Ulice Veveří
Jakub PatočkaSe srpnem udeřila okurková sezona. Budeme vás lákat na místa, kam se stojí za to podívat.
Opravdová okurková sezona propuká až v srpnu. Je to čas, kdy se každý může předvést, protože, jak napsal Karel Čapek: „O něčem napsat dovede každý, zato psát o ničem vyžaduje talent.“ V Deníku Referendum jsme si pro letošní okurkovou sezonu — srpen — vymysleli takovouto hru: popis místa, jako bychom vás do něj chtěli nalákat.
Ulice Veveří je pravděpodobně nejdobrodružnější ulice v Brně. Začíná, jako by si sama ze sebe dělala legraci: mezi krajským úřadem a bývalým krajským výborem KSČ, dnešní poliklinikou, za mohutnou zádí Ústavního soudu, s rektorátem a Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity na dohled. Kromě Michala Haška, Pavla Rychetského a Petra Fialy by tu snad nikdo nechtěl pracovat, ba ani bydlet, natožpak trávit čas.
Ještě první budova po levici, Městská správa sociálního zabezpečení, budí dojem, že by se vše v ulici Veveří mohlo nést v oficiózním duchu. Ale šlápnete-li do pedálů — jako skoro každá brněnská ulice, snad s výjimkou Schodové, je i Veveří nejlepší na kole — rychle se začne ukazovat její pravá, uličnická povaha. Bistra, hospůdky a vinotéky střídají bary, putyky a kluby.
Je toho málo, z čeho se můžeme v českých zemích v posledních dvou desetiletích radovat, každopádně rozkvět pohostinské kultury lze jako příklad uvést. Asi nikde ho nelze ilustrovat lépe nežli v brněnské ulici Veveří. Podniky Kupé, Franz, Cattani, které studentská mládež překřtila na KFC na Veveří, představují zářivé příklady příznivého civilizačního vlivu jiných kultur na Moravany.
V Kupé se vaří orientální pochoutky, a jakkoli je vše zásadně bez masa, podnik se neinzeruje jako vegetariánský. Franz je elegantní bistro a Cattani italská špagetárna. Domorodou kulturu o kousek dál reprezentuje putyka U Průmyslovky. Podniků je tu ovšem tolik, že pokud by chtěl člověk vracející se ulicí Veveří tahem domů zastavit v každém na skleničku, nemohl by to zvládnout před svítáním.