Atlantická meridionální cirkulace, zkráceně AMOC, je systém oceánských proudů zásadně ovlivňující regionální i globální klima. Právě na tomto klíčovém klimatickém systému mimo jiné závisí, v jakých podmínkách budeme v Evropě žít.

Podle nejnovější studie, kterou vypracovali výzkumníci z Institutu mořského a atmosférického výzkumu univerzity v nizozemském Utrechtu a publikovali v časopise Science Advances, je nyní Atlantická meridionální cirkulace nejslabší za poslední tisíciletí. Za zeslábnutím stojí zejména přísun obrovského množství sladké vody z odtávajících ledovců v Grónsku a vědci tvrdí, že se cirkulace blíží ke svému bodu zlomu. „Je to špatná zpráva pro klimatický systém a lidstvo,“ komentují vědci výsledky své studie. Přitakala jim i místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu Diana Ürge-Vorsatz.

Pojmem bod zlomu se označuje okamžik, po jehož překročení se dříve stabilní klimatický systém zásadně promění nebo zkolabuje. Bod zlomu tak přináší mnohá rizika. Mohou se totiž zcela změnit podmínky, na kterých bylo doposud závislé naše hospodářství, společnost a životy. Přesné stanovení bodu zlomu Atlantické meridionální cirkulace však zůstávalo dlouho předmětem vědeckých debat.

Atlantická meridionální cirkulace je tvořena mnoha silnými oceánskými proudy, mezi něž patří zčásti i Golfský proud, jenž přenáší teplo, uhlík a živiny z tropických oblastí směrem k polárnímu kruhu, kde se proudění ochlazuje a klesá do hlubin oceánu. Funguje tedy jako velký tepelný výměník, jenž pomáhá rozvádět energii po Zemi.

Dřívější studie však prokázala, že od roku 1950 toto proudění zesláblo o patnáct procent. Loni Peter Ditlevsen a Susanne Ditlevsenová z Kodaňské univerzity v článku pro časopis Nature argumentovali, že kvůli rostoucímu množství emisí v atmosféře a s tím souvisejícím oteplováním lze kolaps Atlantické meridionální cirkulace očekávat již v polovině tohoto století.

Přitom ještě v letech 2013 a 2014 vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu v páté hodnotící zprávě tvrdili, že kolaps je ve 21. století „velmi nepravděpodobný“.

Na důsledky kolapsu se nedokážeme připravit

Letošní studie však přišla s novými údaji o hodnotách slanosti v jižních částech Atlantského oceánu. Podle nich se do těchto oblastí dostává masa sladké vody z rekordně rychle tajících ledovců v Grónsku, což má zásadní dopad na rychlost proudění. Tání je způsobeno především dlouhými vlnami veder kolem severního polárního kruhu a s nimi spojeným globálním oteplováním. Celková ztráta ledu Grónského ledového příkrovu dnes činí přibližně 30 milionů tun za hodinu.

Autoři studie tvrdí, že naměřené hodnoty a následné modelování jsou jasným důkazem blížícího se bodu zlomu: „Je to špatná zpráva pro klimatický systém a lidstvo, protože až dosud jsme si mohli myslet, že klimatický bod zlomu v případě Atlantické meridionální cirkulace je jen teoretickým konceptem, který se rozplyne, jakmile vezmeme v úvahu celý klimatický systém se všemi jeho dalšími zpětnými vazbami.“

Z výzkumu plyne, že v případě kolapsu Atlantické meridionální cirkulace nás nečeká pomalá změna, ale rychlý a obtížně předvídatelný vývoj. Podle autorů by po kolapsu proudění nastalo „velmi silné a rychlé ochlazení evropského klimatu“ o takřka tři stupně Celsia za desetiletí. Pro představu, z výzkumů historických klimatických změn vyplývá, že kolaps AMOC hrál významnou roli v rozsahu zalednění severní Evropy ještě před vznikem lidské civilizace.

Autoři tvrdí, že „v porovnání se současným trendem růstu globální průměrné teploty (v důsledku změny klimatu), který činí přibližně 0,2 stupně Celsia za desetiletí, se při kolapsu AMOC s tak rychlými teplotními změnami žádná realistická adaptační opatření nemohou vypořádat.“

Kolaps proudění by dramaticky změnil výměnu tepla a soli v Atlantiku, což by mělo dopad i na další klíčový ekosystém — Amazonii, kde by se zásadně změnily tamní srážkové vzorce. Hrozí tak kaskádovitý efekt: ve hře zdaleka není jen regionální klima na březích Atlantiku, ale globální klima jako celek.

Socioekonomickým následkům kolapsu AMOC se věnovala obsáhlá analýza OECD z roku 2021. „Změny klimatu vyvolané kolapsem AMOC (a globálním oteplováním) by v mnoha ohledech ovlivnily ekosystémy i lidské zdraví, živobytí, potravinovou bezpečnost, zásobování vodou a hospodářský růst,“ tvrdí OECD. Podle studie publikované v roce 2020 v časopise Nature by náklady způsobené migrací a ochranou zemědělské půdy činily 1,4 miliardy eur ročně.