Na konci týdne nás čekají parlamentní volby. Ale už dnes se bude volit děkan či děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, což sice není událost celorepublikového významu, ale pro profesi novináře může být její výsledek zásadní.

Jak už zde připomněl Jan Motal, který vyučuje etiku médií na brněnské žurnalistice, jednou ze dvou kandidátů je Alice Němcová Tejkalová, současná vedoucí Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Pokud uspěje, bude to pro ni senzační kariérní postup. Pro českou žurnalistiku naopak špatná zpráva.

Její Institut komunikačních studií je jednou ze složek Fakulty sociálních věd. Alice Němcová Tejkalová má — tak jako téměř každý člověk ve funkci — své skalní příznivce. Má ale i skupinu ostrých kritiků. Jejich postoj se odvíjí od pár let staré a dobře zdokumentované (zde nebo zde) kauzy, z níž Němcová Tejkalová nevychází vůbec dobře.

Hlavní postavou příběhu, který by vydal na scénář pro absurdní komedii z vědeckého prostředí, je jistý Wadim Strielkowski. V roce 2015, kdy vše prasklo, šestatřicetiletý výzkumník původem z Polska měl publikovat během tří let neuvěřitelných šedesát vědeckých článků či knih. To je výkon, z něhož by měla mít instituce radost. Je ale až příliš ohromující, než aby mohl být pravdivý.

Většinu z jeho článků otiskly časopisy vykazující prvky predátorských publikací, tedy takové, které neodpovídají parametrům skutečných vědeckých časopisů, ale existující zejména proto, aby si na nich zájemci mohli vylepšovat vědecký životopis a budovat kariéru. Články se tu otiskují za poplatek, bez recenzního řízení a podobně. Navzdory pochybné pověsti i některé z nich pronikly do databáze takzvaných bodovaných časopisů, což v posledku může přinášet peníze jak pro výzkumníka, tak pro pracoviště, na němž působí.

Strielkowského záběr byl ohromující: od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci až po marketing. Napsal třeba studii o marketingovém potenciálu Halloweenu.

Publikoval také pod fiktivním jménem vědkyně Emily Welkinsové, mimo jiné autorky populárně-naučných knih o upírech… Pořádal kurzy pro zahraniční studenty na instituci, kterou sám založil — Prague University —, vybíral za ně pět set eur a vystavoval za ně certifikáty, jimiž parazitoval na jméně Univerzity Karlovy. Podobných výstřelků by se našlo víc. Například právě také vydával své vlastní „vědecké“ časopisy.