Včera odpoledne propukl na konferenci OSN o klimatu COP 30 v brazilském Belému požár. Uvědomil jsem si, že jsem byl už na tolika klimatických konferencích OSN, že to snad ani nespočítám: v Polsku, v Mexiku, v Dánsku, ve Francii, ve Skotsku, v Egyptě… Všechny vypadají v podstatě stejně: jakmile se ocitnete v kongresové hale, obklopí vás nepřetržitý cvrkot projevů, seminářů, sympózií.

Všemožné země, korporátní platformy a ekologické organizace pořádají nekonečné, časově se navzájem překrývající akce, zaměřené na rozličná dílčí a pro ně zásadní témata; zatímco „vlastní“ konference se odvíjí do značné míry za zavřenými dveřmi, kde delegace nejmocnějších zemí cizelují texty návrhů, přičemž nejvážnější spory se zpravidla vedou o to, kde se mají imperativy nahradit kondicionály. Je často takřka nemožné uvědomit si, vprostřed vší popsané banality, že se tu řeší nejzávažnější téma všech dob: soustavně postupující proměna složení atmosféry na planetě; a s tím i teploty na Zemi; a s tím i budoucnost všeho, co známe a milujeme.

Ale čas od času si realita prodere cestu na světlo, jako včera odpoledne v Belému v podobě zcela doslovně přítomného ohně, který propukl v africkém pavilonu. Z videa dokumentujícího, co se stalo, je jasné, že skončit to opravdu mohlo velmi špatně.

Ale naštěstí se všichni zachovali přesně tak, jak je pro lidi v kritické situaci normální. Navzájem se varovali a evakuovali se. Přijeli hasiči a použili svou výbavu k uhašení ohně. Podle všeho bylo hospitalizováno jedenáct lidi, kteří se nadýchali kouře, ale předpokládá se, že nikdo z nich nezahyne.

Jinak řečeno všichni se chovali přesně naopak, než jak se chováme k ohni, který začal schvacovat planetu Zemi. Danou metaforu není třeba nijak přikrášlovat — vše je bolestně zřejmé. Ale někdy má smysl upozornit i na zjevné věci, poněvadž se nezdá, že bychom si je brali k srdci.

Když říkám, že svět je v plamenech, myslím to také v mnoha případech zcela „doslovně“. Už se nám takřka podařilo odpravit do jámy pamětnice fakt, že rozsáhlé části druhého největšího města v USA letos shořely na popel (jakkoli to inspirovalo forenzní antropology k vymyšlení nových metod identifikace uhořelých lidí; zvláštní školení s desítkou darovaných mrtvol se koná tento týden). Požáry ale zuří po celém světě — naštěstí se nějak stalo, že nové vedení v NASA zatím neodstranilo z webu stránku, která přibližuje vědecké poznatky k danému tématu obdivuhodně přímočarým jazykem.

Povahu požárů v přírodě ovlivňuje celá řada faktorů, mezi něž patří zdraví lesa, počasí, topografie a metody lesního hospodaření. Oteplující se klima zvyšuje četnost některých druhů požárů, vede k jejich většímu rozsahu a destruktivitě, což má za následek mnohem náročnější hasící operace a mohutná mračna kouře zasahujícím čím dál širší oblasti.

Každý další fosilní projekt má vyčíslitelnou cenu: v lidských životech

Ale samozřejmě jedná se o mnohem víc než jen o požáry. Ohřívající se planeta působí škody tisícero způsoby, od masivnějších dešťů a záplav přes ničivější sucha a bouře. Nová studie, zde podrobně přibližovaná magazínem Pro Publica vyčísluje tragické důsledky Trumpova rozhodnutí ignorovat klimatickou krizi na 1,3 milionu zbytečných úmrtí.

„Naše propočty pracují s modelovými odhady přidaných emisí, které se vypustí do atmosféry jako důsledek Trumpových politických rozhodnutí, a na propracované metodě, která prošla recenzním oponentním řízením a je známa jako úmrtnostní náklady uhlíku. Je to metrika, založená na vědeckých poznatcích oceněných Nobelovou cenou, která stála v základu politiky USA více než posledních deset let a předvídá počty úmrtí spjaté se zvýšením teploty v návaznosti na vypouštěné emise.

Odhady odrážejí úmrtí způsobená horkem jako přehřátí organismu či zhoršení už indikovaného onemocnění, přičemž se naopak odečítají úmrtí, jimž se předešlo nižším vystavením chladu. Metodika nezahrnuje ohromné množství úmrtí předpokládaných v důsledku širších dopadů klimatických změn, jako jsou sucha, záplavy, války, nemoci přenášené savým hmyzem, hurikány, požáry či snížené úrody.

Jakkoli se jedná o vysoké číslo, pořád jde jen o zlomek z celkového počtu třiaosmdesáti milionů úmrtí spjatých s nárůstem teplot, jejž způsobí v daném období celkově vypuštěné emise, pokud se je nepodaří snížit. Ale jedná se o číslo, které mluví o ceně hrazené v lidských životech za upřednostňování zájmů amerických korporací před osudy lidí po celé planetě.

„Sama ta čísla o sobě jsou děsivá,“ řekla Ife Kilimanjarová, výkonná ředitelka americké občanské organizace US Climate Action Network, která spolupracuje s obdobnými organizacemi po celém světě s cílem zastavit změny klimatu. „Ale pro nás jsou za tím samozřejmě mnohem více než jen čísla,“ poznamenala. „Jsou to lidé se svými životy, svými rodinami, sny a nadějemi. Jsou to lidé jako my, i když žijí na jiném konci světa,“ řekla.

A další nová studie dokonce umožňuje propočítat, kolik úmrtí libovolný nový fosilní projekt způsobí. Jak píše Patrick Canning:

V roce 2021 R. Daniel Bressler vydal studii Úmrtnostní náklady uhlíku, v níž navrhl metodu odhadu počtu úmrtí způsobených emisí každé další tuny oxidu uhličitého. To umožnilo propočítávat počty úmrtí na projekt, na stát, průmyslové odvětví a podobně. Ale nikdo se do toho nepustil hned, trvalo chvíli, než se to ujalo.

Začal jsem radit svým klientům, aby trvali na tom, že regulátoři budou vyžadovat, aby se takovéto kalkulace provedly. A letos v červenci to jako první udělal tým na Univerzitě Nového Jižního Walesu v australském Sydney. Poprvé spočítali, kolik úmrtí způsobí konkrétní projekt — plánovaná plynová elektrárna Woodside Scarborough.

Úmrtnostní náklady, které se vážou k tomuto jedinému konkrétnímu plynovému projektu? 484 mrtvých, a šestnáct milionů korálů zabitých na Velkém korálovém útesu.

Skvělá reportážní práce Anupreety Dasové vedle toho ukazuje, jaké důsledky má skutečnost, že jsou lidé, především ženy, vystaveny úmornému horku, a ukazuje, že neubližují jen vlny veder, ale zkrátka zátěž každodenního snášení zvýšené teploty.

Každé letní ráno se Kantaben Kišen Parmarová, pětačtyřicetiletá prodavačka zeleniny v indickém Ahmadábádu usadí na kousek země, rozměrný asi jako větší rohožka, vmáčknutá na rozpáleném asfaltu pod žhnoucím nebem, kde prodává papriky a rajčata. Domů se nevrátí před desátou večer.

Za poslední desetiletí se léta stala delšími a teplejšími — průměrné teploty od března do června oscilují kolem čtyřiceti stupňů Celsia — ale pracovní doba paní Parmarové se nemění. Dopady na její zdraví jsou čím dál větší.

Před třemi lety během zvláště horkého dubnového dne zkolabovala a záchranka ji odvezla do nemocnice, kde ji diagnostikovali akutní těžkou dehydrataci. Paní Parmarová je diabetička, trpí záněty močových cest, mdlobnými stavy a těžkým krvácením při menstruaci, což jsou příznaky, které odborníci často přisuzují dlouhodobé zátěži horkem.

„Je mi horko shora, horko z chodníku,“ řekla mi paní Parmarová během zručného přehazování zelených paprik na ruční váhu, při němž se na její pravé ruce objevilo vytetované srdíčko propíchnuté šípem s písmeny „KK“. To druhé „K“ je tu za Kišena, jejího manžela a obchodního společníka.

Dobří sousedé a pyromani

Pokud mrtví lidé, mrtvé korály a nemocné ženy neskýtají dostatečnou motivaci politickým představitelům, možná, že by jí mohly být peníze? Fascinující nová studie zjistila, že zvýšené riziko ohně a bouří šroubuje pojišťovací náklady, což snižuje hodnotu domů, a to o závratné částky. Jak vysvětlují Claire Brownová a Mira Rojanasakulová:

Studie, která analyzovala desítky milionů plateb za bydlení během roku 2024 s cílem zjistit, kde nejvíce vzrostly náklady na pojištění, skýtá vůbec poprvé vhled do toho, jak změny klimatu ovlivňují cenu domů v USA. Výzkum zjistil, že od roku 2018, který otřásl trhem s pojištěním domů v USA, je tomu tak, že domy na směrovacích číslech oblastí nejvíce vystavených hurikánům a požárům se prodávají v průměru o 43900 dolarů levněji než jinde. Týká se to i pobřežních měst v Louisianě a nízko položených oblastí Floridy.

Změny na málo sledované části trhu s pojištěním, o níž se mluví jako o „zajištění“, mají na uvedeném trendu zásadní podíl. Pojišťovny si kupují „zajištění“, aby snížily svou zranitelnost v případě katastrof. V posledních několika letech zažívaly globální zajišťovny, jakési světové „pojišťovny pojišťoven“, to, co experti označují za „klimatické hody“, přičemž ceny, které požadují po poskytovatelích pojištění domů a domácností, zvýšily na zhruba dvojnásobek.

Nakonec tohle všechno plyne z nezměrných škod, které pácháme na základech planetárního ekosystému. Jedna z děsivějších studií, které jsem v poslední době četl, vyšla takřka bez povšimnutí ani ne před dvěma týdny v časopise Nature. Zdokumentovala přesně, jak rychle světové lesy a oceány ztrácejí svou schopnost zachycovat uhlík. Jak vysvětlují Zeke Hausfather a Pierre Friedlingstein:

Změny klimatu způsobily, že půdní a oceánská úložiště uhlíku ztrácejí svou schopnost zachycovat a hromadit uhlík, během posledních deseti let zeslábly o patnáct procent oproti stavu, v němž by byly bez klimatických změn. Studie publikovaná v Nature ukazuje, že slábnutí úložišť uhlíku přispělo od roku 1960 k nárůstu oxidu uhličitého v atmosféře o osm procent.

Spojené účinky klimatických změn a odlesňovaní proměnily tropické lesy v jihovýchodní Asii a ve velkých částech jižní Ameriky z úložišť uhlíku v jeho zdroje. Jak se úložiště uhlíku v oceánech a pralesích budou pravděpodobně dále oslabovat společně s dalším nárůstem koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře, svět se bude oteplovat ještě rychleji. Existují velmi rozmanité modely odhadující vývoj uhlíkového cyklu, ale lze předpokládat, že vznik silné zpětné vazby v něm by mohl vést k nárůstu globální teploty o několik desetin stupně Celsia.

Naštěstí jsou tu stále ještě lidé, kteří se v klimatické tísni chovají způsobem, který přináší naději: na začátku týdne například Evropské centrum pro lidská a ústavní práva podalo trestní oznámení na korporaci TotalEnergies za její spoluvinu na válečných zločinech a mučení ve spojitosti s jejími plynovými projekty v Africe. Takoví lidé jsou obdobou souseda, který když uvidí oheň, hned volá hasiče.

Ale pak jsou tu lidé, kteří na svět v plamenech reagují jako pyromani. V Belému chybí delegace USA, a tak hlavní roli největšího kazisvěta blokujícího snahy o jakoukoli akci převzala Saúdská Arábie. Jak ukázal Damian Carrington v Guardianu, blízkovýchodní království utrží na prodeji ropy 170000 dolarů každou minutu, takže není divu, že se snaží bránit jakékoli snaze učinit tomu přítrž.

„Používají více než tucet různých obstrukčních taktik, počínaje zpochybňováním navrženého programu, přes tvrzení, že části programu, o nichž nechtějí debatovat, jako je ukončení těžby fosilních paliv, odporují mandátu konference, až po trvání na tom, že jakékoli debaty o kompenzacích škod pro země postižené klimatickými změnami musí být provázány s debatami o úhradách ušlého zisku zemím, v nichž se zdroje fosilních paliv nalézají. Hlavním cílem je zdržovat, takže Saúdská Arábie principiálně odmítala, aby se o čemkoli jednalo virtuálně, když v roce 2020 svět dusila pandemie covidu-19. „Jsou v tom opravdu dobří, povýšili to na umění,“ popisuje saúdskoarabskou diplomacii mařící klimatické snahy světového společenství Joanna Depledgeová z Univerzity v Cambridge.

Ale většina světa jen v podstatě stojí s rukama v klíně a apaticky sleduje dění. Jak se jednání v Belému kodrcala ke svému závěru, přišel diplomaty znovu povzbudit brazilský prezident Lula. Ale i on zněl podivně rozpačitě. Zpráva agentury Bloomberg píše:

„Nenašli jsme žádné jiné místo k žití,“ řekl Lula doprovázený brazilskými vyjednavači a svou ženou. Lula a některé další hlavy států usilují o vznik plánu strategie přechodu k obnovitelným zdrojům. Ale ve svých středečních poznámkách si dal pozor, aby zdůraznil, že nikdo nemá v úmyslu „kohokoli k čemukoli nutit,“ že každá země si musí k přechodu zvolit své vlastní tempo a musí se jí v něm dostat finanční pomoci.

Podle zprávy agentury Bloomberg poslední draft navrhovaného textu neobsahuje žádnou zmínku o potřebě ukončit spalování fosilních paliv. Což je — u sta hromů — ta jedna jediná věc, na které doopravdy záleží.

Takže je asi namístě dát poslední slovo Gretě Thunbergové, která už na počátku své obdivuhodné kampaně řekla dvě věty, jež měly znít v uších všem delegátům sledujícím zvenčí kongresového centra hasiče, jak likvidují požár:

„Chci, abyste se chovali jako by náš dům hořel. Protože tak tomu je.“

Kurzívy v textu označují obsáhlejší citace z textů, na něž autor odkazuje. Z anglického originálu World on Fire publikovaného na substacku Billa McKibbena přeložil JAKUB PATOČKA. Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.