V mnohých zprávách o skutečných i těch kulturních válkách vyvolávaných krajní pravicí by mohla lehce zapadnout klíčová zpráva z oblasti klimatologie. A sice, že podle nejnovějších výzkumů je kolaps klíčového oceánského proudu známého jako Atlantická meridionální cirkulace (AMOC) blíže, než vědci dříve předpokládali. Oslabení tohoto proudu by přitom mělo katastrofální dopady na Evropu, Afriku i Ameriku.

Nejslabší za 1600 let

Už v současné chvíli je podle měření oceánský proud nejslabší za posledních tisíc šest set let. Modely naznačují, že do konce století může tento systém dále zeslábnout až o takřka šedesát procent. Nicméně velmi pravděpodobný je také scénář, že se AMOC zhroutí už v průběhu následujících desetiletí, nejpozději kolem roku 2050.

Kolaps tohoto mořského proudu je přitom podle klimatologů jedním z nejhrozivějších scénářů průběhu klimatické krize, protože by spustil kaskádu rychlých a nezvratných změn. V Evropě by tento proces přinesl ještě větší extrémy počasí, konkrétně výrazně silnější zimy, ale i úbytek srážek a s tím i častější sucha a letní vlny veder.

Výrazné výkyvy počasí a změny srážkových pásem by se daly očekávat také v Africe a Americe, a to zejména ve státech strukturálně závislých na zemědělství, a tudíž i na předvídatelnosti počasí. Kolaps AMOCu by tak ohrozil dostupnost jídla pro miliony lidí. Zrychlil by také nárůst hladiny oceánů — k současnému trendu by přidal další metr. Jen v Číně by takové zvýšení hladiny oceánů způsobilo zaplavení oblasti o velikosti České republiky, pro některé ostrovní státy by znamenalo vymazání z mapy.

Krize není over. Naopak

Atlantickou meridionální cirkulaci si lze představit jako obrovský oceánský dopravní pás. Teplá slaná voda proudí na sever kolem Evropy až k Arktidě, tam se ochladí, ztěžkne a klesne ke dnu a putuje opět na jih. Tím se celý systém neustále točí a pomáhá regulovat klima. Jenže kvůli oteplování planety se v Arktidě voda neochlazuje tak rychle, zůstává teplejší, a tedy lehčí, takže neklesá tak snadno ke dnu, a celý systém se tudíž začíná zpomalovat.

Do toho se navíc přidává sladká voda z dešťů a rychlejšího tání ledovců, například z oblasti Grónska, což způsobuje ještě pomalejší klesání studené vody v arktických oblastech. Důsledky tohoto procesu, který výrazně ovlivňuje klimatická krize způsobená spalováním fosilních paliv, tak mohou být podle vědců bez přehánění katastrofální.

Nová vědecká zjištění jsou dalším z nekonečné řady budíčků, které by nás měly vracet k řešení nejdůležitějších problémů 21. století. Klimatická krize nikam neustoupila a není over, jak tvrdí ministr zahraničí a předseda krajně pravicových Motoristů sobě Petr Macinka. Čím později začneme tento problém skutečně řešit, tím tvrdší budou dopady pro celou společnost.