Světové emise skleníkových plynů dosahují rekordních hodnot a podle nejnovějších odhadů OSN by se planeta mohla během tohoto století oteplit o 2,8 stupně Celsia ve srovnání s érou před průmyslovou revolucí. Podle zprávy Světové meteorologické organizace o stavu klimatu se letošní rok zařadí jako druhý nebo třetí nejteplejší v dějinách měření. Data ukazují, že období od roku 2015 do 2025 bude zahrnovat jedenáct z nejteplejších let za posledních 176 let, přičemž poslední tři roky patří k vůbec nejteplejším.

Teploty stále rostou kvůli pokračujícímu spalování fosilních paliv a odlesňování. To vede k častějším a intenzivnějším extrémům počasí a změnám regionálního klimatu. Banky stále financují projekty těžby fosilních paliv, velké korporace nadále a s velkými zisky spalují ropu, plyn i uhlí a ničí vzácné pralesní ekosystémy. Emise z luxusní spotřeby nejbohatších jsou vyšší než všech obyvatel planety a navíc dál rostou. Ani po více než třiceti letech mezinárodních klimatických jednání se tak křivku rostoucích emisí nedaří zvrátit.

V této situaci hostí brazilské město Belém od pondělí 10. listopadu výroční, třicátou Konferenci OSN o změně klimatu (COP30). Zástupci téměř dvou set států se soustředí hlavně na dvě otázky: jak posílit připravenost na důsledky klimatických změn a jak financovat spravedlivou ekonomickou transformaci od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie.

Kdo ponese odpovědnost za klimatický rozvrat

Hlavním tématem jednání v Belému budou opatření na přizpůsobení se změnám klimatu. Už dnes totiž každý stát světa, i když v různé míře, pociťuje dopady klimatických změn — od silnějších bouří a povodní po delší a intenzivnější sucha a vlny veder.

„V důsledku dopadů změny klimatu umírají chudí a zranitelní lidé, trpí špatným zdravotním stavem a přicházejí o své živobytí,“ uvedla na tiskové konferenci při zveřejnění speciální zprávy o adaptaci na klimatickou změnu Inger Andersenová, ředitelka Environmentálního programu Organizace spojených národů.

Podle Andersenové je ohrožena infrastruktura od mostů po rozvody energie, lidská obydlí a nemocnice, ale i zemědělská půda. „Náklady jsou vysoké a stále rostou, protože chybí razantní opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a omezení globálního oteplování,“ vysvětluje Andersenová.

Mezi naší schopností přizpůsobit se a zrychlující se změnou klimatu podle zprávy OSN vězí propast. Současný trend oteplování bude kolem roku 2035 vyžadovat v chudších státech světa každoroční investice v řádu 365 miliard dolarů, zatímco v roce 2022 to bylo pouze 28 miliard a v roce 2023 jen 26 miliard. S pokračujícím spalováním fosilních paliv a zrychlující se klimatickou změnou může potřeba investic na adaptaci ještě růst. Mezivládní panel pro změnu klimatu navíc upozorňuje, že existuje hranice oteplení, na kterou se nelze přizpůsobit. Čím méně fosilních paliv spálíme, tím menší prostředky bude nutné vynaložit na posilování infrastruktury a obnovu mostů, nemocnic, škol či celých obcí.

Není přitom jasné, kdo má rostoucí prostředky na adaptaci zajistit. Právě nejzranitelnější země, jako například Jamajka nebo Filipíny, nesou jen zanedbatelný podíl na emisích skleníkových plynů a tedy i za rozvrat klimatu. Zároveň na ně však dopadají extrémy počasí a změny klimatu nejsilněji. To nedávno ukázal hurikán Melissa v Karibiku a tajfun Fung-wong na Filipínách.

Za změny klimatu nesou hlavní díl odpovědnosti bohaté státy, které jsou ale váhavé při poskytování peněz. Navíc chtějí projekty na snižování emisí nebo zvyšování odolnosti v méně bohatých zemích financovat převážně prostřednictvím půjček, často od západních bank. Chudší a středně bohaté státy naopak preferují granty nebo půjčky s nízkým úrokem. Právě schopnost delegací bohatých států dohodnout se s ostatními určí, zda konference v Belému bude hodnocena pozitivně či negativně.

Pozice Organizace spojených národů je jasná. Jak řekla na tiskové konferenci vedoucí environmentálního programu OSN Inger Andersenová v souvislosti se zprávou o adaptaci: „Rozvinuté země by měly investovat do vlastní adaptace a odolnosti vůči změnám klimatu, ale ještě důležitější je, aby finančně podporovaly rozvojové země, které jsou za klimatickou krizi nejméně zodpovědné.“

Neúspěšná konference ještě než vůbec začala

Ještě před oficiálním zahájením konference přišla první komplikace. Klíčovým prvkem mezinárodních klimatických jednání jsou pětileté závazky, které si každý stát stanovuje sám v rámci svého národního klimatického plánu. Jde o centrální mechanismus deset let staré Pařížské dohody, která stanovila společný rámec — udržet oteplení mezi 1,5 a 2 stupni Celsia.

Právě do konference v Belému měly vlády odevzdat třetí kolo svých závazků. V termínu ale své plány předložilo jen šedesát států z téměř dvou set. Svůj závazek nebyla schopna splnit ani relativně ambiciózní Evropská unie, částečně kvůli torpédování jednání o evropském cíli snižování emisí ze strany českého ministra životního prostředí Petra Hladíka. Spojené státy pod vedení Donalda Trumpa mezitím zcela odstoupily od Pařížské dohody a otevřely cestu investicím do fosilní infrastruktury.

„Vlády měly tři pokusy splnit závazky z Pařížské dohody, ale pokaždé selhaly,“ uvedla Inger Andersenová. „Ačkoli národní klimatické plány přinesly určitý pokrok, zdaleka to nestačí. Stále potřebujeme bezprecedentní snížení emisí v čím dál tím kratším čase a za stále složitějších geopolitických podmínek.“

Proč se nám nedaří zlomit emisní křivku?

„Deset let po uzavření Pařížské dohody je svět teplejší než kdykoli předtím,“ shrnul situaci před konferencí v Belému Carlo Buontempo, ředitel klimatické služby evropské agentury Copernicus. Od se od té doby každý rok podle dat agentury Copernicus řadí mezi deset nejteplejších let v historii. „Klima se mění tempem, jaké lidstvo dosud nezažilo,“ upozornil Buontempo.

Proč se tedy nedaří ani po třiceti letech klimatických jednáních zvrátit růst emisí skleníkových plynů? Jednoduchá odpověď zní: stále spalujeme fosilní paliva — a jejich spotřeba stále roste. Mezi lety 2010 a 2019 vedlo globální spalování fosilních paliv k emisím 36,3 gigatun ročně, v roce 2024 už to bylo 39,6 gigatun.

Největší fosilní korporace měly obrovské zisky během energetické krize, které nyní investují do nové infrastruktury. Fosilní korporace jsou tedy možná silnější než kdy dříve.

Velké banky jim navíc poskytují výhodné půjčky na výstavbu další fosilní infrastruktury. Podle dat Mezinárodní energetické agentury směřovalo v roce 2024 do fosilní infrastruktury, včetně nových elektráren, téměř 1200 miliard dolarů.

Hlubší příčinu neschopnosti snížit emise ukazují data o investicích. V posledních pěti letech se investice do obnovitelných zdrojů násobně zvýšily — z přibližně 1250 miliard dolarů v roce 2020 na více než 2000 miliard dolarů loni.

Svět tak neprochází přechodem k čistší energetice, ale spíše expanzí spotřeby energie: rostoucí poptávka je sice z velké části uspokojena přibývajícími obnovitelnými zdroji, přesto však stále spalujeme obrovské množství fosilních paliv.

Podle studie vedené Isakem Stoddardem z Univerzity v Uppsale z roku 2021 je tempo snižování emisí příliš pomalé na to, aby drželo krok s rostoucí ekonomikou a poptávkou po energii. Ačkoliv některé země zlepšily energetickou účinnost a zvýšily podíl obnovitelných zdrojů, tyto úspěchy jsou vyváženy pokračujícím rozšiřováním fosilní infrastruktury, dlouhou životností starých emisních zařízení a rostoucí spotřebou v rozvíjejících se ekonomikách.

Stoddardův tým rovněž upozorňuje, že klimatické politiky jsou roztříštěné, kompromisní a nedokážou vytvořit dostatečně silné ekonomické pobídky pro rychlou dekarbonizaci. Strukturální závislost světa na fosilních palivech a zájmy průmyslových hráčů navíc zpomalují přechod k nízkoemisní ekonomice. Výsledkem je, že i přes částečné oddělení růstu hospodářství od růstu emisí stále nedochází k obratu emisní křivky a zastavení oteplování.

I přes částečné oddělení ekonomického růstu od růstu emisí, k němuž přispěla i klimatická jednání, zůstávají absolutní emise příliš vysoké na to, aby došlo k obratu emisní křivky a zastavení oteplování.

Klimatická jednání v éře rozvratu

Odklad řešení klimatické krize vyvolává rostoucí tlak na reformu mezinárodních klimatických jednání. „Klimatické konference se staly novým Davosem, kde miliardáři vystupují bez jakékoli kontroly nad svými aktivitami či výroky,“ varuje Jennifer Allanová z Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj pro portál Carbon Brief. „Takové jednání musí skončit.“

Erika Lennonová z Centra pro mezinárodní environmentální právo pro portál Carbon Brief připomíná, že cíle klimatických konferencí jsou zásadně odlišné od cílů fosilního průmyslu. Přesto na tyto konference nadále přijíždějí tisíce lobbistů z fosilního sektoru, kteří jednání výrazně zpomalují, jak zdokumentoval deník Guardian. Globální společenství proto potvrdilo „přechod od fosilních paliv“ až v roce 2023 na konferenci v Dubaji.

„Smluvní strany by měly zavést pravidla pro střet zájmů, aby byla zajištěna transparentnost vlivu lobbistů fosilních firem a ti, kteří se pokoušejí nepatřičně ovlivňovat vyjednávání, mohli být vyloučeni,“ doporučuje Lennonová. Předsednictví konferencí by například mohlo odmítnout vydat jim akreditace. Lennonová zároveň zdůrazňuje, že je třeba ukončit i greenwashing, který se projevuje stále častějšími pavilony sponzorovanými velkými korporacemi.

Nic však nenaznačuje, že by se tyto reformy chystaly, natož že by globální společenství dokázalo důsledně omezit rostoucí spalování fosilních paliv.