Česká sociální demokracie a uprchlíci
Filip OutrataPostoj vedení ČSSD k uprchlíkům straně zřejmě příliš hlasů neubere, ale ani nezíská. Měli by spojovat humánní přístup se zvážením souvislostí a rizik a s otevřenou diskusí o nich. Nedůstojné podmínky v „koncentráku“ pro uprchlíky je třeba změnit.
Může postoj zástupců České strany sociálně demokratické v české vládě k uprchlické krizi přinést úbytek hlasů a připravit ČSSD o dobrý výsledek v příštích parlamentních volbách, jak se domnívá Jakub Patočka? Myslím, že v krátkodobém výhledu spíše ne. Jiná otázka ovšem je, zda se ČSSD svým současným postojem k uprchlíkům nepřipravuje právě o ty skupiny voličů, které by jí mohly zajistit volební vítězství v budoucnosti.
Podíváme-li se na výsledky ČSSD v posledních dvou sněmovních volbách, zjistíme, že jsou si velmi blízké, pohybují se těsně nad dvaceti procenty. Spolu s řadou průzkumů, které během posledních let také nasvědčují podpoře zhruba v této výši, se tak zdá, že sociální demokracie má pevné voličské jádro, které neodradila ani protiparoubkovská kampaň v roce 2010, ani počínání a vystupování řady představitelů ČSSD před posledními volbami.
Malá jistota versus velká nejistota
Domnívám se, i na základě vlastní zkušenosti (samozřejmě omezené) s členy a voliči ČSSD, že v tomto předpokládaném voličském jádru aktuální postoj k uprchlíkům ztrátu hlasů nezpůsobí. Ti, kteří jsou nejvíce pohoršeni, představují podle mého názoru mezi voliči i členy (tam ještě výrazněji) menšinu. Nemalá část členů i voličů má k uprchlíkům a multikulturalitě obecně vyloženě negativní vztah. Těžko říci, zda převažuje nad první uvedenou skupinou, ale řekl bych, že spíš ano.
Pak je tu další skupina, která zaujímá jistý obezřetný postoj. Vadí jí vyloženě xenofobní postoje, ale není ani pro naprostou otevřenost v přijímání uprchlíků a imigrantů, zvláště z islámských zemí. Řečeno ve zkratce: těmto lidem vadí, jakým způsobem sociálnědemokratický ministr Milan Chovanec reagoval na slova sociálnědemokratického ministra Jiřího Dienstbiera o přijetí uprchlíků (že prý musí mít velký byt, když jich chce tolik přijmout), ale vadí jim i to, že Dienstbier bez ohledu na ostatní v ČSSD mluvil o přijetí až patnácti tisíc uprchlíků.
Řekl bych, že této skupině (snad většině) v podstatě vyhovuje postup předsedy vlády a sociálních demokratů Bohuslava Sobotky, který nejprve artikuloval české výhrady ke kvótám, ale pak přijal rozhodnutí evropské většiny a nepřipojil se ke slovenské žalobě na Evropskou unii. Není to postup nijak zásadový a výrazný, ale může být vnímán jako ten nejméně škodlivý.
Mnoho z těch, kteří jsou postojem českých sociálních demokratů nejvíce pohoršeni, je naopak mezi těmi, kteří buď „socany“ ze zásady nevolí nebo říkají, že by případně ČSSD někdy i volili, ale brání jim v tom dlouhá řada věcí. V nadsázce řečeno, volili by sociální demokracii, ale zřejmě až tehdy, kdyby vyměnila 90 procent svého současného vedení i členstva.
To se samozřejmě nikdy nestane a představitelé ČSSD to vědí. Proto, tak jako místopředsedkyně a ministryně Michaela Marksová, berou názory, se kterými se mezi členy a příznivci ČSSD setkávají, v úvahu. Jejich vysvětlování se pak z hlediska idealistického či aktivistického musí nutně jevit jako opatrnické, má však svou logiku. Je to sázka na nepříliš velkou jistotu oproti skutečně velké nejistotě.
Komu vadí „Chovancův koncentrák“?
Zprávy očitých svědků o zacházení s uprchlíky umístěnými v detenčním zařízení v Bělé-Jezové jsou šokující a znepokojující. Kdyby byla pravdivá jen část z toho, co se o aktuálním stavu píše — výrazně překročená kapacita zařízení, rozdělování rodin, neléčené nemoci, okrádání o peníze a osobní vlastnictví — je to něco naprosto nepřijatelného, ostuda České republiky a konkrétně sociální demokracie, jejíž první místopředseda Milan Chovanec jako ministr vnitra je za situaci v Bělé přímo zodpovědný.
Že zřejmě části stávajících členů a voličů ČSSD nic z toho nevadí, nebo se přinejmenším veřejně nevyjadřují, je varující. Zatím jsem zaregistroval zájem o situaci lidí v detenčním táboře ze strany politiků za ANO (Jiří Zlatuška, Robert Pelikán). Ze sociálních demokratů se ozval pouze Jiří Dienstbier. A to je málo.
V tomto případě podle mě bezezbytku platí, že současný postoj vedení ČSSD sice konvenuje významné části členské základny i voličů (jakkoli je to těžké přesně kvantifikovat), do budoucna ale může znamenat ztrátu důležitých, možná klíčových skupin potenciálních příznivců. Nemluvě o ztrátě kreditu a mezinárodní ostudě, kterou český způsob zacházení s uprchlíky nepochybně vyvolá.
Realistické vzhledem k současnému stavu české sociální demokracie je asi to, že se najdou některé další hlasy v rámci ČSSD, které na neudržitelnost stávající situace budou upozorňovat, a premiér Sobotka na jejich základě dosáhne u ministra vnitra Chovance částečné změny a nápravy situace.
Předseda bezpečnostního výboru sněmovny, sociální demokrat Roman Váňa, v pozměňovacím návrhu zákona o azylu alespoň navrhuje, aby uprchlíci po opuštění tábora dostali každý 4000 korun na vlak, aby mohli odjet. Uvedená novela zákona o azylu nicméně podle některých odborníků na právní situaci cizinců v České republice (například Pavel Čižinský) bude vcelku znamenat další přitvrzení již tak represivního přístupu našeho státu ke všem cizincům, nejen k současným uprchlíkům.
Mělo by přece být možné důsledně požadovat lidský a ohleduplný přístup a zároveň nerezignovat na ochranu před skutečnými bezpečnostními riziky. Kdo jiný než sociální demokraté, ze své nejvlastnější tradice citliví k situaci lidí v nouzi, vykořisťovaných a utlačovaných, by toho měl být schopen.
Kdo se rozdělí o životní úroveň
Jak by tedy politici české ČSSD měli o současné uprchlické krizi mluvit, aby byli jak věrohodní coby sociální demokraté, tak přijatelní pro své členy a voliče? Jednoznačný a zásadový postoj, jaký vyjadřuje například exilový sociální demokrat, filozof Erazim Kohák (otevřít náruč a přijmout co nejvíce lidí, co jsme schopni), je v ideální rovině skutečně nejlepším vystižením sociálnědemokratického nebo spíše obecně lidského přístupu.
Potíž je v tom, že politika se neodehrává pouze a jen v ideální rovině. Není jen rovina mravních zásad a obecně formulovaných hodnot, ale i zcela konkrétních politických a ekonomických daností. Řečeno bez obalu — sociální demokrat-filozof si může dovolit vyzvat k přijetí všech uprchlíků bez jakéhokoli omezení, sociální demokrat-aktivní politik si to dovolit nemůže. Nebo jinak — nemůže si to dovolit bez toho, aby uměl odpovědět na některé závažné otázky.
V nedávném rozhovoru pro Deník Referendum řekl pražský pomocný biskup Václav Malý, že „máme vysokou životní úroveň a měli bychom se naučit dělit“. V ústech duchovního to zní jako velmi případná výzva. Sociální demokrat by se však podle mého názoru měl zaměřit na to, aby těmi, kdo se budou dělit, nakonec nebyli především ti, jejichž životní úroveň je již dnes nízká či nejnižší. A umět přesvědčivě vyvracet případné obavy tohoto druhu.
Když však i šéfredaktor Deníku Referendum píše o tom, že jedním z pozitiv uprchlické vlny je příliv vysoce kvalifikované a přitom levné pracovní síly do Evropy, vzbuzuje to podezření, že přinejmenším v části levice zeslábla pozornost k tomu, aby příchod uprchlíků a obecně imigrantů skutečně neznamenal pokles ceny práce, snížení sociálního standardu, zkrátka snížení životní úrovně těch, kteří ji již dnes nemají zrovna vysokou.
Pokud se sociální demokracii a levici obecně nepodaří na tyto obavy a otázky dávat promyšlené a věrohodné odpovědi, těžko se dá očekávat, že ze současné uprchlické krize vyjde s úspěchem. Přinejmenším s úspěchem u voličů, bez nějž se politika v našem uspořádání dělat nedá.
Diskutovat otevřeně o všech možných rizicích i přínosech imigrace, radikálním islamismu i všech formách náboženské a jiné nesnášenlivosti, příčinách a řešení situace přímo v místech konfliktů, dopadu dnešního dění na sociální systémy i na ekonomiku, vlivu uprchlické krize na další integraci či naopak dezintegraci Evropské unie — diskutovat o všech těchto důležitých věcech co nejotevřeněji je potřebné. To by ale nemělo bránit v tom, jasně si uvědomovat nepřijatelnost nehumánního a zbytečně represivního jednání s lidmi, kteří sami nic nezavinili a nemohou ani představovat žádné skutečné riziko.
Myslím, že spojovat důsledný odpor k jakýmkoli formám nesnášenlivosti a aktivně projevovanou pomoc lidem v nouzi s realismem a schopností pojmenovat všechna rizika a také nabídnout určitá konkrétní řešení je sice obtížné, ale možné. Budoucnost evropských demokratů, a nejen těch sociálních, vlastně závisí na tom, zda se jim to bude dařit.
K tomu viz článek http://a2larm.cz/2015/09/liberalni-elity-jsou-spoluzodpovedne-za-xenofobni-krizi/
Smutná je probírka českých parlamentních stran z pohledu vztahu k migrantům. Úsvit je věren krajně pravicovým postojům, uprchlíky nechce, a stejně tak odmítá i islám. ODS spolu s KSČM – ústy jejího místopředsedy Jiřího Dolejše, který to snad nemůže myslet vážně – vyzývají českou vládu, aby podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku proti většinovému rozhodnutí rady ministrů vnitra EU o podílu jednotlivých členských států Unie při přemístění stávajících uprchlíků v Řecku a Itálii do jiných členských států. Není jasné, koho má česká vláda žalovat, zda Evropskou komisi, která to jen navrhla, nebo samu sebe a své předchůdkyně, že přes odpor prezidenta Václava Klause a části ODS prosadily nejprve sjednání, pak podpis a nakonec, i díky českému Ústavnímu soudu, ratifikaci Lisabonské smlouvy. Podle ní se v radě ministrů vnitra totiž hlasovalo. A podle ní tvoří blokační menšinu čtyři státy, pokud v nich žije aspoň 35 procent obyvatelstva půlmiliardové Unie, tedy 75 milionů lidí. A to nedají xenofobní politici jako Chovanec či Kaliňák dohromady.
Uprchlické problematice se vyhýbají lidovci a většinou i ANO, až na statečné postoje ministra Roberta Pelikána a poslance Jiřího Zlatušky. Zbývá už jen TOP 09 (a Starostové). Ze zmatenosti ji vyvádí Karel Schwarzenberk. Pokud to nějak jasně neruší geopolitické zájmy USA, které on vždy respektuje (vzpomeňme na jeho podporu UÇK v Kosovu a Majdanu v Kyjevě), je tak demokratický, jak jen konzervativní katolík může být, a rozhodně je multikulturní a pro migranty a zejména uprchlíky má plné pochopení. Má to v krvi, a mně ani nevadí, že je to krev modrá.
V ČSSD bohužel převážilo v posledních měsících odmítání jakýchkoliv uprchlíků a jiných migrantů, které tato strana a koaliční vláda maskuje odporem ke kvótám. Avšak její „Češi“ tomuto postoji dobře rozumějí, strana přece volá po „suverenitě“ a nechce přijímat nikoho. Nechce také ani další sjednocování EU a možná nechce ani Unii současnou, tedy společenství stále roztříštěné a bez výraznější společné politiky zahraniční, obranné, bezpečnostní a justiční, a tedy neakceschopné. Chce jen evropské peníze. Kvůli takovým postojům se EU ocitá ve slepé uličce a s Unií i mírová podstata celého evropského projektu.
A pokud jde o zacházení s migranty, včetně uprchlíků, před perzekucí, válkou a ozbrojenými konflikty, za něž měly přece i české vlády značnou odpovědnost, jsou výroky prvního místopředsedy této strany Milana Chovance evropskou ostudou. Jak může ministr vlády evropského státu vůbec ospravedlňovat věznění lidí (včetně dětí!) tím, že jsou na území ČR „ilegálně“ a že „porušili zákon“. Pokud překročili státní hranici bez platného dokladu, dopustili se přece pouhého přestupku, tedy nanejvýš, protože osoba překračující bez úředního oprávnění hranici země v úmyslu pořádat tu zemi o mezinárodní ochranu se ani toho přestupku nedopouští.
Podmínky zadržování migrantů jsou přitom v takovém rozporu s českými a evropskými normami zacházení s vězněnými, že to vede poslance ANO Jiřího Zlatušku až k názoru, že Milan Chovanec by mohl být stíhán pro trestný čin mučení a jiného nelidského krutého zacházení podle ustanovení § 149 trestního zákoníku, jak poslanec včera řekl v pořadu Interview ČT 24. Stálo by to za to, takové trestní řízení vést. Doplním jenom, že ČR je členským státem Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jejíž výbor (CPT), jehož členem je i český zástupce, takové neevropské excesy, jako je Bělá-Jezová, obvykle sleduje. Už z názvu je patrno, že zaměření výboru a celé úmluvy je o něco širší, než je skutková podstata vymezená českým zákonem, a to o ono p o n i ž u j í c í zacházení, které je v Bělé Jezové zcela zřejmé.
Poslanec Zlatuška tvrdí, že Chovanec to dělá schválně, aby odradil další cizince od České republiky. Názor, že česká azylová politika, prováděná ředitelem odboru ministerstva vnitra Tomášem Haišmanem (odbor azylové a migrační politiky) je záměrně takto odstrašující, vyjádřil nedávno v televizi i ředitel Organizace na pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. Myslím, že to český stát neustojí, v CPT, a v jiných orgánech Rady Evropy, a ani v orgánech EU.
Spolu s Filipem Outratou jsem přesvědčen, že se tyto xenofobní, populistické postoje sociální demokracii dlouhodobě vymstí. Měli bychom se, pokud s ČSSD ještě sympatizujeme, podle svých sil zasadit o to, aby ji umravňovala Evropská socialistická strana (PES), jíž je ČSSD členskou stranou. Vyjádřit bychom měli podporu europoslancům PES při sankcích vůči Ficově Smeru - SD v poslanecké skupině PES, neboť fašistoidní rysy této slovenské strany jsou ještě výraznější než v ČSSD. Nyní, s pomocí Labour Party, kde zavál s příchodem Jeremyho Corbyna socialističtější vítr, a také s podporou sil stojících mimo PES jako je Syriza, Podemos nebo die Linke, by to byla schůdná cesta.
V mezinárodním srovnání se obvykle má v Unii za nejhorší v lidskoprávní oblasti situace v Maďarsku, ale pokud jde o zacházení s migranty nic tak hrozného jako Běla-Jezová tam nemají. Maďarská vláda rychle pochopila, že není schopna se řídit zásadami Dublinu III (které se nyní přepracovávají) a nechala migranty svou zemí proudit, sice zmateně, ale bez věznění či jiného násilí.
Pokud jde o mne, platí již nyní, že kandidátům ČSSD ve volbách přinejmenším pár let svůj hlas nedám. Způsobil to Milan Chovance podobně jako jiný vysoký funkcionář sociální demokracie v roce 2000, který obhajoval poválečné vyhnání tří milionů čs. Němců, tedy civilistů (hlavně žen, dětí a starců), slovy „Odsun byl zárukou míru.“ Deset let jsem pak kvůli těmto čtyřem slovům sociální demokraty nevolil.
Ke kritice ČSSD ještě:
Je příznačné, že ministr Milan „Záchyt“ Chovanec a jeho nadřízený předseda vlády Bohuslav Sobotka neznají žádný cizí jazyk, a to ani ne na tak trapné a chatrné úrovni jako je angličtina Miloše Zemana (jeho ruština je o něco lepší). To Václav Klaus se svou dobrou němčinou a česky vyslovovanou angličtinou byl úplný ученый, в языкознании познавший толк, i když se k pobavení rusky mluvících lidí domníval, že Ruská federace se rusky řekne Russkaja federacija. Provincialismus, jímž Sobotkova vláda trpí a který tradičně sužuje českou společnost , je způsoben i jazykovými neznalostmi.
Ještě k Bělé-Jezové:
Poctivou reportáž Hany Čápové a Tomáše Brolíka ze „záchytného“ tábora v Bělé-Jezové zveřejnil 29. září týdeník Respekt č.40 (http://www.respekt.cz/tydenik/2015/40/oddelit-a-donaha). Reportáž je – doufejme, že jen zatím – v plném znění přístupná jen předplatitelům tohoto časopisu. Kontrastuje s reportáží Václava Moravce ve veřejnoprávní ČT, která je – vzhledem ke skutečným poměrům v Bělé-Jezové – jen Potěmkinovou vesnicí, abych se vyhnul jiným srovnáním. Svou reportáž předvedla ČT dne 27. září v Otázkách Václava Moravce a na ni v tomto pořadu musela reagovat senátorka Eliška Wagnerová v konfrontaci s ministrem Milanem Chovancem, kmotrem soukromého vězení, kde těžkooděnci soukromé bezpečnostní agentury střeží vydávání nedostatečné stravy i dětem a stavějí je do haptáku. Senátorka, neznajíc bohužel poměry v Bělé-Jezové, se v ČT omezila na oprávněnou kritiku detence dětí a oškubávání cizinců o poslední peníze za jejich věznění. Je to 242 korun za osobu a den, což je pro čtyřčlennou rodinu třicet tisíc za měsíc a v záchytu bývají migranti i dva měsíce. Toto oškubání je srovnatelné se „zisky“ převaděčských gangů. Pozornost by měla občanská společnost zaměřit i na další záchytná zařízení, v Zastávce u Brna, Vyšních Lhotách, na letišti v Praze-Ruzyni, v Poštorné, nyní v nově otevírané bývalé věznici v Drahonicích, výhledově v Balkové. Autoritářští věznitelé se v ČR zjevně inspirují vězeňskými poměry čtyřiceti let státněsocialistické diktatury, a i když od ní uplynulo více než čtvrt století, stále tu jsou pamětníci, kteří takové zrcadlo mohou nastavit.
Samostatnou kapitolu této problematiky tvoří nedávné problematické kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-se-obraci-na-Soudni-dvur-s-predbeznou-otazkou-tykajici-se-zajistovani-migrantu-v-Ceske-republice/art/2262. Toto rozhodnutí pomíjí zásadu, že je „nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku“ (Všeobecná deklarace lidských práv, OSN) a nebezpečně posouvá české právo od zásady legality k zásadě oportunity. To je kulturně-politicky málo přijatelné jak na evropském kontinentu (na rozdíl od Velké Británii, kde předpis, nazývaný i „zákonem“, vydává třeba náměstkyně ministra vnitra), tak hlavně v českých zemích, kde od husitských dob naštěstí platí, že „smrtedlní hřiechové musejí být světskou mocí od těch, kdož k tomu ouřad mají ( = soudy), kaženi ( = trestáni)“.
V podstatě můžu říct, že Filip Outrata v rovině ideově-politické a Bohuslav Sobotka v rovině prakticko-politické, jsou ti, kvůli kterým soc. dem. volím.
Díky za mnohé další informace, je podle mě jasné, že podmínky v detenčních zařízeních jsou jen špičkou ledovce, problém je obecný postoj českého státu a jeho úřadů k cizincům. Nepohostinnost, represivní přístup, neznalost jazyků, neschopnost lidského přístupu, to vše je dlouhodobý problém.
Politik má být poctivý úředník, nechtějme po politikovi, aby byl filosofem. A tam, kde není slyšet jasný a zvučný hlas filosofa, který správně vidí, protože zná minulost, tam marně může nějaký Chovanec nebo Tluchoř suplovat potřebnou aktivitu.
Podstata je zde: Kdo vlastní média, kdo nastavuje a určuje, co bude slyšet ve velkých médiích. Jaké osoby, s jakým zájmem. A když už nevěříme v Boha, věřme alespoň v krásu.
Postojem vůči uprchlíkům ztratila ČSSD v naší rodině 25 % voličů. Jde skutečně o 25 % nestálých, kolísavých, zhruba jak se domnívá Filip Outrata, protože já jsem v minulosti střídal hlasování pro ČSSD s hlasováním pro KSČM. Teď pro sebe považuji ČSSD za nadále nevolitelnou, dokud v ní bude mít sebemenší vliv Milan Chovanec. A protože KSČM se taky pěkně vybarvila, nejspíš mi nezbude než volit Zelené; jsou to sice magoři, kteří zničí náš jaderný průmysl, a kdo ví, jestli ne i jadernou fyziku, ale kde vzít někoho lepšího, když zbytek naší politické scény tvoří magoři, kteří ničí lidi?
Zároveň ovšem, přesně jak se domnívá Jakub Patočka, ztrácí v naší rodině ČSSD těch 25 % voličů, které demonstrovaly na podporu Bohuslava Sobotky, když proti němu Milan Chovanec kul pikle s Milošem Zemanem a Michaelem Haškem. Nejde přitom jen o to, že jsem z naší rodiny jediný, kdo se běžně pohybuje v okolí Prahy, jsem z nás čtyř vůbec jediný, kdo chodí na nějaké demonstrace.
Jestliže naše rodina má blízko k reprezentativnímu vzorku voličstva ČSSD, dá se očekávat, že propad strany ve volbách nebude velký, ovšem je jen otázka času, kdy i nenapravitelným Idealistům dojde, že ČSSD Milana Chovance a Michaela Haška se nikdy nepohne Doleva, a všichni odejdou někam k Zeleným, z politiky nebo do Norska. A ČSSD se bez problémů domluví na koalici s ODS a DSSS.
To ilegální batole se tenkrát neutopilo, umělo chodit po vodě, parchant, ale stejně na ně nakonec došlo. A opravdoví hrdinové se mohou chlubit, že se jeho vyobrazením na kříži nenechají citově vydírat.
Kdyby to nebyli uprchlíci, byli by to muslimové, kdyby to nebyli muslimové, byli by to Romové, kdyby to nebyli Romové, byli by to bezdomovci, kdyby to nebyli bezdomovci, byli by to židé. Jsou to všechno lidé — a vždycky se najde nějaký chytrák, který si vybere skupinu lidí a lidství jí upře.
Levice je to, co hájí lidi, zejména slabé a utlačované. Co vyloučí část lidí jako ne-lidi, nebo dokonce podlidi, a tyto vyloučené slabé utlačuje, není levice. Co se tváří jako levice, oblbuje svou levicovou pózou masy, a přitom vylučuje, utlačuje, a hájí především kapitál, to je fašismus.
Solidarita znamená ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny.
Díky za to....
Pokud někdo tvrdí, že je solidární s celým lidstvem, ale na své nejbližší okolí plive, zdá se mi to nějaké divné.
I mezi tím lidstvem bychom jistě nalezli názory, které nám nebudou po chuti stejně, jako takové názory nalézáme u svých blízkých, či u lidí stejné národnosti. Pokud se tedy někdo cítí solidární s celým lidstvem a je ochoten tolerovat názory lidstva, měl by se logicky cítit solidární i se svými nejbližšími a tolerovat i názory jejich.
Solidarita s lidstvem a současně netolerantnost ke svému okolí by tedy mohla být spíše jen póza.
On třeba takový Keller uprchlíkům upírá lidství? Nějak jsem si toho nevšimla. Pokud vím, Keller řekl, že by nebyl proti kvótám, kdyby "se nejbohatší majetkové skupiny na uprchlíky složily dobrovolně samy a ze státního rozpočtu by ty peníze nešly. Máme nějakých dvacet tisíc dolarových milionářů, o pár tisíc uprchlíků by se jistě postarat dokázali. Zvláště ti, kteří jsou proti zvyšování daní, ale proud uprchlíků jim nevadí." (viz www.novarepublika.cz)
Levicoví intelektuálové se často zlobí na lid, proč je proti uprchlíkům, proč obrací svůj hněv proti těm chudákům a ne například proti dolarovým milionářům, kteří mnohdy ani neplatí státu daně?
A já se zase ptám těch idealistických levicových intelektuálů: Proč obracíte svůj hněv proti chudákovi Kellerovi a ne proti těm dolarovým milionářům, kteří mnohdy ani neplatí státu daně? To jste Kellera brzo hodili přes palubu (a de facto jen za pár nekorektních vět), když se napsal tolika knížek pro levici, tolik se najezdil po všelijakých přednáškách po celé republice, až už je za ty roky tím vším unaven.
Ono to batole p. Machacek nebylo ekonomicky uprchlik, ale hrozilo mu urezani hlavicky. Ale po vasem poslednim vyletu do nabozenstvi, kdy jste prisoudil muslimum vynalez pekla, mne nejak neprekvapujete. Co si takhle zaplatit kurz u Stampacha, nez zase zabrousite do krestanstvi. A zvazil jste muj navrh zalozit klub ateistickych obhajcu viry ?
Pravá solidarita se pozná podle toho, že pomáhá - a ne podle toho, že se vymlouvá: "Já pomohu, ale až napřed pomohou ti druzí!"
Pokud se redaktorky a redaktoři DR – a s jejich agendou a názory sympatizující příznivci – považují za levici, měli bychom se ptát, v čem přesně tato levicovost spočívá. (???)
– Protože čistá bratrská pomoc sama o sobě není jakkoliv levicová, jelikož právě na ní – mimochodem – staví neoliberální Svobodní, kteří chtějí zcela osekat stát a věří, že když se ponechá maximum bohatství přímo člověku (minimální daně na stát), bude už sám lépe vědět, jak s nimi naložit. Svobodní věří, že takový svět bude lepší a věří tomu, že bohatí lidé budou sami od sebe pomáhat a tím nahradí sociální systém. Je to vlastně velmi pěkná teze, nelze jí upřít jistou podstatu a tedy ideovou čistotu. Taková sluníčková teze. Teze o tom, že když se nebude přerozdělovat, že bohatí sami od sebe zamáčknou slzu a stanou se Lidmi s velkým el.
Podobně i zde a často na FB přítomný komunista, pan Dolejš, obhajuje vlnu imigrace do Evropy potřebou levicového internacionalismu... Všimněme si , že jeho práce s autentickými levicovými nebo dokonce komunistickými ideami nemá nic společného. Musíme jasně uvidět, že pan Dolejš na komunistických ideálech dokonce až ukázkově dokonale parazituje. Nebo lze říci, že tyto ideje vytuneloval. Pochopitelně ve svůj osobní ekonomický prospěch. Což je vzhledem ke komunistickým ideálům ukázková faleš a pokrytectví. – Za stotisícový státní plat poslance by měl pan Dolejš podat zcela jiný výkon pro tuto zemi, a zejména jako komunista by měl dělat cosi autenticky lidského, tedy levicového, a nejenom se dokola prezentovat na sociálních sítích, včetně diskusí na DR a mj. velmi často v ČT.
1. Jsou to v prvé řadě přímé důsledky ekonomického systému s názvem kapitalismus (a právě zde komunista Dolejš pokrytecky mlčí, zřejmě, aby si nerozházel své neoliberální kamarády v ČT), ať už v jeho podobě válek kvůli ropě (a netvařte se, že je to již pouhé klišé!), nebo "jen" skrze ekonomické vykořisťování třetího světa (vývoz kapitálu, nezaplacenou práci atd.).
2. Dále je to nepochybně fakt, a mluví o tom nejen Cílek, že na jihu je nyní více sucho a tamní krajina tolik lidí prostě neuživí. Obyvatel stále přibývá a země je pro ně malá. To je druhá příčina. Bylo jen otázkou času, kdy se tato lavina uvolní. Tentokrát skvělý Cílek zde: http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi/_zprava/1533491
3. A třetí a možná hlavní příčinou vlny migrace je trvalý spor mocných západních hegemonů (tj. USA + EU) s Východem, nyní aktuálně zejména s Ruskem, kdy se jasně ukazuje, že po přepadení a rozvratu Afghanistánu, Iráku, Libye a dalších zemí je na řadě Sýrie a IS byl vládou USA pokud ne přímo vyzbrojen a podporován, tak m i n i m á l n ě velmi výhodně tolerován, proti plně l e g i t i m n í vládě Bašára Asada.
Nemohu zde nezmínit pořad Hydepark ČT, kde "analytik na mezinárodní vztahy" (vystudoval ČVUT) Ing. Vladimír Votápek *1960, zcela nepokrytě tvrdí, že legitimní vládou v Sýrii je opozice, která se navíc stále mění a přesto ji USA vyzbrojuje zbraněmi. Tu chvíli aspoň kolem času 42 min. si určitě poslechněte: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252839638-hyde-park-ct24/215411058081007-hyde-park-special .
Doslovně řekl toto: »A zatímco Moskva považuje za legální vládu Bašára Asada, Západ, USA, považují za legální vládu tu syrskou opozici, ať už se nám v rukách proměňuje jakkoliv… Ano, syrská opozice nejen požádala, ale je i financována, je vyzbrojována USA…« Jako kdyby zde byli nějací "naši", tedy slušní hodní kulturní a "umírnění" islamisté. Jak velká faleš, jak ukázkové pokrytectví!
Což je mj. i zde: »Spojené státy ukončily program hromadného výcviku syrských povstaleckých bojovníků za půl miliardy dolarů (zhruba 12 miliard korun). Nově se soustředí jen na užší vybrané skupiny, které také přímo vyzbrojí. Pentagon v pátek potvrdil, že ministr obrany Ashton Carter už vydal příslušné nařízení.« – http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/383000-usa-poslou-do-syrie-zbrane-hromadny-vycvik-bojovniku-zkrachoval.html
Soudný člověk si přece musí všimnout, že zde nejde o pomoc lidem, ale o geopolitiku a ekonomiku.
Německo n e p ř i j í m á migranty proto, aby jim pomohlo, ale proto, že se domnívá (já soudím navíc, že mylně), že imigranti pomůžou německé ekonomice.
A internacionalista Dolejš, by se měl zamyslet nad tím, jak pomůže těm chudým zemím, když si jejich schopnější část populace, tj. inteligenci, odvezeme do Evropy.
Na to, jak upřímně to myslí, vůbec nikdo nehledí.
Vzdělání mj.: Škola obranných studií NATO v Římě (1999–2000); Kurz řízení obranných zdrojů pro nejvyšší představitele obrany v Kalifornii, USA (1997).
Rozhodně k tématu doporučuji rozhovor (odkaz níže), kde se mj. podivuje nad tím, že IS může vyvážet ropu a nic se neděje. Evidentně jen naznačil, že je naivní si myslet, že se to děje jakýmsi "nedopatřením". Prostě to je záměr. Zároveň zde chci (zejména mladší ročníky) upozornit, že současný mír a stabilita Evropy není nic samozřejmého a že po 70 letech se může i dnes stabilní Evropa stát válečným bojištěm. Záruky nemáme:
Žít 70 let v míru je unikátní věc. Mladé generaci to slíbit nemůžeme. Rozhovor zde: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/zit-70-let-v-miru-je-unikatni-vec-mlade-generaci-to-slibit-nemuzeme--1533383
Samozřejmě, že si lidé mimo Západ dělají o Západu spoustu iluzí (a iluzí v jejich případě), podobně jako tomu bylo u nás před pomalu 30 lety a více. Přesto však trochu nesedí, že lidé odcházejí z dotčeného regionu do zemí, které by (podle M. Ruska) měly největší měrou moci za jejich neštěstí. "Arabské jaro" však nevzniklo z popudu Západu, nemyslíme-li jím stále obnovovanou atraktivitu představy o možnosti demokratické proměny do poněkud západních poměrů. Lidové hnutí skončilo ve prospěch jiných sil než těch, které vše začaly, nebo skončilo patem, či územní dezintegrací. Zklamání lidí, kteří v důsledku změn (pohříchu převážně technologických) doufali již bydlet v "globální vesnici", je veliké. Mladí, a těch je v rozvojových zemích opravdu vysoké procento, se rozhodují, když vesnici strhává vabank zaťatost a chtivost "war lords", pro "globální město".
Je výborné, že je zde diskuse etická, kdy se strany předhánějí, kdo je lidštější a humánnější, kdo to myslí s lidstvem lépe.
Jenže celá a úplná pomoc lidem nespočívá v pouhém přijetí imigrantů, což je řešení krátkozraké, byť v osobní rovině lidské. Ve skutečnosti to není pomoc, protože od skutečné pomoci tato lokální pomoc spíše odvádí. Ano, odvádí se pozornost. Protože právě o ni jde:
Skutečná pomoc spočívá v rozpoznání jednotlivých světových zájmových sil a v ukončení rozvracení chudých zemí.
Kdo a kde se věnuje podstatě problému? Tedy výše uvedeným 3 bodům a jejich řešení?
Člověk, autentický humanista, přece dokáže překonat svoji oblibu USA, respektive neoblibu Ruska (nebo opačně), a bude poctivě přemýšlet a hledat, které ideje a jejich podpora vedou k vytváření lepšího světa. Měl jsem pocit, že redaktorkám a redaktorům DR a jejich příznivcům o tento lepší svět přece jen jde.
Dnes mám obavu, že zvítězila jakási podivná pýcha intelektuála. Že zvítězila stranickost a neochota změnit starý názor, přičemž právě ochota změnit názor je nezbytnost, víme-li, že náš starý názor je chybný. – A není každý tak vnitřně poctivý, jako např. pan Poláček, který alespoň upřímně přiznal, že o vyzbrojování Al-Kajdy v Afghanistánu penězi USA v červnu 1979 jako pasti na SSSR neměl ponětí.
A pokud tedy nechceme být ukázkově falešní a pokrytečtí, tak prostě ř e k n ě m e nahlas, že nás lidská práva vlastně nezajímají. Ř e k n ě m e nahlas, že i ČSSD (pane Outrato) si třeba i to mezinárodní právo (viz otázka, kdo dnes legitimně vládne v Sýrii) ohne vždy ke své potřebě tak, jak se hodí.
A spolu s proamerickým analytikem Votočkem i s hercem ministrem Stropnickým (ANO) dokola opakujme (vždyť ČR je člen NATO), že budeme vždy souhlasit s propagandou vlády USA. Třeba s tím, že Asad není legitimní prezident atd. A podporujme pragmaticky tu stranu, ze které budeme mít o s o b n í výhody.
– Bude to alespoň upřímné a bude to lidské. Byť ubohé. Ale rozhodně si současně nehrajme na etiky a anděly světla, kteří druhým tím, že pomáhají imigrantům, ukazují ideální cestu.
Nechápu totiž, co myslíte tím, že Keller se nechce "přiznat k povinnosti své v l a s t n í (národní) solidarity s uprchlíky".
Podle mě je skutečně načase přiznat, že z pragmatického hlediska je přežití Asadova režimu prioritou i pro západní státy. Představuje zřejmě jedinou možnost, jak na části území Sýrie zachovat existenci menšin (islámských i neislámských). Nyní zřejmě díky ruskému zásahu a definitivní prohře tzv. umírněných protiasadovských rebelů, od kterých postupně dávají ruce pryč i USA, se takový přístup stane realitou.
V situaci kdy je ČR členem NATO je pochopitelné, že podporuje zahr, politiku svého nejsilnějšího spojence. Jinak to být nemůže. Ovšem ta politika se může pragmaticky měnit a já očekávám, že časem i Američanům dojde, že podpora militantních islamistů proti zájmu nepřátelské velmoci, která se táhne od Afghánistánu 1979, není dobrá strategie.
Vojska Asádovy vlády zabíjejí asi sedmkrát víc lidí než ISIL a ze Sýrie lidé prchaji hlavně před nimi. Část populace dává přednost islamistům před Asádem. Masivní migrační přesun velké části syrské populace dává Asádovi výhodu, protože odcházejí jeho potenciální oponenti, ale přežití režimu také znamená, že se tam uprchlíci nevrátí.
S tou vinou Západu za destabilizaci Středního východu je to také složitější. Západ se v Sýrii provinil zejména naprostou nečinností, neudělal nic v době, kdy Asád mohl a měl být svržen relativně bezbolestně. I v Libyi došlo k zásahu Francie až ve chvíli, kdy byla občanská válka v plném proudu a Kaddáfího milice stály před Bengházím. Kdyby tenkrát Francie (s velmi opatrnou a neochotnou pomocí USA ve formě válečných dodávek) tehdy nezasáhla, došlo by bezpochyby ke krveprolití a masové uprchlické vlně už před několika lety. Jsem přesvědčen, že by stránky Deníku Referendum by pak zaplňovaly komentáře o tom, jak Západ kvůli ropě podporuje krvavého diktátora.
Západ ve skutečnosti různé diktátory na Středním Východě a jinde podporoval nebo aspoň toleroval až příliš dlouho. Představa, že ty statisíce lidí do ulic v Tunisku, Libyi, Egyptě nebo Sýrii dostala nějaká akce CIA, je paranoidní a naprosto nesmyslná - nás v r. 1989 taky do ulic nedostala CIA. Spiklenecké teorie se ovšem vyvrátit nedají a svět je s nimi mnohem přehlednější, to je pravda.
Skutečná solidarita není formou spravedlnosti, nýbrž formou milosti. Nedá se vynutit.
Nedá se nic dělat, Asad nám nemusí být sympatický, ale pokud někoho nemůžeš porazit, musíš se s ním domluvit. Anebo pokračovat v nekonečné válce. Jiné pravidlo v politice neplatí.
Američtí chráněnci měli několik let na to, aby Asada vyřídili. Nepovedlo se jim to. Navíc se ukazuje, že Američané opět vsadili na špatného koně, když podporovali islamistickou opozici, o níž nikdo neví, jak velká míra fundamentalismu se z ní vyklube. Už teď jsou zprávy, že mnozí od této opozice přecházejí přímo k Islámskému státu.
Kdo je za této situace proti Asadovi, je pro další pokračování války, další krveprolévání a další vlny uprchlíků, které už Evropa opravdu nemusí zvládnout.
Levicoví křesťané pak obojí tak jaksi spojují...
A jak dlouho budeme čekat, až Američanům něco dojde? A co za to, myslím teď my Evropané, zaplatíme? Řekl bych, že je na čase se od USA maximálmě emancipovat. Jenže kdo se tohoto v Evropě odváží? Pravice na to ani nepomyslí, a když socdem se v tomto opět od pravice není schopna a ochotna odlišit, tak co,,,?
Jinak i pro mě je ČSSD za současného stavu nevolitelná. Nikdy bych žádnou stranu neodsoudil za jediný, jednovětý výrok některého jejího vysokého představitele jako P. Uhl, nicméně současná politika ČSSD jako celku - s čestnou výjimkou J. Dienstbiera - je zbabělá, ostudná a naprosto nepřijatelná. Je to navíc kardinální zrada na všech sociálnědemokratických ideálech.
Jinak se mi zdá docela logické to, co napsal Adam Votruba pod Bittnerovym článkem o světovém státu. Napsala jsem k tomu taky svou poznámku.
Myslím, že USA, a ještě lépe koalice, mohly s Asadem (zprostředkovaně) jednat. Především však měly jednat. Myslím, že by se jim k lecčemu dostalo neoficiálního svolení.
Nynější ruské vojenské angažmá v Sýrii nepovažuji za pozitivní.
Příklad Libye právě ukazuje, že svržení diktátora nakonec přineslo stejně vážné problémy jaké představovala jeho vláda.
V praxi: invaze do Iráku 2003, kdy řada členů NATO se odmítla účastnit. Spojenectví s USA kvůli tomu neskončilo.
Emancipace také může mít podobu maximálně samostatné a koordinované vojenské i zahraniční politiky evropských států NATO. Zatím to tak zcela nevypadá, ale je to jedna z možností.
Pokud jde o ČSSD, nemám moc co dodat, chápu, že je z mnoha hledisek odpudivá a z řady důvodů nevolitelná. Snad se to alespoň částečně bude dařit měnit k lepšímu.
Já samozřejmě nemám mírový plán pro Syrii. Ale představa, že o Sýrii by měla rozhodovat jakási dohoda velmocí mi také moc reálná nepřipadá.
I kdyby se západní domácnosti dohodly s Asádem a Ruskem, nakonec bude záležet i na lidech v Sýrii. To nejsou loutky, ze které můžou mocnosti dle libosti tahat.
- Ostatně, zcela mimo je i Vaše tvrzení, že bych byl "přiznal", že jsem nic nevěděl o tom, že americké dodávky zbraní afghánské al-Kaidě byly příčinou sovětské invaze do této země - já pouze tento Váš výklad i nadále pokládám za zcela nesmyslný. - Mimochodem, v té době al-Kaida ještě vůbec neexistovala; existovaly pouze víceméně jednotlivě působící skupiny mudžahedínů bojujících proti sovětizaci země.
Takováto "levicovost" se velice blíží nacionálnímu socialismu, v původním významu tohoto slova: Ano, my jsme pro socialismus - ale na prvním místě stojí vždycky naše vlastní, nacionální zájmy!!
Ukažte mi cokoli na současném veřejném působení J. Kellera, co by se nějakým zásadním způsobem vymykalo z tohoto vzorce.
-----------------------------------------
Ostatně, co se té solidarity týče, jestli je jenom dobrovolná anebo vynucená: jak se to vezme. Například když Barack Obama zaváděl svou reformu zdravotního pojištění - byl či nebyl do akt solidarity? Toto pojištění přece neznamená nic jiného, než že zdravější jsou solidární s těmi více nemocnými - neboť do onoho zdravotního systému přispívají více, nežli z něj sami berou. - Jenže, velká část individualistické americké populace i tuto základní mezilidskou solidaritu pociťovala jakožto útok na svou "svobodu", neboť ten systém zdravotního zabezpečení může samozřejmě fungovat jenom tehdy, když je závazný pro všechny.
Co se pak českého státu týče, pak jeho přístup k požadavku solidarity selhává hned dvojím způsobem: odmítá být solidární vůči trpícím - a odpírá být solidární s Evropou (EU), ačkoli zároveň sám plnými hrstmi čerpá z evropských fondů ekonomické solidarity!
Je dokonale výstižné Vaše konstatování, že kdyby tenkrát v Libyi Západ vojensky nezasáhl, že "stránky Deníku Referendum by pak zaplňovaly komentáře o tom, jak Západ kvůli ropě podporuje krvavého diktátora".
Zkrátka, ať Západ respektive USA udělá (či právě neudělá) cokoli, v očích jistých levicových fundamentalistů je vždycky vinen. A tito levičáci vždycky naprosto přesně vědí, že se měl udělat naprostý opak.
Ať ty nešťastné Spojené státy učiní cokoliv, vždycky je to holt špatně. Svého času to dokonale vystihl jeden americký činovník, když konstatoval: Jsme kritizování za to, že jsme v Jugoslávii (v době jugoslávské krize) udělali příliš mnoho; a stejně tak jsme kritizováni za to, že v Súdánu (roztrženém boji znepřátelených klanů) děláme příliš málo.
Snad by se jednou mezi těmi radikálními kritiky Spojených států už konečně měl najít někdo, kdo by americkým prezidentům poskytoval naprosto zaručené návody na to, jak konat, co dělat a čeho se zdržet v mezinárodních krizích, aby je definitivně nikdo nemohl obviňovat z toho, že "dělají příliš mnoho, anebo zase příliš málo".
Jinak nevím, co bych vám na něm měla ukázat. Abych pravdu řekla, tak politiku moc nesleduji. Proto jsem tuhle napsala, že asi přestanu chodit k volbám.
Je pravda, že mezi nimi byly jisté levicové síly, ale ty se rychle rozptýlily v islamistických organizacích, protože ty byly finančně podporované Saudskou Arábií. Svobodná armáda je pouze název. Ten, kdo dělá, je ve skutečnosti Al-Nasra a IS a různé skupiny a cíle mají podle toho, kdo jim platí.«
»…píšete, že v Afghánistánu prý Američané "vlákali Rusy do pasti", tím že vyzbrojili Al-Kaidu.
Opravdu nevím, jakým způsobem by tu Američané mohli někoho lákat do jaké pasti: do Afghánistánu vtrhlo tehdejší ruské vedení naprosto z vlastní vůle, byl to šílený imperialistický počin vedený snahou rozšířit vlastní impérium jižním směrem (když už to nebylo možné směrem na západ). Teprve p o t é Američané začali vyzbrojovat afghánské bojovníky proti ruským (sovětským) okupantům; a teprve o léta později se z části těchto bojovníků instalovaly takové bojůvky jako Talibán a Al-Kaidá. A především ta druhá pak vyhlásila boj i "nevěřícím" Američanům…«
* * *
Je to v té naší předlouhé diskusi o demokracii, kde jsme se nakonec rozešli, protože jste několikrát uvedl nepravdivé informace a přitom se stále tváříte, že jste neomylný, diskuse zde: http://denikreferendum.cz/clanek/20771-zivot-prozit-nikoliv-prezit
Vaše "neomylnost" se pak projevuje těmito vašimi namyšlenými komentáři:
»Pane Rusku, říkáte že si dáváte pozor při výběru svých zdrojů. Bohužel je nutno konstatovat, že při tomto výběru máte opravdu velice málo šťastnou ruku. V podstatě všechny ty obrazy současného světa, které zde prezentujete, jsou průřezem všech těch diletantských a namnoze vyloženě fantasmagorických konspirativních teorií, kterými je internet vysloveně zaplevelený.«
Vy jste už zapomněl, co jsem vám odepsal?
http://www.counterpunch.org/1998/01/15/how-jimmy-carter-and-i-started-the-mujahideen/ - Strojový překlad:
»Otázka: Bývalý ředitel CIA, Robert Gates, uvedl ve svých pamětech ["Ze stínů"], že americké zpravodajské služby začaly pomáhat Mujahadeen v Afghánistánu 6 měsíců před sovětskou intervencí. V tomto období jste byl národní bezpečnostní poradce prezidenta Cartera. Můžete tedy hráli roli v této záležitosti. Je to pravda?
Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie, pomoc CIA Mujahadeen začala během roku 1980, tedy poté, co sovětská armáda napadla Afghánistán 24. prosince 1979. Ale realita, tajně hlídaná až do teď, je zcela jiná: Opravdu, to bylo již 3. 7. 1979 že prezident Carter podepsal první směrnici pro tajnou pomoc oponentům pro-sovětského režimu v Kábulu. Tento den jsem napsal poznámku prezidentovi, ve kterém jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato podpora bude indukovat sovětskou vojenskou intervenci.
Otázka: I přes riziko jste byl zastáncem této skryté akce. Ale možná jste chtěli tento sovětský vstup do války a podařilo se vám jej vyprovokovat?
Brzezinski: To není přesně takto. My jsme netlačili Rusy k intervenci, pouze jsme vědomě zvýšili pravděpodobnost, že by k ní mohlo dojít.
Q: Když Sověti odůvodnili svoji intervenci tvrzením, že mají v úmyslu bojovat proti tajné zapojení Spojených států v Afghánistánu, lidé jim nevěřili. Byla to však pravda. Nemusíte litovat dnes něco?
Brzezinski: Litovat čeho? Ta tajná operace byla skvělý nápad. Měla za následek vyčerpání Rusů a vlákání do afghánské pasti. A vy chcete, abych toho litoval?
V den, kdy Sověti oficiálně překročili hranici, jsem napsal prezidentu Carterovi: My teď máme příležitost věnovat SSSR jeho vlastní vietnamskou válku.
Ve skutečnosti musela Moskva téměř 10 let vést válku unsupportable vlády, konflikt, který způsobil demoralizaci a nakonec rozpad sovětského impéria.«
- - -
Pane Poláčku, už jste zapomněl, co jste mi pak odepsal?
»Dobře, pane Rusku: to interview s Brzezinskim je podle všeho skutečně autentické, a zřejmě tedy Američané skutečně opoziční mudžahediny podporovali ještě před invazí sovětských vojsk do země.«
Pravice hájí zájem velkého kapitálu a vlastníků firem, v praxi jí jde o udržení maximálně nízkých mezd, což dnes dělá skvěle např. "komunista" 1978–1989 Vladimír Dlouhý, dnes zase vzorný pravičák, zaměstnanec Goldman Sachs a šéf Hospodářské komory.
Agendou tradiční levice je ochrana zaměstnanců, spolupráce s odbory, aby se dařilo omezovat stálé rozevírání sociálních nůžek.
ČR patří k zemím, které přes velmi slušný výkon ekonomiky mají stále extrémně nízké mzdy. ZDE je místo pro práci nejen levice (a pana Dolejše), ale dokonce i pravice, protože jak dnes správně konstatoval v OVM zástupce zájmů doktorů (pravice) Kubek, není možné, aby doktoři měli slušné platy, když jejich mzda vzniká skrze odvody z platů, které jsou hluboko pod běžnými evropskými standardy.
http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/cesi-si-zaslouzi-vic-penez-potvrzuje-srovnani-mezd-s-vykonem/r~c9e568166dd211e5b6b20025900fea04/
Najde někde někdo nějakou aktivitu komunisty Dolejše, kterou by podpořil zájem občanů? Zájem zaměstnanců? Tedy vyšší platy, na čemž závisí skrze daně mj. i celá veřejná sféra? Kde nic tu nic.
Pane Poláčku – proč mě ani nepřekvapuje, že se zde zastáváte "komunisty" Dolejše, když tento komunista nic levicového nehájí?
Padla zde otázka, jaká bude budoucnost těch zemí, z nichž inteligence s naší pomocí "internacionálně" emigruje? Zájmem levice přece není devastace zemí. To přece nemá s internacionalismem nic společného. Naopak zájmem pravice v Německu je, aby se "dovezla" hyperlevná pracovní síla, bez ohledu na to, co se děje ve světě.
Pokud by zde nebyli "komunisté" jako Dolejš, musela by si je pravice a kapitál vytvořit a platit. Ve skutečnosti tento systém žije s těmito papírovými komunisty v dokonalé symbióze. Protože ví, že jim od nich ve skutečnosti nic nehrozí, i proto jsou tak často v ČT.
Zastávat se nepřizpůsobivých, či uprchlíků je chvályhodné, nicméně je třeba se také zastat těch, kteří levicové politiky delegovali.
To se, bohužel, neděje. není pak divu, že voliči hledají zastání jinde. Není to jejich vina.
Pana Dolejše jsem se zastal prostě proto, že Vaše útoky na něj byly vysloveně podpásové. Což je ale nakonec Váš obvyklý styl komunikace.
Pokud by se sociální demokraté rozhodli vést uprchlickou hysterii, jako to udělala strakonická ČSSD, jsem přesvědčen, že se již nejedná o sociální demokracii, ale o nějakou podivně nacionálně-konzervativní partaj. Je třeba potenciál demokratické levice využít k odpovědím na otázky aktivního politika, jak se pan Outrata velmi fundovaně zmiňoval.
• Proč v ČSSD nastal odklon od tradičních levicových témat?
Je to snad proto, že na rozdíl od situace před 100–150 lety, zde již nejsou dělníci a rolníci a mj. dnešní "dělníci za klávesnicí" sami sebe za levici vlastně ani nepočítají?
• Můžete vyloučit, že tento odklon v ČSSD není řízený zvenku? Tedy konkrétními lidmi, kteří nejsou lidmi autenticky sociálně cítícími, ale jsou do ČSSD nasazení proto, aby ČSSD ve skutečnosti nedělala autentickou sociální politiku? Jinými slovy aby ČR i nadále zůstala superlevnou výrobní kolonií? V srdci Evropy – místo daleké Číny, kde jsou mzdy již i vyšší než v ČR?
• Jednou z hlavních příčin nízkých mezd v ČR (hluboko pod reálným výkonem ekonomiky HDP) je neakceschopnost odborů. Zaznamenal jste v ČSSD snahu odbory podpořit? Jsou v ČSSD lidé, kteří toto vnímají?
• Je podle vás, pane Houdku, možná reforma ČSSD, nebo vidíte naději v založení zcela nového politického subjektu?
• Pokud by šlo o nový subjekt, jaké základní teze jsou podle vás nyní aktuální? Kde vidíte největší ideovou sílu a zároveň místo, kam je třeba nejvíce upřít úsilí.
• Vidíte v ČSSD (kromě mj. pana Foldyny) jiné významné osobnosti, které nejsou geopoliticky závislé na jakékoliv cizí velmoci, ale hájí autentický zájem občanů ČR?
• Rakousko je od roku 1955 neutrální země, zájem Západu a je ČR udržet v NATO. Přitom vidíme, že míra lží a západní proamerické propagandy kolem Sýrie již překračuje všechny (!) myslitelné meze – viz např. zcela nehorázné tvrzení mezinárodního analytika Vladimíra Votápka, že legitimní vládou je nyní v Sýrii opozice (!!!), která se navíc průběžně mění, Hydepark 7. 10. 2015 v čase kolem 42. minuty.
– Existují podle vás v ČSSD síly, které toto vnímají tak, jak jsem napsal a které by podpořily vystoupení z NATO a neutralitu ČR po vzoru Rakouska?
Můžeme mít přece tuto vizi: Pokud by tohoto příkladu následovalo Maďarsko, Slovensko a Polsko, mohla by ve středu Evropy vzniknou nová velká neutrální zóna, která by se mohla stát dobrým základem celého nového světového mírového uspořádání.
Možné je to i z toho důvodu, že kromě USA a NATO a Ruska je zde i Čína, která začíná hrát na geopolitické šachovnici svoji roli. V tomto pohledu je pro mírovou Evropu smysluplné přátelství a ekonomická spolupráce s Ruskem, nikoliv stálé větší a větší konfrontace dle vzoru USA, jak nám kdosi nahoře neustále ordinuje.
ČR je přece samostatná země. Na rozdíl od doby před rokem 1989 zde nemáme cizí vojska a můžeme dělat samostatnou politiku. Pokud k ní ovšem budeme mít vůli, pokud se naše elity "najdou". Ta jednostranná orientace na USA, která začala již za Masaryka přece není "na věčné časy". S tím heslem už přece máme jasnou zkušenost.
Každému, komu záleží na osudu uprchlíků musí být přece jasné, že USA zde realizují svůj typický scénář, kdy podpoří opozici proti stávající vládě s tím, že vládce je málo demokratický. A tento scénář kupodivu stále funguje. Skutečný levicový intenracionalismus (pane Dolejši) musí přece v prvé řadě tomuto zabránit. Jenže jak chceme pomoci lidem v jejich zemích, když ve skutečnosti např. česká veřejnoprávní TV, tedy oficiální zpravodajská relace, není ničím jiným, než hlásnou troubou cizích zájmů? Zájmů USA? Proto snad Masaryk Československo od Rakouska-Uherska neoddělil.
Z mé zkušenosti v pražské místní organizaci tedy můžu říci, že mezi členy převažují dvě skupiny. Úředníci, a - což je asi překvapivé - drobní podnikatelé. Tedy skutečně žádní dělníci a rolníci, nebo jen minimum. "Dělníků za klávesnicí" (mezi něž se počítám) moc není.
Z toho logicky plyne, že takto poskládané členstvo není příliš radikálně levicové. Nicméně bych skutečně neřekl, že to je kýmsi řízené zvenku, prostě tak se postupně členstvo vytvořilo, je to jakýsi střed, "ani ryba ani rak". Odbory jsou uznávané, ale lepší podmínky pro živnostníky taky nejsou k zahození.
Pokud jde o novou stranu, jsem v tom spíš skeptik. Nevidím ani velký prostor, ani výrazné osobnosti, a nakonec ani nějaké zásadní nosné teze, které by rezonovaly ve společnosti kromě poměrně úzkých okruhů lidí.
Odpověď zřejmě poněkud přízemní, ale snad Vám k něčemu je...
V podstatě ale bývá sociální demokracie hodná holka, zblbne, udělá ostudu, ale nakonec vystřízliví a někde mezi "za pět minut dvanáct" a "pět minut po dvanácté" bývá dokonce zásadová. Zaslouží si naší trpělivost, ale dá to práci.
Sobotka si mohl na prstech jedné ruky spočítat -- a myslím, že spočítal -- že se nakonec bude muset postavit za otevřenost vůči uprchlíkům, že tak do půl roku bude muset něco udělat s těmi našimi azylovými koncentráčky atd. Dokonce mohl i odhadnout, že ztratí na chvíli intošskou podporu. Ale spoléhá na to, že za půl roku to bude bez velkého kraválu v partaji, protože do té doby to pochopí i ve Strakonicích. A intoši stejně zase přijdou zpátky, protože kam by jinam šli? A ti, co minule volili ČSSD jako nejmenší zlo ji budou volit zase, protože koho jiného? -- takže zbude jenom trochu smrádku a ohavné pachuti, ale v politice nesmí mít člověk příliš fajnový žaludek: zkrátka sociální demokracie v kostce.
Podle mého názoru, podstata problému spočívá v tom, že člověk prostě nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Staré recepty nefungují a fungovat nebudou. Sociální stát, v té verzi, která existovala po druhé světové válce, je prostě neobnovitelný.
Udělejte si model.
Vesnice o stovce lidí v produktivním věku.
- jeden majitel továrny
- starosta, uklízečka, ponocný, pan řídící a paní poštmistrová – placení obcí
- zbytek zaměstnanci továrny
Každý z nich dostává 10 000 Kč měsíčně (včetně majitele továrny), z nich zaplatí obci 2 000 Kč. Obec má na oplátku povinnost platit podporu v nezaměstnanosti 5 000 Kč.
a) Všichni mají práci
Od soukromého sektoru tedy obec vybere 95krát 2 000 Kč tj. 190 000 Kč měsíčně; z těchto peněz vyplatí 50 000 na mzdách, ale 10 000 Kč se jí vrátí formou daně nazpátek tj. v pokladně zbude každý měsíc 150 000 Kč. To je 1, 8 milionu za rok.
To je dost na to, aby obec koupila starší domek jako sociální bydlení, zaplatila dětem školní výlet, dala paní Novákové dárkový koš k osmdesátým narozeninám a ještě něco odložila na horší časy.
b) 10 lidí přijde v továrně o práci.
Příjmy obce 170 000 Kč, výdaje 90 000 (obecní zaměstnanci 40 000 Kč + podpora v nezaměstnanosti 50 000Kč) tj. zbyde 80 000 Kč/měsíčně, to je méně než polovina původního stavu. Musí se škrtat.
c) 20 lidí přijde o práci
Příjmy obce 150 000K Kč, výdaje 140 000 Kč, zbývá 10 000 Kč. To už má obec tak na tu čokoládu.
A teď si představte, že obec neposkytuje nezaměstnaným pouze podporu v nezaměstnanosti, ale také zdravotní pojištění – řekněme 500 Kč měsíčně. To už je obec v bankrotu.
Sociální stát, tak jak byl po druhé světové válce zkonstruován, vycházel z představy plné zaměstnanosti. Ta není a nebude.
To neznamená, že sociální stát nelze ufinancovat, jak tvrdí pravice (máme daleko vyšší produktivitu práce), ale to, že se musí financovat jinak. Přijít na to, jak to udělat, bude znamenat určité myšlenkové úsilí. Myšlení bolí..., takže se, jak v tom známém vtipu, předstírá, že autobus jede.
(Záležet to na mně, tak by se zrušila daň z příjmů a místo toho by se zavedla spotřební progresivní daň, tak jak to navrhuje Robert Frank)