.

Po letech soudních sporů zamítl v listopadu 2025 klimatickou žalobu Ústavní soud. Jeho stručný nález již komentovali jiní. Pro iniciativu stojící za klimatickým sporem se státem jde o milník, příležitost se ohlédnout. A taky se zamyslet, co dál.

Klimatická žaloba vznikla v roce 2019 jako reakce na nedostatečnou klimatickou politiku České republiky. Spolek sdružil několik stovek občanů a občanek ze všech koutů republiky a nejrůznějších profesí, kterých se dotýkají projevy změny klimatu, ať už jde o usychající lesy, hrozící záplavy nebo nesnesitelné vlny veder.

Zemědělci a lesníci namítali úbytek úrody a zásah do vlastnických práv, mladí lidé zase nejistou budoucnost. Stát, který by měl své obyvatelstvo před klimatickou katastrofou chránit a připravit společnost na bezuhlíkovou budoucnost, ale nekonal, i když se k tomu zavázal na mezinárodní úrovni. A tím měl zasáhnout do práv svých občanů.

Pět let, pět soudů, pět ministrů

Žalobu podal spolek Klimatická žaloba a další žalobci v roce 2021. Co můžeme říct po pěti letech sporů a pěti soudních rozhodnutích?

Soudy uznaly nebezpečí změny klimatu a její současné i budoucí dopady na život, zdraví a majetek českých občanů. Soudci též uzavřeli, že se stát nemůže ze své odpovědnosti vyvinit s odkazem na velké státy, které znečišťují víc (argument „kapky v moři“). Soudy ani neřekly, že by stát dělal pro klima dost.

Přesto u české justice nenašli občané zastání. Soudci žalobu z formálních důvodů zamítli. V mezinárodním právu ani českém právním řádu ani v ústavním pořádku nenašli „konkrétní povinnost“, kterou by český stát, respektive jeho ministerstva mohli porušit. Přes paragrafy a právnickou hantýrku bychom ale neměli zapomenout na realitu a důvody, proč Klimatická žaloba vznikla.

Téměř každý další rok od podání žaloby byl tím „nejteplejším v historii“. Na podzim 2024 zasáhly Moravu zničující povodně — jev, jehož pravděpodobnost zvyšuje změna klimatu. Na ministerstvu životního prostředí se vystřídali čtyři ministři, jedna ministryně a jeden zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. Podle nezávislé studie předních klimatologů Česká republika možná už vyčerpala svůj uhlíkový rozpočet, tedy spravedlivý podíl na globálních cílech zabránění změně klimatu. Pro splnění svých závazků by tedy náš stát musel přejít k razantnímu odčerpávání uhlíku.

Česká energetika přitom stále závisí z velké části na spalování uhlí a výroba energie z obnovitelných zdrojů pokulhává. Minulá vláda nepřijala aktualizaci Politiky ochrany klimatu z roku 2017 — toto otálení bylo podle Nejvyššího správního soudu již v roce 2024 „na samé hraně zákonnosti“. Národní klimaticko-energetický plán obsahuje pouze vágní cíl „směřování ke klimatické neutralitě v roce 2050“. Závazný a pro byznys i občany předvídatelný plán dekarbonizace, například ve formě klimatického zákona, je v nedohlednu.

Jestliže minulá vláda klimatickou politiku „prokrastinovala“, jak to dokládá i tři čtvrtě roku trvající ignorování pravomocného rozhodnutí o klimatické žalobě, pak nastupující garnitura ji zcela odmítá. Zrušení sekce pro změnu klimatu, seškrtání rozpočtu ministerstva životního prostředí o třetinu nebo zrušení environmentálního vzdělávání se zdá být jen začátek.

Ani přes výše zmíněné nedostatky klimatické politiky soudy ochranu právům českých občanů zatím neposkytly. Soudní zdrženlivost bez ohledu na realitu klimatické krize a nedostatečnou politiku státu posvětil v prosinci Ústavní soud. Právo na příznivé životní prostředí a globální cíle Pařížské dohody tak zůstaly jen jako prázdné fráze. Prozatím?

Cesta do Štrasburku

Po odepření spravedlnosti před českými soudy se otevírá cesta k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku.

Evropský soud pro lidská práva vydal v roce 2024 přelomové rozhodnutí ve věci švýcarských seniorek. Soud stanovil nároky na klimatickou politiku států a jasně deklaroval, že změna klimatu je otázkou lidských práv, jejichž ochranu nelze vyprázdnit. Státy musí podle ESLP stanovit jasný závazný rámec pro naplňování svých klimatických závazků, jehož plnění je třeba pravidelně monitorovat a aktualizovat v souladu s vědeckými poznatky. I toto lidskoprávní „minimum“ v České republice chybí.

Ve chvíli, kdy se k moci dostávají zástupci krajní pravice a vlády od klimatických cílů ustupují, jsou klimatické žaloby cestou, jak se proti celoplanetární lidskoprávní krizi bránit. Od první úspěšné klimatické žaloby proti státu uplynulo deset let. Za tu dobu se ukázalo, že klimatická litigace mění pravidla hry a žene mocné znečišťovatele — ať už státy nebo korporace — ke spravedlnosti.

Často se přitom zapomíná, že za klimatickými žalobami nestojí týmy právníků, ale obyčejní lidé ohrožení změnou klimatu, a jejich osudy. Důvody, pro které před lety Klimatická žaloba vznikla, stále trvají. Je nejvyšší čas se připojit. Pro úspěch české klimatické žaloby před štrasburským soudem může být počet členů zásadní.

Spolek Klimatická žaloba má přes 300 členů. Přidat se můžete zde.