V souvislosti se současným rozvojem světové vědy nelze přehlédnout proces její byrokratizace. Kromě přívalu otravné úřednicko-administrativní práce se dnes vědci a vědkyně musí vypořádat i s rostoucím významem vědeckých publikací, které v oblasti základního výzkumu začínají zastiňovat i vliv samotných vědeckých objevů či teorií. To se děje zřejmě proto, že kvalita vědecké práce je často hodnocena lidmi, kteří ji sami nedokážou odborně posoudit. Proto se uchylují k pseudo-objektivním metrikám hodnocení, založeným často právě na publikacích. Jednou z nich je slavný problém české vědy — kafemlejnek.

Jistota desetinásobku

Tlak na publikování ovšem nepůsobí jen na samotné vědce, ale mění i význam vydavatelů vědeckých časopisů. Ti se v mnoha případech chopili příležitosti a udělali si z vydávání vědeckých článků velmi výnosnou živnost. Zatímco práce autorů i hodnotitelů je obvykle zdarma, vydavatelé si účtují nemalé částky za publikování i za přístup k vydaným textům, pro neplatící čtenáře nedostupným. Výsledkem je skutečný zlatý důl. Podle jedné studie tvoří až 90 procent příjmů vydavatelství Elsevier čistý zisk, jen 10 procent jde na náklady spojené s provozem vydavatelství. Tito nakladatelé tak žijí sen, který v devadesátých letech sliboval lidem Viktor Kožený — jejich investice se zhodnocují skoro desetinásobně.

Vědci vrací úder