„Buďme vděční za to, že česká společnost je kulturně i nábožensky stejnorodá, homogenní a uchovejme ji takovou,“ hřímal Tomio Okamura v sobotu 31. ledna na Staroměstském náměstí na demonstraci proti islámu a islámské emigraci. Byl prvním z řečníků a jeho projev byl nejvíce politický. Kromě četných varování před hrozbou islámu hovořil i o změně zákona, o kterou usiluje.

Okamura už vypracoval společně s iniciativou Islám v České republice nechceme (IvČRN) návrh a hledá pro něj podle vlastních slov politickou podporu, aby bylo možné rušit takové náboženské obce a sdružení, které šíří nenávist.

„Hanba!“ Ozvalo se právě v té chvíli ze strany nepočetných odpůrců demonstrace. Odpovědí na volání hanba byl smích antiislamistů. Nejhlasitěji křičel evangelický farář Mikuláš Vymětal, který zde půl hodiny před počátkem protiislámské demonstrace organizoval mezináboženskou bohoslužbu.

Měla za cíl postavit se nenávisti vůči menšinám — muslimům, Romům i Židům. Jeho účastníci se pak spojili s recesistickou iniciativou „Island v ČR nechceme“. Dohromady jich bylo asi sto padesát a stáli zhruba třicet metrů od protiislámské demonstrace, na které se sešlo více než patnáct set lidí.

Islamofobové, studujte islám!

Podle Okamury v České republice nemáme etnické bouře jen díky tomu, že je zde málo imigrantů a jejich potomků, kteří by „rabovali a vypalovali celé čtvrti“. Děti evropských muslimů podle něj chodí do islámských škol, kde jsou vedeny k nenávisti.

Narážel také na uprchlíky. Nepotřebujeme je prý i proto, že jsme zadlužení a dva miliony Čechů žijí na hranici chudoby. „Je potřeba změnit štědrý evropský systém sociální pomoci, neboť právě kvůli němu uprchlíci přicházejí,“ dodal.

Hlavní důraz ve své řeči ale kladl na to, že islám ohrožuje naše demokratické zřízení. A nebyl sám, tato argumentační linka se vinula projevy všech řečníků.

Po Okamurově projevu vyhlásila moderátorka demonstrace Jana Volfová ze Suverenity minutu ticha za oběti islámského terorismu a oběti holocaustu, jehož výročí připomněla. Poté pozvala k mikrofonu Artura Fishera z iniciativy Islám v ČR nechceme.

Arthur Fisher začal tím, že má pro posluchače dobrou zprávu: „Rada Evropy vydala ve středu prohlášení, že informace, které jsou útočící, šokující, nebo zneklidňující, včetně kritiky náboženství, jsou chráněny jako součást svobody projevu.“ V prohlášení podle něj dále bylo, že Evropa by neměla vycházet vstříc citlivosti určitých náboženských skupin. Fisher také zdůraznil, že „demonstraci neorganizovali ani xenofobové, ani náckové, ani placení profesionální aktivisté nebo nevládní organizace, které získávají z našich daní desítky miliónů korun, které v podstatě používají na šíření islámu.“ Prý ji zorganizovali úplně normální, slušní lidé.

„Chceme zachovat současnou tolerantní a bezpečnou tvář naší země, musíme se postavit za naše hodnoty,“ vysvětloval Fisher. Našimi hodnotami jsou podle něj svoboda slova, tolerance, vzdělání, rovná práva menšin a žen. Odmítnout je naopak potřeba cenzuru, netoleranci, persekuci menšin a žen, ať už přichází s islámem, nebo jakoukoli jinou totalitní ideologií.

Islám coby totalitní ideologii představovali ostatně i další řečníci. Jiří Kobza z Úsvitu přímé demokracie se zcela vážnou tváří doporučoval účastníkům „studovat islám“, aby byli argumentačně vybaveni na rozhovory s muslimy a jejich obhájci. Neboť ti jsou — podle jeho slov — často zděšeni, když jim vysvětlí, v čem jejich náboženství spočívá.

A teď vystoupí Žid!

Přirovnání islámu k nacismu zaznělo během proslovů opakovaně. Stejně jako srovnání boje proti islámu s bojem za toleranci, svobodu a demokracii. Humanistický a antirasistický obraz se moderátorka Volfová snažila podtrhnout i uváděním řečníků. Když představovala Jaira Jerochima, který žil část svého života v Izraeli, prohlásila: „Říkají o nás, že jsme xenofobové, a teď vystoupí Žid!“

Jair Jerochim pohovořil o své zkušenosti z Izraele. Češi podle něj většinou nechápou, jakou hrozbu islám představuje, protože nemají zkušenost s tím, že by jim na hlavu padaly rakety. On sám je vděčný za to, že zde může žít, protože se tak cítí bezpečněji než ve Francii, Švýcarsku nebo Izraeli, kde žije mnohem více muslimů. „Proto bych byl rád, kdybyste udělali vše proto, aby při tom zůstalo,“ dodal, což mu Jana Volfová slíbila a dav jí zatleskal.

Ke slovu se dostali také Jiří Vítek (předseda Unie bezpečnostních složek), Jaroslav Formánek (neplést se spisovatelem, publicistou a překladatelem Jaroslavem Formánkem) a David Štěpán, bývalý mluvčí Suverenity, představený jako „synovec jednoho z nejdéle vězněných disidentů Rudolfa Battěka“.

Jiří Vítek varoval zejména před Švédskem, které je podle něj vzorem toho, jak by to u nás vypadat nemělo. Lidé si tam totiž obarvují vlasy na černo, aby neprovokovali muslimy.

Jaroslav Formánek se zas zaměřil na multikulturalismus, který prý říká, že všechny kultury jsou stejně dobré, jen ta naše je špatná. Multikulturalistům podle něj také nestačí, že existují homosexuálové, a proto si vymýšlejí stále další sexuální menšiny.

V závěru proslovů přišla na přetřes i Marseille, kde se podle Volfové ženy bojí chodit nezahalené po ulici.

Všichni hájí demokracii

Řečníci se střídali, zatímco blízká protidemonstrace žila vlastním životem. Zazněl na ní projev mluvčího iniciativy Island v ČR nechceme, účastníci provolávali hesla.

Po celou dobu jsem se pohybovala mezi oběma demonstracemi a postupně mi docházela absurdnost situace. Obě skupiny byly přesvědčené, že hájí demokracii a toleranci a že právo a pravda jsou na jejich straně.

Na okraji protiislámské demonstrace mě přerušili z rozhovoru se známým lidé z Iniciativy Islám v ČR nechceme. Chtěli se s ním vyfotit. Jedna z účastnic poznala i mě. Mile mě oslovila a chvíli jsme si nezávazně povídaly.

Vyprávěla mi, že ji za její aktivity v IvČRN napadali na internetu různí lidé a psali množství komentářů na facebookové stránky její kavárny. V tom momentě se směrem k nám přiřítil od antidemonstrace mladý muž s čepicí, na které byla rudá hvězda, a zařval: „Fašisti! Všichni jste fašisti!“

Koukla jsem svým spoludiskutérům do očí a viděla jsem, že své odpůrce z vedlejší demonstrace považují v lepším případě za blázny. Chvíli ještě probírali některé „proislámské“ aktivisty, kteří jsou podle jejich slov zlí a nenávistní.

Mluvili klidně, bez zášti. Bylo zřejmé, že si myslí, že pravda je na jejich straně a že jejich odpůrci jsou motivovaní nenávistí. Litovali je, protože jsou zaslepení, ale i za jejich projevy plné zloby. Také se jim trochu smáli.

Kdybych nevěděla, že stojím na straně těch, kteří demonstrují proti islámu, mohla bych si — podle jejich slov a chování — klidně myslet, že mluvím s lidmi, kteří se proti islamofobii staví. Projevem jim v ten okamžik byli totiž velice podobní, tedy aspoň těm, kteří se nevyžívají v boji proti nepříteli. Včetně toho, že si také myslí, že hájí demokracii, svobodu, toleranci a budoucnost bez hrůz, jako jsou koncentrační tábory.

Demonstraci ukončila Jana Volfová vzpomínkou na svou babičku, protifašistickou bojovnici, která žila v Německu a ve třicátých letech se bála, kam svět spěje. Ostatní ji prý uklidňovali, že se nic neděje, ale později ji titíž lidé vezli do koncentračního tábora, protože se báli sami o sebe.

„To nesmíme připustit, musíme udržet tuto zemi jako zemi svobodnou, jako zemi, která skutečně má právo na to, abychom tu žili my, protože my jsme se tady narodili,“ uzavřela. A pak už jen zazněla hymna Kde domov můj.

Dav se vydal na pochod, a zatímco policie zatýkala romskou aktivistku Ivanku Čonkovou a faráře Mikuláše Vymětala za to, že drželi v ruce romsko-českou vlajku, demonstranti z iniciativy Islám v ČR nechceme procházeli Dlouhou ulicí a skandovali: „My jsme tady doma!“

Galerie (15)