Dynamika klimatické změny se radikálně mění. Po dekády lidstvo ovlivňovalo klima emisemi skleníkových plynů ze stále masivnějšího spalování fosilních paliv. Důsledkem byl postupný růst průměrné globální teploty a s tím související destabilizace klíčových ekosystémů i četnější a silnější extrémy počasí. Nyní ale hrozí, že se klima Země změní mnohem rychleji, radikálněji a především nevratně. Ukazuje to nová studie týmu vědců pod vedením William J. Rippla, profesora ekologie z Oregonské státní univerzity ve Spojených státech.

Tým varuje před „trajektorií skleníkového efektu“. Jde o scénář, kdy vzájemně se posilující zpětné vazby tlačí klimatický systém Země za bod, odkud není návratu. Jinými slovy, i kdyby poté lidstvo zásadně snížilo emise, planeta už se nevrátí k dlouhodobým teplotám, které známe dnes.

Zpětné vazby, o nichž vědci hovoří, jsou vlastně řetězovou reakcí, kdy rozpad jedné části planetárního systému, například amazonského deštného lesa, povede k rozpadu dalších částí systému.

Podivně rychlé oteplování

Podle týmu vědců lidstvo už dosavadním spalováním fosilních paliv řadu těchto zpětných vazeb spustilo. Tím lze vysvětlit i překvapivě rapidní růst průměrné globální teploty v posledních letech. Podle Rippla a jeho kolegů jsme ale vyvolali již i samopohyb zpětných vazeb, to znamená, že klima už neovlivňují jen skleníkové plyny z lidské činnosti, ale i ty, jež se uvolnily destabilizovanými prvky klimatického systému.

„Zesilující zpětné vazby zvyšují riziko zrychleného oteplování,“ komentoval výsledky studie profesor Ripple v tiskové zprávě a uvedl, že například pod vlivem stále vyšších průměrných teplot roztaje velká část severské zamrzlé půdy neboli permafrostu, který je velkým úložištěm uhlíku. V zamrzlé půdě jsou totiž pohřbeny zbytky rostlin, jejichž rozpadem se uvolňují skleníkové plyny. Pokud tato zamrzlá půda roztaje, uvolní se obrovské množství plynů, a to ještě víc urychlí změny klimatu.

Jiná zpětná vazba pak souvisí s táním horských i mořských ledovců. Bílý povrch ledovců totiž odráží velkou část sluneční energie zpět do vesmíru. Naopak roztátá voda v tmavých oceánech více světelné energie pohlcuje. To přispívá k dalšímu ohřívání oceánů a mění se i jejich chemické složení, čímž oslabují některá oceánská proudění.

Například tání Grónského ledovce by mohlo dále oslabit Atlantické rovníkové proudění, což by zase mohlo vyvolat přeměnu částí Amazonie z deštného pralesa na savanu, uvádějí vědci. „Atlantické proudění již vykazuje známky oslabení, což by mohlo zvýšit riziko odumírání Amazonie s významnými negativními dopady na ukládání uhlíku a biologickou rozmanitost,“ uvedl profesor Ripple a dodal, že uhlík uvolněný odumíráním Amazonie by dále zesílil globální oteplování.

„Musíme rychle jednat, abychom využili naše stále omezenější příležitosti k prevenci tak nebezpečných a nezvladatelných dopadů klimatické změny,“ shrnuje závěry Ripple.

Selhání dosavadní klimatické politiky

Pařížská dohoda o klimatu, uzavřená před necelými deseti lety, si kladla za cíl udržet nárůst dlouhodobého průměrného oteplení maximálně o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální úrovní. Tuto hodnotu jsme však překročili již po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců. „V tomto období došlo také k extrémním, smrtícím a nákladným lesním požárům, povodním a dalším přírodním katastrofám souvisejícím s klimatem,“ okomentovali růst teploty autoři studie.

„Překročení teplotního limitu se obvykle hodnotí na základě dvacetiletých průměrů. Nynější simulace klimatických modelů však naznačují, že nedávné oteplení znamená i dlouhodobý průměrný růst teploty nad úrovní 1,5 stupně,“ uvedl spoluautor studie Christopher Wolf, výzkumník Asociace pro výzkum suchozemských ekosystémů se sídlem v Corvallisu ve Spojených státech.

„Je pravděpodobné, že globální teploty jsou stejně vysoké nebo vyšší než kdykoli v posledních 125 tisících letech a že klimatické změny postupují rychleji, než mnoho vědců předpovídalo,“ tvrdí Wolf v tiskové zprávě. Vědci rovněž konstatují, že hladiny oxidu uhličitého jsou nejvyšší za poslední nejméně dva miliony let. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je dvojnásobná oproti období před průmyslovou revolucí.

Vědci upozorňují, že žádná lidská civilizace minulosti nežila v takových klimatických podmínkách. „Po milionu let kolísání mezi dobami ledovými a teplejšími epochami se klima Země před více než 11 tisíci lety stabilizovalo, což umožnilo rozvoj zemědělství a složitých společností,“ řekl profesor Ripple z Oregonské státní univerzity. „Nyní se od této stability vzdalujeme,“ tvrdí.

Podle autorů studie je zásadní budovat obnovitelné zdroje energie a realizovat spravedlivý a postupný odklon od fosilních paliv. Vedle toho navrhují důsledněji chránit přírodní ekosystémy. Ty totiž dokáží ukládat uhlík, čímž pomáhají se zmírňováním klimatické krize.

Tým vědců však kromě toho navrhuje i proměnu chápání a výzkumu klimatické změny. Místo představy postupného oteplování je podle nich důležité přemýšlet o zcela reálných bodech zlomu, které jsou nevratné. Právě riziko překročení těchto bodů je nutné podle autorů studie monitorovat, a především se jej snažit odvrátit.

„Nejistota vědy ohledně toho, kde tyto body zlomu jsou, vyžaduje opatrnost — překročení byť jen některých z těchto prahových hodnot by mohlo uvrhnout planetu do skleníkového efektu s dlouhodobými a možná nevratnými důsledky,“ uvedl výzkumník Christopher Wolf.

Politici a veřejnost si podle Wolfa stále nejsou vědomi rizik spojených s překročením bodů zlomu. „Ačkoli odvrátit skleníkový efekt není snadné, je to mnohem dosažitelnější než snaha vrátit planetární systém zpět, až se jednou ocitneme za bodem zlomu,“ shrnul doporučení studie Wolf.