Etická komise FF UK ve svém pátečním prohlášení uvedla, že profesor Kovář se dlouhodobě dopouštěl plagiátorství nebývalého rozsahu, když ve svých publikacích využíval pasáže přeložené z anglické literatury. To je zatím poslední dějství kauzy, kterou iniciovala loni na podzim trojice doktorandů z Filozofické fakulty. Ti zveřejnili podrobnou analýzu týkající se několika Kovářových knih, kde poukazovali na nápadnou shodu s původními texty. Profesor Kovář sám na konci roku z fakulty odešel, mohlo by se tedy zdát, že rozhodnutím etické komise je případ uzavřen.

Kauza ale odhalila řadu znepokojujících zjištění, která volají po hlubší analýze. Jak je možné, že Kovářovi jeho plagiátorství procházelo tak dlouho? To si skutečně nikdo nevšiml, že jeho texty těsně kopírují existující monografie? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že obecné ponětí, co je a není plagiát, je minimálně na fakultě zjevně nedostatečné.

↗

Je možné, že obecné povědomí o tom, co je a není plagiát, není na některých vysokých školách dostatečné. Ilustrace The Scientist Magazine

Nebo byly spíše hlasy upozorňující na podezřelé publikace v rámci univerzity umlčovány? To by naznačovaly reakce na zveřejnění podnětu doktorandů. Akademický senát Univerzity Karlovy na stejném zasedaní, na kterém vyprovodil profesora Kováře děkovným potleskem ve stoje, ve svém prohlášení vyjádřil nespokojenost s postupem studentů, především s tím, že celou věc zveřejnili.

Tento způsob uvažování velmi připomíná kauzu profesora Bezoušky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde skupina doktorandů prokázala, že uznávaný profesor více než 20 let falšoval svá naměřená data. I tehdy visel ve vzduchu možný postih pro studenty, kteří museli v obou případech prokázat neobvyklou statečnost a odhodlání, aby se dokázali postavit uznávané vědecké kapacitě (v případě profesora Kováře pak navíc stáli i proti významnému akademickému hodnostáři).

Toto úzkoprsé chápání „ochrany dobrého jména“ institucí vyvolává u pamětníků vzpomínky na dobu normalizace, kdy formulace o „narušování socialistického soužití“ sloužily k odmítnutí skoro libovolné kritiky, a především k zastrašování „potížistů“. Tato strategie byla samozřejmě provázena rezignací na jakékoliv etické či morální standardy. Vzhledem k aktivnímu zapojení řady současných akademických funkcionářů do struktur předlistopadového zřízení možná nejde o shodu náhod. Někteří si možná toto normalizační myšlení dále nosí s sebou.

Příkladem může být i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima (před revolucí člen KSČ a předseda fakultního výboru SSM na lékařské fakultě). Ten hraje v kauze profesora Kováře nebývale aktivní roli. V situaci, kdy profesora Kováře vyšetřovaly dvě etické komise (fakultní a univerzitní), si nechal vypracovat dva další posudky od profesorů Kvačka a Pánka.

Tyto posudky (které došly k závěru, že se Kovář plagiátorství nedopustil) následně zaslal etické komisi FF UK s tím, že by pro ni mělo jít o důležité podklady. Jak se ovšem ukázalo, mezi rektorem Zimou, profesorem Kovářem i oběma oslovenými experty existovaly osobní a/nebo profesní vazby.

Etická komise FF UK se proti tomuto postupu (který silně zaváněl snahou o ovlivňování činnosti komise) ohradila, následně je ale zanalyzovala a v závěrečné zprávě zpochybnila jejich odbornou stránku i nezávislost oslovených expertů. Rektor Zima se s tím ale zjevně zcela nesmířil, protože ke svém pátečním prohlášení opět posudek profesora Pánka připojil (není jasné, proč nepřipojil i druhý posudek).

Rektor Zima přitom v této kauze rozhodně nehraje roli nezaujatého pozorovatele. Profesor Kovář působil jako prorektor Univerzity Karlovy, byl to člověk, kterého si Zima vybral a vložil do něho svoji důvěru. Jeho zdánlivě podivný postup se tak dá snadno vysvětlit jako snaha ochránit svého blízkého spolupracovníka, etickým principům navzdory.

Tento ochranitelský přístup a malý zájem o etické principy Zima neprojevil poprvé — předloni neváhal jmenovat děkanku FSV UK (a členku kolegia rektora) Alici Němcovou Tejkalovou, přestože to vyvolalo rezignaci několika členů vědecké rady FSV UK a hlasité protesty. Děkance Tejkalové byl vytýkán nedostatek kvalitních vědeckých výsledků a publikování v pochybných predátorských časopisech.

Stejně tak bagatelizoval výzvu našeho spolku, aby se zabýval diplomovými pracemi vydávanými za monografie a v době propuknutí letní kauzy opsaných diplomek na rozdíl od několika jiných rektorů neinicioval hlubší přezkoumání habilitačních prací na UK. Místo toho se chlubil antiplagiátorským softwarem, který by ale zjevně Kovářovy plagiáty odhalit nedovedl. Takové chování je podle mého názoru nedůstojné úřadu rektora nejprestižnější univerzity v této zemi a Tomáš Zima by z něj měl vyvodit osobní zodpovědnost.

Co se bude dít dál? Kauza profesora Kováře stále není zcela uzavřená, ve hře je ještě rozhodnutí univerzitní etické komise. Vzhledem k obsáhlému rozboru komise FF UK lze ale jen těžko očekávat, že by došla k názoru, že se Kovář plagiátorství nedopustil. Pokud by tak přesto rozhodla, a to bez skutečně podrobných podkladů, naznačovalo by to, že je pod silným vlivem rektorátu. A to by bylo skutečně znepokojivé. V takovém prostředí by byla šance na přiblížení se standardům prestižních západních univerzit v nedohlednu.