Zuzana Vlasatá v souvislosti s Babišovou odposlechovou aférou vyčítá mé katedře, že se - jako instituce - neangažuje. A konstatuje, že katedra proto selhává.

Konkrétně píše, že „pro vedení katedry to ale zásadní téma není“ a dodává: „Napsali snad alespoň otevřený dopis Andreji Babišovi a Mafře? Přestali posílat studenty na praxe do Mafry? Ať už je příčinou bázeň, oportunismus či vědomá ignorance, je to jedno. Každá z variant je špatná. [...] Dvě nejdůležitější žurnalistické katedry se evidentně nechtějí nijak oficiálně politicky vyjadřovat a angažovat. Samozřejmě na nich působí již zmíněné individuální výjimky [...]. Jako celek však ‚líhně žurnalistů‘ selhávají. [...] Chovají se již dnes s vypočítavostí? Kalkulují dopředu, že Andrej Babiš sestaví příští vládu a bude tuto zemi řídit jako svou firmu způsobem, kdy zúčtuje rychle s každým, kdo se mu dříve postavil?“

Na vedení katedry se podílím spolu s vedoucím Rudolfem Burgrem a s Lenkou Waschkovou Císařovou a Davidem Šmahelem. A jsem si docela jistý, že zásadní téma to pro nás je — nemám ani omylem pocit, že bychom se báli, že bychom to téma ignorovali nebo že bychom se k Babišovi stavěli oportunisticky. A cítil bych se docela dotčený, pokud bych byl z něčeho takového vážně podezříván.

A jak je to s tím, že „žurnalistické katedry se evidentně nechtějí nijak oficiálně politicky vyjadřovat a angažovat“? Mám za to, že Katedra mediálních studií a žurnalistiky se „oficiálně politicky vyjadřovat a angažovat“ prostě nemá, a proto vítám, že ani nechce.

(A jestli se snad katedra angažovat má, pak jen v krajně výjimečných situacích. Babišova kauza sice výjimečná je, ale do takové krajnosti, která by oficiální angažmá katedry obhájila, to má daleko.)

Vyjadřovat a angažovat se mohou a mají jednotliví akademici. Což dělají. Odborná reflexe se má promítat do výuky. A to se děje.

Požadavek oficiálního vyjádření či katedrou formulovaného otevřeného dopisu ale odráží nepochopení toho, čím taková katedra (či obecněji univerzita) je a jak funguje: mám za to, že katedra by naopak selhala, pokud by se vyjadřovala a angažovala jako celek.

Katedra je totiž zcela jistě celkem v organizačním a ekonomickém smyslu a snaží se (s nutnými limity) být i celkem ve významu pedagogickém. Ve všech ostatních aspektech je a musí být společenstvím individuálních akademiků, kteří se liší ve svých postojích a především ve své odbornosti: „kolektivní“ vyjádření by přinejmenším popřelo skutečnost, že většina mých katederních kolegů se odborně věnuje jiné oblasti než žurnalistice a českému mediálnímu systému a k Babišově kauze tak sice patrně mají laický, ale již těžko odborný postoj.

Jak by se k takovému kolektivnímu provolání měl postavit třeba takový prof. David Šmahel, sociální psycholog věnující se primárně výzkumu užívání internetu dětmi a dospívajícími? Nebo dr. Taesik Kim zabývající se sociálními médii, migrací a diasporami? A měli by oni požadovat od katedry oficiální stanovisko k problémům, které rezonují v oblasti jeho expertízy?

Katedra i její členové primárně musí ctít pravidlo, že „jménem katedry a univerzity“ mluvíme z pozice expertního vědění neseného individuálními odborníky (majících individuální odbornou zodpovědnost za to, co říkají). To je zdroj i důsledek svobody bádání, kterou nám univerzita dává.

Jako kolektiv pak fungujeme a musíme fungovat velmi specificky: jsme kolektiv založený na implicitním, permanentním a dialogickém nesouhlasu a s ním spojené potřebě „vědět víc a vědět líp“. Takový kolektiv s „oficiálními vyjádřeními“ umírá.

A zatímco k odbornému vstupu do veřejného prostoru má katedra své akademiky povzbuzovat, do politické exprese a do jejich angažovanosti jim maximálně nemá co mluvit: nejen proto, že legitimita katedry a univerzity plyne z něčeho jiného než z politické angažovanosti, ale i proto, že to by ti veřejní, angažovaní intelektuálové byli pěkné máčky, kdyby se měli a museli schovávat za autoritu své instituce.

Shrnu-li: ti kolegové, kteří se tématu odborně věnují (Volek, Waschková Císařová, Motal), vidět a slyšet jsou. Takže ne, neselháváme. A dopisy psát nebudeme, to k repertoáru katederních akcí fakt nepatří.

A jestli na to budeme reagovat ve vztahu k praxím? To budeme, a brzo. Ale to je jiná věc, ke které se ze své současné pozice (kdy s praxemi nemám nic společného) vyjadřovat zatím nebudu.