↗

Predátorské vydavatelství i vědec, který se sníží k publikování v predátorském časopise, na vzájemné transakci vydělají. Pokud dotyčný působí v instituci, jež se nevyznačuje důsledným dodržováním etických pravidel vědecké práce, snadno si připíše další bod do svého vědeckého CV. Věda však trpí. Foto nappy, Pexels

Možná si ti dříve narození z nás pamatují, že když jsme byli ještě dítka školou povinná, matky čas od času komentovaly naše neuvěřitelné výmluvy, kterými jsme se snažili zakrýt nejrůznější alotria, pomocí okřídleného rčení: „To už mi rovnou můžeš říct, že tě cestou ze školy přepadli chuligáni a vygumovali ti žákovskou knížku!“

Když sleduji aktuální debatu o predátorských vědeckých publikacích a naslouchám nejrůznějším absurdním zdůvodněním, proč jsou takové publikace vůbec vykazovány v systému hodnocení vědy, zní mi v duchu výrok naštvané matky o vygumování žákovské knížky. Povězme si proto na rovinu, jak fungují komerční vydavatelé, kteří se vydávají za relevantního poskytovatele služeb pro vědeckou komunitu.

Z kapsy mi vypadl rukopis…

Existují takzvané predátorské časopisy, jejichž cílem není prezentace vědeckého poznání, ale finanční prospěch. Za často skutečně tučný obolus vám otisknou jakkoli banální až zbytečný pseudovědecký text. Můžete si být jisti, že recenzní řízení, tedy kritické posouzení vašeho článku nejméně dvěma anonymními nezávislými odborníky, se prakticky nebude konat.

Predátorské vydavatelství vydělá tvrdou měnu — a vědec, který se sníží k takové publikační praxi, má z celé transakce rovněž prospěch. Zvláště pokud působí v instituci, nevyznačující se důsledným dodržováním etických pravidel vědecké práce, snadno si připíše další „zářez“ do vědeckého CV a uskuteční další krůček ve své kariéře. Věda však trpí.

Jak se ukázalo i během současné kauzy, v predátorských časopisech vám otisknou kdejaký nesmysl, často psaný jazykem na úrovni základní školy. Vědecká hodnota takových článků je mizivá, ovšem kola akademického kapitalismu se točí dál. Je až neuvěřitelné, kolik peněz z veřejných prostředků směřuje do kapes predátorských vydavatelství.

Po odhalení takové praxe u konkrétního akademika obvykle zaznívá řada nesmyslných výmluv, nad nimiž většina ostatních akademiků kroutí hlavou. Téměř to vypadá, jako kdyby dotyčný vědec či vědkyně náhodou šli po ulici, zakopli a z kapsy jim vypadl rukopis, který shodou okolností našel redaktor predátorského časopisu a bez jejich vědomí jej následně publikoval.

Výmluvy na spoluautory, nebo dokonce na vlastní doktorandy, případně na údajnou vlastní nevědomost, jsou trapné. V mnoha predátorských vydavatelstvích vycházejí zaplacené články během několika málo týdnů, nebo dokonce dnů po zaplacení. Všichni dotyční o tom dobře vědí.

Známka pokleslé akademické etiky

Moji poslední publikovanou studii redakce časopisu obdržela v březnu 2023. Recenzní řízení trvalo šest měsíců a další měsíc a půl jsem ještě text upravoval podle poznámek výkonného redaktora. Studie nakonec vyšla na konci prosince 2023.

Aktuálně čekám na vydání další studie v zahraničním impaktovaném časopise. Jeho redakce text dostala na začátku září 2023, recenzní řízení trvalo do letošního dubna a teprve minulý týden mi výkonný redaktor schválil finální verzi. Článek vyjde v červnu tohoto roku. Více se zodpovědně snad ani stihnout nedá.

U predátorských publikací jde o peníze „až v první řadě“. Někdo musel rukopis do redakce predátorského vydavatelství osobně poslat a už tehdy přesně věděl, kolik celý kšeft bude stát. Někdo musel na svůj e-mail přijmout fakturu, kterou takové vydavatelství vystavuje. Někdo musel pro tuto fakturu nalézt finanční prostředky z rozpočtu dané vědecké instituce nebo nějakého grantu. Někdo musel tuto fakturu zanést na ekonomické oddělení a podepsat příkaz k proplacení.

Takhle jednoduché to je. Přesto se nás přistižení akademici snaží pravidelně odbýt historkami na úrovni dětského příběhu o chuligánech a vygumované „žákajdě“.

Zvláště v rámci starého systému hodnocení vědy se velké množství, třebaže nekvalitních publikací velmi hodilo. Mohlo pomoci rychleji splnit podmínky pro získání titulu docenta či profesora a získat důležité funkce. Dnes je to už obtížnější, nicméně v mnoha publikačních seznamech budou ještě dlouho „strašit“ predátorské články. Jsou známkou pokleslé akademické etiky, případně důkazem její nepřítomnosti.

Podle každého rozumně uvažujícího a hodnotově ukotveného akademika představují podobné publikace diskvalifikaci pro zastávání veřejného úřadu. Predátorské články nejsou žádný omyl. Jsou to vědecké fauly na červenou kartu.