Z Mikulova na Vídeň, z Cieszyna do Těšína
Petr JedličkaPetr Jedlička zve v rámci letního seriálu o pozoruhodných místech na dva hraniční přechody. Máloco se totiž měnilo za postkomunismu tak moc a tak rozdílně.
Mikulov, Vídeň, Cieszyn a Těšín — to vše jsou města známá a zajímavá, historicky i jinak proslulá. Já tu však nechci zvát obecně do měst, chci zvát na příslušné hranice. Máloco se totiž měnilo za postkomunismu tak moc jako hranice a jejich okolí. A je fascinující pozorovat, jak konkrétně.
Jižní hranici na cestě z Mikulova na Vídeň znám dobře osobně, jelikož jsem ji překračovával každý rok od počátku 90. let alespoň třikrát. Nejprve se jezdilo s rodinou za památkami a na čumendu do hypermarketů u Vídně (útrata pouze za záchod a vídeňskou kávu), poté též s rodiči za plněním dílčích spotřebních snů (první fritovací hrnec — tisíc šilinků), a pak už normálně sám, na zájezdy či stopem někam dál.
Na začátku 90. let lemovaly vlastní vjezd do Rakous ještě zbytky věží a drátů, poté Duty Free shopy, a pak kasina, nevěstince a silniční šlapky. Těch tu bývalo. Mikulov byl i tehdy hezký, ale ušušněný a místy zpustlý, rozbitý.
Když člověk protrpěl kolonu před celnicí, pasovou kontrolu 1, pasovou kontrolu 2 a celní prohlídku, když přečkal návštěvu hraničních toalet a vyloudil po rodičích „aspoň čaj“ ze stánku, projel konečně do upravené vinařské krajiny kolem Drasenhofenu, a pak Poysdorfu, prvních sídel za hranicí. Ta byla po léta vyjádřením zaviděného rakouského náskoku: ulice zametené, domy opravené, muškáty v oknech, malé západními obchody, místní usedlí a spokojení sami se sebou.
Dnes jsou Poysdorf a Drasenhofen jen řadovými vesnicemi a ve srovnání s výstavním Mikulovem skoro dírami, třebaže vypadají pořád stejně. Služebny pohraničníků naopak zmizely a po nich i Duty Free shopy, o drátech nemluvě.
Bordely u cesty jsou teď kluby a je jich méně. Také křiklavý neon Neuen Mädchen! vystřídal nápis Cabaret. Šlapky tu nejsou už žádné a kasino na první pohled jedno, i když opravdu obludné.
Když jsme projížděli přes mikulovskou hranici naposledy se ženou, všimli jsme si, že na místech někdejších restů pro tiráky stojí teď KiK Market a Billa (Billa Heute). Je tam též nový rozcestník s reklamami na desítky malých penzionů a hotýlků, restaurací a vinných sklepů.
Říkali jsme si, že musíme brzy vyrazit do Mikulova a na Pálavu, která tu začíná. Koupili jsme si bagety Crocodille univerzální ceny a chuti a rajčata z Holandska.
Krówki a Alkohol
Severní hranici, jež dělí od Války město Těšín na Cieszyn a Český Těšín, znávala lépe žena. Popisovala mi tuhle barvitě, jak bývala jako malá buzena ještě do tmy, aby s rodinou z vesnice u Frenštátu podnikla pravidelnou mnohahodinovou cestu na cieszynskou burzu.
Jezdívalo se prý nejprve kloubovým Ikarusem a pak vlakem na české těšínské nádraží, poté šlo mezi výstavními, ale šedými domy na náměstí okolo honosné radnice na Hlavní třídu, a pak už rovnou po mostě přes rozdělovací řeku Olší (Olzu) do polské části města. V Cieszyně na burze se koupilo, co bylo třeba na sezónu (pneumatiky, plavky, zimní bunda), poté obligátně ještě karamelové bonbóny (Krówki), křupky (Chrumky) a z malých soukromých sklepow uzeniny. Domů se vracela rodina v davu ostatních nákupčích zase večer, s ústy plnými slaných i sladkých pamlsků. Všichni prý celou cestu jedli, ani nemluvili.
Když jsem byl v Těšíně poprvé já, byly domy na Hlavní stále výstavní a šedé, ovšem lidí směřujících přes most na burzu ubylo. Šlo o rok 98, my s kamarády hledali hospodu, kde by nám navzdory věku nalili, a Hlavní třída byl z tohoto hlediska ráj.
Dnes je polská část Těšína dokonale opravena a na burzu se přes centrum nechodí. Turisti korzují od Piastovské věže po ulici Głęboka na Rynek a zpátky, anebo k řece, a pak Alejí Jana Łyska. V každém domě je krámek, nějaká firma či instituce, tu prodávají tradiční zmrzlinu v kornoutcích polského typu s plochým dnem, támhle se prapory ohlašuje místní kancelář Solidarnośći.
Na hlavním náměstí v Cieszyně rozložil kdosi provizorní stříšky a pod ně stoly s deskovými hrami pro kohokoliv, kolem kašny jsou lavičky zavěšené jako houpačky a v květináčích všude normální luční či zahradní kytky, žádné túje a jalovce. Kromě turistů na zahrádkách se sluní na Rynku i pár bezdomovců. Nikdo je nežene pryč.
Také česká strana Těšína je plná návštěvníků, ovšem ne turistů. Úlohy se otočily — dnes proudí přes hranici za levným zbožím Poláci. Hlavní třída je stejně šedá jako dříve, ale teď plná obchodů. A štíty: Alkohol, Alkohol, Večerka — Alkohol, Nápoje, Erotic City, Alkohol, Originál alkohol — Super ceny.
Těšínská radnice je stále honosná a nábřeží Olše zrekultivované z evropských peněz, jinak však téměř nic nově k obdivování. Normálně najíst se tu dá v boční uličce Odboje ve falešně italské pizzerii, vedle níž točí imigrant z Řecka českou truskawkovou zmrzlinu.
Když jsme procházeli přes těšínskou čáru naposledy s ženou, říkali jsme si, že musíme brzy vyrazit do polské části Slezských Beskyd, které se nedaleko zvedají, a debatovali, jak se mohly dvě části centra jednoho města rozvinout za tak relativně krátkou dobu tak různě. V těšínské nádražce pouštěli Policejní akademii tuším 5. Dali jsme si turka.