Včera odpoledne propukl na konferenci OSN o klimatu COP 30 v brazilském Belému požár. Uvědomil jsem si, že jsem byl už na tolika klimatických konferencích OSN, že to snad ani nespočítám: v Polsku, v Mexiku, v Dánsku, ve Francii, ve Skotsku, v Egyptě… Všechny vypadají v podstatě stejně: jakmile se ocitnete v kongresové hale, obklopí vás nepřetržitý cvrkot projevů, seminářů, sympózií.

Všemožné země, korporátní platformy a ekologické organizace pořádají nekonečné, časově se navzájem překrývající akce, zaměřené na rozličná dílčí a pro ně zásadní témata; zatímco „vlastní“ konference se odvíjí do značné míry za zavřenými dveřmi, kde delegace nejmocnějších zemí cizelují texty návrhů, přičemž nejvážnější spory se zpravidla vedou o to, kde se mají imperativy nahradit kondicionály. Je často takřka nemožné uvědomit si, vprostřed vší popsané banality, že se tu řeší nejzávažnější téma všech dob: soustavně postupující proměna složení atmosféry na planetě; a s tím i teploty na Zemi; a s tím i budoucnost všeho, co známe a milujeme.

Ale čas od času si realita prodere cestu na světlo, jako včera odpoledne v Belému v podobě zcela doslovně přítomného ohně, který propukl v africkém pavilonu. Z videa dokumentujícího, co se stalo, je jasné, že skončit to opravdu mohlo velmi špatně.

Ale naštěstí se všichni zachovali přesně tak, jak je pro lidi v kritické situaci normální. Navzájem se varovali a evakuovali se. Přijeli hasiči a použili svou výbavu k uhašení ohně. Podle všeho bylo hospitalizováno jedenáct lidi, kteří se nadýchali kouře, ale předpokládá se, že nikdo z nich nezahyne.

Jinak řečeno všichni se chovali přesně naopak, než jak se chováme k ohni, který začal schvacovat planetu Zemi. Danou metaforu není třeba nijak přikrášlovat — vše je bolestně zřejmé. Ale někdy má smysl upozornit i na zjevné věci, poněvadž se nezdá, že bychom si je brali k srdci.

Když říkám, že svět je v plamenech, myslím to také v mnoha případech zcela „doslovně“. Už se nám takřka podařilo odpravit do jámy pamětnice fakt, že rozsáhlé části druhého největšího města v USA letos shořely na popel (jakkoli to inspirovalo forenzní antropology k vymyšlení nových metod identifikace uhořelých lidí; zvláštní školení s desítkou darovaných mrtvol se koná tento týden). Požáry ale zuří po celém světě — naštěstí se nějak stalo, že nové vedení v NASA zatím neodstranilo z webu stránku, která přibližuje vědecké poznatky k danému tématu obdivuhodně přímočarým jazykem.

Povahu požárů v přírodě ovlivňuje celá řada faktorů, mezi něž patří zdraví lesa, počasí, topografie a metody lesního hospodaření. Oteplující se klima zvyšuje četnost některých druhů požárů, vede k jejich většímu rozsahu a destruktivitě, což má za následek mnohem náročnější hasící operace a mohutná mračna kouře zasahujícím čím dál širší oblasti.

Každý další fosilní projekt má vyčíslitelnou cenu: v lidských životech

Ale samozřejmě jedná se o mnohem víc než jen o požáry. Ohřívající se planeta působí škody tisícero způsoby, od masivnějších dešťů a záplav přes ničivější sucha a bouře. Nová studie, zde podrobně přibližovaná magazínem Pro Publica vyčísluje tragické důsledky Trumpova rozhodnutí ignorovat klimatickou krizi na 1,3 milionu zbytečných úmrtí.

„Naše propočty pracují s modelovými odhady přidaných emisí, které se vypustí do atmosféry jako důsledek Trumpových politických rozhodnutí, a na propracované metodě, která prošla recenzním oponentním řízením a je známa jako úmrtnostní náklady uhlíku. Je to metrika, založená na vědeckých poznatcích oceněných Nobelovou cenou, která stála v základu politiky USA více než posledních deset let a předvídá počty úmrtí spjaté se zvýšením teploty v návaznosti na vypouštěné emise.

Odhady odrážejí úmrtí způsobená horkem jako přehřátí organismu či zhoršení už indikovaného onemocnění, přičemž se naopak odečítají úmrtí, jimž se předešlo nižším vystavením chladu. Metodika nezahrnuje ohromné množství úmrtí předpokládaných v důsledku širších dopadů klimatických změn, jako jsou sucha, záplavy, války, nemoci přenášené savým hmyzem, hurikány, požáry či snížené úrody.

Jakkoli se jedná o vysoké číslo, pořád jde jen o zlomek z celkového počtu třiaosmdesáti milionů úmrtí spjatých s nárůstem teplot, jejž způsobí v daném období celkově vypuštěné emise, pokud se je nepodaří snížit. Ale jedná se o číslo, které mluví o ceně hrazené v lidských životech za upřednostňování zájmů amerických korporací před osudy lidí po celé planetě.

„Sama ta čísla o sobě jsou děsivá,“ řekla Ife Kilimanjarová, výkonná ředitelka americké občanské organizace US Climate Action Network, která spolupracuje s obdobnými organizacemi po celém světě s cílem zastavit změny klimatu. „Ale pro nás jsou za tím samozřejmě mnohem více než jen čísla,“ poznamenala. „Jsou to lidé se svými životy, svými rodinami, sny a nadějemi. Jsou to lidé jako my, i když žijí na jiném konci světa,“ řekla.

A další nová studie dokonce umožňuje propočítat, kolik úmrtí libovolný nový fosilní projekt způsobí. Jak píše Patrick Canning:

V roce 2021 R. Daniel Bressler vydal studii Úmrtnostní náklady uhlíku, v níž navrhl metodu odhadu počtu úmrtí způsobených emisí každé další tuny oxidu uhličitého. To umožnilo propočítávat počty úmrtí na projekt, na stát, průmyslové odvětví a podobně. Ale nikdo se do toho nepustil hned, trvalo chvíli, než se to ujalo.

Začal jsem radit svým klientům, aby trvali na tom, že regulátoři budou vyžadovat, aby se takovéto kalkulace provedly. A letos v červenci to jako první udělal tým na Univerzitě Nového Jižního Walesu v australském Sydney. Poprvé spočítali, kolik úmrtí způsobí konkrétní projekt — plánovaná plynová elektrárna Woodside Scarborough.

Úmrtnostní náklady, které se vážou k tomuto jedinému konkrétnímu plynovému projektu? 484 mrtvých, a šestnáct milionů korálů zabitých na Velkém korálovém útesu.

Skvělá reportážní práce Anupreety Dasové vedle toho ukazuje, jaké důsledky má skutečnost, že jsou lidé, především ženy, vystaveny úmornému horku, a ukazuje, že neubližují jen vlny veder, ale zkrátka zátěž každodenního snášení zvýšené teploty.

Každé letní ráno se Kantaben Kišen Parmarová, pětačtyřicetiletá prodavačka zeleniny v indickém Ahmedabadu usadí na kousek země, rozměrný asi jako větší rohožka, vmáčknutá na rozpáleném asfaltu pod žhnoucím nebem, kde prodává papriky a rajčata. Domů se nevrátí před desátou večer.

Za poslední desetiletí se léta stala delšími a teplejšími — průměrné teploty od března do června oscilují kolem čtyřiceti stupňů Celsia — ale pracovní doba paní Parmarové se nemění. Dopady na její zdraví jsou čím dál větší.

Před třemi lety během zvláště horkého dubnového dne zkolabovala a záchranka ji odvezla do nemocnice, kde ji diagnostikovali akutní těžkou dehydrataci. Paní Parmarová je diabetička, trpí záněty močových cest, mdlobnými stavy a těžkým krvácením při menstruaci, což jsou příznaky, které odborníci často přisuzují dlouhodobé zátěži horkem.

„Je mi horko shora, horko z chodníku,“ řekla mi paní Parmarová během zručného přehazování zelených paprik na ruční váhu, při němž se na její pravé ruce objevilo vytetované srdíčko propíchnuté šípem s písmeny „KK“. To druhé „K“ je tu za Kišena, jejího manžela a obchodního společníka.

Dobří sousedé a pyromani

Pokud mrtví lidé, mrtvé korály a nemocné ženy neskýtají dostatečnou motivaci politickým představitelům, možná, že by jí mohly být peníze? Fascinující nová studie zjistila, že zvýšené riziko ohně a bouří šroubuje pojišťovací náklady, což snižuje hodnotu domů, a to o závratné částky. Jak vysvětlují Claire Brownová a Mira Rojanasakulová:

Studie, která analyzovala desítky milionů plateb za bydlení během roku 2024 s cílem zjistit, kde nejvíce vzrostly náklady na pojištění, skýtá vůbec poprvé vhled do toho, jak změny klimatu ovlivňují cenu domů v USA. Výzkum zjistil, že od roku 2018, který otřásl trhem s pojištěním domů v USA, je tomu tak, že domy na směrovacích číslech oblastí nejvíce vystavených hurikánům a požárům se prodávají v průměru o 43900 dolarů levněji než jinde. Týká se to i pobřežních měst v Louisianě a nízko položených oblastí Floridy.