Loni to bylo poprvé, nyní se už ale před námi rýsuje trend. Daniel Křetínský je podle aktuálních dat i nadále největším evropským těžařem uhlí. Do budoucna se přitom chystá své doly ještě rozšířit.

V roce 2024 vytěžily doly ve vlastnictví jeho skupiny EP Group přes čtyřicet osm milionů tun hnědého uhlí. Vyplývá to z naší analýzy dat o fosilních firmách, která každoročně sbírají výzkumníci z německé ekologické organizace Urgewald, a jež Deník Referendum následně aktualizoval.

Daniel Křetínský těží uhlí v Německu, konkrétně v lužickém a středoněmeckém uhelném regionu. Uhlobaronova mateřská společnost EP Group od letošního března zcela převzala kontrolu nad východoněmeckou uhelnou firmou LEAG, pod niž spadá většina jeho dolů. Za jejich provoz nyní tedy nese plnou zodpovědnost.

Pod lužický LEAG spadá rovněž čtveřice elektráren, v jejichž útrobách se spaluje hnědé uhlí z Křetínského dolů. Tyto elektrárny se řadí mezi ty nejšpinavější v Evropě vůbec. Lužické elektrárny jsou navíc velmi neefektivní: na jednu kilowatthodinu vyrobené energie vyprodukují asi pětkrát více objemu skleníkových plynů, než při výrobě elektřiny činí evropský průměr. Právě kvůli těmto hnědouhelným elektrárnám je Křetínského korporace EP Group jedním z největších znečišťovatelů v Evropě.

Křetínského doly si nadále drží náskok v množství vytěženého uhlí i nad dalšími těžařskými giganty, jakými jsou především německá nadnárodní společnost RWE a polská polostátní Polska Grupa Energetyczna (PGE). Svou produkcí uhlí rovněž několikanásobně přesahuje české těžaře, tedy polostátní skupinu ČEZ, Sev.en uhlobarona Pavla Tykače či Sokolovskou uhelnou.

Dopad na klima

Na přelomu roku 2023 a 2024 lužická těžební společnost LEAG uzavřela důl Jänschwalde, a Křetínského firma tak v Lužici nadále provozuje trojici dolů: braniborský Welzow-Süd a doly Nochten a Reichwalde v Sasku.

Rypadla by měla v prvním z jmenovaných dolů ustat se svou činností v roce 2030. Druhé dva zatím ale mají těžit uhlí až do roku 2038. Do roku 2035 pak mají těžební stroje pracovat i v Křetínského dvou německých dolech ve středoněmeckém uhelném regionu: Profen a Vereinigtes Schleenhain.

Druhý největší těžař uhlí v Evropě, nadnárodní energetická firma RWE, se chystá své uhelné aktivity v Německu ukončit k roku 2030. Křetínského plány využívat uhlí ze svých dolů i po roce 2030 jsou v rozporu s vědeckými poznatky o potřebných změnách v energetice, abychom udrželi oteplení planety ještě v poměrně přípustných mezích.

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu, Mezinárodní agentury pro energii či Organizace spojených národů totiž musí rozvinuté země upustit od spalování uhlí nejpozději do roku 2030. Pokračováním v těžbě a spalování uhlí v rozvinutých zemích po roce 2030 se podle vědců vzdalujeme od ještě relativně přijatelné hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia.

Již loni jsme navíc upozorňovali, že podle výzkumníků Evropské univerzity ve Flensburgu a Německého institutu pro hospodářský výzkum z roku 2023 jen těžební plány Křetínského firmy LEAG třiapůlkrát převyšují podíl uhlí, které může spálit celé Německo, má-li v souladu s mezinárodními závazky vyplývajícími z Pařížské dohody svým dílem přispět k udržení globálního oteplení pod již zmiňovanou akceptovatelnou hranicí.

Křetínský bude svou těžbu ještě rozšiřovat

Jak jsme popsali už v červnu v samostatné reportáži přímo z místa, Křetínského energetická firma LEAG se od příštího roku chystá rozšířit těžbu v dole Nochten poblíž východoněmecké Chotěbuzi, kde nyní těží přibližně třetinu až čtvrtinu své roční produkce. Za tímto účelem má společnost vyvlastnit pruh lesa u paty dolu, který zdejší ochránci přírody pronajímají od místních vlastníků půdy.

Navzdory snahám dotčených majitelů půdy a ochránců životního prostředí vyvlastnění právně zhatit, a tím zabránit i rozšíření dolu, vrchní správní soud v Budyšíně 10. prosince dřívější rozhodnutí o vyvlastnění potvrdil. „Domníváme se, že toto rozhodnutí není v souladu s judikaturou Spolkového ústavního soudu týkající se požadavku na ochranu klimatu,“ vyjádřil se k rozhodnutí Philipp Schulte, advokát zastupující majitele pozemku.

A doplnil, že se proto jeho klienti obrátí na německý ústavní soud, aby zhodnotil, zda rozšíření dolu neodporuje závazkům na ochranu životního prostředí. „Je nepochopitelné, že by mohlo dojít k vyvlastnění i v případě projektů, jejichž emise definitivně znemožňují dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu,“ vysvětluje právník.

V současnosti se právní spor vede o rozšíření dolu na území, pod nímž leží asi dvacet čtyři milionů tun uhlí. Kdyby se toto uhlí spálilo, vypustí objem emisí, který je přibližně srovnatelný s tím, který každoročně vyprodukuje celý sektor české energetiky. Po roce 2030 se nicméně firma chystá důl nadále rozšiřovat do dalšího těžebního pole, pod nímž se má nacházet až sto padesát milionů tun suroviny. V tomto případě se jedná o větší objem uhlí, než ročně spotřebuje celé Německo.