Byl by to večer, jehož partnerem by byl Forbes, anebo aspoň Czech Crunch, v nejhorším Hospodářky (promiňte, kolegové). V pozadí akce by stála Hospodářská komora ČR, ať už ta organizace dělá cokoliv, nějaký technologický gigant, možná by se na večírek dostavila módní policie.

Pár lokálních miliardářů by vyvedlo milenky, desítky ambiciózních kluků a holek by se dostavily ve vypůjčených hadrech světových značek, kdyby se náhodou dostali do blízkosti řečených miliardářů. Všichni by sledovali křepčení najaté taneční troupe de danse v třpytivých oblečcích a modlili se, aby už skončilo.

Hlavní hvězdou večera by byla děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Lehečková. Jako keynote speaker by nevystupovala zadarmo, ale řekněme za honorář pohybující se ve vyšších desítkách tisíc. (Leoš Mareš, moderátor našeho imaginárního soirée, taky nikam nechodí za tři padesát.)

Děkanka Lehečková by vytrhla dvě stránky ze svého diáře ze dní následujících po první masové střelbě v českých dějinách a přednesla publiku sestávajícímu z manažerů, politiků, podnikatelů, filantropů a áčkových celebrit, co všechno musela zvládnout. Pokud by jí v průběhu vystoupení nepropukla panická ataka, možná by dodala, co se po vraždění na FF UK naučila o lidech, co zjistila o sobě nebo o limitech lidského těla.

Elity usazené v prvních řadách, které musejí dávat pozor kvůli příležitostným záběrům kamer, by se opotily. Dámám vyššího středního věku by kvůli rozpitému pudru zhrubly kontury výplní nad lícními kostmi.

Nikdo by nepochyboval o tom, že Eva Lehečková je rovnocennou partnerkou špičkových manažerů, má být poradkyní politiků, kamarádkou miliardářů, kteří se zajímají o to, co se dá v České republice zlepšit — a že takoví opravdu existují. Eva Lehečková by mohla dávat lekce v „zeštíhlování“ a krizovém finančním managementu v korporacích.

Toto je podle mého názoru odpovídající ohlas na práci vedení a zaměstnanců FF UK po 21. prosinci 2023 a ani jeden řádek jsem nemyslela v žertu. Považuji totiž za zásadní, aby se pozornost ve chvíli, kdy ji na sebe strhává vedení Univerzity Karlovy v kauze, která nápadně připomíná rétoriku i historky slavného vlekaře z dob panování Miloše Zemana, alespoň na chvíli obrátila tam, kde pracuje téměř osm set lidí a vzdělává se více než sedm tisíc studentů.

Řečená pozornost musí obsahovat vážnost a respekt, nikoliv lítost. Lítost je totiž destruktivní, latentně vyděračská, aktivně hierarchizující a pro lidi postižené neštěstím nakonec ekonomicky nevýhodná.

Zatím se tedy ještě pořád nebavíme o penězích. Bavíme se o představě, že se jako členové komunity FF UK máme vrátit do práce a z nadoblačného vedení nejstaršího českého korporátu zakotveného v kamenných palácích poslouchat řeči o tom, že naše katastrofa byla adekvátním důvodem přihodit něco k platu.

Aby to nezapadlo: toto je individuální formulační selhání tiskové mluvčí UK p. Lucie Přívětivé, která by byla po podobném vystoupení v soukromém sektoru nezaměstnatelná.

Další z důvodů, proč příliš nemá smysl rokovat o konkrétních částkách, je ten, že skončíme u všeobecného hlasování o tom, kdo má kolik vydělávat, a to v českých zemích nemůže skončit jinak než zjištěním, že nikdo si nezaslouží nic.

Ale odměnit pomáhající akademiky z FF UK diářem? A to ještě ne všechny? Na to se nedá nic říct.

O ekonomických poměrech na FF UK vznikne v následujících dnech několik zpravodajských textů — fakulta se chystá zveřejnit příjmy jejího vedení ve stejném období, v jakém rektorka UK Milena Králíčková rozdělila vedení univerzity 11,6 milionů korun. Nebude to pěkné čtení.

Bylo by absurdní předpokládat, že v nadcházejících dnech se nějaký deus ex machina pokusí situaci alespoň částečně zachránit tím, že by celou Filozofickou fakultu zasypal rancem peněz coby bolestným. Jednak se to nestane, za druhé by to nefungovalo, a za třetí…

Rána vnitřní solidaritě akademické obce, základní důvěře v to, že všichni dělají, co dovedou, aby věci v krizi i po ní základně fungovaly, se nedají kompenzovat žádnou částkou. Nedá se jí vynahradit ani sílící podezření, že prošetřování hospodaření rektorátu UK, které začalo v roce 2024, přinese špatné zprávy.

Není dokonce vyloučeno, že přinese čistokrevné vlekařské historky o tom, kdo s kým pekl, pak mu něco přihrál, pak se teprve napsalo výběrko, kvůli kterému se sfrklo eseróčko, aby to nenarazilo na fakturce... Prostě klasika, jakou každý zná, byť jsme doufali, že zůstane v jiném světě. Přece jen, s vedením univerzity někteří z nás plakali v katedrále, a nejen tam.

No a filda v tom zůstane sama. Jako vždycky.

Autorka je bývalá tisková mluvčí FF UK, s fakultou ji v současnosti nepojí žádné pracovní vztahy, pouze přátelství s někdejšími kolegy, zájem o výzkum a dění v české vědě.