V roce 2025 nadále zrychloval rozvrat klimatu. Celkové emise skleníkových plynů dosahují koncentrací, jež nebezpečně proměňují klimatický systém Země. Výsledkem je zahřátá atmosféra, která mění lokální klima, vznikají silnější bouře, ničivější povodně, delší sucha a vlny veder.

Pobřeží Kalifornie v lednu zpustošily masivní požáry, jejichž intenzitu posílila klimatická změna. V únoru dva týdny trvající vlna veder odřízla třetinu obyvatel Jižního Súdánu od zdrojů vody. Důsledkem letních veder v Evropě zemřelo více než 24 tisíc lidí. Nad přehřátými oceány vznikaly velké bouře: například hurikán Melissa, jenž na přelomu října a listopadu zasáhl Karibik, nebo bouře Dytwah, která na Šrí Lance způsobila záplavy a sesuvy půdy.

Křivka růstu celkových emisí skleníkových plynů se sice v posledních letech narovnala, takže růst už není tak rychlý jako před deseti nebo dvaceti lety, jenže takové zpomalení na odvrácení rozvratu klimatického systému nestačí.

„Navzdory stabilizaci emisí stále nejsou patrné žádné známky rychlého a výrazného snížení emisí oxidu uhličitého, které je nezbytné k dosažení nulových emisí a stabilizaci globálních teplot,“ uvedl profesor Pierre Friedlingstein z Exeterského institutu výzkumu globálních systémů, který vede tým sledující data o emisích skleníkových plynů. Podle Friedlingsteinova týmu dosáhly emise z fosilních paliv nového historického rekordu.

I na pokraji klimatického rozvratu, kdy jsou dopady masivního spalování fosilních paliv čím dál očividnější a bolestivější, překračujeme nové a nové rekordy ve využívání uhlí, ropy a fosilního plynu. A nejen to, investice do nové fosilní infrastruktury i v uplynulém roce překročily hranici tisíce miliard dolarů.

„Vzhledem k tomu, že emise oxidu uhličitého stále rostou, není již možné udržet globální oteplování pod jedním a půl stupněm Celsia,“ vysvětlil profesor Friedlingstein při zveřejnění údajů za rok 2025.

Z klimatické změny se stal rozvrat

Právě definitivní překročení globálního oteplování o jeden a půl stupně patří k zásadním událostem uplynulého roku. Už třetím rokem se pohybujeme nad touto hranicí. Podle analýzy týmu vědců vedeného klimatologem Jamesem Hansenem i evropské meteorologické a klimatické agentury Copernicus jde zčásti o důsledek závěru teplejší fáze klimatického cyklu, který přirozeně ovlivňuje především podmínky v Tichém oceánu a je znám pod názvy El Niño a La Niña.

Nic však nenasvědčuje tomu, že se podaří globální teplotu snížit a dlouhodobě udržet oteplování pod hranicí jednoho a půl stupně. Ze zprávy Organizace spojených národů, zveřejněné před letošní výroční klimatickou konferencí v Belému, vyplývá devastující zjištění: bude úspěch, pokud současná opatření udrží oteplení pod 2,8 stupně Celsia.

Takový růst teploty by znamenal, že dosavadní postupná proměna klimatu přejde v rychlé a nenávratné změny, spojené s rozpadem klíčových planetárních ekosystémů. Hrozí například rychlý úhyn pralesů v Amazonii či na severu Kanady a Ruska, stejně jako zpomalení až rozpad oceánského proudění v severním Atlantiku, které má velmi příznivý vliv na klima v Evropě. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu se navíc při oteplení kolem tří stupňů Celsia dostáváme na samé hranice toho, na co se jako lidstvo dokážeme adaptovat.

Profesorka Corinne Le Quéréová z kanadské Královské vědecké společnosti hodnotí současné úsilí o snížení emisí jako příliš slabé na to, aby se promítlo do trvalého snížení globálních emisí. Navíc je podle ní znepokojivé, že se rozpadají ekosystémy, které dříve dokázaly pohlcovat velké množství uhlíku z lidmi vypuštěných emisí.

Důsledkem vyšších teplot ve vysušených lesích na severu Kanady, v Rusku, v deštných lesích jihovýchodní Asie či v amazonských pralesích vznikají velké požáry a velké lesní ekosystémy se tak naopak stávají samy čím dál větším zdrojem nových emisí. Vyplývá to mimo jiné ze zjištění týmu Pierra Friedlingsteina z Exeterského institutu výzkumu globálních systémů.

Spalováním fosilních paliv nejen měníme klima planety, ale také spouštíme řetězec reakcí, jímž se změny navzájem posilují. To vede k hroucení celkových přírodních podmínek našeho světa. Slovy klimatologa Johanna Rockströma, ředitele Postupimského institutu dopadů změn klimatu, dostáváme planetu „mimo bezpečný prostor“.

Selhání klimatické politiky

Konec nadějí na udržení teploty pod hranicí jednoho a půl stupně Celsia znamená, že zcela selhala Pařížská dohoda z roku 2015, založená na víře, že lze svět zachovat v podobě, jak jsme jej dosud znali, pokud přejdeme z fosilních zdrojů na takové, které nevedou k vypouštění emisí skleníkových plynů. Jenže s tímto přístupem nelze snižovat emise v tempu, které je třeba pro zachování stabilního klimatu.

Podle Mezinárodní energetické agentury sice globální investice do zelené energetiky dosáhly 2,2 bilionu dolarů, avšak do těžby, přepravy, zpracování a spalování uhlí, plynu nebo ropy byl investován více než bilion dolarů.

Fosilní byznys přináší i nadále astronomické zisky. Fosilní korporace ExxonMobil oznámila, že jen za třetí čtvrtletí vyplatí svým akcionářům miliardové dividendy, podobně tomu je v případě společnosti Shell. Český miliardář Daniel Křetínský, jehož holding EPH je největším těžařem uhlí v Evropě, plánuje těžbu ještě rozšiřovat. Rétorika přechodu na nízkoemisní zdroje jen zakrývá fakt, že žádná transformace, která by odvrátila rozvrat klimatu, neprobíhá.

Klimatická krize totiž není jen krizí „špatných“ technologií a „selhání trhu“. Je to především systémová krize způsobená zásadními nerovnostmi. Jak tento rok ukázala analýza britské humanitární organizace Oxfam, zatímco nejbohatší desetina procenta obyvatel planety zvýšila od roku 1990 své emise o třicet dva procent, chudší polovina lidstva je o tři procenta snížila.

Z výzkumů extrémních projevů počasí, které provádí tým Friederike Ottové, profesorky klimatologie v Centru pro environmentální politiku Imperial College v Londýně, jasně vyplývá, že změna klimatu dopadá nejdrsněji na nejchudší skupiny obyvatel a jimi obydlené regiony.

„Mocní tohoto světa musí čelit realitě, že jejich pokračující závislost na fosilních palivech stojí životy, zásadní ekonomické ztráty a způsobuje nevratné škody komunitám po celém světě,“ vysvětluje Ottová v souhrnné zprávě o výzkumech jejího týmu.

V České republice takřka polovinu emisí vypouští několik velkých elektráren, tepláren a továren, jejichž provoz lze částečně či zcela dekarbonizovat. Něco takového by ale pro majitele znamenalo investice, a tedy i umenšení nynějších zisků.

Současný model klimatické politik zavírá oči před mocí fosilních korporací a nepřivádí k zodpovědnosti bohaté vrstvy společnosti. Do Pařížské dohody například nebyl vtělen plán na konec fosilních paliv a ani za celou dekádu její platnosti žádný takový závazný plán nevznikl.

Zásluhu na zploštění globální emisní křivky má především Čína, která svou masivní průmyslovou výrobou výrazně zlevnila klíčové zelené technologie. Bez čínských solárních panelů, baterií a elektromobilů by nynější míra světového využívání těchto technologií byla jen těžko představitelná. Letos navíc poprvé emise čínské ekonomiky přestaly růst, a to navzdory pokračujícímu hospodářskému růstu země.

Konec fosilních paliv a obnova přírody

„Drastické snížení emisí fosilních paliv zůstává klíčovým opatřením, máme-li zabránit nejhorším dopadům změny klimatu,“ uvedla klimatoložka Friederike Ottová z Imperial College v Londýně. Právě konec fosilních paliv by měl být hlavním prvkem klimatické politiky, místo toho ale vyjednavači na globálních klimatických jednáních přešlapují na místě.

Dílem je to kvůli obstrukcím fosilních států a korporací, dílem vinou neschopnosti vlád bohatých zemí převzít zodpovědnost za krizi, kterou způsobil především jejich průmysl a hospodářství, a začít s financováním transformace chudších zemí. Naposledy jsme tuto přehlídku váhání mohli sledovat na klimatické konferenci Organizace spojených národů v brazilském Belému.

Jistou naději přináší plánovaný summit v Kolumbii. Kolumbijská a nizozemská vláda totiž ohlásily, že chtějí na konci dubna uspořádat summit o konci fosilních paliv. „Cílem je naplánovat robustní a strukturální transformaci, která vyústí v postupné, spravedlivé a udržitelné ukončení používání fosilních paliv a nabídne řešení na strukturální problémy našeho socioekonomického modelu,“ uvedly ve společné tiskové zprávě obě vlády.

Z této konference by podle organizátorů měla vzejít závazná mezinárodní dohoda, jež bude obsahovat plán konce fosilních paliv a přechodu na zelenou a spravedlivou ekonomiku.

Záměr podpořily vlády více než dvaceti států včetně bohatých i nízkopříjmových zemí. Podle přelomového stanoviska Mezinárodního soudního dvora z letošního července totiž mají státy již nyní zákonnou povinnost chránit klima, mimo jiné i tím, že budou směřovat k ukončení využívání fosilních paliv a přestanou udělovat těžební licence a poskytovat dotace fosilním korporacím.

„Jsme svědky rozsáhlého zhoršování zdraví naší planety,“ shrnuje současnou situaci Johan Rockström z Postupimského institutu dopadů změn klimatu ve zprávě o překročení planetárních mezí z letošního září. „I když je diagnóza závažná, stále existuje účinná léčba. Neúspěch totiž není nevyhnutelný, neúspěch je volba. Volba, kterou můžeme a musíme odmítnout,“ dodává Rockström.