Jedenáct míčů sem nebo tam. Škody způsobené akademické obci jsou mnohem horší
Zuzana VálkováSpravedlivé pohoršení veřejnosti po „mimořádných odměnách za střelbu“, což je především reputační apokalypsa způsobená arogancí tiskové mluvčí Univerzity Karlovy, brzy pomine. Trhliny v důvěře se ale žádnými penězi zaházet nedají.
Byl by to večer, jehož partnerem by byl Forbes, anebo aspoň Czech Crunch, v nejhorším Hospodářky (promiňte, kolegové). V pozadí akce by stála Hospodářská komora ČR, ať už ta organizace dělá cokoliv, nějaký technologický gigant, možná by se na večírek dostavila módní policie.
Pár lokálních miliardářů by vyvedlo milenky, desítky ambiciózních kluků a holek by se dostavily ve vypůjčených hadrech světových značek, kdyby se náhodou dostali do blízkosti řečených miliardářů. Všichni by sledovali křepčení najaté taneční troupe de danse v třpytivých oblečcích a modlili se, aby už skončilo.
Hlavní hvězdou večera by byla děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Lehečková. Jako keynote speaker by nevystupovala zadarmo, ale řekněme za honorář pohybující se ve vyšších desítkách tisíc. (Leoš Mareš, moderátor našeho imaginárního soirée, taky nikam nechodí za tři padesát.)
Děkanka Lehečková by vytrhla dvě stránky ze svého diáře ze dní následujících po první masové střelbě v českých dějinách a přednesla publiku sestávajícímu z manažerů, politiků, podnikatelů, filantropů a áčkových celebrit, co všechno musela zvládnout. Pokud by jí v průběhu vystoupení nepropukla panická ataka, možná by dodala, co se po vraždění na FF UK naučila o lidech, co zjistila o sobě nebo o limitech lidského těla.