Predátorské články nejsou žádný omyl

Petr Wohlmuth

TOP09 navrhla do úřadu ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavla Tuleju. Poté, co vyšlo najevo, že publikoval v tzv. predátorských časopisech, se kandidatury vzdal. Stejné kritice čelí také jednička kandidátky STAN do EP Danuše Nerudová.

Predátorské vydavatelství i vědec, který se sníží k publikování v predátorském časopise, na vzájemné transakci vydělají. Pokud dotyčný působí v instituci, jež se nevyznačuje důsledným dodržováním etických pravidel vědecké práce, snadno si připíše další bod do svého vědeckého CV. Věda však trpí. Foto nappy, Pexels

Možná si ti dříve narození z nás pamatují, že když jsme byli ještě dítka školou povinná, matky čas od času komentovaly naše neuvěřitelné výmluvy, kterými jsme se snažili zakrýt nejrůznější alotria, pomocí okřídleného rčení: „To už mi rovnou můžeš říct, že tě cestou ze školy přepadli chuligáni a vygumovali ti žákovskou knížku!“

Když sleduji aktuální debatu o predátorských vědeckých publikacích a naslouchám nejrůznějším absurdním zdůvodněním, proč jsou takové publikace vůbec vykazovány v systému hodnocení vědy, zní mi v duchu výrok naštvané matky o vygumování žákovské knížky. Povězme si proto na rovinu, jak fungují komerční vydavatelé, kteří se vydávají za relevantního poskytovatele služeb pro vědeckou komunitu.

Z kapsy mi vypadl rukopis…

×