdy pro pedagogy, dalších 12 miliard na zvýšení platů nepedagogických pracovníků a alespoň 11 miliard ročně navíc pro vysoké školy. To vše by mělo být doprovázeno dlouhodobým plánem finanční stabilizace a rozvoje českého školství. Výkřiky o nefungující inkluzi jen zakrývají hlubokou neznalost problematiky nebo neochotu problémy řešit.

Spíše krajní pravice

Proč nemůžeme mluvit o STAČILO! jako o levicovém projektu? Protože nenabízí soudržný program, který by skutečně pomohl 99 procentům lidí. Hnutí nabízí směs kulturních válek a občasných sociálních opatření, která bez celkové změny systému nedávají smysl nebo budou nedostatečná.

Kdyby i přesto o povaze hnutí STAČILO! někdo pochyboval, stačí se podívat na jejich nedávný příspěvek na sociálních sítích, kde tleskají ultrapravicové demonstraci v Londýně. Tu svolal neonacistický aktivista Tommy Robinson. STAČILO! přivítalo jeho akci slovy, že v Británii začíná revoluce proti vládě. Aby toho nebylo málo, sám Sterzik na svém profilu pochválil Dominika Duku za mši za zabitého ultrapravičáka Christophera Kirka.

Potřebujeme hnutí, které by se zleva postavilo i ochabujícímu, ale stále pevně zakořeněnému neoliberálnímu kapitalismu. Hnutí, jež dokáže nabídnout intelektuální i politickou alternativu k současné politice. Už dnes existuje řada organizací a iniciativ — od Jezevek, Jako doma, zmíněného Re:setu, Platformy pro sociální začleňování, Iniciativy Společně proti rasismu a Iniciativy Hlavák, přes celou plejádu ekologických organizací až po platformu za Důstojnou mzdu —, které hledají praktické alternativy a snaží se je prosazovat.

Stranická volební alternativa se rodí právě na těchto aktivitách zdola. Stavíme na pozitivní vizi: svět může vypadat jinak a můžeme ho vybudovat společně.