„Návštěva Andreje Babiše na Slovensku,“ píše autor pod šifrou zr v pátečním Právu, „nestála české daňové poplatníky ani korunu.“

„Je to pracovní návštěva,“ čteme citát ministra financí suverénního státu. „Přiletěl jsem letadlem s kolegy z mojí firmy. Mám tu své soukromé auto, svého řidiče. (…) Jak jsem slíbil, když jsem šel do politiky, posílám poslanecký i ministerský plat na charitu. Pro český stát budu pracovat zdarma a nadále budu platit velké daně, jak to dělám už několik let.“

Škoda, že autor nedodržel novinářské pravidlo, a nedal pro vyváženost prostor alespoň jednomu protinázoru. Mohl by ocitovat třeba zastánce úspor a škrtů Miroslava Kalouska, jak říká, že rozhodnutí Andreje Babiše je naprosto v pořádku. Že stát nemá omezovat podnikatele, kteří jediní konají udržitelně. A že žádný hon na čaroděje není na místě.

Anebo bychom si mohli přečíst slova Miroslavy Němcové, podle které je cesta firemním letadlem zcela v pořádku. Problém ale je, že soud ještě nerozhodl, zda byl Andrej Babiš agentem StB. A že přinejmenším do té doby by se měl stáhnout z veřejného života.

Anebo bychom si mohli představit Bohuslava Sobotku, jak se skřípěním zubů říká, že jeho vládní místopředseda ještě nepochopil, že do Vlády České republiky byl sice — díky úspěchu své strany — zvolen, že Českou republiku si ale ještě nekoupil.

Anebo bychom, nakonec, mohli sledovat Andreje Babiše, jak nechápe, co se po něm chce. To když by dostal otázku, zda se nějak liší vztah České republiky a Agrofertu, Českých drah, ČEZ-u a kominictví Novák. A zda by cesta kominíkovým letadlem náhodou nebyla nepřípustným střetem zájmů.

Pokud opravdu Andrej Babiš řekl: „Je to pracovní návštěva. Přiletěl jsem letadlem s kolegy z mojí firmy. Mám tu své soukromé auto, svého řidiče.“ Pak ve čtvrtek Slovensko nenavštívil český ministr, ale v České republice sídlící podnikatel. To je jistě možné. Je ale škoda, že politik, který sliboval makání místo kecání, si hned první den v úřadě vzal dovolenou. A v prvních minutách svého úřadování se vydal cestou úplného nahrazení veřejných služeb službou soukromou.

Pokud by na ní setrval, pak sice možná ušetří pár veřejných milionů. Jeho budoucí nástupce ale možná zjistí, že coby ministr sice získává titulární funkci s úkoly. Že ale musí nejprve znovu vybudovat struktury, které jsou k naplňování těchto úkolů nutné.

Pochybnosti jsou tím větší, že používáním techniky soukromé firmy dává Andrej Babiš najevo, že mu na zázemí úřadu, který dočasně řídí, nezáleží. Proč by mělo mít ministerstvo automobily, když je Agrofert má? Proč by ministerstvo mělo mít nějaké sídlo, když ministr může úřadovat ze své firmy, jak byl zvyklý?

Heslo řídit stát jako firmu, se kterým Andrej Babiš kandidoval, vyžaduje, aby po volebním úspěchu přenesl svou loajalitu z firmy na stát. Že to v Babišově případě neplatí, ukazuje i to, že se rozhodl dávat na charitu plat, který mu dává veřejný sektor, místo toho, aby rozdával příjmy z podnikání a podle platu veřejné správy poznával, jak se daří „firmě“, ve které se stal vysokým „manažerem“.