Nejednoduché odpovědi na migraci
Jiří DolejšJe iluzorní vyzývat lidi, aby žili jen tam, kde se narodili a vyrostli. Migrační vlny jsou rysem moderní společnosti. Příliv migrantů by ale mohla zmírnit hospodářská a politická stabilizace zemí, odkud přicházejí.
Teroristický útok v Paříži vyvolal nejen vlnu xenofobie, ale upoutal pozornost na migrační politiku v EU. Mainstreamové politické síly svorně opakují, že je tu třeba dávat jasné odpovědi, jinak je nabídnou extremisté v podobě kulturní nesnášenlivosti. Jaké to ale mají být odpovědi?
Rysem moderní civilizace je, že mobilita lidí míchá kultury. Je iluzorní vyzývat lidi, aby žili jen tam, kde se narodili a vyrostli. Není to náš geneticky předurčený úděl. A stavět ploty proti cizí bídě v době globalizace chudoby nemá příliš smysl. Odlišnosti je přitom třeba usmiřovat, ne potlačovat.
Chybou je především stavět rovnítko mezi přistěhovalce a teroristy. USA byly v podstatě vytvořeny přistěhovalci z celého světa. Koloniální mocnosti také otevíraly dveře přistěhovalcům ze svých kolonií. Problémem prostě nejsou přistěhovalci, ale jejich izolace ve vlastních chudinských ghettech.
Nové migrační vlny vyvolává hospodářská i politická nestabilita některých zemí třetího světa. Trvalejší řešení je tedy odstranit tuto nestabilitu v zemích, odkud tito lidé přicházejí. Běženci by to možná měli jednodušší ve „svém“ civilizačním okruhu (bohatší země islámského světa by se měly aktivněji zapojit). To ovšem nevyřeší aktuální situaci všech běženců. A představa, že lze hermeticky uzavřít schengenský prostor, je nereálná.
Rizikům spojeným s migrací čelí jednotlivé členské země EU převážně samostatně. Hledat celoevropské řešení se tu nabízí, ovšem např. kvótovat uprchlíky na jednotlivé členské země naráží na jejich zájmy i místní politickou situaci.
Nejde jen o striktní řešení tzv. ilegálů a osoby podezřelé z páchání trestné činnosti, ale i žadatele o azyl. Nestačí takové běžence zachytit a internovat, ale rozhodnout co s nimi dál. Od bezpečnostního prověření až po možnosti pracovního zapojení. Přijetí patnácti syrských rodin v ČR je v této souvislosti pochopitelným, potřebným, ale spíš jen symbolickým aktem.
Samozřejmá je v EU spolupráce v oblasti sdílení zpravodajských informací, spolupráce v oblasti policejních opatření včetně přeshraničního sledování, vytváření společných protiteroristických sil nebo sil pro boj s nelegální migrací.Opatrnost je na místě, ovšem nemělo by to současně znamenat útok na míru dodržování lidských práv, právo na svobodu pohybu, na vyznání atd.
Co tedy obnáší věcné řešení migrace s ohledem na základní solidaritu a lidská práva? Základní parametry takové politiky existují: migrantům ze zemí mimo EU přidělovat pracovní povolení v rozsahu, který jsme schopni pojmout a v profesích, které jsou přínosem. Každá země má nějakou kapacitu pracovního trhu, kterou nemůže překročit.
Novela zákona o pobytu cizinců by měla jednak znemožnit vysávání solidárního systému, ale také zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci této skupiny lidí. To znamená stanovit jasná pravidla pro čerpání zdravotního a sociálního pojištění legálními migranty.
Problém je, že část zahraničních pracovníků, kteří přijdou o práci, zde zůstává. Nemohou ale vstoupit do evidence uchazečů o zaměstnání a nemohou pobírat podporu v nezaměstnanosti a přestávají být účastníky veřejného zdravotního pojištění. Často jsou to lidé zadlužení, na hranici chudoby a jejich deportace je uvrhne do neřešitelných problémů. Snaží se obcházet imigrační legislativu a zaměstnat se na černém trhu, kde chybí účinná kontrola.
Přijímání uprchlíků není demografické inženýrství, je to objektivní fenomén provázený nemalým sociálním i bezpečnostním rizikem. Část těchto osob může být skutečně absorbována i zločineckým prostředím. Tam může nastoupit i soudní řešení včetně deportace. Nepošklebujme se však proto těm, kteří apelují na spojení věcnosti a humanity. Copak ti, kteří byli ochotni před třičtvrtě stoletím pomoci uprchlíkům před nacismem, byli cejchováni jako nepraktičtí či kosmopolitní „sluníčkáři“?
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!
To bych ani neřekla. Země Zálivu jsou civilizačně někde jinde (jiné tradice, jiný historický vývoj) a jejich imigrační politika je opravdu mizerná (imigranti nemají skoro žádná práva).
Je to totéž, jako kdyby v ČR vypukla válka, ve Francii řešili, jestli se mají uprchlíci odtamtud přijmout a někdo argumentoval tím, že mohou jít přeci do Ruska, tam jim to je kulturně nejblíž.
A Evropa to není schopná zvládat - kapacitně, ale i politicky (riziko vzestupu extrémních sil není bezvýznamné). Takže rozdělit toto břemeno i mimo Evropu není zcela absurdní otázka. Já bych se jí předem nezříkal. Pochopitelně že to vyvolá jiné problémy, ale proč má tyto problémy řešit jenom EU ?
P.S. také republikání v USA tlačí na revizi dosavadního přístupu k přistěhovalcům, cítí že i pro ně to bude téma. A to jsou jako země na přistěhovalcích postaveni
Jestli brutální občanská válka v Syrii dosud přinesla na čtvrt milionu mrtvých, milion raněných, tři miliony lidí na útěku za hranicemi země a více než sedm milionů lidí vysídlených uvnitř Sýrie, tak je jasné že přijetí 15 rodin nic moc neřeší
A že kapacity ČR také nepomohou pomoci. kromě nabídky z EU je realitou že už sousední země (Libanon, Jordánsko, Turecko) už na svém územní poskytly azyl milionu běženců. Ale zjevně to nestačí...