Na českých univerzitách se stále hlasitěji ozývají kritické hlasy proti chystanému zákonu o vysokých školách. Nesouhlasí s ním už pouze studenti, nýbrž i učitelé včetně děkanů, akademické senáty a angažovaná veřejnost.

Akademikům navíc nevadí pouze návrh zákona o vysokých školách, nýbrž především neochota ministra školství Josefa Dobeše diskutovat. Podle zástupců iniciativy Za svobodné vysoké školy je pak atmosféra na univerzitách nakloněna k protestům.

Studenti jsou totiž taktéž znepokojeni připravovanými zákony, které podle nich — pokud budou přijaty — hluboce zasáhnou do chodu vysokých škol a promění charakter vysokoškolských institucí a vzdělání.

Odmítáme cíle, průběh i způsob prosazování reforem, tvrdí studenti

„Neobhajujeme status quo na vysokých školách, protestujeme ale proti současným reformám — proti jejich cílům, průběhu přípravy a způsobům prosazování,“ uvedl Jan Gruber z iniciativy Za svobodné vysoké školy pro Deník Referendum.

„Domníváme se, že navrhované vysokoškolské reformy ohrožují svobodu a autonomii vysokých škol. Připravovaný zákon zcela zlikviduje samosprávný charakter akademické obce a zároveň i radikálně omezí vliv studentů na rozhodování vysokých škol. Školy přetvoří v instituce, které budou řízeny na základě libovůle politiků či komerčních zájmů, a prostřednictvím školného bude zaveden ekonomický cenzus,“ uvedli pak zástupci iniciativy.

Stejně jako akademici, i studenti poukazují na to, že návrh věcného záměru zákona o vysokých školách byl sice představen už na počátku roku 2011, avšak aniž by před tím proběhla jakákoliv ideová debata s širší akademickou veřejností.

„Ministerstvo naprosto nepodloženě a nekoncepčně začalo zavádět neoliberální reformy, aniž by bylo schopné vysvětlit, k čemu je vysoké školy potřebují. Omezilo se pouze na neustálé vykreslování vysokých škol jako zastaralých a neefektivních institucí,“ vysvětlil Gruber v rozhovoru pro Deník Referendum.    

Podle něj se navíc Dobešův resort dopustil porušení zákona o vysokých školách, neboť řádně neprojednal návrh věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům s pověřenými reprezentacemi Vysokých škol a namísto toho jej rovnou předložil do vnějšího připomínkového řízení.

„Ačkoliv reforma opakovaně hovoří o zvyšování autonomie vysokých škol, návrh předkládá různé nástroje pro její umenšení. Klíčovou podmínkou pro naplnění akademické svobody na vysokých školách je jejich samosprávné řízení,“ dodal pak Gruber s tím, že autonomie vysokých škol stojí na samosprávě, zatímco návrh otevírá dveře politickým a ekonomickým zájmům jednotlivců či skupin, neboť jim přisuzuje významný podíl na rozhodování. „Navíc omezuje zastoupení studentů v akademických senátech z dnešní poloviny na třetinu,“ vysvětlil student z iniciativy Za svobodné vysoké školy.

Podle studentů bylo vysokoškolské vzdělání doposud chápáno jako veřejná služba, avšak nyní se o něm hovoří především jako o osobní investici. Tato změna v uvažování s sebou podle Grubera přináší myšlenku na zavedení školného.

„To nejen zvýší sociální bariéru pro dosažení vysokoškolského vzdělání, ale rovněž jeho motivační funkce je přinejmenším sporná, stejně tak jako často omílaná fráze o vlivu na zvýšení kvality škol. Navíc je mylné předpokládat, že bude znamenat finanční přínos pro vysoké školy, spíše se stane vítaným zdrojem k zalátání státního rozpočtu,“ nepochybuje Gruber.