V řadě měst se nyní těší, že se konečně, často po osmi, dvanácti, někde i dvaceti letech zbaví neblahého vedení své radnice. Obvykle se jedná o tukem korupčních vazeb prorostlou místní ODS, jejíž vedení ve družné shodě se stavebními i dalšími firmami známou metodou vysává veřejné rozpočty.

Někde je tato základní opora mafiánského kapitalismu vyztužena koaliční spoluprací s jinými nezdárnými místními organizacemi zavedených politických stran a jsou nešťastná města, jež ovládá takřka nerozborná trojkoalice Národní fronty ODS, ČSSD, KDU-ČSL, jejíž vznik by bylo možno pokládat za legitimní pouze ve stavu existenčního ohrožení obce.

Ve skutečnosti takové komunální koalice vznikají jednak pro to, že si tím místní funkcionáři zajišťují společný přístup k zakázkám a výnosným postům ve správních či dozorčích radách, jednak pro to, že se tím pojišťují proti vystřídání, jehož se vinou své politiky bezohledné k obci právem obávají. Třeba ve Zlíně by mohli vyprávět.

Výměnu zlopověstné správy radnice nelze samo sebou uskutečnit jindy než v komunálních volbách. Vyvolání předčasných voleb je v českém uspořádání komunální politiky sice možné, ale ve velkých městech prakticky nezrealizovatelné. Otřes celostátní politikou, kterou představuje dosud nevídaný nástup nových subjektů, jakkoli problematických svým vládním angažmá, přináší do některých míst skutečnou naději.

TOP 09, jakkoli se na celostátní úrovni podílí na opovrženíhodných krocích české vlády a jakkoli i na místní úrovni je často jen zajícem v pytli, může v mnoha místech sehrát vyloženě kladnou úlohu páky, kterou se pohne s dlouhodobě zavedenými, nepřijatelnými místními poměry. Je to důsledek faktu, že Česká strana sociálně demokratická si v mnoha místech na komunální úrovni nepočíná ani zdaleka jako moderní levicová strana, ale jako ochotná součást místní oligarchie.

A někde asi i hůř. Most, Zlín, Praha 5, Karviná, výstup Vítězslava Jandáka jsou zatím výjimečné excesy, ale kolik místních organizací ČSSD smýšlí obdobně, jen nenašlo pochybnou kuráž vstoupit se svou maloměšťáckou nesnášenlivostí do volebního boje? V každém případě volební kampaň ukázala, že ČSSD musí začít daleko lépe pečovat o své útroby. Své členstvo musí začít vzdělávat a s některými místní organizacemi by se měla být s to rozloučit.

I v městech, v nichž hraje ČSSD úlohu dlouhodobé a v jádru sympatické opozice ovšem převod moci z rukou ODS není bez úskalí, jak zvláště poučně ukazuje příklad Brna. Zde se totiž podařilo zlomit hegemonii zkorumpované ODS již před čtyřmi lety, ale nová koalice očekávání do ní vkládaná ve většině ohledů zklamala. Svůj vysoký podíl na tom ovšem měla také Strana zelených vybavená nevídanou voličskou podporou výrazně překračující deset procent.

Město je přitom evidentně spravováno lépe než za časů ODS, současně dál trvá na nesmyslném projektu přesunu nádraží, má krajně pochybnou kulturní politiku, jejímž symbolem se stalo ostudné extempore Daniela Landy v brněnském Národním divadle, podílí se na hrubě nezvládnuté rekonstrukci vily Tugendhat, provozuje konzervativní dopravní politiku a velmi málo pečuje o stav občanské společnosti i úrovně veřejného života jako takového. Avšak Kometa hraje první ligu.

To vše je pravda, ale dvakrát více platí, že kdyby měla vedení současné radnice vystřídat politická opozice v čele s ODS, bude to pro město Brno krok zpět k hrozným poměrům z před čtyř let. Mnozí voliči, odhadem čtvrtina, jsou tak postaveni před hotový rébus: způsob správy města v uplynulých čtyřech letech se jim svou volbou oceňovat nechce, ale opozici právem pokládají za horší než současnou radnici.

Je to otázka o dvou odpovědích, z nichž jen jednu je nutné dávat letos, tu druhou až za čtyři roky. Volební systém je laskavý k voličům, kteří chtějí svou volbou sdělit politickým stranám, že je podporují, ale současně s nimi nesouhlasí. Lze si snadno křížkováním sestavit vlastní zastupitelstvo.

Člověk tak například může zakřížkovat všechny ženy na kandidátce ČSSD, aby si strana zvykla, že jich má zařazovat víc, může dát hlas dvěma třem zeleným, kteří v zastupitelstvu nebyli a o kterých lze předpokládat, že by nevyměnili své zásady za dobře placenou sesli.

Zbytek si lze dokřížkovat z pirátek, z nezávislých, z přátel či jinak sympatických kandidátů, ale je dobře všechny hlasy nakonec použít. Člověk se tím postaví nástupu hrozeb vážnějších, než je pokračování statu quo, současně dá omezenými možnosti najevo, že s ním není srozuměn.

Na druhé odpovědi bude nutné pracovat v příštích čtyřech letech. V Brně se podařilo před pěti šesti lety nevídaně mobilizovat občanskou společnost hnutím za referendum o přesunu nádraží. Přestože výsledek referenda byl zcela jednoznačný, ze zákona nebyl závazný dílem i proto, že tehdy vládnoucí ODS stanovila termín hlasování nepoctivě tak, aby účast co možná nejvíce poškodila.

Přesto byla vůle občanů jednoznačná a neexistuje statistický model, který by ukázal, že si přejí něco jiného než nechat nádraží tam kde je a žádné nové nestavět. Strana zelených v čele s Martinem Anderem jako reprezentantem hnutí proti přesunu se stala po minulých komunálních volbách v Brně třetí nejsilnější stranou právě díky příslibu principiálního boje v této věci.

Jenomže Martin Ander se namísto dodržení závazku vůči voličům stal náměstkem primátora, svou funkci si snad užil, ale všestranně v ní selhal, své příznivce podvedl, hnutí Nádraží v centru, které vedl, zradil. Proto dnes míří zelení mimo brněnský magistrát, proto člověk dnes v Brně hledí na volební lístek jak na černou kroniku. Jak to kontrastuje se situací zelených ve Stuttgartu, kteří v odporu proti rušení tamějšího hlavního nádraží vytrvali, a jsou tam dnes díky tomu nejsilnější stranou.

Selhání brněnských zelených je otřes, který představuje těžké závaží pro celou brněnskou občanskou společnost. Čtyři roky jsou ale dlouhá doba, nádraží během nich zůstane tam, kde je, a hnutí proti přesunu se může probrat z mrákot. Pokud si do svého čela nevybere nikoho, kdo by ho znovu prodal za osobní požitky, může za čtyři roky dosáhnout opakování referenda optimálně ve stejný termín s komunálními volbami a se závazkem většiny stran, že se jeho výsledek zaváží akceptovat bez ohledu na voličskou účast v něm.

A poučení pro města, kterým se letos podaří zbavit se strážců mafiánského kapitalismu na svých radnicích? Pokud nelze v nové koalici vyjednat principiální a systémové změny, které kvalitu občanského a veřejného života dlouhodobě příznivě ovlivní, je pro menší kandidátky reprezentující občanskou společnost vhodnější cestou do radničních koalic nevstupovat.

Neboť pro každou samosprávu může být jedině k užitku, má-li také opozici lepší, než je ona sama. Pokud taková opozice po čtyři roky pracuje jako vynalézavá občanská iniciativa a udržuje co nejširší kontakty s lidmi, nestane se, že by za čtyři roky její volič musel číst kandidátku především jen jako černou kroniku.