Politická strana potřebuje členy. Od členské základny odvozuje svůj mandát stranické vedení. Od členské základy stranické vedení získává zprávy o dění v regionech. Členská základna jménem strany vede volební kampaně. Členové a členky zastupují před veřejností svou stranu a jsou pramenem veřejného obrazu o ní. Strana bez členské základny nemůže existovat.

Andrej Babiš se coby předseda politické strany Akce nespokojených občanů od politického stranictví okázale distancuje. Dělá to právem. V ANO není jeho moc odvozena od vůle členské základny. Je to on, ke komu se odvolává i kandidátka na primátorku hlavního města, když má odpovědět na otázku, zda má ANO v Praze volební program.

K němu se na tiskové konferenci obrací očima designovaná ministryně, když má odpovědět na novinářskou otázku. Nominanti ANO nepřicházejí do úřadů jako svébytné politické postavy. Jejich politická pozice je od Andreje Babiše odvozená.

Proto také nepřicházejí v úvahu otázky, zda by shodou náhod nemělo ANO uspořádat sjezd, na kterém by zvolilo své vedení. Před časem v tomto listě Jakub Patočka správně připomněl, že už půldruhého roku má strana pouze předsedu a první místopředsedkyni, která ovšem odchází do Evropské komise.

Druhá politická strana, která by dva roky vystačila pouze s předsedou, neexistuje. Neexistuje ani politická strana, která by mohla pozice ve vládě obsadit pouze lidmi, kteří v členské základně nemají jakoukoli mocenskou oporu.

A nakonec není ani druhá politická strana, která by přetahovala jednotlivce z ostatních stran, protože údajně nemá program. Pokud ovšem Andrej Babiš říká, že je pro trest smrti a že se o potřebné lidi má v případě nutnosti postarat rodina, tak program má. Je bezpochyby reprezentantem konzervativní pravice.

Problém pro politické strany přichází ve chvíli, kdy se systém bez demokratické legitimity zdá být úspěšnější. Kdy moc peněz a médií umožňuje vítězit bez ohledu na to, zda se lze alespoň domnívat, že strana bude hájit zájmy svých voličů. Že voliči mohou dovodit, koho z nich bude daná strana hájit.

Nepřítelem českých politických stran je dnes cynický kapitál. Soupeřem mu mohou být jen struktury schopné soudržně reprezentovat srozumitelný politický program. Nic jako neutrální dobrá správa totiž neexistuje. Peněz budou mít politici vždycky méně než velkokapitál. Peníze politiků budou navíc vždy pod veřejnou kontrolou.