V půlce června došlo na evropské úrovni k významné události, která však českým veřejným prostorem proletěla spíše bez povšimnutí. Evropští ministři práce odsouhlasili podobu historicky první evropské legislativy k posílení kolektivního vyjednávání a ochraně příjmů nejhůře odměňovaných pracovníků. V průběhu září by mělo následovat již spíše formální odsouhlasení Evropským parlamentem a Evropskou radou.

Jak již název směrnice napovídá, jejím hlavním cílem je zajistit takovou výši minimální mzdy, která zaručí důstojný životní standard co největšímu počtu zaměstnanců a podpoří snahy v boji proti pracující chudobě a mzdovým nerovnostem. Tím legislativa představuje zásadní milník pro evropskou integraci. Není to totiž tak dávno, co Evropská komise i členské země sobě navzájem naopak doporučovaly snižování práv zaměstnanců a jistot na pracovním trhu.

Směrnice nyní stanovuje kritéria, které jednotlivé země musí zahrnout do rozhodování o výši své zákonné minimální mzdy (pokud takovou mají). Těmi jsou její kupní síla, celková mzdová úroveň a mzdové rozvrstvení, dynamika růstu mezd či dlouhodobější produktivita práce.

Konečné rozhodnutí o výši minimálky nicméně nadále zůstává v kompetenci členských zemí. V čem tedy tkví změna?

Směrnice mírného pokroku v mezích zákona