Česká sociální demokracie a uprchlíci

Filip Outrata

Postoj vedení ČSSD k uprchlíkům straně zřejmě příliš hlasů neubere, ale ani nezíská. Měli by spojovat humánní přístup se zvážením souvislostí a rizik a s otevřenou diskusí o nich. Nedůstojné podmínky v „koncentráku“ pro uprchlíky je třeba změnit.

Může postoj zástupců České strany sociálně demokratické v české vládě k uprchlické krizi přinést úbytek hlasů a připravit ČSSD o dobrý výsledek v příštích parlamentních volbách, jak se domnívá Jakub Patočka? Myslím, že v krátkodobém výhledu spíše ne. Jiná otázka ovšem je, zda se ČSSD svým současným postojem k uprchlíkům nepřipravuje právě o ty skupiny voličů, které by jí mohly zajistit volební vítězství v budoucnosti.

Podíváme-li se na výsledky ČSSD v posledních dvou sněmovních volbách, zjistíme, že jsou si velmi blízké, pohybují se těsně nad dvaceti procenty. Spolu s řadou průzkumů, které během posledních let také nasvědčují podpoře zhruba v této výši, se tak zdá, že sociální demokracie má pevné voličské jádro, které neodradila ani protiparoubkovská kampaň v roce 2010, ani počínání a vystupování řady představitelů ČSSD před posledními volbami.

Malá jistota versus velká nejistota

Domnívám se, i na základě vlastní zkušenosti (samozřejmě omezené) s členy a voliči ČSSD, že v tomto předpokládaném voličském jádru aktuální postoj k uprchlíkům ztrátu hlasů nezpůsobí. Ti, kteří jsou nejvíce pohoršeni, představují podle mého názoru mezi voliči i členy (tam ještě výrazněji) menšinu. Nemalá část členů i voličů má k uprchlíkům a multikulturalitě obecně vyloženě negativní vztah. Těžko říci, zda převažuje nad první uvedenou skupinou, ale řekl bych, že spíš ano.

Pak je tu další skupina, která zaujímá jistý obezřetný postoj. Vadí jí vyloženě xenofobní postoje, ale není ani pro naprostou otevřenost v přijímání uprchlíků a imigrantů, zvláště z islámských zemí. Řečeno ve zkratce: těmto lidem vadí, jakým způsobem sociálnědemokratický ministr Milan Chovanec reagoval na slova sociálnědemokratického ministra Jiřího Dienstbiera o přijetí uprchlíků (že prý musí mít velký byt, když jich chce tolik přijmout), ale vadí jim i to, že Dienstbier bez ohledu na ostatní v ČSSD mluvil o přijetí až patnácti tisíc uprchlíků.

Řekl bych, že této skupině (snad většině) v podstatě vyhovuje postup předsedy vlády a sociálních demokratů Bohuslava Sobotky, který nejprve artikuloval české výhrady ke kvótám, ale pak přijal rozhodnutí evropské většiny a nepřipojil se ke slovenské žalobě na Evropskou unii. Není to postup nijak zásadový a výrazný, ale může být vnímán jako ten nejméně škodlivý.

Mnohým vyhovuje přístup premiéra, který se vymezoval vůči kvótam, ale pak přijal rozhodnutí většiny. Není to postup zásadový, ale zřejmě je chápán jako nejméně škodlivý. Foto euractiv.com 

Mnoho z těch, kteří jsou postojem českých sociálních demokratů nejvíce pohoršeni, je naopak mezi těmi, kteří buď „socany“ ze zásady nevolí nebo říkají, že by případně ČSSD někdy i volili, ale brání jim v tom dlouhá řada věcí. V nadsázce řečeno, volili by sociální demokracii, ale zřejmě až tehdy, kdyby vyměnila 90 procent svého současného vedení i členstva.

To se samozřejmě nikdy nestane a představitelé ČSSD to vědí. Proto, tak jako místopředsedkyně a ministryně Michaela Marksová, berou názory, se kterými se mezi členy a příznivci ČSSD setkávají, v úvahu. Jejich vysvětlování se pak z hlediska idealistického či aktivistického musí nutně jevit jako opatrnické, má však svou logiku. Je to sázka na nepříliš velkou jistotu oproti skutečně velké nejistotě.

Komu vadí „Chovancův koncentrák“?

Zprávy očitých svědků o zacházení s uprchlíky umístěnými v detenčním zařízení v Bělé-Jezové jsou šokující a znepokojující. Kdyby byla pravdivá jen část z toho, co se o aktuálním stavu píše — výrazně překročená kapacita zařízení, rozdělování rodin, neléčené nemoci, okrádání o peníze a osobní vlastnictví — je to něco naprosto nepřijatelného, ostuda České republiky a konkrétně sociální demokracie, jejíž první místopředseda Milan Chovanec jako ministr vnitra je za situaci v Bělé přímo zodpovědný.

Že zřejmě části stávajících členů a voličů ČSSD nic z toho nevadí, nebo se přinejmenším veřejně nevyjadřují, je varující. Zatím jsem zaregistroval zájem o situaci lidí v detenčním táboře ze strany politiků za ANO (Jiří Zlatuška, Robert Pelikán). Ze sociálních demokratů se ozval pouze Jiří Dienstbier. A to je málo.

V tomto případě podle mě bezezbytku platí, že současný postoj vedení ČSSD sice konvenuje významné části členské základny i voličů (jakkoli je to těžké přesně kvantifikovat), do budoucna ale může znamenat ztrátu důležitých, možná klíčových skupin potenciálních příznivců. Nemluvě o ztrátě kreditu a mezinárodní ostudě, kterou český způsob zacházení s uprchlíky nepochybně vyvolá.

Realistické vzhledem k současnému stavu české sociální demokracie je asi to, že se najdou některé další hlasy v rámci ČSSD, které na neudržitelnost stávající situace budou upozorňovat, a premiér Sobotka na jejich základě dosáhne u ministra vnitra Chovance částečné změny a nápravy situace.

Předseda bezpečnostního výboru sněmovny, sociální demokrat Roman Váňa, v pozměňovacím návrhu zákona o azylu alespoň navrhuje, aby uprchlíci po opuštění tábora dostali každý 4000 korun na vlak, aby mohli odjet. Uvedená novela zákona o azylu nicméně podle některých odborníků na právní situaci cizinců v České republice (například Pavel Čižinský) bude vcelku znamenat další přitvrzení již tak represivního přístupu našeho státu ke všem cizincům, nejen k současným uprchlíkům.

Mělo by přece být možné důsledně požadovat lidský a ohleduplný přístup a zároveň nerezignovat na ochranu před skutečnými bezpečnostními riziky. Kdo jiný než sociální demokraté, ze své nejvlastnější tradice citliví k situaci lidí v nouzi, vykořisťovaných a utlačovaných, by toho měl být schopen.

Kdo se rozdělí o životní úroveň

Jak by tedy politici české ČSSD měli o současné uprchlické krizi mluvit, aby byli jak věrohodní coby sociální demokraté, tak přijatelní pro své členy a voliče? Jednoznačný a zásadový postoj, jaký vyjadřuje například exilový sociální demokrat, filozof Erazim Kohák (otevřít náruč a přijmout co nejvíce lidí, co jsme schopni), je v ideální rovině skutečně nejlepším vystižením sociálnědemokratického nebo spíše obecně lidského přístupu.

Potíž je v tom, že politika se neodehrává pouze a jen v ideální rovině. Není jen rovina mravních zásad a obecně formulovaných hodnot, ale i zcela konkrétních politických a ekonomických daností. Řečeno bez obalu — sociální demokrat-filozof si může dovolit vyzvat k přijetí všech uprchlíků bez jakéhokoli omezení, sociální demokrat-aktivní politik si to dovolit nemůže. Nebo jinak — nemůže si to dovolit bez toho, aby uměl odpovědět na některé závažné otázky.

Sociální demokrat a filozof Erazim Kohák vyzval k přijímání uprchlíků. Aktivní politici musí umět odpovídat i na konkrétní problémy s tím spojené. Foto archiv EK

V nedávném rozhovoru pro Deník Referendum řekl pražský pomocný biskup Václav Malý, že „máme vysokou životní úroveň a měli bychom se naučit dělit“. V ústech duchovního to zní jako velmi případná výzva. Sociální demokrat by se však podle mého názoru měl zaměřit na to, aby těmi, kdo se budou dělit, nakonec nebyli především ti, jejichž životní úroveň je již dnes nízká či nejnižší. A umět přesvědčivě vyvracet případné obavy tohoto druhu.

Když však i šéfredaktor Deníku Referendum píše o tom, že jedním z pozitiv uprchlické vlny je příliv vysoce kvalifikované a přitom levné pracovní síly do Evropy, vzbuzuje to podezření, že přinejmenším v části levice zeslábla pozornost k tomu, aby příchod uprchlíků a obecně imigrantů skutečně neznamenal pokles ceny práce, snížení sociálního standardu, zkrátka snížení životní úrovně těch, kteří ji již dnes nemají zrovna vysokou.

Pokud se sociální demokracii a levici obecně nepodaří na tyto obavy a otázky dávat promyšlené a věrohodné odpovědi, těžko se dá očekávat, že ze současné uprchlické krize vyjde s úspěchem. Přinejmenším s úspěchem u voličů, bez nějž se politika v našem uspořádání dělat nedá.

Diskutovat otevřeně o všech možných rizicích i přínosech imigrace, radikálním islamismu i všech formách náboženské a jiné nesnášenlivosti, příčinách a řešení situace přímo v místech konfliktů, dopadu dnešního dění na sociální systémy i na ekonomiku, vlivu uprchlické krize na další integraci či naopak dezintegraci Evropské unie — diskutovat o všech těchto důležitých věcech co nejotevřeněji je potřebné. To by ale nemělo bránit v tom, jasně si uvědomovat nepřijatelnost nehumánního a zbytečně represivního jednání s lidmi, kteří sami nic nezavinili a nemohou ani představovat žádné skutečné riziko.

Myslím, že spojovat důsledný odpor k jakýmkoli formám nesnášenlivosti a aktivně projevovanou pomoc lidem v nouzi s realismem a schopností pojmenovat všechna rizika a také nabídnout určitá konkrétní řešení je sice obtížné, ale možné. Budoucnost evropských demokratů, a nejen těch sociálních, vlastně závisí na tom, zda se jim to bude dařit.

    Diskuse
    PH
    September 30, 2015 v 20.35
    Ano
    je třeba diskutovat o tom, že nejenom naše odbory i liberálové a soc. dem. by měli dbát na spravedlivé odměňování uprchlíků za odvedenou práci.

    K tomu viz článek http://a2larm.cz/2015/09/liberalni-elity-jsou-spoluzodpovedne-za-xenofobni-krizi/

    PH
    September 30, 2015 v 20.37
    Spravedlnost v odměňování ve svém důsledku
    nesníží cenu práce ani místním.
    September 30, 2015 v 22.22
    K postoji ČSSD k migračním otázkám se vyjádřil člověk povolaný,
    neboť Filip Outrata je teolog (ekumenického a multikulturního zaměření) a navíc je aktivní v Křesťansko-sociální platformě ČSSD. Tu by se, doufejme v to, mohl pokusit i zaktivizovat, aby ČSSD byla, ve věci migrantů a zvláště uprchlíků, trochu sociálnější a demokratičtější, nebo aspoň lidštější.

    Smutná je probírka českých parlamentních stran z pohledu vztahu k migrantům. Úsvit je věren krajně pravicovým postojům, uprchlíky nechce, a stejně tak odmítá i islám. ODS spolu s KSČM – ústy jejího místopředsedy Jiřího Dolejše, který to snad nemůže myslet vážně – vyzývají českou vládu, aby podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku proti většinovému rozhodnutí rady ministrů vnitra EU o podílu jednotlivých členských států Unie při přemístění stávajících uprchlíků v Řecku a Itálii do jiných členských států. Není jasné, koho má česká vláda žalovat, zda Evropskou komisi, která to jen navrhla, nebo samu sebe a své předchůdkyně, že přes odpor prezidenta Václava Klause a části ODS prosadily nejprve sjednání, pak podpis a nakonec, i díky českému Ústavnímu soudu, ratifikaci Lisabonské smlouvy. Podle ní se v radě ministrů vnitra totiž hlasovalo. A podle ní tvoří blokační menšinu čtyři státy, pokud v nich žije aspoň 35 procent obyvatelstva půlmiliardové Unie, tedy 75 milionů lidí. A to nedají xenofobní politici jako Chovanec či Kaliňák dohromady.

    Uprchlické problematice se vyhýbají lidovci a většinou i ANO, až na statečné postoje ministra Roberta Pelikána a poslance Jiřího Zlatušky. Zbývá už jen TOP 09 (a Starostové). Ze zmatenosti ji vyvádí Karel Schwarzenberk. Pokud to nějak jasně neruší geopolitické zájmy USA, které on vždy respektuje (vzpomeňme na jeho podporu UÇK v Kosovu a Majdanu v Kyjevě), je tak demokratický, jak jen konzervativní katolík může být, a rozhodně je multikulturní a pro migranty a zejména uprchlíky má plné pochopení. Má to v krvi, a mně ani nevadí, že je to krev modrá.

    V ČSSD bohužel převážilo v posledních měsících odmítání jakýchkoliv uprchlíků a jiných migrantů, které tato strana a koaliční vláda maskuje odporem ke kvótám. Avšak její „Češi“ tomuto postoji dobře rozumějí, strana přece volá po „suverenitě“ a nechce přijímat nikoho. Nechce také ani další sjednocování EU a možná nechce ani Unii současnou, tedy společenství stále roztříštěné a bez výraznější společné politiky zahraniční, obranné, bezpečnostní a justiční, a tedy neakceschopné. Chce jen evropské peníze. Kvůli takovým postojům se EU ocitá ve slepé uličce a s Unií i mírová podstata celého evropského projektu.

    A pokud jde o zacházení s migranty, včetně uprchlíků, před perzekucí, válkou a ozbrojenými konflikty, za něž měly přece i české vlády značnou odpovědnost, jsou výroky prvního místopředsedy této strany Milana Chovance evropskou ostudou. Jak může ministr vlády evropského státu vůbec ospravedlňovat věznění lidí (včetně dětí!) tím, že jsou na území ČR „ilegálně“ a že „porušili zákon“. Pokud překročili státní hranici bez platného dokladu, dopustili se přece pouhého přestupku, tedy nanejvýš, protože osoba překračující bez úředního oprávnění hranici země v úmyslu pořádat tu zemi o mezinárodní ochranu se ani toho přestupku nedopouští.

    Podmínky zadržování migrantů jsou přitom v takovém rozporu s českými a evropskými normami zacházení s vězněnými, že to vede poslance ANO Jiřího Zlatušku až k názoru, že Milan Chovanec by mohl být stíhán pro trestný čin mučení a jiného nelidského krutého zacházení podle ustanovení § 149 trestního zákoníku, jak poslanec včera řekl v pořadu Interview ČT 24. Stálo by to za to, takové trestní řízení vést. Doplním jenom, že ČR je členským státem Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jejíž výbor (CPT), jehož členem je i český zástupce, takové neevropské excesy, jako je Bělá-Jezová, obvykle sleduje. Už z názvu je patrno, že zaměření výboru a celé úmluvy je o něco širší, než je skutková podstata vymezená českým zákonem, a to o ono p o n i ž u j í c í zacházení, které je v Bělé Jezové zcela zřejmé.

    Poslanec Zlatuška tvrdí, že Chovanec to dělá schválně, aby odradil další cizince od České republiky. Názor, že česká azylová politika, prováděná ředitelem odboru ministerstva vnitra Tomášem Haišmanem (odbor azylové a migrační politiky) je záměrně takto odstrašující, vyjádřil nedávno v televizi i ředitel Organizace na pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. Myslím, že to český stát neustojí, v CPT, a v jiných orgánech Rady Evropy, a ani v orgánech EU.

    Spolu s Filipem Outratou jsem přesvědčen, že se tyto xenofobní, populistické postoje sociální demokracii dlouhodobě vymstí. Měli bychom se, pokud s ČSSD ještě sympatizujeme, podle svých sil zasadit o to, aby ji umravňovala Evropská socialistická strana (PES), jíž je ČSSD členskou stranou. Vyjádřit bychom měli podporu europoslancům PES při sankcích vůči Ficově Smeru - SD v poslanecké skupině PES, neboť fašistoidní rysy této slovenské strany jsou ještě výraznější než v ČSSD. Nyní, s pomocí Labour Party, kde zavál s příchodem Jeremyho Corbyna socialističtější vítr, a také s podporou sil stojících mimo PES jako je Syriza, Podemos nebo die Linke, by to byla schůdná cesta.

    V mezinárodním srovnání se obvykle má v Unii za nejhorší v lidskoprávní oblasti situace v Maďarsku, ale pokud jde o zacházení s migranty nic tak hrozného jako Běla-Jezová tam nemají. Maďarská vláda rychle pochopila, že není schopna se řídit zásadami Dublinu III (které se nyní přepracovávají) a nechala migranty svou zemí proudit, sice zmateně, ale bez věznění či jiného násilí.

    Pokud jde o mne, platí již nyní, že kandidátům ČSSD ve volbách přinejmenším pár let svůj hlas nedám. Způsobil to Milan Chovance podobně jako jiný vysoký funkcionář sociální demokracie v roce 2000, který obhajoval poválečné vyhnání tří milionů čs. Němců, tedy civilistů (hlavně žen, dětí a starců), slovy „Odsun byl zárukou míru.“ Deset let jsem pak kvůli těmto čtyřem slovům sociální demokraty nevolil.
    FO
    October 1, 2015 v 0.20
    Děkuji Petru Uhlovi
    za obšírnou reakci. Mohu ujistit, že na půdě křesťansko-sociální platformy ČSSD se situací v Bělé-Jezové a obecně přístupem k uprchlíkům budeme v nejbližších dnech zabývat.
    October 1, 2015 v 9.0
    To je povzbudivé, pane Outrato!


    Ke kritice ČSSD ještě:
    Je příznačné, že ministr Milan „Záchyt“ Chovanec a jeho nadřízený předseda vlády Bohuslav Sobotka neznají žádný cizí jazyk, a to ani ne na tak trapné a chatrné úrovni jako je angličtina Miloše Zemana (jeho ruština je o něco lepší). To Václav Klaus se svou dobrou němčinou a česky vyslovovanou angličtinou byl úplný ученый, в языкознании познавший толк, i když se k pobavení rusky mluvících lidí domníval, že Ruská federace se rusky řekne Russkaja federacija. Provincialismus, jímž Sobotkova vláda trpí a který tradičně sužuje českou společnost , je způsoben i jazykovými neznalostmi.

    Ještě k Bělé-Jezové:
    Poctivou reportáž Hany Čápové a Tomáše Brolíka ze „záchytného“ tábora v Bělé-Jezové zveřejnil 29. září týdeník Respekt č.40 (http://www.respekt.cz/tydenik/2015/40/oddelit-a-donaha). Reportáž je – doufejme, že jen zatím – v plném znění přístupná jen předplatitelům tohoto časopisu. Kontrastuje s reportáží Václava Moravce ve veřejnoprávní ČT, která je – vzhledem ke skutečným poměrům v Bělé-Jezové – jen Potěmkinovou vesnicí, abych se vyhnul jiným srovnáním. Svou reportáž předvedla ČT dne 27. září v Otázkách Václava Moravce a na ni v tomto pořadu musela reagovat senátorka Eliška Wagnerová v konfrontaci s ministrem Milanem Chovancem, kmotrem soukromého vězení, kde těžkooděnci soukromé bezpečnostní agentury střeží vydávání nedostatečné stravy i dětem a stavějí je do haptáku. Senátorka, neznajíc bohužel poměry v Bělé-Jezové, se v ČT omezila na oprávněnou kritiku detence dětí a oškubávání cizinců o poslední peníze za jejich věznění. Je to 242 korun za osobu a den, což je pro čtyřčlennou rodinu třicet tisíc za měsíc a v záchytu bývají migranti i dva měsíce. Toto oškubání je srovnatelné se „zisky“ převaděčských gangů. Pozornost by měla občanská společnost zaměřit i na další záchytná zařízení, v Zastávce u Brna, Vyšních Lhotách, na letišti v Praze-Ruzyni, v Poštorné, nyní v nově otevírané bývalé věznici v Drahonicích, výhledově v Balkové. Autoritářští věznitelé se v ČR zjevně inspirují vězeňskými poměry čtyřiceti let státněsocialistické diktatury, a i když od ní uplynulo více než čtvrt století, stále tu jsou pamětníci, kteří takové zrcadlo mohou nastavit.

    Samostatnou kapitolu této problematiky tvoří nedávné problematické kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-se-obraci-na-Soudni-dvur-s-predbeznou-otazkou-tykajici-se-zajistovani-migrantu-v-Ceske-republice/art/2262. Toto rozhodnutí pomíjí zásadu, že je „nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku“ (Všeobecná deklarace lidských práv, OSN) a nebezpečně posouvá české právo od zásady legality k zásadě oportunity. To je kulturně-politicky málo přijatelné jak na evropském kontinentu (na rozdíl od Velké Británii, kde předpis, nazývaný i „zákonem“, vydává třeba náměstkyně ministra vnitra), tak hlavně v českých zemích, kde od husitských dob naštěstí platí, že „smrtedlní hřiechové musejí být světskou mocí od těch, kdož k tomu ouřad mají ( = soudy), kaženi ( = trestáni)“.
    Opět naprostý souhlas s panem Outratou, dokáže zformulovat takový ten klidný, rozumný názorový střední proud, který mě oslovuje (a od kterého se občas ve svém nerváctví odchyluji).

    V podstatě můžu říct, že Filip Outrata v rovině ideově-politické a Bohuslav Sobotka v rovině prakticko-politické, jsou ti, kvůli kterým soc. dem. volím.
    JN
    October 1, 2015 v 12.27
    Domnívám se,
    že Milan Chovanec už dávno neměl být ministrem. Rozhodně to není politik, kvůli kterému bych chtěl ČSSD volit. Se žadateli o azyl i s ostatními migranty by mělo být zacházeno slušně, s pochopením pro jejich obtížnou situaci a v souladu s právem.
    FO
    October 1, 2015 v 21.12
    Souhlasím s P. Uhlem,
    provinčnost české sociální demokracie, strany malé jak počtem členů, tak často i svým rozhledem, je neoddiskutovatelná. Snad se časem bude dařit ji postupně zlepšovat.

    Díky za mnohé další informace, je podle mě jasné, že podmínky v detenčních zařízeních jsou jen špičkou ledovce, problém je obecný postoj českého státu a jeho úřadů k cizincům. Nepohostinnost, represivní přístup, neznalost jazyků, neschopnost lidského přístupu, to vše je dlouhodobý problém.
    October 3, 2015 v 10.25
    Úpadek demokracie zvané sociální
    Představa, že zde může kvalitně fungovat levicová sociální strana, slušná a poctivá, když zde není slyšet silná aktivita levicových filosofů, kteří by byli vidět v médiích, kteří by diskutovali a měli na něco vliv. Bělohradský, Kohák, Keller, Uhl... Pokud nejsou v médiích, jako by nebyli. Bohužel.

    Politik má být poctivý úředník, nechtějme po politikovi, aby byl filosofem. A tam, kde není slyšet jasný a zvučný hlas filosofa, který správně vidí, protože zná minulost, tam marně může nějaký Chovanec nebo Tluchoř suplovat potřebnou aktivitu.

    Podstata je zde: Kdo vlastní média, kdo nastavuje a určuje, co bude slyšet ve velkých médiích. Jaké osoby, s jakým zájmem. A když už nevěříme v Boha, věřme alespoň v krásu.
    October 8, 2015 v 0.29
    Potvrzuji analýzu Jakuba Patočky
    Naše rodina, maminka, tatínek, bratr a já, volí sociální demokracii. Maminka a bratr nenávidí uprchlíky a věří Miloši Zemanovi; já tvrdím, že to mají z četby Parlamentních listů, ale je pozdě, už došlo k příliš rozsáhlému poškození mozku. Zejména moje maminka je přesvědčena, že mezi uprchlíky nejsou skoro žádní Syřané, že jsou to ekonomičtí migranti a bojovníci Islámského státu a že tak masivní příval přistěhovalců určitě někdo organizuje (neříká otevřeně, kdo že by měl být ten padouch v pozadí). Tatínek se příliš hlasitě nevyjadřuje, mám podezření, že stojí na pozici rozumného středu, přičemž za extrémy, které pečlivě vyvažuje, pokládá na jedné straně maminčinu nenávist k uprchlíkům a na straně druhé mé fanatické přesvědčení, kterým při návštěvách rodičů soustavně otravuji vzduch, že uprchlíci jsou stejní lidé jako my a mají stejná práva.

    Postojem vůči uprchlíkům ztratila ČSSD v naší rodině 25 % voličů. Jde skutečně o 25 % nestálých, kolísavých, zhruba jak se domnívá Filip Outrata, protože já jsem v minulosti střídal hlasování pro ČSSD s hlasováním pro KSČM. Teď pro sebe považuji ČSSD za nadále nevolitelnou, dokud v ní bude mít sebemenší vliv Milan Chovanec. A protože KSČM se taky pěkně vybarvila, nejspíš mi nezbude než volit Zelené; jsou to sice magoři, kteří zničí náš jaderný průmysl, a kdo ví, jestli ne i jadernou fyziku, ale kde vzít někoho lepšího, když zbytek naší politické scény tvoří magoři, kteří ničí lidi?

    Zároveň ovšem, přesně jak se domnívá Jakub Patočka, ztrácí v naší rodině ČSSD těch 25 % voličů, které demonstrovaly na podporu Bohuslava Sobotky, když proti němu Milan Chovanec kul pikle s Milošem Zemanem a Michaelem Haškem. Nejde přitom jen o to, že jsem z naší rodiny jediný, kdo se běžně pohybuje v okolí Prahy, jsem z nás čtyř vůbec jediný, kdo chodí na nějaké demonstrace.

    Jestliže naše rodina má blízko k reprezentativnímu vzorku voličstva ČSSD, dá se očekávat, že propad strany ve volbách nebude velký, ovšem je jen otázka času, kdy i nenapravitelným Idealistům dojde, že ČSSD Milana Chovance a Michaela Haška se nikdy nepohne Doleva, a všichni odejdou někam k Zeleným, z politiky nebo do Norska. A ČSSD se bez problémů domluví na koalici s ODS a DSSS.
    + Další komentáře