Řecko: zopakování voleb se konzervativcům vyplatilo, uspěla ale i krajní pravice
Petr JedličkaNová demokracie premiéra Mitsotakise získala kýženou jednobarevnou většinu. Nyní slibuje ambicióznější reformní politiku. Opakování voleb se ovšem odrazilo i na nižší účasti, která pomohla do parlamentu několika krajním stranám.
Nebylo to úplně bez rizika, stoprocentně se to však vyplatilo. S takovým závěrem komentovaly v pondělí zpravodajské agentury tah se zopakováním voleb, ke kterému sáhla po letošních květnových volbách Nová demokracie (ND), strana řeckých konzervativců vládnoucí zemi od roku 2019.
Nová demokracie sice i v květnu vyhrála, ale čistě proporční přepočet hlasů na mandáty jí tehdy nedal jednobarevnou většinu. Tu získala právě až nyní díky zopakování voleb s novým přepočtovým mechanismem. Hlasovalo se v neděli a k ziskům nejsilnějších stran se připočítával takzvaný vítězný bonus.
„Podruhé v řadě Řecko zmodralo. Díky moc. Hned zítra začneme tvrdě pracovat na tom, abychom posunuli zemi zase o něco kupředu,“ uvedl v neděli předseda ND a staronový premiér Kyriakos Mitsotakis v prvním povolebním projevu.
Konkrétní výsledky
Především ovšem za vítězstvím pravice stojí relativně velmi úspěšný vývoj ekonomiky, proti kterému levice nedokáže postavit žádný vlastní přesvědčivý program. Proto pravice v těchto volbách získávala hlasy i v jinak tradičně levicových volebních okrscích.
(Letitý lídr Syrizy Alexis Tsipras dnes v reakci na porážku oznámil odchod z čela formace. Nového předsedu má si stále nejsilnější strana řecké levice řádnou procedurou. Tsipras jen uvedl, že cítí potřebu nové energie a že sám už kandidovat nebude. V čele Syrizy stál celkově 15 let)
Odstoupení Alexise Tsiprase z vedení (kdysi) radikální levicové strany Syriza by dost možná stálo za stejně tak obsáhlý komentář, jakým bylo doprovázeno úmrtí italského politického magnáta Berlusconiho.
Zjevně definitivně tím totiž končí éra Syrizy; tedy té strany, která se svého času stala vzývanou ikonou radikální levice. Tato partaj byla touto radikální levicí chápána jako jakýsi řecký Jánošík, který "bohatým bere a chudým dává"; který se statečně a neohroženě staví proti démonické spojené moci mezinárodních bank, mezinárodních měnových institucí, a v prvé řadě Německa, kteréžto - podle optiky této radikální levice - zločinecké spojení se rozhodlo ekonomicky zničit a politicky zotročit nebohé Řecko.
Reálný stav věcí se ovšem nyní ukazuje takový, že Řecko - poté co splnilo ekonomické požadavky těchto mezinárodních organizací - svou hlubokou (a Řeckem samým zaviněnou) krizi nakonec překonalo, nyní má vyšší procenta růstu nežli většina států Evropy. A pod tímto ekonomickým úspěchem není podepsána radikální Syriza, nýbrž - konzervativní, pravicová Nea Dimokratia.
Ukázalo se, že radikálně levicové strany nemají kromě svých plamenných hesel nic, co by mohly Řecku a řeckému lidu reálně nabídnout. Právě proto ve volbách propadly; a to dokonce i u své tradiční klientely. I v zásadě levicový volič chce nakonec vidět reálné výsledky, ne pouze laciné politické a ideologické pózy.
Mimochodem: v těchto volbách prohrála nejen levicově radikální Syriza A. Tsiprase; strana ještě radikálnějšího J. Varufakise, který stále platí za autoritu u nemalé části radikální levice, dostala pouhá tři procenta hlasů!
Tato epizoda domnělé revolty proti spojeným silám mezinárodního kapitálu tedy zřejmě definitivně končí, její aktéři odcházejí ze scény. Snad by tento případ měl být poučením pro ty, kdo jsou kriticky zaměření vůči systému kapitalismu, že řešením není nějaká halasná partyzánština, nýbrž že je v prvé zapotřebí seriózní práce na vypracování realistické alternativy ke kapitalistickému ekonomicko-společenskému modelu.
Ovšem právě pro tuto seriózní teoretickou práci není možno v táboře radikální levice nalézt téměř nikoho. Boj na - verbálních - barikádách je přece o tolik zábavnější.