Radost všech, kteří si přejí v Brně příznivé změny, z mimořádného výsledku protestní kandidátky Žít Brno ještě trvá, různí pozorovatelé mají za samozřejmé, že v Brně končí éra Romana Onderky a takřka za jisté se také má to, že novým primátorem bude lídr politického hnutí ANO 2011 Petr Vokřál. Ačkoli vše takto může dopadnout, variant je ve skutečnosti mnohem víc. Onderka klidně může vládnou dál. A je to blíž, než si myslíte.

Uveďme následující rozbor přehledem možných koalic na brněnské radnici. Jednotlivé strany získaly následující počet mandátů:

1. ANO 2011 13
2. ČSSD11
3. Žít Brno 7
4. KDU-ČSL 7
5. ODS 5
6. SZ 4
7. TOP 09 4
8. KSČM 4

Při celkovém počtu 55 mandátů je k většině zapotřebí 28 křesel, ale za praktickou většinu se pokládá taková, která disponuje alespoň 29, raději však 30 a více mandáty. Podívejme se tedy na možné většiny. V základních úvahách se zatím objevují především tři následující možnosti.

1. Koalice „vládní“: ANO, ČSSD, KDU-ČSL (31 mandátů). Již v předvolebním komentáři, ve kterém jsme hrubě podcenili výsledek kandidátky Žít Brno, jsme za nejpravděpodobnější výsledek označili reprodukci vládní koalice. Předpokládali jsme ovšem opačné pořadí na prvních dvou místech. Programový základ takovéto koalice by byl jasný: byla by zrcadlem koalice vládní.

Právě úspěch ANO může ale paradoxně cestu k ní zkomplikovat, poněvadž při jejím vzniku není myslitelné, že by mohl v pozici primátora pokračovat Roman Onderka. Ten ve své snaze udržet tento post pro sebe a ČSSD už dvakrát prokázal značnou obratnost. Základní vyjednávací strategie ČSSD v Brně tak může být přinejmenším zpočátku vedena snahou zformovat koalici jinou, pod svým vedením.

2. Koalice tradičních stran: ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09, KSČM (31 mandátů). Takto napsána působí varianta úplně nepravděpodobně. Ve skutečnosti však v sobě obsahuje příliš mnoho lákadel pro řadu zúčastněných, než abychom ji mohli prostě pominout.

ČSSD by v této konstelaci získávala primátora, patrně by jím mohl zůstat Roman Onderka. Udělá vše možné pro to, aby se mu to povedlo.

KDU-ČSL v Brně dlouhodobě dává najevo, že se lépe cítí v koalicích se zavedenými stranami nežli s ne zcela vyzpytatelnými občanskými projekty. Zejména v uskupení Žít Brno tradiční straníci spatřují nevyzpytatelný pytel blech. Už z předvolebního chování bylo vcelku jasné, že KDU-ČSL v koalici s ČSSD v Brně doufalo, jen si přálo, aby výsledek byl jiný.

ODS by se tohoto podniku účastnila veleochotně a prakticky zadarmo, protože nic lepšího než „být při tom“ jí už nikdo nenabídne. Totéž platí o komunistech, kteří by dokonce zřejmě byli ochotni účastnit se jen „naoko“, formálně by se mluvilo o „toleranci“ či „tiché podpoře“, například za vedení kontrolního výboru.

Zbývá TOP 09. Je jistě možno se domnívat, že by se do koalice opřené byť jen o toleranci komunistů zdráhala vstoupit. Háček vězí v tom, že Miroslav Kalousek dnes jasně identifikuje Babišovo ANO jako hlavní terč. A to, že je sám ochoten ke komunistům přistupovat veskrze pragmaticky, osvědčil mnohokrát. Nadto TOP 09 a Kalousek osobně vidí v bojovnících proti hazardu z Žít Brno své nepřátele.

Na této koalici by se mnoha jejím účastníkům totiž zejména mimořádně líbilo, koho nechává v opozici: nové „vetřelce“ z ANO a z „Žít Brno“ a konečně Stranu zelených, což jsou rovněž staří známí „potížisté“. Je jasné, že Roman Onderka nyní dělá všechno proto, aby se mu právě tuto koalici podařilo stlouct.

A závisí-li možnost jejího vzniku v podstatě jen na tom, zda se TOP 09 nenechá koupit, proč bychom ji měli pokládat za tak nepravděpodobnou? Programový základ je zde rovněž jasný: tradiční strany proti „antisystémovým vetřelcům“. Nic horšího by Brno potkat nemohlo, ale i to je zde dost dobrý důvod, aby se to mohlo stát.

3. Koalice „opoziční“: ANO, Žít Brno, Strana zelených, KDU-ČSL, TOP 09 (disponovala by podle svého přesného složení 28, 31 nebo 35 mandáty). Její skladbu by tvořilo ANO s nejméně třemi ze zbývajících čtyř, dosud opozičních subjektů. Koalice by byla jasným vyjádřením volání brněnské veřejnosti po změně, které se do výsledku voleb promítlo.

Vzniknout nemusí především ze dvou důvodů. Tím prvním může být neochota KDU-ČSL do takového uspořádání vůbec vstoupit. Povšimněme si, že KDU-ČSL je jedinou stranou, s níž se zatím počítá ve všech scénářích. Má nyní v Brně jasně nejvyšší koaliční potenciál, a může si tudíž v podstatě vybrat, jakou konstelaci upřednostní.

Je vysoce pravděpodobné, že první volbou lidovců za stávajícího rozložení sil bude první nebo druhá z uvedených variant a že se ji svou vahou budou snažit prosadit. Přimět ke změně názoru by jeho mohla jediná věc: že by se taková koalice připravila i bez nich. Měla by totiž právě hraniční, krajně nepohodlnou, ale přece jen postačující většinu přesně 28 hlasů.

A to je také důvod, proč se do ní pravděpodobně nebude chtít lídrovi ANO Petru Vokřálovi. S programem by přitom taková koalice rovněž neměla problém: pokoušela by se spravovat město s podstatně větší kompetencí a lepší politickou kulturou, což jsou očekávání, s nimiž byla většina stran, které by ji potenciálně formovaly, do zastupitelstva volena.

4. Koalice „novodemokratická“: ČSSD, KDU-ČSL, Strana zelených, Žít Brno (29 mandátů). Jakkoli vypadá v toto chvíli varianta zcela divoce, ani její vznik není vyloučen. Je podmíněn třemi předpoklady:

• koordinovaným postupem KDU-ČSL a Strany zelených ve vyjednávání,
• ochotou ČSSD k sebereflexi,
• schopností Žít Brno uvědomit si, že jejich vyjednávací pozice není tak silná, jak se jim nyní může zdát.

Nikoli nepodstatným motivem by tu samozřejmě bylo i vyřazení hnutí ANO. Předpokladem je nahlédnout, jak hluboce Andrej Babiš klame, tvrdí-li, že jeho strana je předvojem nezávislých občanských iniciativ. Ve skutečnosti je výrazem frustrace české občanské veřejnosti, jejíž velký díl mu dává svůj hlas v ničím neopodstatněné naději, že přivodí změnu k lepšímu.

Ta naděje bude zpravidla spíše hořce zklamávána, byť i mezi Babišovými lidmi se tu a tam jistě najdou vyloženě sympatické výjimky, a je dost možné, že brněnský lídr hnutí ANO Petr Vokřál k nim patří. Systémově ovšem nelze prostě očekávat změnu společnosti k lepšímu od politického projektu problematického oligarchy, v jehož rukou se spojuje tak mohutně politická, ekonomická a mediální moc. Systémově Babišovo hnutí není pro demokracii nadějí, nýbrž hrozbou.

V tom se principiálně odlišuje od různých iniciativ občanských aktivistů kritizujících místní nešvary a usilujících dlouhodobě o jejich nápravu, k jejichž nejznámějším reprezentantům patří iniciativa Matěje Stropnického na Praze 3, Jana Korytáře v Liberci, anebo samo sebou Žít Brno. To jsou politické spolky — a po republice jich kandidovaly desítky, ba stovky — navazující de facto na ducha Občanského fóra, s nímž nemá marketingem a dotacemi vyfutrované Babišovo „hnutí“ pranic společného.

Taková koalice by v Brně dávala smysl ovšem jedině tehdy, pokud by v jejím vzniku ČSSD spatřovala příležitost k vlastní nápravě. Předpokládá to rozpoznat a uznat hloubku scestí, na němž se tu sociální demokraté pod Onderkovým vedením ocitli. Vezmeme-li v potaz barnumskou reklamu, jíž Brno Roman Onderka v letošní kampani zahrnul a v níž hrála větší roli jeho osobní značka nežli značka ČSSD, volby je nutné pokládat také za svého druhu referendum o jeho osobě.

Debakl utrpěl proto, že jeho chování k aktivním občanům všeho druhu mělo více společného s představiteli předlistopadového režimu nežli se standardními evropskými sociálními demokraty, jako jsou třeba starostové blízké Bratislavy Milan Ftáčník či Vídně Michael Häupl. Jakkoli krutě to sociálním demokratům může znít, Onderkova prohra byla zasloužená a nenastala proto, že by lidé odvrhli sociálně-demokratický program, ale prostě proto, že postupně čím dál větší množství z nich pochopilo, jak málo jej Onderka reprezentuje.

Prostořeký lídr Žít Brno Matěj Hollan je ve svém boji proti zneužívání obětí hazardu více sociálním demokratem nežli Roman Onderka, který ve volební propagaci dělal reklamu firmě McDonald’s (viz jeho volební noviny), podle zhatil referendum o poloze hlavního nádraží a postupně se prostě začal chovat tak, jako by mu mnohem více záleželo na obhajobě zájmů velkého kapitálu nežli na obhajobě zájmů zranitelných a sociálně slabých lidí.

Sociální demokraté v Brně se mohou pokusit toto všechno přehlédnout, nevšímat si toho, že za čtyři roky Onderkova vedení ztratili třináct procent hlasů a osm mandátů a pokusit se uplácat většinu z těch, kdož se dnes v Brně bojí v Matěji Hollanovi přicházející budoucnosti podobně jako oni sami. Nemůže je to ale nedostihnout: už v krajských volbách to budou mít těžké a za čtyři roky nejspíše bude opozicí protřelý Hollan větším favoritem brněnských voleb, než byl letos v Liberci Korytář.

ČSSD jistě může nakonec ustoupit k „vládní“ variantě koalice a jít vcelku pohodlnou střední cestou, a na ní čekat, co vývoj přinese. Může se také čtyři roky vzpamatovávat v opozici. Anebo se prostě může pokusit svůj vývoj urychlit.

Před osmnácti lety napsal Jaroslav Šabata dnes již klasický esej Odkud a kam kráčí sociální demokracie, v němž popsal, proč její budoucnost vidí v koalicích s KDU-ČSL. A to ještě ve Vatikánu nesídlil papež František. Takovou koalici Šabata označil za „novodemokratickou“ a důkladně vyložil její potenciál kultivovat oba partnery takového svazku.

Kultivační potenciál je ovšem tím, co se na koalicích tak často přehlíží. Kdyby se v Brně dnes podařilo takovouto koalici, doplněnou o zelené a Hollanovo „Občanské fórum“ vytvořit a dařilo se jí dobře vládnout, k čemuž by mohla mít všechny předpoklady, nikdo by na tom neprodělal a Brno by se mohlo stát laboratoří ukazující možnou příznivou cestu celkového dalšího vývoje české politiky.

Matěje Hollana a jeho kolegy v Žít Brno v tuto chvíli nelze neobdivovat za to, co se jim v Brně podařilo. Všem vytřeli zrak a jejich výsledek je velkým příslibem příznivých změn. Zda se k nim vydáme už nyní, ovšem záleží také na jejich schopnosti vyjednávat, manévrovat, dělat kompromisy a ujistit, že dokáží být spolehlivým a věrohodným partnerem, schopným vcítit se do druhých, a to i do vzdálených druhých. To zatím bohužel příliš neosvědčovali. Ale třeba teď příjemně překvapí. Brno by jim za to bylo vděčné.

Ve francouzském městě Boulogne-sur-Mer mají před radnicí maličkou botanickou zahrádku v japonském stylu. Ve velkých květináčích jsou zde rostliny, každá po jednom kuse, každá s popiskem. U vstupu do ní je cedule s fotografiemi „před“ a „po“. Na té „před“ je parkoviště, na té „po“ je na jeho místě ona zahrádka. Chtěl bych, aby v Brně vládl někdo, kdo svou éru začne takovouto proměnou Dominikánského náměstí. Pro nebrněnské: je to prostor před radnicí zohavený parkovištěm.

↗

...CHCU v Brně taky. Foto Jakub Patočka, DR a wikipedie.cz