Profesor Martin Kovář je plagiátor, shodla se Etická komise Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Bývalý prorektor univerzity se dle jejího vyjádření „dopustil plagiátorství, jak v jeho obecném vymezení úmyslného přivlastňování cizí práce bez uvedení jejího autora, tak ve smyslu platných předpisů Univerzity Karlovy i Filozofické fakulty“. Fakulta tímto pokládá několik týdnů trvající aféru za ukončenou, neboť Kovář již nadále není jejím zaměstnancem.

„Etická komise považuje plagiátorství za závažné provinění proti etice i samotnému smyslu vědecké práce. Soudí, že tento čin, zejména je-li uplatňován soustavně, je v ostrém rozporu a neslučitelný s pedagogickým a vědeckým působením na univerzitě i s výkonem jakékoliv akademické funkce. Každý člen akademické obce, dozví-li se o takovém jednání, má nejen plné právo, ale i povinnost v zájmu zachování důvěryhodnosti univerzity, fakulty i příslušného oboru na tuto skutečnost upozornit a žádat její prověření,“ uvedl orgán fakulty.

Komise dále konstatovala, že jelikož Kovářovy plagiátorské texty byly podkladem pro jeho habilitační a profesorské řízení, lze předpokládat, že tituly docenta a profesora získal neoprávněně a obě tato řízení je možné napadnout. Děkan Filozofické fakulty Michal Pullmann současně vyjádřil poděkování trojici doktorandů, kteří na Kovářovo plagiátorství upozornili, za jejich příspěvek k prosazování etiky vědecké práce.

Úkolem historika není opisovat cizí práce

Kauzu kolem Kovářova plagiátorství rozpoutal text tří doktorandů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Marka Jandáka, Tomáše Konečného a Ondřeje Crháka, který zveřejnili ve studentském časopisu Obscura. Mladí historici zjistili, že někdejší prorektor Univerzity Karlovy a bývalý poradce ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka (ČSSD) ve svých pracích opsal celé pasáže z knihy britského historika Barryho Cowarda The Stuart Age: A History of England 1603-1714.

„Ze srovnání jasně vyplývá, že Kovářův a Cowardův text se do detailu shodují. Totéž platí o poznámkových aparátech. Je třeba zdůraznit, že Kovář neuvedl, že ve svém textu cituje z vědecké publikace, jak měl za povinnost. Naopak Cowardovo autorství zatajil a namísto správné citace pouze opsal odkazy na literaturu, které před ním citoval Coward, aby vzbudil dojem, že se jednalo o jeho původní výzkum a nikoliv o pouhý překlad Cowardova díla,“ uvedli doktorandi v analýze.

Dále pak upozornili, že mezi vlastní interpretací tisíců stran odborné literatury, z níž získané poznatky historik následně třídí, tvůrčím způsobem zpracovává a přichází s vlastním, svébytným výkladem, a pouhým opsáním cizí práce zeje propastný rozdíl. „Je potřeba odlišit standardní překlad od překladu plagiátorského, který je v rozporu s etickými normami a zpravidla i autorským zákonem,“ shrnuli.

Jandák, Konečný a Crhák v neposlední řadě konstatovali, že Kovářova pochybení, respektive krajně sporné metody vědecké práce, mu vydláždily cestu k dlouholetému působení ve vedoucích pozicích v rámci akademické obce nejstarší české univerzity. Současně jejich analýza poukázala, že bývalý ředitel Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy si přivlastňoval výsledky bádání Barryho Cowarda nejen ve starších, ale i v novějších pracích.

Nejsem plagiátor, hájil se Kovář a opustil univerzitu

Kovář ovšem nařčení z plagiátorství odmítl. „Pokud jde o obsah mého textu, píše-li několik málo relevantních historiků ve srovnatelném stránkovém rozsahu o nějakém dlouhodobě nekontroverzním historickém tématu, nelze očekávat, že budou psát něco dramaticky odlišného,“ vysvětlil Deníku N. „Není to validní obhajoba,“ opáčil Jandák. „Takto historik nesmí pracovat. Historická práce má být originální, a to stavbou textu i prací s prameny. Naše závěry navíc potvrzují další analýzy odhalující opsané pasáže, parafráze i citační aparát,“ řekl Deníku Referendum.

Po několika dnech se někdejší prorektor Univerzity Karlovy rozhodl rezignovat na akademické funkce. Svůj odchod nicméně odmítl spojovat s plagiátorskou kauzou a vysvětloval jej osobními útoky. „Kovářovu rezignaci vnímáme jako krok k udržení dobrého jména univerzity,“ uvedli tehdy doktorandi s tím, že nadále trvají na prošetření celé kauzy Etickou komisí Filozofické fakulty. Podobně se vyjádřil i rektor univerzity Tomáš Zima. „Toto rozhodnutí vylučuje pochyby o nestranném prošetření všech obvinění, kterým profesor Kovář čelí,“ řekl.

Univerzita současně slíbila, že se obviněním bude důsledně zabývat. „K tomuto podnětu přistupujeme s vážností odpovídající významu, jaký přikládáme akademické cti a étosu vědecké práce, a uvedená tvrzení pečlivě prověříme,“ napsal děkan Filozofické fakulty a Kovářovův oborový kolega Michal Pullmann. Etická komise pak konstatovala, že předložené materiály zakládají důvodné podezření, že se Kovář plagiátorství skutečně opakovaně dopustil.

Zima nicméně do nezávislého prošetřování vstoupil, když si ke Kovářově případu nechal zpracovat dva posudky od renomovaných historiků Roberta Kvačka a Jaroslava Pánka, které následně zaslal coby „důležitý zdroj informací“ Etické komisi. Ta se vůči postupu rektora ohradila, označila jej za nestandardní a uvedla, že „neprospívá řádnému vyšetření celé věci“. Podobně reagovali i již zmínění doktorandi, kteří vyjádřili pochyby o Zimově nestranném přístupu, a také spolek Věda žije. „Žádáme, abyste těchto aktivit zanechal a vyčkal zveřejnění verdiktu komise,“ apeloval na rektora.