↗

Potřebovala jsem jen mražené lístkové těsto, které mají právě jen v tomto obchodě; šla jsem tedy s ním bez obav v ruce bez vozíku i bez košíku. Lístkovému těstu se nic nestane, ani když spadne na zem. Foto Popo le Chien, WmC

V samoobsluze nejbližší mému bydlišti pracuje jedna pokladní, k níž chovám smíšené pocity. Vypadá unaveně, pracuje mechanicky, nikdy se neusměje, bývá nezdravě bledá. V tomto obchodě je u pokladny prostor pro namarkované zboží malý a pokladní — bez výjimky, z čehož soudím, že se to po nich žádá — pracují velice rychle. Tahle pokladní obzvlášť.

Moje nákupy bývají dost malé, a proto mě štve, že musím u zbytečně velkých vozíků strkat do zařízení minci, kterou obvykle nemám. Náhradu představují žetony, ke kterým člověk tu a tam přijde, ale před vozíkem ho obvykle nenajde.

Vlastně mi připadá ponižující, že musí zákazník za nákupní vozík ručit vloženou mincí, když na kraji prodejny stojí najatý sekuriťák — muž či žena —, který by mohl vedle kontroly, jestli nekrademe, taky dohlížet na to, aby se vozíky vracely na místo. Raději proto chodím s pojízdným košíkem, který minci nevyžaduje, anebo vůbec bez ničeho, do jedné ruky mléko a jogurt, do druhé chleba a zubní pastu.

Manipulace s košem je nešikovná, člověk musí zvedat zboží až od země, pak košík odevzdá na vyznačené místo a když platí, musí mít všechno buď bleskurychle sklizené nebo se bát, že mu zboží z malé odkládací plochy u pokladny bude padat. V případě, že má službu zmíněná pokladní, je to skoro jisté, protože nakupujícímu nedá ani vteřinu.

Před časem, když jsem pozorovala tu její naprosto nesmyslnou hektičnost — nadto byla úplně smrtelně bledá —, přišlo mi jí líto, zdálo se mi, že je vyčerpaná, psychicky i fyzicky, že by potřebovala lékařskou kontrolu a nejspíš dlouhé pracovní volno. Když mi pak při dalším nákupu vlivem jejího nesmyslného počínání spadl na zem jogurt, kelímek praskl a jogurt se vypleskl na podlahu, řekla jsem jí, jemně a velmi klidným až přátelským tónem, že nemusí tolik spěchat, vždyť za mnou není žádná fronta.