Solidární i kritičtí. O islámu a uprchlících v Německu a Česku
Filip OutrataVe vztahu k uprchlíkům v kritické nouzi je na místě solidarita a pomoc, ve vztahu k extremistickým rysům islámu nesmlouvavost a otevřená kritičnost. Diskuse o těchto tématech by měla zahrnovat všechny názorové proudy.
Účastnil jsem se diskuse se skupinou převážně německých křesťanů v rámci mezinárodní ekumenické konference věnované odkazu Jana Husa a otázce pravdy. Téma této konkrétní debaty však nebylo historické, ale zcela aktuální: islám a evropská společnost, zkušenosti a možnosti dialogu, a také a především, co v tomto kontextu znamená zachovat věrnost pravdě.
Byla to velmi poučná diskuse. Mnozí z účastníků se již řadu let angažují v dialogu s muslimy, v pomoci uprchlíkům nebo třeba dnes v rámci hnutí Antipegida, bojujícího proti xenofobním názorům. A přece se nedal přeslechnout jistý podtón obav z budoucnosti i ze současnosti. Není to přece jen tak, že postoj co největší otevřenosti a tolerance k druhým může znamenat nebezpečí ztráty vlastní identity, rezignace na něco podstatného z vlastní tradice?
Osobní zkušenosti, se kterými se diskutující svěřili, byly různé, většina z nich pozitivní, ale některé i negativní a ještě po letech nepříjemné. Jedna z nich mluvila o pozvání skupiny muslimů na mezináboženské setkání do evangelického kostela. Návštěvníci se velmi vehementně začali dožadovat toho, aby byly z místnosti odstraněny kříže. Podle osobní vzpomínky pamětníka to vůbec nevypadalo, že muslimové byli v tom místě hosty.
Závěr této části diskuse byl ten, že přes veškeré temné stránky spojené se symbolem kříže v dějinách křesťanství (křižácké války, reconquistu a násilné obracení na víru) je pro křesťana v podobné situaci adekvátní reakcí neustoupit, symbolu kříže se nevzdat a trvat na tom, že skutečný dialog neznamená ani pro jednu ze stran kladení předběžných podmínek a vynucování si svého za každou cenu.
Závažnějšími tématy ovšem bylo šíření radikálního salafistického směru islámu nebo to, jak se adekvátně, pravdivě postavit k pronásledování křesťanů v muslimských zemích. K jejich krutým perzekucím nedochází pouze na územích ovládaných tak zvaným Islámským státem, ale již dlouhou dobu například také v Pákistánu. Mluvit pravdu, tedy otevřeně popisovat skutečnost, se tu jako úkol (nejen) pro křesťany přímo nabízí.
Otevřená kritika není xenofobie
Jihoafrický muslimský teolog a sociální aktivista Farid Esack, který část studií strávil v Pákistánu a hluboce ho ovlivnila situace tamní křesťanské menšiny, popisoval velmi znepokojivou zkušenost. Na křesťansko-muslimském setkání v britském Birminghamu přednášel jeden z přítomných muslimů o situaci muslimské menšiny v Británii a jeden z křesťanských účastníků paralelně k tomu o situaci křesťanské menšiny v Pákistánu.
Esacka udivilo, jak rozdílně reagovaly obě skupiny přítomných. Zatímco křesťané výtky muslimů ohledně jejich životních podmínek v Británii akceptovali, muslimové naopak kritiku nepřijímali. Když pak Esack do diskuse sám vstoupil a na základě vlastní zkušenosti upozornil na skutečně kritickou situaci mnoha křesťanů v Pákistánu, byl v očích ostatních muslimských účastníků rázem černou ovcí. Ano, jistě že je to pravda, uznal pak v soukromém hovoru jeden z pákistánských imámů, ale neměl jste to říkat před nimi.
↗
Německo je uvyklé na konfrontaci s jinakostí. My na takovou zkušenost stále čekáme. Foto alaraby.co.uk
V dnešní situaci je ohledně islámu v Evropě a uprchlíků směřujících do Evropy důležité spojovat solidární a humanistický přístup s kritickou otevřeností. Nebýt důsledně kritičtí k těm — bohužel velmi silným — rysům současného islámu, které se vyznačují pocitem nadřazenosti nad všemi ostatními a předpokládají ovládnutí (různými způsoby) ostatních, by bylo zradou nejen na vlastní identitě, ale i na těch muslimech, kteří se tomu staví na odpor. Mnozí z nich za to zaplatili životem.
Zároveň je nepřijatelné neposkytnout pomoc těm, kteří ji opravdu naléhavě potřebují. Je možné, že po nějaké době či v následující generaci budou z uprchlíků, kteří u nás získají azyl, stoupenci džihádismu. Ale je stejně dobře možné, že z nich budou aktivní a odvážní bojovníci proti jakémukoli (nejen islámskému) extremismu. Co možné není — nechat je utopit v mořských vlnách.
V bublinách žijeme všichni
Při rozpravě s německými přáteli jsem si uvědomil, jak zásadně se úroveň diskuse o těchto věcech v Německu liší od diskuse české. Zatímco v České republice se převážně řeší obavy z něčeho, co ještě není a co z vlastní zkušenosti většina lidí nezná, v Německu se debatuje na základě mnohaletých vlastních zkušeností, pozitivních, negativních i neutrálních. Pro Němce je to, o čem se u nás s obavami, či bez nich, ale v každém případě spíše hypoteticky přou různé názorové skupiny, již realitou, jejíž zásadní parametry se nejspíš již nikdy nezmění.
Nyní Německo otevírá doširoka brány všem uprchlíkům ze Sýrie. To, že k takovému kroku mohlo dojít, je krom jiného výsledkem mnohaletého vyrovnávání se tváří v tvář se skutečnými příběhy a situacemi imigrantů, zkoušení sebe sama v situacích konfrontace s jinakostí. Silný odpor vůči imigrantům, zejména na východě Německa, kde mají s jinakostí podstatně kratší zkušenost, na celkovém postoji, zdá se, nemůže nic změnit.
Česká společnost je ovšem ve zcela jiné situaci. Není ale podle mě na místě vynášet příliš příkré soudy. Nelze dost dobře možné klást někomu za vinu, že se nedokázal dostatečně vyrovnat s odlišností a projevuje se nesnášenlivě a xenofobně, když dosud ani nedostal příležitost k tomu, aby se s nějakou odlišností setkal, učinil vlastní zkušenost a na základě ní pak teprve mohl uvažovat věcněji a realističtěji. To může znamenat i silně kriticky, ale se schopností rozlišování a bez paušálního démonizování.
Má proto podle mě smysl projevit určité pochopení pro ty, kdo mají strach z islámu a přistěhovalců a chtěli by v zájmu vlastní bezpečnosti, aby Česká republika pokud možno žádné běžence, zejména z muslimských zemí, nepřijímala. Pokud se tyto názory neprojevují nenávistně a násilně, jsou naprosto v pořádku a patří do veřejné debaty.
Uzavírat ty, kdo o těchto věcech mluví a snaží se tyto obavy a jejich potenciál svým způsobem pojmenovat, do jakýchsi bublin, jak to učinila Saša Uhlová v polemice s Petrou Hůlovou, není podle mne příliš šťastné. Nakonec — v bublině žijeme všichni, nikdo z nás nemá neomezený záběr, nesetkal se se všemi lidmi a nemá neomylný úsudek. Zkusme o těchto opravdu podstatných věcech ze svých bublin trpělivě (ale zároveň se zápalem) diskutovat.
Diskuse
JP
September 2, 2015 v 13.00
Ano, nedá se nic dělat, ale je tomu skutečně tak: západní společnost (jakožto celek) si za celou tu dobu existence občanské společnosti a občanské demokracie vypracovala jednu schopnost a vlastnost, která je v mnohých jiných částech světa ještě víceméně neznámou: totiž principiální vstřícnost a otevřenost vůči názorům toho druhého.
Je to pochopení - a z něj pramenící životní postoj - že má vlastní pravda nemusí být absolutním měřítkem všech věcí; že i jiné názory, jiné pohledy mohou mít svou legitimitu. Západní společnost si vypracovala schopnost názorové tolerance, a schopnost sebekritiky.
Obhajovat či vyviňovat v souvislosti se stávající vlnou xenofobie její nositele v českém prostředí s poukazem na to, že Češi prý ještě neměli dostatek příležitosti sžít se s cizími národy, je však sotva obhajitelný počin: Češi měli dostatek příležitosti ke kontaktu například s vietnamskou komunitou; ale této příležitosti povětšině využili jenom k pěstování vlastního pocitu nadřazenosti na těmi "rákosníky". A to samé ještě dříve ve vztahu k Slovákům ve společném státě, kteří oficiálně platili za rovnoprávný a "bratrský" národ, ale svůj pravý vztah k nim Češi manifestovali nekončícím produkováním hloupých, primitivních a urážlivých vtipů o Slovácích.
Takže, neomlouvejme nacionalistické pocity nadřazenosti; ty jsou vždy a za jakýchkoli okolností projevem lidské hrubosti a omezenosti.
Je to pochopení - a z něj pramenící životní postoj - že má vlastní pravda nemusí být absolutním měřítkem všech věcí; že i jiné názory, jiné pohledy mohou mít svou legitimitu. Západní společnost si vypracovala schopnost názorové tolerance, a schopnost sebekritiky.
Obhajovat či vyviňovat v souvislosti se stávající vlnou xenofobie její nositele v českém prostředí s poukazem na to, že Češi prý ještě neměli dostatek příležitosti sžít se s cizími národy, je však sotva obhajitelný počin: Češi měli dostatek příležitosti ke kontaktu například s vietnamskou komunitou; ale této příležitosti povětšině využili jenom k pěstování vlastního pocitu nadřazenosti na těmi "rákosníky". A to samé ještě dříve ve vztahu k Slovákům ve společném státě, kteří oficiálně platili za rovnoprávný a "bratrský" národ, ale svůj pravý vztah k nim Češi manifestovali nekončícím produkováním hloupých, primitivních a urážlivých vtipů o Slovácích.
Takže, neomlouvejme nacionalistické pocity nadřazenosti; ty jsou vždy a za jakýchkoli okolností projevem lidské hrubosti a omezenosti.
FO
přece jen bych viděl rozdíl mezi menšinou sice v něčem trochu odlišnou (Slováci), ale zásadně kulturně blízkou, a menšinou muslimskou. Takto to srovnávat podle mě nemá moc smysl, mluvíme o trochu jiné formě jinakosti. Osobně bych nekladl na zcela stejnou rovinu ani vietnamskou menšinu dejme tomu s arabskými či pákistánskými menšinami v západoevropských státech.
Nešlo mi ale o omlouvání nacionalistických pocitů nadřazenosti, ale obav - a ty v případě islámu skutečně považuji za opodstatněné, nebo přinejmenším jsem přesvědčen, že je spousta důvodů k obavám.
Nešlo mi ale o omlouvání nacionalistických pocitů nadřazenosti, ale obav - a ty v případě islámu skutečně považuji za opodstatněné, nebo přinejmenším jsem přesvědčen, že je spousta důvodů k obavám.
TT
A proto upřímně prosím o vysvětlení. Můžeme být "silně kritičtí", ale také "projevit porozumění" vůči lidem, kteří jsou nesnášenliví k "jinakosti", se "kterou neměli možnost se setkat."
Není jen výmluvou to, že se čeští občané neměli možnost setkat s jinakostí? Slováci to nejsou. Dobře, ani já je nepovažuji za jiné, protože se pořád cítím jako Čechoslovák (i když je asi fakt, že určité rozdíly mezi maďarskými Slováky ze Silické planiny a obyvately podkrušnohoří bude). Ale co Romové? Ano jsou jiní jinak než Syřané či Afgánci, ale jinakost je ve své podstatě vždy jiná...
Už léta tu s námi žijí Vietnamci, lidé ze zemí bývalého SSSR a zemí Východního bloku. Vztah k nim není rozhodně ideální.
Myslím si, že chápat xenofobii a rasismus i v těch mírnějších formách, není těžké. Ale jak projevit porozumění? Znamená to třeba říkat: "já vím, že někteří Romové jsou hrozní, ale jinak jsou fajn?" O Vietnamcích třeba že neplatí dost na daních a o Ukrajincích, že jsou hluční a špinaví (jak už to na stavbách bývá).
Pokud na to přistoupíme, dostáváme se do stejné škatule s těmi, kteří říkají: "nesnáším rasisty a barevný."
Netkví náhodou skutečný problém dvou tisíc převážně muslimských potencionálních ŽADATELŮ O AZYL především v tom, že se kolem toho vytvořila mediální panika (ze které teď mainstream snaží couvat), jaká nemá v otázce migrace v ČR obdoby?
A není to podobné s onou mediální zločinností Romů, zatímco s českými podvodníky a vrahy typu Krejčíř se jako Češi nechceme identifikovat?
Jared Keller v souvislosti s vražděním v Charlestonu přesně popsal tuhle omluvnou rétoriku: "Když vraždí černoch, je to gangster, když vraždí muslim, je to terorista, když vraždí běloch, je to nešťastná událost, které se nedalo zabránit."
A pak jednu poznámku, na kterou se snažíme upozorňovat i v našich kampaních. V tuhle chvíli, jde o humanitární krizi ve válečných oblastech. Poskytnout azyl je morální povinnost, ale také závazek. Dál bychom se pak měli snažit, aby se situace v krizových oblastech uklidnila, aby se tam uprchlíci mohli vrátit. Cílem je tedy především návrat co největšího počtu lidí do země původu, kde bude bezpečno a kde si s naší asistencí (rozvojovuo spoluprací) budou moci začít budovat svou důstojnou budoucnost v míru a bezpečí.
Není jen výmluvou to, že se čeští občané neměli možnost setkat s jinakostí? Slováci to nejsou. Dobře, ani já je nepovažuji za jiné, protože se pořád cítím jako Čechoslovák (i když je asi fakt, že určité rozdíly mezi maďarskými Slováky ze Silické planiny a obyvately podkrušnohoří bude). Ale co Romové? Ano jsou jiní jinak než Syřané či Afgánci, ale jinakost je ve své podstatě vždy jiná...
Už léta tu s námi žijí Vietnamci, lidé ze zemí bývalého SSSR a zemí Východního bloku. Vztah k nim není rozhodně ideální.
Myslím si, že chápat xenofobii a rasismus i v těch mírnějších formách, není těžké. Ale jak projevit porozumění? Znamená to třeba říkat: "já vím, že někteří Romové jsou hrozní, ale jinak jsou fajn?" O Vietnamcích třeba že neplatí dost na daních a o Ukrajincích, že jsou hluční a špinaví (jak už to na stavbách bývá).
Pokud na to přistoupíme, dostáváme se do stejné škatule s těmi, kteří říkají: "nesnáším rasisty a barevný."
Netkví náhodou skutečný problém dvou tisíc převážně muslimských potencionálních ŽADATELŮ O AZYL především v tom, že se kolem toho vytvořila mediální panika (ze které teď mainstream snaží couvat), jaká nemá v otázce migrace v ČR obdoby?
A není to podobné s onou mediální zločinností Romů, zatímco s českými podvodníky a vrahy typu Krejčíř se jako Češi nechceme identifikovat?
Jared Keller v souvislosti s vražděním v Charlestonu přesně popsal tuhle omluvnou rétoriku: "Když vraždí černoch, je to gangster, když vraždí muslim, je to terorista, když vraždí běloch, je to nešťastná událost, které se nedalo zabránit."
A pak jednu poznámku, na kterou se snažíme upozorňovat i v našich kampaních. V tuhle chvíli, jde o humanitární krizi ve válečných oblastech. Poskytnout azyl je morální povinnost, ale také závazek. Dál bychom se pak měli snažit, aby se situace v krizových oblastech uklidnila, aby se tam uprchlíci mohli vrátit. Cílem je tedy především návrat co největšího počtu lidí do země původu, kde bude bezpečno a kde si s naší asistencí (rozvojovuo spoluprací) budou moci začít budovat svou důstojnou budoucnost v míru a bezpečí.
LV
September 2, 2015 v 17.38
Lidé na Západě jsou tolerantnější, neb se tolik nebojí.
Na Západě mají zkušenost, že se o důležitých věcech debatuje a nakonec se dosáhne - většinou - kompromis.
Krajní/nesmyslné názory neprojdou. My máme naprosto jinou osobní zkušenost, neb bylo možno prosadit jakoukoliv pitomost, pokud ji chtělo centrum.
(ne, soudruzi, polovodiče nebudeme vyrábět, počkáme si na celovodiče).
A dnes to není lepší.
Podívejte se, jak se prosadil nový občanský zákoník. Když se připravoval ten první z roku 1811, tak se to zkoušelo leta nejdříve v Haliči, co to udělá.
Do dnes se v parlamentu prosazují důležité a zásadní změny právem silnějšího s minimální většinou hlasů, bez celospolečeské diskuse.
Pokud Brit uvidí zelého, který chce prosadit zákon zakazující vytápět byty na více než 15 stupňů, nebude se plašit. Bude mít zkušeností podloženou důvěru, že tohle neprojde. Můžete toto říci o ČR?
Krajní/nesmyslné názory neprojdou. My máme naprosto jinou osobní zkušenost, neb bylo možno prosadit jakoukoliv pitomost, pokud ji chtělo centrum.
(ne, soudruzi, polovodiče nebudeme vyrábět, počkáme si na celovodiče).
A dnes to není lepší.
Podívejte se, jak se prosadil nový občanský zákoník. Když se připravoval ten první z roku 1811, tak se to zkoušelo leta nejdříve v Haliči, co to udělá.
Do dnes se v parlamentu prosazují důležité a zásadní změny právem silnějšího s minimální většinou hlasů, bez celospolečeské diskuse.
Pokud Brit uvidí zelého, který chce prosadit zákon zakazující vytápět byty na více než 15 stupňů, nebude se plašit. Bude mít zkušeností podloženou důvěru, že tohle neprojde. Můžete toto říci o ČR?
Všichni žijeme každý ve své bublině, jejíž hranice nejsou zevnitř vidět, jistě. V té Vaší, pane Outrato, na jedné straně "nelze dost dobře možné klást někomu za vinu, že se nedokázal dostatečně vyrovnat s odlišností a projevuje se nesnášenlivě a xenofobně", na druhé straně ale lze klást za vinu Saše Uhhlové, že upozorňuje Petru Uhlovou na hranice její bubliny i když tak jistě nečiní "nenávistně a násilně".
Ve Vaší bublině se věci jeví jako jinak důležité než v té mé.
Ocituji jeden odstavec z článku, který jsem posílal do DR v pondělí:
(uprchlíků) "je dnes ve světě asi 60 milionů a do Evropy směřuje jen jejích menší část (15-20%). Nedá se čekat, že se tato vlna zastaví před hranicemi Evropy a jejich problémy či problémy s nimi bude řešit jen Turecko, další země Středního Východu, Pákistán atd.. Ploty z žiletkového drátu je nezastaví, to by musely být na hranicích Evropy betonové zdi, kulomety a statisíce vojáků ochotných střílet do bezbranných lidí. Vzpomeňme si jaké nasazení vojenských sil a techniky bylo potřeba k zabránění migrace z Československa. Hranice Evropy jsou mnohem delší a tvoří je také nesmírně členité pobřeží Středozemního moře."
Uprchlíci umírají mimo bublinu, ve které spolu diskutujeme, mimo bublinu České republiky a dokonce převážně mimo Evropu. Evropa se nemůže do žádné bubliny uzavřít a ty uprchlíky, kteří mají dle platných mezinárodních úmluv právo na asyl, přijímat prostě musí. Nemůže najednou říct "nám už se Ženevské konvence nehodí, protože uprchlíků je moc, ať všichni hezky zůstanou v Turecku, Libanonu atd". To, že jsou většinou muslimského vyznání a v něčích očích jsou to třeba potenciální džihádisti na tom vůbec nic nemění. To že se chcete uzavřít před okolním světem ještě neznamená, že svět nepřijde za vámi.
Utrpení Petry Hůlové kvůli kritice od Saši Uhlové mi připadá dost bezvýznamné ve srovnání s utrpením lidí dusících se v chladícím voze a topících se na moři, tady opravdu moje empatie selhává.
Ve Vaší bublině se věci jeví jako jinak důležité než v té mé.
Ocituji jeden odstavec z článku, který jsem posílal do DR v pondělí:
(uprchlíků) "je dnes ve světě asi 60 milionů a do Evropy směřuje jen jejích menší část (15-20%). Nedá se čekat, že se tato vlna zastaví před hranicemi Evropy a jejich problémy či problémy s nimi bude řešit jen Turecko, další země Středního Východu, Pákistán atd.. Ploty z žiletkového drátu je nezastaví, to by musely být na hranicích Evropy betonové zdi, kulomety a statisíce vojáků ochotných střílet do bezbranných lidí. Vzpomeňme si jaké nasazení vojenských sil a techniky bylo potřeba k zabránění migrace z Československa. Hranice Evropy jsou mnohem delší a tvoří je také nesmírně členité pobřeží Středozemního moře."
Uprchlíci umírají mimo bublinu, ve které spolu diskutujeme, mimo bublinu České republiky a dokonce převážně mimo Evropu. Evropa se nemůže do žádné bubliny uzavřít a ty uprchlíky, kteří mají dle platných mezinárodních úmluv právo na asyl, přijímat prostě musí. Nemůže najednou říct "nám už se Ženevské konvence nehodí, protože uprchlíků je moc, ať všichni hezky zůstanou v Turecku, Libanonu atd". To, že jsou většinou muslimského vyznání a v něčích očích jsou to třeba potenciální džihádisti na tom vůbec nic nemění. To že se chcete uzavřít před okolním světem ještě neznamená, že svět nepřijde za vámi.
Utrpení Petry Hůlové kvůli kritice od Saši Uhlové mi připadá dost bezvýznamné ve srovnání s utrpením lidí dusících se v chladícím voze a topících se na moři, tady opravdu moje empatie selhává.
September 2, 2015 v 22.50
Myslím si také, že to, do jaké míry se lidé opravdu bojí migrantů, se naprosto přeceňuje. Je to spíš konverzační téma. Za poslední roky jsem jako psycholog poznal jenom jednoho člověka, pro kterého to bylo skutečen osobně významné. Byl to člověk bez dostatečného kontaktu s běžně vnímanou realitou a migranty tmavé pleti se zabýval na úkor řešení svých skutečných životních problémů.
Lidi se nebojí migrantů, pokud se bojí něčeho vnějšího, bojí se ztráty společenského postavení, exekuce, ztráty bydlení, neúspěchu dětí ve škole, to je to, čím lidé žijí. Islamofofobie či xenofobie jsou politické agendy. Nejsou to ani duševní choroby ani vážné existenciální starosti.
Lidi se nebojí migrantů, pokud se bojí něčeho vnějšího, bojí se ztráty společenského postavení, exekuce, ztráty bydlení, neúspěchu dětí ve škole, to je to, čím lidé žijí. Islamofofobie či xenofobie jsou politické agendy. Nejsou to ani duševní choroby ani vážné existenciální starosti.
v tom prvním komentáři mělo být "upozorňuje Petru Hůlovou" ne Petru Uhlovou. Ono to zní podobně.
FO
opět přemýšlím, jestli posouvání významu toho, co jsem napsal, provádíte se záměrem mě vyprovokovat k další reakci, která rozvede dále něco, co považujete za nejasné nebo nedořečené. V každém případě opět musím reagovat.
Pochopitelně že nemluvím (ani nesugeruji), že by se Petře Hůlové dělo od Saši Uhlové nějaké utrpení. Jde mi jen a pouze o to, zda je mluvení o nějakých bublinách, ve které žije Hůlová (a Uhlová, byť to není přímo řečeno, zřejmě ne) adekvátní a posouvá debatu někam rozumným směrem. Myslím, že moc ne. Tvrdit, že jaksi srovnávám "utrpení" Petry Hůlové a uprchlíků, mi pak přijde už skutečně hloupé.
Pochopitelně že nemluvím (ani nesugeruji), že by se Petře Hůlové dělo od Saši Uhlové nějaké utrpení. Jde mi jen a pouze o to, zda je mluvení o nějakých bublinách, ve které žije Hůlová (a Uhlová, byť to není přímo řečeno, zřejmě ne) adekvátní a posouvá debatu někam rozumným směrem. Myslím, že moc ne. Tvrdit, že jaksi srovnávám "utrpení" Petry Hůlové a uprchlíků, mi pak přijde už skutečně hloupé.
MP
Myslím, že rozumím intenci článku, a je jistě správné, ba nezbytné stavět se jasně a neústupně proti určitému směru v rámci islámu (extremismu, do značné míry i fundamentalismu, pokud odmítá respektovat demokratická pravidla a hodnoty).
Jenže problém české veřejné "debaty" (uvozovky více než na místě) je přece zcela jiný. Je bohužel smutnou skutečností, že český názorový mainstream ve veřejnosti a do značné míry dokonce i v médiích je v této věci vyšinutý katastrofálně extrémně doprava, někde ještě daleko za Pegidou. U nás musíme především bojovat proti zkratkám typu "co muslim, to extremista", "co muslim, to terorista", "všechny uprchlíky ven", "dobře že se udusili" atd. Čili český mainstream je někde na úrovni německých nácků, bohužel:)
Proto myslím, že je třeba být opatrnější a možná jste měl určité (na Západě pro všechny slušné lidi samozřejmé) premisy více a viditelněji ve svém článku vytknout a zdůraznit: tedy xenofobie a nenávist či diskriminace na základě náboženství je nepřijatelná věc atd.
Jenže problém české veřejné "debaty" (uvozovky více než na místě) je přece zcela jiný. Je bohužel smutnou skutečností, že český názorový mainstream ve veřejnosti a do značné míry dokonce i v médiích je v této věci vyšinutý katastrofálně extrémně doprava, někde ještě daleko za Pegidou. U nás musíme především bojovat proti zkratkám typu "co muslim, to extremista", "co muslim, to terorista", "všechny uprchlíky ven", "dobře že se udusili" atd. Čili český mainstream je někde na úrovni německých nácků, bohužel:)
Proto myslím, že je třeba být opatrnější a možná jste měl určité (na Západě pro všechny slušné lidi samozřejmé) premisy více a viditelněji ve svém článku vytknout a zdůraznit: tedy xenofobie a nenávist či diskriminace na základě náboženství je nepřijatelná věc atd.
FO
Nevím, na jaké je přesně úrovni český mainstream, možná máte pravdu, ale domnívám se, že posunout českou jako píšete "debatu" na úroveň skutečné debaty je podle mě možné tak, že se zkrátka limity té české debaty překročí. Proto jsem se soustředil na srovnání s perspektivou v Německu.
Ostatně myslím - třeba se mýlím - že premisy, o kterých píšete, jsou v mém článku jasně dané. Už tím, že za svědka proti negativním jevům v islámu beru muslimského autora, dávám myslím jasně najevo, jaká je moje pozice. Nemyslím, že by bylo nutné to nějak ještě víc zdůrazňovat. Ještě jednou, posunout debatu někam se podle mě moc nedá tím, že na jednu vychýlenost reaguji jinou. Nevím, jestli se mi to daří, zatím asi moc ne, ale snažím se o jiný přístup.
Ostatně myslím - třeba se mýlím - že premisy, o kterých píšete, jsou v mém článku jasně dané. Už tím, že za svědka proti negativním jevům v islámu beru muslimského autora, dávám myslím jasně najevo, jaká je moje pozice. Nemyslím, že by bylo nutné to nějak ještě víc zdůrazňovat. Ještě jednou, posunout debatu někam se podle mě moc nedá tím, že na jednu vychýlenost reaguji jinou. Nevím, jestli se mi to daří, zatím asi moc ne, ale snažím se o jiný přístup.
JN
September 3, 2015 v 2.55
Jiřímu Kubičkovi – Je dialog nebezpečný?
Je zajímavé, že lidé, kteří se snaží o zprostředkování dialogu ve společnosti, jsou napadáni se stejnou nebo i větší intenzitou než extremisté. Podle toho by se zdálo, že dialog je víc nebezpečný než extremismus. Pro koho ale?
Poslechněte si kritizované vyjádření Petry Hůlové (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3444526) a posuďte sám, zda slova redaktorky Táni Zabloudilové o "vzteklém rozhořčení" Pery Hůlové jsou namístě (http://www.rozhlas.cz/radiowave/prolomitvlny/_zprava/prolomit-vlny-v-cem-se-plete-petra-hulova-kdyz-mluvi-o-muslimech—1520986). (Na zvukovém záznamu ta slova nejsou, ale najdete je v textu.)
Proč se tolik bojíte toho, aby kdokoliv otevřeně promluvil o svém strachu?. To je přece první a racionální krok k tomu, jak se svého strachu zbavit. Zákaz strachu dělá z lidí pokrytce. Strach potlačený do nevědomí je mnohem nebezpečnější než strach otevřeně a racionálně komunikovaný.
Zkuste někdy někomu strach zakázat nebo vymluvit poukazem na to, že jeho strach je "blbost". Ten člověk bude mít možná dojem, že jste mu kdysi rozuměl, ale teď jste ho přestal brát vážně. Jeho důvěra ve Vás se ztratí.
Poslechněte si kritizované vyjádření Petry Hůlové (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3444526) a posuďte sám, zda slova redaktorky Táni Zabloudilové o "vzteklém rozhořčení" Pery Hůlové jsou namístě (http://www.rozhlas.cz/radiowave/prolomitvlny/_zprava/prolomit-vlny-v-cem-se-plete-petra-hulova-kdyz-mluvi-o-muslimech—1520986). (Na zvukovém záznamu ta slova nejsou, ale najdete je v textu.)
Proč se tolik bojíte toho, aby kdokoliv otevřeně promluvil o svém strachu?. To je přece první a racionální krok k tomu, jak se svého strachu zbavit. Zákaz strachu dělá z lidí pokrytce. Strach potlačený do nevědomí je mnohem nebezpečnější než strach otevřeně a racionálně komunikovaný.
Zkuste někdy někomu strach zakázat nebo vymluvit poukazem na to, že jeho strach je "blbost". Ten člověk bude mít možná dojem, že jste mu kdysi rozuměl, ale teď jste ho přestal brát vážně. Jeho důvěra ve Vás se ztratí.
aby Evropa byla solidárnější v přijímání uprchlíků.
"Britský premiér David Cameron nejnovější výzvy Německa podle listu The Telegraph odmítá. Prohlásil, že přijímání dalších a dalších běženců není řešením, za klíčové naopak považuje prosadit mír a stabilitu v problémových částech světa."
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/379460-nemecko-francie-a-italie-chteji-zmenit-unijni-azylovou-politiku.html
Ano, to jsem chtěla slyšet od začátku krize. Není přece možné zbavit se strachu, když člověk pořádně neví, do čeho jde. Zatím situace vypadá tak, že válečné konflikty a rozvrat na blízkém východě a na severu Afriky spíš sílí, než by se mírnily a tak vlně běženců není vidět konec. Úplně něco jiného by bylo, kdybychom viděli, že se politici starají, aby se to tam uklidnilo, ale o tom zatím bylo ticho po pěšině. Všichni jen o naší xenofobii.
"Britský premiér David Cameron nejnovější výzvy Německa podle listu The Telegraph odmítá. Prohlásil, že přijímání dalších a dalších běženců není řešením, za klíčové naopak považuje prosadit mír a stabilitu v problémových částech světa."
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/379460-nemecko-francie-a-italie-chteji-zmenit-unijni-azylovou-politiku.html
Ano, to jsem chtěla slyšet od začátku krize. Není přece možné zbavit se strachu, když člověk pořádně neví, do čeho jde. Zatím situace vypadá tak, že válečné konflikty a rozvrat na blízkém východě a na severu Afriky spíš sílí, než by se mírnily a tak vlně běženců není vidět konec. Úplně něco jiného by bylo, kdybychom viděli, že se politici starají, aby se to tam uklidnilo, ale o tom zatím bylo ticho po pěšině. Všichni jen o naší xenofobii.
September 3, 2015 v 7.48
A ještě k té solidaritě v rámci Evropy
Jak je vidět i z toho, že běženci dávají přednost "bohatším" evropským státům a u nás například zůstat nechtějí, chtějí hlavně do Německa, tak i z toho je vidět, jak málo solidární politiku EU , ale vlastně hlavně Německo v EU prosazuje.
Protože Německo je bohaté taky na úkor slabších EU států. V tom tedy Německo spolu s dalšími bohatšími státy s těmi chudšími solidární není, protože je hospodářsky využívá. Tomu se říká solidarita? A najednou tyhle chudší státy jako jsme my, - vždyť my jsme vlastně hospodářsky kolonií Německa - mají být solidární, když se to Německu hodí?
A zase: ano, ukažme, že pomůžeme s uprchlíky, ale mělo by se nám říct, že se politici starají nejen o umístění uprchlíků po Evropě, ale také jednak o uklidnění a skončení válečných konfliktů v těch zemích odkud prchají a jednak o to, aby převádění uprchlíků do Evropy přestalo být pro určitou skupinu výnosné podnikání!
A pokud jde o tu hospodářskou solidaritu, tak by si Německo a ostatní bohatší EU země měly uvědomit, že by se v rámci Evropy měla více prosazovat taky hospodářská solidarita. Nemyslím tím přímé přerozdělování peněz v rámci EU, ale možnost se v rámci EU solidárně hospodářsky uplatnit. Dnes například Německo bohatne taky z exportu do chudších zemí EU. Jenže takovou politiku může uplatnit vždycky jen někdo. Kdyby to chtěli ostatní napodobit, nebude to fungovat - nebude kam vyvážet. Je to strategie, při které může "vyhrát " jen někdo ve skupině. Je to tedy strategie, která jde proti solidaritě. A takhle nesolidární Německo nyní volá po solidaritě v jiné oblasti - když se to hodí!
Protože Německo je bohaté taky na úkor slabších EU států. V tom tedy Německo spolu s dalšími bohatšími státy s těmi chudšími solidární není, protože je hospodářsky využívá. Tomu se říká solidarita? A najednou tyhle chudší státy jako jsme my, - vždyť my jsme vlastně hospodářsky kolonií Německa - mají být solidární, když se to Německu hodí?
A zase: ano, ukažme, že pomůžeme s uprchlíky, ale mělo by se nám říct, že se politici starají nejen o umístění uprchlíků po Evropě, ale také jednak o uklidnění a skončení válečných konfliktů v těch zemích odkud prchají a jednak o to, aby převádění uprchlíků do Evropy přestalo být pro určitou skupinu výnosné podnikání!
A pokud jde o tu hospodářskou solidaritu, tak by si Německo a ostatní bohatší EU země měly uvědomit, že by se v rámci Evropy měla více prosazovat taky hospodářská solidarita. Nemyslím tím přímé přerozdělování peněz v rámci EU, ale možnost se v rámci EU solidárně hospodářsky uplatnit. Dnes například Německo bohatne taky z exportu do chudších zemí EU. Jenže takovou politiku může uplatnit vždycky jen někdo. Kdyby to chtěli ostatní napodobit, nebude to fungovat - nebude kam vyvážet. Je to strategie, při které může "vyhrát " jen někdo ve skupině. Je to tedy strategie, která jde proti solidaritě. A takhle nesolidární Německo nyní volá po solidaritě v jiné oblasti - když se to hodí!
Vy jste význam toho, co říkala Petra Uhlová o Petře Hůlové také posunul: tvrdíte, že ji uzavírá do bubliny, kdežto ona říkala, že v bublině je, protože se orientuje jen podle svého bezprostředního sociálního okolí. Mluvíme oba v obrazech.
Nemyslím si, že se lidé jako jednotlivci nějak zvlášť spontánně bojí migrantů. Kdyby reagovali na to, co sami zažívají, báli by se v letošním rekordně žhavém a suchém létě globálního oteplování. To se neděje.
Strach z migrantů je společenský, ne individuální fenomén. Steně jako pan Tožička nevidím smysl v tom čelit mu tím, že se k němu v mírné podobě připojím. Ten strach je generován v diskurzu, nerodí se v psychice jednotlivce, kde by hrozilo jeho potlačování, když nebude uznán jako oprávněný. Kdyby nebyl přiživován, tak zmizí. Nezmizí samozřejmě muslimové a uprchlíci také nezmizí. To je realita dnešního světa. Není kam před ni utéct, leda tak, že ČR uzavře své hranice i před Západní Evropou.
"Je možné, že po nějaké době či v následující generaci budou z uprchlíků, kteří u nás získají azyl, stoupenci džihádismu." Připadá mi dost přitažené vlasy bát se muslimů, kteří utíkají před Islámským státem nebo Talibánem, protože jsou také muslimové. To je jako bát se uprchlíků před nacismem, protože jsou Němci. Ale i kdyby, co z toho plyne? Právo na asyl se posuzuje individuálně a posuzování se nemůže řídit náboženským vyznáním.
Lidé, kteří se snaží o zprostředkování dilaogu jsou napadáni se stejnou či dokonce větší intenzitou jako extrémisté? To teda nejsou pane Nusharte. Nesouhlas není napadání.
Nemyslím si, že se lidé jako jednotlivci nějak zvlášť spontánně bojí migrantů. Kdyby reagovali na to, co sami zažívají, báli by se v letošním rekordně žhavém a suchém létě globálního oteplování. To se neděje.
Strach z migrantů je společenský, ne individuální fenomén. Steně jako pan Tožička nevidím smysl v tom čelit mu tím, že se k němu v mírné podobě připojím. Ten strach je generován v diskurzu, nerodí se v psychice jednotlivce, kde by hrozilo jeho potlačování, když nebude uznán jako oprávněný. Kdyby nebyl přiživován, tak zmizí. Nezmizí samozřejmě muslimové a uprchlíci také nezmizí. To je realita dnešního světa. Není kam před ni utéct, leda tak, že ČR uzavře své hranice i před Západní Evropou.
"Je možné, že po nějaké době či v následující generaci budou z uprchlíků, kteří u nás získají azyl, stoupenci džihádismu." Připadá mi dost přitažené vlasy bát se muslimů, kteří utíkají před Islámským státem nebo Talibánem, protože jsou také muslimové. To je jako bát se uprchlíků před nacismem, protože jsou Němci. Ale i kdyby, co z toho plyne? Právo na asyl se posuzuje individuálně a posuzování se nemůže řídit náboženským vyznáním.
Lidé, kteří se snaží o zprostředkování dilaogu jsou napadáni se stejnou či dokonce větší intenzitou jako extrémisté? To teda nejsou pane Nusharte. Nesouhlas není napadání.
JN
Pokud by princip solidarity, po kterém je nyní hlasitě voláno, byl skutečně uplatňován, životní úroveň v jednotlivých státech EU by byla patrně daleko vyrovnanější a zájem imigrantů o usídlení v těchto zemích by se samovolně rozprostřel rovnoměrněji. Nemuselo by možná pak docházet k žádným hádkám o kvóty a k nucení imigrantů k pobytu v místě, kde být nechtějí.
FO
to myslím vystihl velmi dobře - strach sám o sobě není špatný, je třeba o něm otevřeně mluvit. Když se nespojuje s agresivitou a nenávistí, je důležité s ním vést dialog. Petra Hůlová se podle mě pokusila popsat něco, co považuje za problém, bez agresivity nebo útoků na někoho. Je možné s ní nesouhlasit a vést debatu, a je dobře, že se tak děje třeba i na DR. To je právě cesta, jak se dostat někam rozumným směrem.
Osobně si stále víc uvědomuji, že se skutečně bojím zcela určitých rysů současného islámu, a ten strach není nijak iracionální, ale řekl bych naopak - čím víc se o věci dozvídám, tím je konkrétnější. Nicméně se nespojuje s nějakou xenofobií. Kdybych měl potřebu zakládat stránky a skupiny, ta moje by se jmenovala "Vítám uprchlíky, bojím se islámu".
Osobně si stále víc uvědomuji, že se skutečně bojím zcela určitých rysů současného islámu, a ten strach není nijak iracionální, ale řekl bych naopak - čím víc se o věci dozvídám, tím je konkrétnější. Nicméně se nespojuje s nějakou xenofobií. Kdybych měl potřebu zakládat stránky a skupiny, ta moje by se jmenovala "Vítám uprchlíky, bojím se islámu".
výstižně řečeno, taky to tak cítím.
PM
September 3, 2015 v 10.20
Vítám uprchlíky před následky militarismu ve jménu náboženství
a jím podobné oběti lidské brutality........bych neskromně dodal.
FO
díky za výstižné doplnění.
JN
September 3, 2015 v 12.28
Jiřímu Kubičkovi - "Strach je generován v diskurzu, nerodí se v psychice jednotlivce, kde by hrozilo jeho potlačování, když nebude uznán jako oprávněný."
Domnívám se, že strach ze všeho cizího má mnohem hlubší kořeny. Strach z "neznámého cizího kmene" lze vysledovat v celé historii lidstva a nutno podotknout, že byl často oprávněný a tedy i užitečný pro přežití daného společenství.
I u živočichů je vnitrodruhová agresivita (a s ní související strach) běžným jevem v závislosti na způsobu života. U teritoriálně žijících živočichů je výsledek střetu dopředu téměř daný místem, kde k němu dojde, čím blíže středu teritoria, tím je útok domácího živočicha na cizího intenzivnější. Na hranicích teritorií se pak agresivita vyrovnává.
Domnívám se tedy, že v diskurzu není generován strach, v diskurzu je generován hodnotící pojem "xenofobie". Tato záměna mi trochu připomíná projekci vlastního "vzteklého rozhořčení" Táni Zabloudilové do poklidně hovořící Petry Hůlové.
I u živočichů je vnitrodruhová agresivita (a s ní související strach) běžným jevem v závislosti na způsobu života. U teritoriálně žijících živočichů je výsledek střetu dopředu téměř daný místem, kde k němu dojde, čím blíže středu teritoria, tím je útok domácího živočicha na cizího intenzivnější. Na hranicích teritorií se pak agresivita vyrovnává.
Domnívám se tedy, že v diskurzu není generován strach, v diskurzu je generován hodnotící pojem "xenofobie". Tato záměna mi trochu připomíná projekci vlastního "vzteklého rozhořčení" Táni Zabloudilové do poklidně hovořící Petry Hůlové.
JP
Především soudím, že v současných rozbouřených vášních o vlně migrantů (pro český region jak známo fakticky velmi málo relevantní) hraje skutečný strach jenom velice marginální roli. Přesněji řečeno: tento strach je jenom velice vítaným zástupným argumentem, tam kde se hlasatel a šiřitel nálad proti migrantům přece jenom neodvažuje přiznat pravý motiv svého postoje, totiž docela prachobyčejnou xenofobii.
Ta věta "chci chránit české ženy před znásilněním cizinci" zní přece mnohem ušlechtileji nežli věta: "jsem malým českým šovinistou, který není schopen ve své blízkosti snést nikoho, kdo není z té samé smečky jako já sám".
- Jen tak mimochodem, v tom počítání kolik českých žen znásilní přišlí cizinci, bývá zcela pravidelně přehlížen jeden člen oné rovnice: totiž kolik českých žen unikne znásilnění ze strany č e s k ý c h mužů, protože ti své sexuální pudy vybouří znásilněním žen z řad imigrantů?
Ale zpět k věci: nezaměňujme strach s xenofobií, a především nepřipusťme, aby xenofobové svou pravou náturu mohli skrývat za vzletnými motivy a hesly.
A také proto i nadále zůstávám u přesvědčení, že jmenovitě v případě Čechů se jedná nakonec o ten samý fenomén, jaký se projevoval už v jejich vztahu vůči Slovákům (ale i Němcům, Romům, Vietnamcům, Rusům...): stále to samé skálopevné přesvědčení, že "my Češi" jsme přece něco lepšího nežli veškerý zbytek světa, že na každý jiný národ či národnostní skupinu můžeme hledět svrchu, a že nám tady v té naší utěšené české kotlině ten náš zlatý český svět nikdo narušovat nebude. Kam bychom ještě přišli, kdybychom museli uznat, že Rom nebo uprchlík odněkud z Tramtárie by měl být rovný nám!
Ta věta "chci chránit české ženy před znásilněním cizinci" zní přece mnohem ušlechtileji nežli věta: "jsem malým českým šovinistou, který není schopen ve své blízkosti snést nikoho, kdo není z té samé smečky jako já sám".
- Jen tak mimochodem, v tom počítání kolik českých žen znásilní přišlí cizinci, bývá zcela pravidelně přehlížen jeden člen oné rovnice: totiž kolik českých žen unikne znásilnění ze strany č e s k ý c h mužů, protože ti své sexuální pudy vybouří znásilněním žen z řad imigrantů?
Ale zpět k věci: nezaměňujme strach s xenofobií, a především nepřipusťme, aby xenofobové svou pravou náturu mohli skrývat za vzletnými motivy a hesly.
A také proto i nadále zůstávám u přesvědčení, že jmenovitě v případě Čechů se jedná nakonec o ten samý fenomén, jaký se projevoval už v jejich vztahu vůči Slovákům (ale i Němcům, Romům, Vietnamcům, Rusům...): stále to samé skálopevné přesvědčení, že "my Češi" jsme přece něco lepšího nežli veškerý zbytek světa, že na každý jiný národ či národnostní skupinu můžeme hledět svrchu, a že nám tady v té naší utěšené české kotlině ten náš zlatý český svět nikdo narušovat nebude. Kam bychom ještě přišli, kdybychom museli uznat, že Rom nebo uprchlík odněkud z Tramtárie by měl být rovný nám!
LV
September 3, 2015 v 15.02
Ta parta, co chtěla odstanit kříže, to nebyli zřejmě muslimové, ale islamisté
Mezi muslimy a islamisty je rozdíl.
Muslimové mohou být kulturní, sekulární, praktikující, ortodoxní, fundamentalisté.....nicméně i ortodoxní fundamentalista je většinou nenásilný. Je to někdo, kdo chce jenom žít podle toho, co pokládá za jediný správný způsob života.
Islamisus není víra, ale politický program, který může mít více společného s krajní levicí, než s islámem samotným, byť se často od islámu těžko odlišuje, neboť islamisté své politické požadavky často vydávají za požadavky náboženské.
Muslimové mohou být kulturní, sekulární, praktikující, ortodoxní, fundamentalisté.....nicméně i ortodoxní fundamentalista je většinou nenásilný. Je to někdo, kdo chce jenom žít podle toho, co pokládá za jediný správný způsob života.
Islamisus není víra, ale politický program, který může mít více společného s krajní levicí, než s islámem samotným, byť se často od islámu těžko odlišuje, neboť islamisté své politické požadavky často vydávají za požadavky náboženské.
FO
řekl bych, že i konzervativní, fundamentalističtí, dokonce i extremističtí muslimové jsou stále muslimové. Moc nerozumím těm snahám vytvářet dojem, že islámský extremismus nemá nic společného s islámem. Samozřejmě že má, i když ten vztah samozřejmě není jednoznačný a islám jako celek nelze s jeho fundamentalistickou a extremistickou podobou ztotožňovat.
Islám jako takový není jen víra, ale i určitý politický (a také sociální!) program.
Islám jako takový není jen víra, ale i určitý politický (a také sociální!) program.
JN
September 3, 2015 v 16.25
Josefu Poláčkovi - Korektní a nekorektní strach
"Strach je jenom velice vítaným zástupným argumentem, tam kde se hlasatel a šiřitel ... neodvažuje přiznat pravý motiv svého postoje, totiž docela prachobyčejnou xenofobii."
Je tedy nějaký pravý, společensky uznávaný strach, a pak je nějaký "prachobyčejný" (odsouzeníhodný) strach, který si ani nezaslouží nazývat se strachem, proto ho nazveme cizím potupným slovem "xenofobie"? Myslel jsem si, že xenofobie je přece strach (ze všeho cizího a neznámého).
"I nadále zůstávám u přesvědčení, že jmenovitě v případě Čechů se jedná nakonec o ten samý fenomén, jaký se projevoval už v jejich vztahu vůči Slovákům (ale i Němcům, Romům, Vietnamcům, Rusům...): stále to samé skálopevné přesvědčení, že "my Češi" jsme přece něco lepšího nežli veškerý zbytek světa, že na každý jiný národ či národnostní skupinu můžeme hledět svrchu."
Nedopouštíte se nakonec toho samého co kritizujete? Není právě toto typicky nekorektní "čechofobní" vyjádření?
Je tedy nějaký pravý, společensky uznávaný strach, a pak je nějaký "prachobyčejný" (odsouzeníhodný) strach, který si ani nezaslouží nazývat se strachem, proto ho nazveme cizím potupným slovem "xenofobie"? Myslel jsem si, že xenofobie je přece strach (ze všeho cizího a neznámého).
"I nadále zůstávám u přesvědčení, že jmenovitě v případě Čechů se jedná nakonec o ten samý fenomén, jaký se projevoval už v jejich vztahu vůči Slovákům (ale i Němcům, Romům, Vietnamcům, Rusům...): stále to samé skálopevné přesvědčení, že "my Češi" jsme přece něco lepšího nežli veškerý zbytek světa, že na každý jiný národ či národnostní skupinu můžeme hledět svrchu."
Nedopouštíte se nakonec toho samého co kritizujete? Není právě toto typicky nekorektní "čechofobní" vyjádření?
LŠ
Poukázal na to, proč se teď, až 4 roky po zahájení konfliktu v Syrii najednou dala do pohybu taková masa migrantů? Vcelku logicky pak argumentoval tím, že si za tu dobu vybudovala migrační trasu balkánská mafie. Ta z toho má nyní miliardové příjmy. Na druhou stranu, pokud by EU nevytvářela prostor - nabídku migrantům, těžko by mafie sehnala pasažéry.
AM
September 3, 2015 v 16.48
Potíž Evropy je, že se stala kolonií a ztratila tvář.
Karel Schwarzenberg to vyjádřil zcela bez servítků: Někteří spojenci jsou tak významní, že je nemůžeme ztratit..
(I kdyby dělali cokoliv)
Týká se to samozřejmě USA.
Týká se to třeba i Saudské Arábie.
To, co se teď děje v Jemenu je katastrofa, 20 milionům lidí reálně hrozí hladomor, americká kazetová munice pod křídly amerických bombardérů s výsostnými znaky SA srovnává se zemí celé čtvrti.........
Žijeme ve lži a platíme za to ztrátou sebe sama.
Karel Schwarzenberg to vyjádřil zcela bez servítků: Někteří spojenci jsou tak významní, že je nemůžeme ztratit..
(I kdyby dělali cokoliv)
Týká se to samozřejmě USA.
Týká se to třeba i Saudské Arábie.
To, co se teď děje v Jemenu je katastrofa, 20 milionům lidí reálně hrozí hladomor, americká kazetová munice pod křídly amerických bombardérů s výsostnými znaky SA srovnává se zemí celé čtvrti.........
Žijeme ve lži a platíme za to ztrátou sebe sama.
LV
September 3, 2015 v 20.15
Neřekla bych, že islámský extremismus nemá nic společného s islámem
Podobně bych neřekla, že různí křesťanští či židovští extremisté nemají nic společného s křesťanstvím či juadaismem.
Jenom bych dělala rozdíl mezi islámem (náboženstvím) a islamismem (politickým programem). Cílem islamistů je celosvětový kalifát a konverze všech nevěřících. Někteří toho chtějí dosáhnout násilím (jedná se tedy o extremisty), jiní pokojnou cestou (v tomto smyslu se o extremisty nejedná).
Navíc mnohé rysy, které islamismus vykazuje jsou spíše bližší radikální levici, než islámu. Mnozí islamisté také dříve, než objevili islám, patřili k radikální levici (např. jeden z organizátorů pálení Satanských veršů v Bradfordu), pro jiné je islamismus prostředkem, jak vyjádřit nenávist, kterou cítí ke společnosti (Abu Izadden).
Ten důvod je následující.
Minulý měsíc jsem četla vzpomínku dvou ex-islamistů. Oba byli Britové, oba navštěvovali stejnou školu.
Jeden z nich se radikalizoval pod vlivem rasismu (až bude kalifát, nebude rasismus a nevěřícím to ukážeme), druhý díky špatné společnosti, do které se dostal.
První přišel k rozumu ve vězení v Egyptě, druhý v momentu, když ve škole, ve které působil došlo k vraždě (situaci pomohl vyostřit také on).
Z prvního se stal sekulární muslim, z druhého umírněný konzervativní muslim, který přiznává, že se ve svém extremistickém období přestal téměř zcela modlit. Díky své politické práci neměl čas.
První neměl o islám v podstatě nidky zájem. Šlo mu o to získat respekt.
Oba dva popisují, jak na škole, kterou spolu navštěvovali využívali různých "užitečných idiotů" k tomu, aby pod pláštíkem náboženství prosazovali různé politické požadavky.
Ona, podle mne, velká část problémů, kterou máme v Evropě s islamisty je dílem právě těchto různých "užitečných idiotů".
Jenom bych dělala rozdíl mezi islámem (náboženstvím) a islamismem (politickým programem). Cílem islamistů je celosvětový kalifát a konverze všech nevěřících. Někteří toho chtějí dosáhnout násilím (jedná se tedy o extremisty), jiní pokojnou cestou (v tomto smyslu se o extremisty nejedná).
Navíc mnohé rysy, které islamismus vykazuje jsou spíše bližší radikální levici, než islámu. Mnozí islamisté také dříve, než objevili islám, patřili k radikální levici (např. jeden z organizátorů pálení Satanských veršů v Bradfordu), pro jiné je islamismus prostředkem, jak vyjádřit nenávist, kterou cítí ke společnosti (Abu Izadden).
Ten důvod je následující.
Minulý měsíc jsem četla vzpomínku dvou ex-islamistů. Oba byli Britové, oba navštěvovali stejnou školu.
Jeden z nich se radikalizoval pod vlivem rasismu (až bude kalifát, nebude rasismus a nevěřícím to ukážeme), druhý díky špatné společnosti, do které se dostal.
První přišel k rozumu ve vězení v Egyptě, druhý v momentu, když ve škole, ve které působil došlo k vraždě (situaci pomohl vyostřit také on).
Z prvního se stal sekulární muslim, z druhého umírněný konzervativní muslim, který přiznává, že se ve svém extremistickém období přestal téměř zcela modlit. Díky své politické práci neměl čas.
První neměl o islám v podstatě nidky zájem. Šlo mu o to získat respekt.
Oba dva popisují, jak na škole, kterou spolu navštěvovali využívali různých "užitečných idiotů" k tomu, aby pod pláštíkem náboženství prosazovali různé politické požadavky.
Ona, podle mne, velká část problémů, kterou máme v Evropě s islamisty je dílem právě těchto různých "užitečných idiotů".
LV
Kenan Malik tvrdí, že kniha vyšla a nikdo se neurážel.
Pak byly volby v Indii a jeden místní kandidát začal hrát politický fotbal. Celkem nic se nedělo.
Pouze Saudská Arábie se snažila za scénou o zákaz knihy.
Teprve pak do toho vstoupil Irán. Podle Malika šlo o to, kdo ovládne muslimské organizace v Británii. Saudská Arábie nebo Irán.
Pak byly volby v Indii a jeden místní kandidát začal hrát politický fotbal. Celkem nic se nedělo.
Pouze Saudská Arábie se snažila za scénou o zákaz knihy.
Teprve pak do toho vstoupil Irán. Podle Malika šlo o to, kdo ovládne muslimské organizace v Británii. Saudská Arábie nebo Irán.
September 3, 2015 v 20.52
Islám není jednotný a jednotný skoro nikdy nebyl, na sunnity a šiíty se rozdělil krátce po prorokově smrti. Dnes bojují šiítští radikálové především proti sunnitům, sunnitští radikálové proti šiítům a jiným sunnitům. Také ovšem proti křes'tanům a jiným náboženstvím. Ani v době křižáckých výprav proti sobě nestálo sjednocené křesťanstvo a sjednocenný islám. Křižáci vyplenili Cařihrad, Ismailité bojovali proti Saladinovi. Ke globální konfrontaci mezi Islámem a Západem nikdy nedošlo a nejspíš ani nikdy nedojde.
MP
"Vítám uprchlíky, bojím se islámu" - to je podle mě neúnosně zjednodušené, a tudíž i velmi nebezpečné heslo. Sám jej naštěstí v dalších vstupech výrazně korigujete.
Aby byla ona deviza správná a přesná, museli bychom ji přeformulovat: "Vítám uprchlíky, bojím se islámského extremismu a těch prvků v islámu, kterí extremistický výklad umožňují." Jenže tím by heslo samozřejmě ztratilo svou podmanivou údernost.
Zajímavé ovšem je, že jakmile věci takto rozklíčujeme, zjistíme, že potencionálně extremistických prvků nalezneme sdostatek v každém náboženství, judaismus a křesťanství nevyjímaje. Vždyť ta strašná místa v koránu jsou často jen slabým odvarem proti ukrutnostem Starého zákona... Možná má pravdu M. Mendel, když tvrdí, že monoteistické náboženství nemůže z podstaty věci být demokratické, nepatriarchální apod., pokud je - dodávám já - "nezdeformujeme" liberálním výkladem, který je z občanského hlediska pochopitelně velmi přínosný a záslužný, nicméně od původní intence svatých textů se značně vzdaluje.
Proto jsem ateistou. Ostatně, kdyby všichni lidé byli humanistickými ateisty, problémy s náboženským extremismem a jeho zločiny by odpadly...:)
Aby byla ona deviza správná a přesná, museli bychom ji přeformulovat: "Vítám uprchlíky, bojím se islámského extremismu a těch prvků v islámu, kterí extremistický výklad umožňují." Jenže tím by heslo samozřejmě ztratilo svou podmanivou údernost.
Zajímavé ovšem je, že jakmile věci takto rozklíčujeme, zjistíme, že potencionálně extremistických prvků nalezneme sdostatek v každém náboženství, judaismus a křesťanství nevyjímaje. Vždyť ta strašná místa v koránu jsou často jen slabým odvarem proti ukrutnostem Starého zákona... Možná má pravdu M. Mendel, když tvrdí, že monoteistické náboženství nemůže z podstaty věci být demokratické, nepatriarchální apod., pokud je - dodávám já - "nezdeformujeme" liberálním výkladem, který je z občanského hlediska pochopitelně velmi přínosný a záslužný, nicméně od původní intence svatých textů se značně vzdaluje.
Proto jsem ateistou. Ostatně, kdyby všichni lidé byli humanistickými ateisty, problémy s náboženským extremismem a jeho zločiny by odpadly...:)
MP
September 3, 2015 v 22.55
Zajímavým rysem některých Čechů je jejich "čechofobie"
Stejně jako je nepřijatelné házet všechny muslimy, Židy či Romy do jednoho (samotřejmě toho negativního) pytle, je nepřijatelné takto zacházet i s Čechy. Paradoxem českého veřejného prostoru je právě skutečnost, že mnozí z těch, kdo kritizují to první, se bohatě dopouštějí druhého - p. Poláček je příkladem a takový p. Unger má k Čechům skoro takový vztah jako M. Konvička k muslimům...:)
Příliš nechápu, kde se to bere. Dnešní Češi jsou už jen minimálně nacionalističtí ve smyslu starého nacionalismu 19. století, dnešní záchvaty rasismu a xenofobie jsou společné všem národům střední a východní Evropy (dříve znesvářeným právě tím starým nacionalismem), takže nenajdeme bohužel mnoho rozdílů mezi českou, slovenskou, maďarskou nebo dokonce i východoněmeckou společností (Pegida má základnu zejm. v býv. NDR). Čili jde spíš o postkomunismus než starý nacionalismus. Ostatně, kdyby migranti museli do Německa přes Polsko nebo Pobaltí, rychle by padly iluze o "superdemokratických" Polácích a baltských národech, ohrožovaných - chudinky jedny - hroznými velkoruskými šovinisty...
Příliš nechápu, kde se to bere. Dnešní Češi jsou už jen minimálně nacionalističtí ve smyslu starého nacionalismu 19. století, dnešní záchvaty rasismu a xenofobie jsou společné všem národům střední a východní Evropy (dříve znesvářeným právě tím starým nacionalismem), takže nenajdeme bohužel mnoho rozdílů mezi českou, slovenskou, maďarskou nebo dokonce i východoněmeckou společností (Pegida má základnu zejm. v býv. NDR). Čili jde spíš o postkomunismus než starý nacionalismus. Ostatně, kdyby migranti museli do Německa přes Polsko nebo Pobaltí, rychle by padly iluze o "superdemokratických" Polácích a baltských národech, ohrožovaných - chudinky jedny - hroznými velkoruskými šovinisty...
JP
Pane Nusharte, tuto námitku jsem očekával; nicméně musím setrvat u rozlišení, že pojem "strach" je nutno diferencovat od pojmu "fobie". I když mají bezpochyby určitý společný základ.
Jednoduše vyjádřeno: strach je - vzhledem k dané konkrétní situaci - oprávněná obava z nepříznivých následků pro vlastní osobu, její tělesnou či duševní integritu.
Fobie oproti tomu je p a t o l o g i c k ý stav psychiky, kdy pocit hrozícího nebezpečí respektive újmy je zčásti či zcela neadekvátní dané situaci.
Například: kdopak může mít reálný strach z pavouků (v našem regionu sotva lze předpokládat výskyt jejich jedovatých druhů), z myší, z plného náměstí? A přece je jak známo velice mnoho lidí, kteří trpí f o b i í z pavouků, myší, veřejného prostranství plných lidí...
A tak i v případě migrantů asi opravdu nebude vůbec od věci důsledně rozlišovat mezi reálnými, odůvodněnými obavami (například z toho že na ulicích českých měst a městeček namísto češtiny tu a tam zazní dejme tomu i arabština) - a mezi fobií spojeného čistě z neschopnosti vyrovnat se s "hrozbou" toho, že do toho našeho utěšeného českého prostřední najednou pronikne cizí element.
-------------------------------------------
Co se pak té výtky z "čechofobie" týče - nejsem si vědom toho že bych zde vyjádřil nějaký strach z existence českého národa; nanejvýš pocit zhnusení nad určitými charakterovými vlastnostmi jeho části.
To za prvé; a za druhé, co se toho paušalizování týče: bezpochyby jsem do jisté míry paušalizoval, v takto vedené polemice je sotva možno se tomu vyhnout (asi by bylo sotva reálné za každou větou přidávat vymezení: "to se ovšem netýká všech příslušníků české populace) - nicméně se nedá nic dělat, ty xenofobní (respektive šovinistické) tendence které jsem zmínil, vůči příslušníkům jiných národností respektive ras se zdají být v této české populaci natolik rozšířené a "populární", že není nijak nelegitimní k takovéto paušalizaci sáhnout. Na koho ostatně tato paušalizace neplatí, ten se jí nemusí v žádném případě cítit být dotčen.
Ostatně, tato paušalizace má - bohužel - i svůj zcela objektivně fundovaný podklad: podle příslušných výzkumů veřejného mínění se xenofobní postoje (například otázka: "Chtěli byste mít za svého souseda Vietnamce?") manifestují u vysoce nadpoloviční většiny respondentů.
Jednoduše vyjádřeno: strach je - vzhledem k dané konkrétní situaci - oprávněná obava z nepříznivých následků pro vlastní osobu, její tělesnou či duševní integritu.
Fobie oproti tomu je p a t o l o g i c k ý stav psychiky, kdy pocit hrozícího nebezpečí respektive újmy je zčásti či zcela neadekvátní dané situaci.
Například: kdopak může mít reálný strach z pavouků (v našem regionu sotva lze předpokládat výskyt jejich jedovatých druhů), z myší, z plného náměstí? A přece je jak známo velice mnoho lidí, kteří trpí f o b i í z pavouků, myší, veřejného prostranství plných lidí...
A tak i v případě migrantů asi opravdu nebude vůbec od věci důsledně rozlišovat mezi reálnými, odůvodněnými obavami (například z toho že na ulicích českých měst a městeček namísto češtiny tu a tam zazní dejme tomu i arabština) - a mezi fobií spojeného čistě z neschopnosti vyrovnat se s "hrozbou" toho, že do toho našeho utěšeného českého prostřední najednou pronikne cizí element.
-------------------------------------------
Co se pak té výtky z "čechofobie" týče - nejsem si vědom toho že bych zde vyjádřil nějaký strach z existence českého národa; nanejvýš pocit zhnusení nad určitými charakterovými vlastnostmi jeho části.
To za prvé; a za druhé, co se toho paušalizování týče: bezpochyby jsem do jisté míry paušalizoval, v takto vedené polemice je sotva možno se tomu vyhnout (asi by bylo sotva reálné za každou větou přidávat vymezení: "to se ovšem netýká všech příslušníků české populace) - nicméně se nedá nic dělat, ty xenofobní (respektive šovinistické) tendence které jsem zmínil, vůči příslušníkům jiných národností respektive ras se zdají být v této české populaci natolik rozšířené a "populární", že není nijak nelegitimní k takovéto paušalizaci sáhnout. Na koho ostatně tato paušalizace neplatí, ten se jí nemusí v žádném případě cítit být dotčen.
Ostatně, tato paušalizace má - bohužel - i svůj zcela objektivně fundovaný podklad: podle příslušných výzkumů veřejného mínění se xenofobní postoje (například otázka: "Chtěli byste mít za svého souseda Vietnamce?") manifestují u vysoce nadpoloviční většiny respondentů.
FO
Extremistické prvky najdeme jistě ve všech náboženstvích. Přiznám se ale, že se skutečně nepoměrně víc bojím extremistického potenciálu islámu než dejme tomu hinduismu (jakkoli je v Indii na vzestupu) nebo židovství, přes svůj obecně známý kritický vztah k Izraeli a jeho politice. Podle mě ten liberální výklad, po kterém voláte, a zcela oprávněně, má právě v islámu mnohem slabší pozici než v židovství i křesťanství. Je otázka, zda a kdy se dokáže více prosadit.
MP
budoucnost Evropy do značné míry stojí a padá s tím, jak silný bude onen "liberální", "umírněný" proud v evropském islámu... Problémem ovšem samozřejmě je, že si tyto věci musejí vyřešit sami muslimové. Liberální ani žádný jiný výklad jakéhokoli náboženství nelze pochopitelně zvnějšku oktrojovat.
AM
September 4, 2015 v 17.47
Jako vždy souhlas panem Outratou.
*********************
Z jiného soudku:
Do situace na Blízkém východě vstupují Rusové, to je (téměř) jisté.
Co z toho bude těžko říct.
Pod jedním článkem na Svobodném fóru se k tomu objevil tento komentář, se kterým v podstatě doslova souhlasím:
"Ano, Rusko může nepochybně výrazně přispět k řešení naprosto neúnosné situace na Blízkém východě, která už ohrožuje EU jako celek.
Bylo by dobré udělat několik zásadních věcí, které by odstranily napětí, které panuje mezi Ruskem a USA + EU, a které by dovolily řešit věci čestně a na očích, ne nějakými zákulisními dohodami. **
1/ Donutit Ukrajinu, aby uznala Krym jako ruský -- stejně ruský po staletí je a nějaké pitomé administrativně-správní "darování" věčně ožralým kremelským komunistickým papalášem na tom nic nemění.
2/ Rusko by následně přestalo s podporou donbaských separatistů (dělá to stejně hlavně proto, aby se odpoutala pozornost od Krymu), což by umožnilo obnovu ukrajinské státní správy nad tímto územím.
3/ Uznání Krymu za ruský samotnou Ukrajinou a návrat Donbasu pod ukrajinskou správu by rozvázal ruce mezinárodnímu společenství, které by mohlo (a mělo) pomoci s obnovou Donbasu a také by mohly být zrušeny oboustranně nevýhodné sankce mezi Ruskem a Západem.
___ Díky těmto třem bodům by se odstranila značná část napětí mezi potencionálními když už ne spojenci (Západ, Rusko), tak aspoň racionálními spolupracovníky při řešení žhavé a nebezpečné situace na Blízkém východě..................
Bohužel USA na nic takového nepřistoupí, oni nemají přátele, pouze zájmy, a situace Evropy je nepálí."
** autor tím zřejmě myslí zákulisní dohody mezi USA a Ruskem, ke kterým bezpochyby dochází a které jsou zmíněny např. zde:
http://www.blisty.cz/art/78788.html
*********************
Z jiného soudku:
Do situace na Blízkém východě vstupují Rusové, to je (téměř) jisté.
Co z toho bude těžko říct.
Pod jedním článkem na Svobodném fóru se k tomu objevil tento komentář, se kterým v podstatě doslova souhlasím:
"Ano, Rusko může nepochybně výrazně přispět k řešení naprosto neúnosné situace na Blízkém východě, která už ohrožuje EU jako celek.
Bylo by dobré udělat několik zásadních věcí, které by odstranily napětí, které panuje mezi Ruskem a USA + EU, a které by dovolily řešit věci čestně a na očích, ne nějakými zákulisními dohodami. **
1/ Donutit Ukrajinu, aby uznala Krym jako ruský -- stejně ruský po staletí je a nějaké pitomé administrativně-správní "darování" věčně ožralým kremelským komunistickým papalášem na tom nic nemění.
2/ Rusko by následně přestalo s podporou donbaských separatistů (dělá to stejně hlavně proto, aby se odpoutala pozornost od Krymu), což by umožnilo obnovu ukrajinské státní správy nad tímto územím.
3/ Uznání Krymu za ruský samotnou Ukrajinou a návrat Donbasu pod ukrajinskou správu by rozvázal ruce mezinárodnímu společenství, které by mohlo (a mělo) pomoci s obnovou Donbasu a také by mohly být zrušeny oboustranně nevýhodné sankce mezi Ruskem a Západem.
___ Díky těmto třem bodům by se odstranila značná část napětí mezi potencionálními když už ne spojenci (Západ, Rusko), tak aspoň racionálními spolupracovníky při řešení žhavé a nebezpečné situace na Blízkém východě..................
Bohužel USA na nic takového nepřistoupí, oni nemají přátele, pouze zájmy, a situace Evropy je nepálí."
** autor tím zřejmě myslí zákulisní dohody mezi USA a Ruskem, ke kterým bezpochyby dochází a které jsou zmíněny např. zde:
http://www.blisty.cz/art/78788.html
JN
September 4, 2015 v 19.09
Martinu Plevovi - Na čem závisí budoucnost Evropy?
"Budoucnost Evropy do značné míry stojí a padá s tím, jak silný bude onen "liberální", "umírněný" proud v evropském islámu... Problémem ovšem samozřejmě je, že si tyto věci musejí vyřešit sami muslimové."
Jinými slovy tedy říkáte, že budoucnost Evropy závisí na tom, jak si "tyto věci" vyřeší muslimové.
Bát se jich však nesmíme, to bychom byli označeni za xenofoby.
To heslo by tedy mohlo znít: "Vítáme uprchlíky a jsme přesvědčeni, že si ty své - a v tuto chvíli už i naše problémy sami vyřeší dobře a že se všichni přikloní k umírněnému islámu. Proto se nebojíme."
Jinými slovy tedy říkáte, že budoucnost Evropy závisí na tom, jak si "tyto věci" vyřeší muslimové.
Bát se jich však nesmíme, to bychom byli označeni za xenofoby.
To heslo by tedy mohlo znít: "Vítáme uprchlíky a jsme přesvědčeni, že si ty své - a v tuto chvíli už i naše problémy sami vyřeší dobře a že se všichni přikloní k umírněnému islámu. Proto se nebojíme."
Díky, toto by nemělo zapadnout: »Protože Německo je bohaté taky na úkor slabších EU států. V tom tedy Německo spolu s dalšími bohatšími státy s těmi chudšími solidární není, protože je hospodářsky využívá. Tomu se říká solidarita?«
JD
Postoj Filipa Outraty je mi blízký - vidět v imigrantech lidské bytosti, své bližní, kterým i já mám být bližní, ale činit tak bez úplné naivity.
"Kdyby všichni lidé byli humanistickými ateisty, problémy s náboženským extremismem a jeho zločiny by odpadly..." - v tomto postoji je zakódován neřešitelný rozpor. Humanistický ateista na jedné straně vidí v náboženství, případně v monoteistickém náboženství problém, na druhé straně tolerantně říká, že islám je OK, to jen ti zlí islamisté... Tak je takové náboženství problém nebo není? Buď tedy přizná náboženství určitou oprávněnost a pravdivost a pak už není čistým ateistou, nebo ne, ale pak zase přestává být oním dokonale tolerantním humanistou.
Krize na Blízkém východě hned tak vyřešena nebude, a jak správně poznamenává pan Kubička, přílivu uprchlíků do Evropy v takovém množství se v podstatě zabránit nedá. Evropa se navždy změní. "Barbaři" dobudou "Řím". A humanistickými ateisty se většinou rozhodně nestanou.
"Kdyby všichni lidé byli humanistickými ateisty, problémy s náboženským extremismem a jeho zločiny by odpadly..." - v tomto postoji je zakódován neřešitelný rozpor. Humanistický ateista na jedné straně vidí v náboženství, případně v monoteistickém náboženství problém, na druhé straně tolerantně říká, že islám je OK, to jen ti zlí islamisté... Tak je takové náboženství problém nebo není? Buď tedy přizná náboženství určitou oprávněnost a pravdivost a pak už není čistým ateistou, nebo ne, ale pak zase přestává být oním dokonale tolerantním humanistou.
Krize na Blízkém východě hned tak vyřešena nebude, a jak správně poznamenává pan Kubička, přílivu uprchlíků do Evropy v takovém množství se v podstatě zabránit nedá. Evropa se navždy změní. "Barbaři" dobudou "Řím". A humanistickými ateisty se většinou rozhodně nestanou.
PM
Do Německa migrují i lidumilně orientovaní občané, kteří nejsou schopni mentálně unést nápor bezohlednosti a brutality rodného prostředí, některých slabších EU států.
Dnešní čísla o postoji německého občanstva k mase imigrantů, říkají, že 60 procent občanů je přijímá kladně.
K takovému výsledku jsou jistě využíváni humánně orientovaní občané s migračním pozadím.
I to je doklad nesolidárního využívání na úkor slabších EU států, který by neměl zapadnout.
Dnešní čísla o postoji německého občanstva k mase imigrantů, říkají, že 60 procent občanů je přijímá kladně.
K takovému výsledku jsou jistě využíváni humánně orientovaní občané s migračním pozadím.
I to je doklad nesolidárního využívání na úkor slabších EU států, který by neměl zapadnout.
IR
Já vidím problém v tom, že se v těchto diskuzích míchají kultura a náboženství. V české společnosti jsme zvyklí na nacionalisty, anarchisty, liberály i konzervativce, a i když se v těchto skupinách objevují radikální názory, většina obyvatel tyto lidi stále považuje za součást svého kulturního okruhu. Zatímco u muslimů se pořád řeší ta kompatibilita s Evropou, ačkoliv ti muslimové se tu z větší část narodili, mluví zdejšími jazyky, mají občanství atp. (Jinak avizuji, že na konferenci zmíněné v článku jsem nebyla, takže netuším, odkud dotyční muslimové pocházeli.)
Ale na druhé straně prý existují lidé, kteří vyrostli v evropské kultuře a teprve později přijali islám, načež se z nich stali islámští fanatici.
Kam se poděla kultura, v níž vyrostli?
Kam se poděla kultura, v níž vyrostli?
IR
September 5, 2015 v 11.04
Ale tak ta kultura zmizet nemusela. Když je někdo fanatický katolík, tak taky nepřichází o své češství a nestává se z něj Vatikánec ;)
September 5, 2015 v 11.23
Já tím nechci naznačovat, že islám je neslučitelný s evropskou kulturou, to ne. Jenom chci tak nějak upozornit na to, že kultura je překročitelná v dobrém i ve zlém smyslu a že tedy existuje něco mimo ni.
Ale vlastně... Kultura je široký pojem.
Ale vlastně... Kultura je široký pojem.
FO
Kultura a náboženství se nemíchá pouze v diskusích, ale - a to je důležitější - v reálném životě. V zásadě každé náboženství je zároveň kulturou, nelze vydestilovat jakési ideální čisté náboženské jádro, vždy se na něj nabaluje celá řada kulturních představ, předsudků, zvyklostí aj. V případě islámu to znamená, že příchozí z islámských zemí si nesou své různé verze "kulturního islámu", ty mohou být liberální (u příchozích z městského prostředí), konzervativní (u těch z vesnických oblastí), případně i fundamentalistické (pokud mají pravdu hlasy, že mezi uprchlíky může IS dostávat svoje lidi).
Také bych řekl, že kultura určité oblasti (jako třeba Evropy) je samozřejmě pluralitní, patří k ní celá škála projevů, kultur, náboženství. K Evropě dnes muslimové reálně patří, o to nemá cenu se přít. A to včetně extremistů, kteří se z velké většiny radikalizovali již na evropské půdě, kteří se v Evropě narodili a dnes vyrážejí za džihádem do Sýrie a Iráku. Jde spíš o to, jak se vyrovnat s radikalizací v těchto kruzích. Probíhá často ve věznicích nebo v sociálně marginalizovaných prostředích, takže věc má silný sociální rozměr. Ale není podle mě jediný, ideologie hlásající všestrannou vlastní nadřazenost nad ostatními budou vždy v některých lidí populární...
Oni muslimové byli pokud vím většinou z Turecka. Němečtí přátelé vyprávěli, jak je zaujalo, jak mezi muslimy funguje nejen "konfesijní", ale i etnická bariéra - turecký sunnita se nechce moc družit s arabským... takže opět spojení náboženství a jiných (etnických, kulturních) stránek.
Také bych řekl, že kultura určité oblasti (jako třeba Evropy) je samozřejmě pluralitní, patří k ní celá škála projevů, kultur, náboženství. K Evropě dnes muslimové reálně patří, o to nemá cenu se přít. A to včetně extremistů, kteří se z velké většiny radikalizovali již na evropské půdě, kteří se v Evropě narodili a dnes vyrážejí za džihádem do Sýrie a Iráku. Jde spíš o to, jak se vyrovnat s radikalizací v těchto kruzích. Probíhá často ve věznicích nebo v sociálně marginalizovaných prostředích, takže věc má silný sociální rozměr. Ale není podle mě jediný, ideologie hlásající všestrannou vlastní nadřazenost nad ostatními budou vždy v některých lidí populární...
Oni muslimové byli pokud vím většinou z Turecka. Němečtí přátelé vyprávěli, jak je zaujalo, jak mezi muslimy funguje nejen "konfesijní", ale i etnická bariéra - turecký sunnita se nechce moc družit s arabským... takže opět spojení náboženství a jiných (etnických, kulturních) stránek.
September 5, 2015 v 12.55
Podle mého názoru některé kultury mohou být navzájem nepřátelské, ale míra té nepřátelskosti závisí mimo jiné na aktuálních podmínkách života (zda lidé žijí v dostatku nebo v nedostatku, v bezpečí nebo ve strachu).
Civilizace plodí také "nekulturu", zvanou též kultura chudoby. Jednou jsem tu o ní psala. Tvoří ji lidé vykořenění - takoví, kteří se se svou původní kulturou neztotožňují. Čili lidé nedostatečně integrovaní do společnosti, ať už mají či nemají cizokrajný původ, lidé vyrostlí často bez láskyplné péče nejbližšího okolí, lidé žijící v nejistotě a beze smyslu. Takoví jsou často náchylní k extrémismu i k fanatismu.
Civilizace plodí také "nekulturu", zvanou též kultura chudoby. Jednou jsem tu o ní psala. Tvoří ji lidé vykořenění - takoví, kteří se se svou původní kulturou neztotožňují. Čili lidé nedostatečně integrovaní do společnosti, ať už mají či nemají cizokrajný původ, lidé vyrostlí často bez láskyplné péče nejbližšího okolí, lidé žijící v nejistotě a beze smyslu. Takoví jsou často náchylní k extrémismu i k fanatismu.
IR
September 5, 2015 v 12.58
Když se ale podívám třeba na súdánské křesťany, přijdou mi kulturně blíž súdánským muslimům než českým křesťanům.
Ono je to složité, ale spíš bych v tom taky v určitých ohledech viděla jednak subkulturu, jednak ten eurocentrický pohled, který si vytvořil představu muslima a islámu, do kterého ne každý muslim zapadá.
"K Evropě dnes muslimové reálně patří, o to nemá cenu se přít." - Ale oni patří k Evropě už nějakých sto let, akorát že v dnešním diskurzu o islámu se Balkán silně opomíjí a většinový muslim odtamtud nezapadá do té stereotypní představy muslima. Mimochodem, v Británii má hodně muslimů karibský původ, což taky není zrovna oblast, kde by měl islám dlouhou a bohatou historii. Odkud tedy pramení zvyky britských muslimů, pokud vyrostli v prostředí, kde islám nebyl v přesile?
Ono je to složité, ale spíš bych v tom taky v určitých ohledech viděla jednak subkulturu, jednak ten eurocentrický pohled, který si vytvořil představu muslima a islámu, do kterého ne každý muslim zapadá.
"K Evropě dnes muslimové reálně patří, o to nemá cenu se přít." - Ale oni patří k Evropě už nějakých sto let, akorát že v dnešním diskurzu o islámu se Balkán silně opomíjí a většinový muslim odtamtud nezapadá do té stereotypní představy muslima. Mimochodem, v Británii má hodně muslimů karibský původ, což taky není zrovna oblast, kde by měl islám dlouhou a bohatou historii. Odkud tedy pramení zvyky britských muslimů, pokud vyrostli v prostředí, kde islám nebyl v přesile?
IR
To s tou kulturní vykořeněností nebo chudoby bude také pravda. Část radikálů se obecně potýká s tím, že nikam nepatří (a vidět to lze např. i u Tomia Okamury).
FO
v balkánském prostoru vždy, mnohem díle než sto let, ale přece jen je zásadně jiné, když se po rozpadu koloniálních říší a pak vlivem imigrace objevily významné muslimské menšiny v západní Evropě. Do té doby se, řekl bych, dá muslimská přítomnost v Evropě považovat za jakýsi spíš okrajový jev, zatímco dnes již rozhodně ne.
Viděl bych důležitý protiklad mezi pluralitou prostředí a kultur, ze kterých muslimové pocházejí, a dnes šířenou "globalizační" salafistickou či obecně fundamentalistickou verzí islámu. ta si podle mě stejně dobře nachází nové rekruty mezi muslimy z různých prostředí.
Viděl bych důležitý protiklad mezi pluralitou prostředí a kultur, ze kterých muslimové pocházejí, a dnes šířenou "globalizační" salafistickou či obecně fundamentalistickou verzí islámu. ta si podle mě stejně dobře nachází nové rekruty mezi muslimy z různých prostředí.
v článku se zmiňujete o riziku ztráty vlastní identity. Nevytváří se identita právě při konfrontaci s odlišností?
Proto s ní máme možná větší problém než v západní Evropě.
Tady totiž o své identitě lidé nebyli zvyklí příliš přemýšlet. Nic je k tomu nenutilo.
Už mě i napadlo, že někteří Češi možná těm muslimům jejich identitu trochu závidí.
Takový pan Pleva si identitu pro sebe vyřešil tak, že bude humanistickým ateistou. Ale někteří lidé třeba nejsou schopni si nějakou identitu vymyslet.
Proto s ní máme možná větší problém než v západní Evropě.
Tady totiž o své identitě lidé nebyli zvyklí příliš přemýšlet. Nic je k tomu nenutilo.
Už mě i napadlo, že někteří Češi možná těm muslimům jejich identitu trochu závidí.
Takový pan Pleva si identitu pro sebe vyřešil tak, že bude humanistickým ateistou. Ale někteří lidé třeba nejsou schopni si nějakou identitu vymyslet.
MP
S tím náboženstvím a kulturou zjednodušujete až příliš. Samozřejmě náboženství vždy vzniká v určité kulturní konstelaci a přetvářejí ji konzervuje zároveň její fragmenty. A zároveň šíríc se do jiné kulturní situace, opět přijímá a proměňuje. Ale to nestačí k rovnítku. Protestant z Prahy má určitě kulturně (a to včetně praktikování náboženství) blíž k pražskému katolikovi než k protestantovi z biblického pásu, ale zároveň oba zůstávají v pochopitelném a zřejmé smyslu protestanty.
S obojím souhlasím, ale jsem rozpačitý nad tím spojením. Oživení a radikalizace islámu v posledních desetiletích je znepokojivý jev, jistě.
Ale dívat se na uprchlíky s apriorním podezřením, protože pocházejí z islámských zemí? K čemu je to dobré? Co bychom z toho měli vyvodit?
Ale dívat se na uprchlíky s apriorním podezřením, protože pocházejí z islámských zemí? K čemu je to dobré? Co bychom z toho měli vyvodit?
FO
Souhlasím s tím, co jste napsal, ale příliš netuším, v jakém smyslu podle Vás zjednodušuji vztah mezi náboženstvím a kulturou. Je myslím zjevné, že náboženství není totéž co kultura, zároveň jsou v trvalém vztahu a navzájem se ovlivňují.
K tomu, co píšete o protestantovi z Prahy a biblického pásu - tak to podle mě není, respektive nemusí být. V praktikování náboženství (pokud tím myslíte jak vypadají bohoslužby či modlitba) si jistě mohou být tito dva protestanté stejně blízko bez ohledu na vzdálenost. V jiných ohledech, např. v kultuře každodenního života, máte samozřejmě pravdu.
K tomu, co píšete o protestantovi z Prahy a biblického pásu - tak to podle mě není, respektive nemusí být. V praktikování náboženství (pokud tím myslíte jak vypadají bohoslužby či modlitba) si jistě mohou být tito dva protestanté stejně blízko bez ohledu na vzdálenost. V jiných ohledech, např. v kultuře každodenního života, máte samozřejmě pravdu.
FO
Dívat se s apriorním podezřením je úkol policie a tajných služeb, doufám, že to dělají, a nejen ve vztahu k uprchlíkům a azylantům.
Jinak samozřejmě není asi k ničemu dobré dívat se s apriorním podezřením např. na souseda,který je muslim, pokud se neprojevuje agresivně či netolerantně. Na druhou stranu platí, že je zde jistá nezanedbatelná pravděpodobnost, že se z prostředí přistěhovalců z muslimských zemí mohou jednou (v neposlední řadě vinou nezvládnuté sociální politiky a vytváření ghett) rekrutovat militantní islamisté.
Jinak samozřejmě není asi k ničemu dobré dívat se s apriorním podezřením např. na souseda,který je muslim, pokud se neprojevuje agresivně či netolerantně. Na druhou stranu platí, že je zde jistá nezanedbatelná pravděpodobnost, že se z prostředí přistěhovalců z muslimských zemí mohou jednou (v neposlední řadě vinou nezvládnuté sociální politiky a vytváření ghett) rekrutovat militantní islamisté.
Řekl bych, že z pohledu třeba kulturní antropologie je náboženství součástí kultury, z pohledu teologie ne.
MP
Jde o vaší větu:
" V zásadě každé náboženství je zároveň kulturou, nelze vydestilovat jakési ideální čisté náboženské jádro, vždy se na něj nabaluje celá řada kulturních představ, předsudků, zvyklostí aj."
Náboženství má ale značnou autonomii vůči tomu, co tu oba nazýváme krajně nepřesně kulturou -- fakticky se jedná o tu část kulturně-historické situovanosti, kterou si člověk osvojuje zprostředkovanou nejbližším sociálním okolím; autonomii v dobrém i zlém. Vztah je u náboženství, která překročila stadium archaické jednoty (tedy všech, s nimiž se dnes nesetkáváme jen zcela raritně), a této „kultury“ je zprostředkovaný, rytmus proměn obojího je jiný. Osvícenský duchovní, který dštil hněv na své vesnické ovečky pro jejich předsudky či autonomní církev v Botswaně, která zavedla základní hygienickou osvětu jako součást kázání představují konkretizaci takového sjednocení stejně jako olomoucký arcibiskup, který v době těch osvícenských duchovních nechal rozrýt tamější hřbitov v honu na upíry ( nebýt těch duchovních, kteří to v peticích k milostivé císařovně nabonzovali, nevíme o tom).
Ono to rozlišování jestli se „kultura“ a náboženství v životě míchají nebo jestli mezi nimi existuje vztah zprostředkovaného sjednocování vypadá jako hodně zbytečné slovíčkaření, ale myslím. že není:
a) v rovině společenského rizika: Každé náboženství se může takříkajíc stát abstraktní. Jinými slovy, odtrhnout se od vazby na „kulturu“ a začít se definovat v rámci aktuálních mocenských her: restaurační katolicismus v porevoluční Francii, fundamentalismus v USA, fanatismus Islámského státu. Takové abstraktní náboženství se sice vždy odvolává na tradice, zvykové právo či styl starých bílých Američanů apod., ale je vždy viditelné, jak tyto tradice radikálně přetvořilo, vesměs dokonce nově vytvořilo;
b) v rovině příležitosti: Každé vyšší náboženství je potenciálně náboženstvím svobody, tvrdil kdysi Hegel a já bych to jen formuloval jinak. Tedy náboženstvím osvobozování člověka a rovnosti lidských bytostí;
c) v rovině obrany proti demagogii: Ideálně slouží přístup, že „kultura“ a náboženství se míchají v životě výrokům typu: „Muslimové nejsou způsobilí žít v naší společnosti, islám jim v tom brání.“
" V zásadě každé náboženství je zároveň kulturou, nelze vydestilovat jakési ideální čisté náboženské jádro, vždy se na něj nabaluje celá řada kulturních představ, předsudků, zvyklostí aj."
Náboženství má ale značnou autonomii vůči tomu, co tu oba nazýváme krajně nepřesně kulturou -- fakticky se jedná o tu část kulturně-historické situovanosti, kterou si člověk osvojuje zprostředkovanou nejbližším sociálním okolím; autonomii v dobrém i zlém. Vztah je u náboženství, která překročila stadium archaické jednoty (tedy všech, s nimiž se dnes nesetkáváme jen zcela raritně), a této „kultury“ je zprostředkovaný, rytmus proměn obojího je jiný. Osvícenský duchovní, který dštil hněv na své vesnické ovečky pro jejich předsudky či autonomní církev v Botswaně, která zavedla základní hygienickou osvětu jako součást kázání představují konkretizaci takového sjednocení stejně jako olomoucký arcibiskup, který v době těch osvícenských duchovních nechal rozrýt tamější hřbitov v honu na upíry ( nebýt těch duchovních, kteří to v peticích k milostivé císařovně nabonzovali, nevíme o tom).
Ono to rozlišování jestli se „kultura“ a náboženství v životě míchají nebo jestli mezi nimi existuje vztah zprostředkovaného sjednocování vypadá jako hodně zbytečné slovíčkaření, ale myslím. že není:
a) v rovině společenského rizika: Každé náboženství se může takříkajíc stát abstraktní. Jinými slovy, odtrhnout se od vazby na „kulturu“ a začít se definovat v rámci aktuálních mocenských her: restaurační katolicismus v porevoluční Francii, fundamentalismus v USA, fanatismus Islámského státu. Takové abstraktní náboženství se sice vždy odvolává na tradice, zvykové právo či styl starých bílých Američanů apod., ale je vždy viditelné, jak tyto tradice radikálně přetvořilo, vesměs dokonce nově vytvořilo;
b) v rovině příležitosti: Každé vyšší náboženství je potenciálně náboženstvím svobody, tvrdil kdysi Hegel a já bych to jen formuloval jinak. Tedy náboženstvím osvobozování člověka a rovnosti lidských bytostí;
c) v rovině obrany proti demagogii: Ideálně slouží přístup, že „kultura“ a náboženství se míchají v životě výrokům typu: „Muslimové nejsou způsobilí žít v naší společnosti, islám jim v tom brání.“
TT
Já myslím, že diskuse jasně ukázala to, čeho jsem se obával. Kolega Outrata nemluví k druhé straně, mluví za "umírněnou" část druhé strany. Vyjádření jeho obav z islámu i obava z teroristů, kteří tu mohou vyrůst je řečena sofistikovaněji, než to dělá Konvička, ale výsledek je stejný. A to je třeba v diskusi jasně říct, tady vidím největší nebezpečí. Tento druh debaty se mi zdá ještě nebezpečnější, než s tvrdým xenofobním jádrem.
Vím toho dost o náboženském terorismu - Křesťanském, židovském, hinduistickém a nakonec buddhistickém, když se sarinový terorista z Tokya prohlásil za obnovitele pravého budhismu a sebe označil za Krista...
Kdybych se kvůli těmto informacím a kvůli dalším informacím o státním terorismu, měl pořád jen každého bát, nebudu dělat nic jiného. Ale naše schopnost pracovat s informacemi by neměla vést ke strachu, ale naopak. K odvaze se mu postavit. A také k odvaze říci všem, kteří ten strach vyvolávají, že se nenecháme zastrašit a už vůbec nedovolíme, aby nám to jejich strašení sloužilo k otupění našeho svědomí a k vyvolávání dalšího násilí z naší strany.
To je ovšem bohužel to, co dnes velká část národa podporuje, když mlčí k šikanování uprchlíků a ignoruje násilí, kterého se na nich např. dopouští naše policie. Čmárat totiž po někom čísla jako v koncentráku, abych u něj vyvolal strach a ponížení, takovým násilím je.
Vím toho dost o náboženském terorismu - Křesťanském, židovském, hinduistickém a nakonec buddhistickém, když se sarinový terorista z Tokya prohlásil za obnovitele pravého budhismu a sebe označil za Krista...
Kdybych se kvůli těmto informacím a kvůli dalším informacím o státním terorismu, měl pořád jen každého bát, nebudu dělat nic jiného. Ale naše schopnost pracovat s informacemi by neměla vést ke strachu, ale naopak. K odvaze se mu postavit. A také k odvaze říci všem, kteří ten strach vyvolávají, že se nenecháme zastrašit a už vůbec nedovolíme, aby nám to jejich strašení sloužilo k otupění našeho svědomí a k vyvolávání dalšího násilí z naší strany.
To je ovšem bohužel to, co dnes velká část národa podporuje, když mlčí k šikanování uprchlíků a ignoruje násilí, kterého se na nich např. dopouští naše policie. Čmárat totiž po někom čísla jako v koncentráku, abych u něj vyvolal strach a ponížení, takovým násilím je.
AM
September 7, 2015 v 15.51
Může mi někdo vyvětlit, proč například Státy Perského zálivu (SA, SAE, Katar, Omán, Bahrajn, Kuvajt), z nichž některé k blízkovýchodní krizi nemalou měrou přispěly, žádné uprchlíky nepřijímají (žádné!!!), a jen tak trochu přispívají penězi???
(např. Saudská Arábie za rok 2014 v přepočtu 350 milionů korun (při jejich příjmech naprostý pakatel) --- a srovnej třeba s Německem, které za stejné období dalo 2,6 miliardy a Británie 3,8 miliardy).
Wahábisté (s vydatnou pomocí USA) na Blízkém východě rozpoutávají peklo, muslim muslimovi podřezává krk a ještě se nám smějí.
Jiný pocit z toho nemám.
Dnes se Katar připojil k bombardování Jemenu.
Bude se zabíjet a zabíjet a konce to mít nebude...
(např. Saudská Arábie za rok 2014 v přepočtu 350 milionů korun (při jejich příjmech naprostý pakatel) --- a srovnej třeba s Německem, které za stejné období dalo 2,6 miliardy a Británie 3,8 miliardy).
Wahábisté (s vydatnou pomocí USA) na Blízkém východě rozpoutávají peklo, muslim muslimovi podřezává krk a ještě se nám smějí.
Jiný pocit z toho nemám.
Dnes se Katar připojil k bombardování Jemenu.
Bude se zabíjet a zabíjet a konce to mít nebude...
AM
September 7, 2015 v 15.55
Jó já vlastně zapomněl,,,,,,,,,,,, jsou to naši drazí spojenci.
Takže pro ně nic neplatí,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Takže pro ně nic neplatí,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
IH
Za režimu komunistů se u nás v řadě verzí povídal zhruba tento známý vtip. Sejde se Američan a Rus. (Už tady mohl tehdy následovat smích...) Debatují o tom, kde je víc svobody, zda v Americe, nebo v Rusku. Povídá Američan: "U nás je taková svoboda, že když řeknu o prezidentovi USA, že je pitomec a válečnej štváč, nic se mi nestane." Odvětí Rus: (však to znáte, že) "To já když řeknu, že americkej prezident je trouba a válečnej štváč, nejen že se mi nic nestane, ale ještě mě pochválí!"
Na tenhle vtip jsem si vzpomněl, když jsem četl politicky ne zcela korektní článek F. Outraty v části o diskusích s imigranty. Ano, to americké a také evropské a české "Ty naši politici jsou pěkný ptáčci, to si piště!" není až tak pravdivé (už proto, že na politiku se nedávají většinou ti nejhorší, to by tam byl jinačí nával chtivého mládí, jako v ekonomické sféře). Uvolní však, podobně jako vtip, hrozící upjatou atmosféru, která by se podobala té při dialogu dvou dětí, přoucích se o to, čí táta je větší (dnes asi podnikatel).
Je škoda, že to není jen jakýsi "komplex mladšího bratra", který jsme na základě podobné zkušenosti přičítali u nás Slovákům a který můžeme dodnes cítit v chování Romů nebo třeba Palestinců vůči Izraelcům. Žel, tenhle nedostatek vstřícnosti je typický i pro velké, ba největší národy, určitě pro Rusy i Číňany. U jejich příslušníků nacházíme spoustu tradičních dobrých vlastností. Asi ne náhodou bývají leckdy velkodušnější jako hostitelé, někdy také poněkud skromnější, pokud mluví o svých schopnostech a činech. A k tomuto asi jaksi patří, že jsou v rozpacích mají-li mluvit o "šéfovi klanu", zvlášť když není přítomen (čemuž jsou zajisté rádi).
Při vší úctě k tradičnějším společnostem je ovšem společenský pokrok odvislý od rozvoje altruismu. Důležitá je přitom reciprocita. Na sebekritickou poznámku (myšleno k celému společenství) má tedy přijít minimálně trochu upřímnosti. Dobrá vůle a vstřícnost nemají být nahlíženy jako slabost.
Na tenhle vtip jsem si vzpomněl, když jsem četl politicky ne zcela korektní článek F. Outraty v části o diskusích s imigranty. Ano, to americké a také evropské a české "Ty naši politici jsou pěkný ptáčci, to si piště!" není až tak pravdivé (už proto, že na politiku se nedávají většinou ti nejhorší, to by tam byl jinačí nával chtivého mládí, jako v ekonomické sféře). Uvolní však, podobně jako vtip, hrozící upjatou atmosféru, která by se podobala té při dialogu dvou dětí, přoucích se o to, čí táta je větší (dnes asi podnikatel).
Je škoda, že to není jen jakýsi "komplex mladšího bratra", který jsme na základě podobné zkušenosti přičítali u nás Slovákům a který můžeme dodnes cítit v chování Romů nebo třeba Palestinců vůči Izraelcům. Žel, tenhle nedostatek vstřícnosti je typický i pro velké, ba největší národy, určitě pro Rusy i Číňany. U jejich příslušníků nacházíme spoustu tradičních dobrých vlastností. Asi ne náhodou bývají leckdy velkodušnější jako hostitelé, někdy také poněkud skromnější, pokud mluví o svých schopnostech a činech. A k tomuto asi jaksi patří, že jsou v rozpacích mají-li mluvit o "šéfovi klanu", zvlášť když není přítomen (čemuž jsou zajisté rádi).
Při vší úctě k tradičnějším společnostem je ovšem společenský pokrok odvislý od rozvoje altruismu. Důležitá je přitom reciprocita. Na sebekritickou poznámku (myšleno k celému společenství) má tedy přijít minimálně trochu upřímnosti. Dobrá vůle a vstřícnost nemají být nahlíženy jako slabost.
JN
September 7, 2015 v 21.55
Tomáši Tožičkovi - Vlastně je zcela lhostejné, jaký má kdo názor na imigraci, důležité je jen to, zda při tom projevuje agresivitu.
V začátku diskuse jste se ptal, jak projevit porozumění pro lidi s odlišnými názory, možná dokonce pro lidi s názory, kterými pohrdáte, nebo dokonce i pro lidi, s kterými pohrdáte. Na takto vyhroceně položenou otázku asi neexistuje odpověď.
Vlastně se dá jen s velmi malou nadsázkou říci, že je zcela lhostejné, jaké stanovisko v diskusi o imigraci zastáváme, důležité je jen to, zda přitom projevujeme agresivitu.
Rozhodující je totiž míra agresivity ve společnosti, agresivita je to, co dělá z obyčejného názoru názor nebezpečný.
Neagresivní xenofobie je naproti tomu nakonec jen soukromou věcí.
Domnívám se, že opravdu není možné dělat z lidí nebezpečné "třídní nepřátele" jen na základě toho, jaké mají soukromé pocity a že se o těch pocitech odvažují veřejně promluvit.
Cílené vyvolávání strachu ve společnosti je dosti odlišná věc. Ano, cíleně se dá přiživovat strach z imigrantů, což je jistě odsouzeníhodné, zvláště pokud se jedná o politiky nebo novináře, kteří to dělají účelově, cíleně se však dá vyvolávat i strach z vyjádření soukromých pocitů a názorů. Cíleně se dá společnost ovlivnit tak, že všichni budou navenek projevovat jen oficiálně povolený názor, o svých skutečných názorech a pocitech budou mluvit jen večer doma, až děti usnou.
FO
příliš mi nezáleží na tom, kam mě kdo zařazuje, zda na tuto (rozuměj správnou) stranu, nebo na tu druhou (rozuměj špatnou). Vlastně je mi toto manichejské dělení světa na černou a bílou stranu cizí.
Jde mi zde v mém psaní to pokusit se vyjádřit určitý (pokud možno) vyargumentovaný pohled na určitý problém. Aby se pak o něm mohlo věcně (byť ne zcela bez emocí) diskutovat. Jsem rád, že většina diskuse probíhá v této rovině. Ovšem Tomáš Tožička místo toho identifikoval nepřítele. Budiž mu to přáno. Pokud jsem to správně pochopil, považuje mě za nebezpečnějšího než tvrdé xenofobní jádro. To je ovšem svým způsobem uznání.
Jde mi zde v mém psaní to pokusit se vyjádřit určitý (pokud možno) vyargumentovaný pohled na určitý problém. Aby se pak o něm mohlo věcně (byť ne zcela bez emocí) diskutovat. Jsem rád, že většina diskuse probíhá v této rovině. Ovšem Tomáš Tožička místo toho identifikoval nepřítele. Budiž mu to přáno. Pokud jsem to správně pochopil, považuje mě za nebezpečnějšího než tvrdé xenofobní jádro. To je ovšem svým způsobem uznání.
JD
September 7, 2015 v 22.55
Chtěl jsem napsat něco podobného, ale Filipa Outratu netřeba hájit, obhájí se sám.
Černobílé vidění světa, šikování se pod prapory "našich" proti "těm druhým", to je zrovna to, co v setkání s jinakostí uprchlíků a v nutném hledání mostů škodí, je to optika vyhraněných xenofobů naruby.
Většina z nás včetně Filipa Outraty tady důrazně odmítá přístup těch, kdo v uprchlících nevidí lidi a nejraději by do těch tisícihlavých zástupů včetně žen a dětí stříleli při "narušení hranice".
Buďme humanisty, ale bez naivity a iluzí, aby se nám při konfrontaci s realitou (integrace uprchlíků ze zemí Blízkého východu nebude bez problémů a třecích ploch) ta "humanistická víra" nezhroutila.
Černobílé vidění světa, šikování se pod prapory "našich" proti "těm druhým", to je zrovna to, co v setkání s jinakostí uprchlíků a v nutném hledání mostů škodí, je to optika vyhraněných xenofobů naruby.
Většina z nás včetně Filipa Outraty tady důrazně odmítá přístup těch, kdo v uprchlících nevidí lidi a nejraději by do těch tisícihlavých zástupů včetně žen a dětí stříleli při "narušení hranice".
Buďme humanisty, ale bez naivity a iluzí, aby se nám při konfrontaci s realitou (integrace uprchlíků ze zemí Blízkého východu nebude bez problémů a třecích ploch) ta "humanistická víra" nezhroutila.
JN
September 8, 2015 v 0.42
Tomáši Tožičkovi – Hlas z třetí, čtvrté, páté... strany
Mluvit zde v této diskusi k "druhé" straně (k té "špatné") je zbytečné. Pan Konvička ani jeho příznivci se diskusí na DR neúčastní, bylo by to tedy mluvení do větru.
Zatím jsem se vždy domníval, že ta "první" strana (ta "správná") je diskusi přístupnější a že tedy má smysl se o to vzájemné porozumění pokoušet právě zde. Domníval jsem se také, že podstata dialogu spočívá v umění připustit možnost, že mohu být v jeho průběhu přesvědčen o správnosti argumentů protistrany, že jsem tedy od začátku otevřený možnosti, že na konci dialogu budu zastávat jiné stanovisko než na jeho začátku. Ano, toto je velmi těžké, skoro nemožné, ale pokud na tuto podmínku od začátku rezignujeme, nejedná se o dialog. Je ale možné, že se mýlím, že dialog vést nechcete. Je skutečně zajímavé, že lidé,kteří se snaží o zprostředkování tohoto dialogu mezi zatím se míjejícími názory, jsou napadáni snad ještě více než skuteční extremisté.
Problém je s tím dělením na dvě strany, na tu Vaši správnou ("Vím toho dost ...") a na tu druhou špatnou. Pokud by se snad někdo nechtěl poslušně zařadit na jednu či na druhou stranu, Vy ho nakonec stejně zařadíte do té špatné. S vícero názory je totiž potíž, je to nepřehledné. Naproti tomu pouhé dva názory umožňují jasně určit, kdo je s námi, kdo proti nám. Kdo nejde s námi, jde proti nám a kdo nezastává náš názor, nemá pravdu, je to přece všechno tak jasné... a nikdo nám v tom nesmí dělat chaos s nějakou názorovou pluralitou. A porozumění? O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! A proto, kdo se snaží o dialog a porozumění s nepřítelem, ten je nebezpečnější než nepřítel sám!
Zatím jsem se vždy domníval, že ta "první" strana (ta "správná") je diskusi přístupnější a že tedy má smysl se o to vzájemné porozumění pokoušet právě zde. Domníval jsem se také, že podstata dialogu spočívá v umění připustit možnost, že mohu být v jeho průběhu přesvědčen o správnosti argumentů protistrany, že jsem tedy od začátku otevřený možnosti, že na konci dialogu budu zastávat jiné stanovisko než na jeho začátku. Ano, toto je velmi těžké, skoro nemožné, ale pokud na tuto podmínku od začátku rezignujeme, nejedná se o dialog. Je ale možné, že se mýlím, že dialog vést nechcete. Je skutečně zajímavé, že lidé,kteří se snaží o zprostředkování tohoto dialogu mezi zatím se míjejícími názory, jsou napadáni snad ještě více než skuteční extremisté.
Problém je s tím dělením na dvě strany, na tu Vaši správnou ("Vím toho dost ...") a na tu druhou špatnou. Pokud by se snad někdo nechtěl poslušně zařadit na jednu či na druhou stranu, Vy ho nakonec stejně zařadíte do té špatné. S vícero názory je totiž potíž, je to nepřehledné. Naproti tomu pouhé dva názory umožňují jasně určit, kdo je s námi, kdo proti nám. Kdo nejde s námi, jde proti nám a kdo nezastává náš názor, nemá pravdu, je to přece všechno tak jasné... a nikdo nám v tom nesmí dělat chaos s nějakou názorovou pluralitou. A porozumění? O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! A proto, kdo se snaží o dialog a porozumění s nepřítelem, ten je nebezpečnější než nepřítel sám!
Pokud máme určité hodnotové pojmy, jak bychom je asi seřadili? Dialog, jako vyšší forma diskuse, může být:
• kulturní (co přesně to znamená? s poctivým respektem k druhé straně?)
• věcný, tedy racionální, nebo bez řádu a bez "tahu na branku", tedy chaotický
• emočně vypjatý či studený jak jedničky a nuly v PC
Emoce nejsou na závadu, pokud nebrání věcnosti. Také budeme jistě preferovat slušnost a kulturní dialog: což ovšem často zdržuje nutností dlouze vysvětlovat. Snadno se pak stane, že ta dlouhá slušnost ("teď vám to pěkně vysvětlím") pak naopak vadí.
• kulturní (co přesně to znamená? s poctivým respektem k druhé straně?)
• věcný, tedy racionální, nebo bez řádu a bez "tahu na branku", tedy chaotický
• emočně vypjatý či studený jak jedničky a nuly v PC
Emoce nejsou na závadu, pokud nebrání věcnosti. Také budeme jistě preferovat slušnost a kulturní dialog: což ovšem často zdržuje nutností dlouze vysvětlovat. Snadno se pak stane, že ta dlouhá slušnost ("teď vám to pěkně vysvětlím") pak naopak vadí.
Je výborné, když do dialogu vstupuje větší počet lidí, lépe se pak korigují chyby, které vznikají skrze osobnostní animozity, nebo jednostrannosti, jež máme pochopitelně všichni.
Máme téma: vlna imigrace do EU. Podle naturelu a schopnosti vidět dál, podle schopnosti předvídat, co přijde (pýcha vs. pokorná a moudrá zkušenost), dáváme akcent té či oné argumentační linii.
Dialog, který dává užitek (smysl, účel) se něčím velmi podstatným liší od pouhé výměny názorů. (…)
Bohužel lze tušit, že i kdybychom zde všichni prokázali až dokonalou schopnost pokory, moudře všichni přiznali své nedostatky a chyby v myšlení, rozpoznali jasnozřivě své předsudky a takto se s j e d n o t i l i – nezměníme téměř nic v mohutných dějinných proudech.
Získávání síly skrze sjednocení pohledu je tedy pouze první a nezbytný krok, druhým je akce. Nejsme-li vojáci, pak je akce kulturní, třeba performance, ale akce, která bude mít na n ě c o nebo n ě k o h o vliv. (Ano, můžeme ještě věřit v jemné síly duchovního zákulisí…)
Odlišit obyčejné lidi s běžnými strachy a předsudky od mocných hybatelů je zřejmě první racionální úkol. Vedeme zde diskusi o xenofobii, jakoby jediným aktuálním problémem bylo, zda Češi dostatečně vstřícně pomáhají uprchlíkům, kteří k nám až na pár výjimek nechtějí...
Máme téma: vlna imigrace do EU. Podle naturelu a schopnosti vidět dál, podle schopnosti předvídat, co přijde (pýcha vs. pokorná a moudrá zkušenost), dáváme akcent té či oné argumentační linii.
Dialog, který dává užitek (smysl, účel) se něčím velmi podstatným liší od pouhé výměny názorů. (…)
Bohužel lze tušit, že i kdybychom zde všichni prokázali až dokonalou schopnost pokory, moudře všichni přiznali své nedostatky a chyby v myšlení, rozpoznali jasnozřivě své předsudky a takto se s j e d n o t i l i – nezměníme téměř nic v mohutných dějinných proudech.
Získávání síly skrze sjednocení pohledu je tedy pouze první a nezbytný krok, druhým je akce. Nejsme-li vojáci, pak je akce kulturní, třeba performance, ale akce, která bude mít na n ě c o nebo n ě k o h o vliv. (Ano, můžeme ještě věřit v jemné síly duchovního zákulisí…)
Odlišit obyčejné lidi s běžnými strachy a předsudky od mocných hybatelů je zřejmě první racionální úkol. Vedeme zde diskusi o xenofobii, jakoby jediným aktuálním problémem bylo, zda Češi dostatečně vstřícně pomáhají uprchlíkům, kteří k nám až na pár výjimek nechtějí...
PM
Opakem je shovívavost, mírnost, vyrovnanost, snášenlivost, výdrž, svolnost s odchylkami a s jejich rozpoznáváním,
Dějiny neznalosti a i zneužívání demokratických zvyklostí jsou plny zajímavostí obdobných sdělení pana Nusharta:..........
Je skutečně zajímavé, že lidé,kteří se snaží o zprostředkování tohoto dialogu mezi zatím se míjejícími názory, jsou napadáni snad ještě více než skuteční extremisté.
A porozumění? O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! A proto, kdo se snaží o dialog a porozumění s nepřítelem, ten je nebezpečnější než nepřítel sám!............
Civilizační pokrok je doprovázen jaksi couravým humanismem, proto se s klausiány mluví ..............bych dodal vykláněje se z kazatelny.
Dějiny neznalosti a i zneužívání demokratických zvyklostí jsou plny zajímavostí obdobných sdělení pana Nusharta:..........
Je skutečně zajímavé, že lidé,kteří se snaží o zprostředkování tohoto dialogu mezi zatím se míjejícími názory, jsou napadáni snad ještě více než skuteční extremisté.
A porozumění? O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! A proto, kdo se snaží o dialog a porozumění s nepřítelem, ten je nebezpečnější než nepřítel sám!............
Civilizační pokrok je doprovázen jaksi couravým humanismem, proto se s klausiány mluví ..............bych dodal vykláněje se z kazatelny.
JN
September 8, 2015 v 11.32
Milanu Petráskovi - Nejsem si jist, zda Vám rozumím.
"A porozumění? O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! A proto, kdo se snaží o dialog a porozumění s nepřítelem, ten je nebezpečnější než nepřítel sám!."
V tomto Vámi citovaném mém výroku z odpovědi Tomáši Tožičkovi jde samozřejmě o mou snahu vystihnout a ironizovat stanovisko, se kterým polemizuji.
V tomto Vámi citovaném mém výroku z odpovědi Tomáši Tožičkovi jde samozřejmě o mou snahu vystihnout a ironizovat stanovisko, se kterým polemizuji.
September 8, 2015 v 12.19
Michal Rusek nabádá k věcné diskusi. Podotýkám, že věcná diskuse nemůže být o strachu diskutujícího (ač mám pro něj bez diskuse pochopení).
Věcná diskuse může být o tom, zda se má uprchlíkům pomáhat, jakým způsobem a kdo konkrétně má tu pomoc poskytovat.
Jedině na konkrétních bodech lze nalézt shodu.
Diskutovat o strachu se dá také, ale je to spíš diskuse filosofická.
Věcná diskuse může být o tom, zda se má uprchlíkům pomáhat, jakým způsobem a kdo konkrétně má tu pomoc poskytovat.
Jedině na konkrétních bodech lze nalézt shodu.
Diskutovat o strachu se dá také, ale je to spíš diskuse filosofická.
September 8, 2015 v 12.39
Širší racionální kontext vlny imigrace 2014–2020 do Evropy
Máme velmi málo času. Což nesouvisí s netrpělivostí, vážený pane Petrasku. Prostě jsou dějinné chvíle, kdy není čas.
Neumíme se v situaci zorientovat. Naše emoce brání soudnému pozorování situace. Neumíme pozorovat z dálky.
Máme chaos ve vnímání reality. Neumíme rozlišovat mezi podněty, ani je seřadit, ani dát těm podstatným n á l e ž i t o u pozornost a potřebný klid.
Vlastně už nikdo neposlouchá, nikdo trpělivě neodpoví na otázky (ani sám před sebou), mnohé by jistě stály za samostatnou a důkladnou esej:
1) Dokážeme rozpoznat, zda vlna migrace vznikla spontánně, nebo zda byla vyvolána cíleně s určitým záměrem?
2) Co přesně zařadíme pod spontánní příčiny? Rozdílnost podnebí a mentality? A co důsledek rozdílnosti ekonomik severu a jihu?
3) Existuje džihád? Co je jeho obsahem?
4) Máme představu, že boj proti nevěřícím, "svatá válka" je veden spíše tamními duchovními elitami, nebo jej vedou spíše lidé omezení, zlí a agresivní? Dotýká se nás zničení chrámu v Palmíře?
5) Jak vnímá svět běžný muslim z Libye, Egypta, Iráku, Íránu, Afghanistánu? Miluje USA, Evropu a zbraně NATO?
Běžný muslim: #PŘIJÍMÁM ZBRANĚ NATO
6) Víme, že zatím ve všech diskuzích nikdo neumí říct, kdy zmizí příčiny vlny migrace. Proč trvale ignorujeme h l u b š í dialog o příčinách a o vyřešení tamní situace (Sýrie, Libyje, Irák, Kurdové).
7) Jak přesně souvisí vlna migrace do Evropy s polaritou a napětím USA×Rusko?
8) Nevyhovují USA bojovníci ISIL v boji proti Asadovi, který nechal Rusku vojenskou základu (Tartus, »Rusko buduje v Sýrii vojenskou základnu, bojí se USA«: http://echo24.cz/a/wzdaL/rusko-buduje-v-syrii-vojenskou-zakladnu-boji-se-usa
9) Proč si Evropa a Merkelová nepokládá výše uvedené otázky?
10) Proč v diskusi o vlně migrace je od začátku silný tlak na nerozlišování uprchlíků, zda jde o chudáky z míst ostrých bojů nebo o ekonomické uprchlíky ze subsaharské Afriky, Eritreje, Pakistánu, Kosova, Albánie nebo dokonce Indie?
11) Kolik milionů chudáků z celého světa může Evropa přijmout?
12) Proč Evropa, nepomáhala už dříve? Proč až nyní? Co se změnilo?
13) Proč tak málo pomáháme přímo na těch místech, kde lidé trpí? Jen Německo letos uvolní kolem 300 mld. Kč pro imigranty. Víme, že každé Euro má 10× nebo 100× vyšší cenu např. v chudé Etiopii, než v drahé Evropě.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/378739-uprchlicka-vlna-bude-stat-nemecko-271-miliard-korun.html
14) Proč si tak málo uvědomujeme, že vlna migrace je nejspíše jen velmi sofisitikovanou "pračkou na peníze", kdy se spousta vykuků ve stále podivnější a stále nelogičtější světové ekonomice bude moci napojit na (před veřejností zase pěkně zdůvodnitelné) mocné evropské penězovody?
Dokážeme rozpoznat, zda smyslem těch či oněch akcí je prioritně potřebná pomoc chudým trpícím, nebo naopak, zda nejde jen a pouze o další a zase o tolik lišáčtější finanční tunely?
15) Víme, že Německo nebo Francie odmítalo ještě před několika lety české nebo východní pracující. Proč nevnímáme, že dnes, naopak, mohou být právě pro německé montovny statisíce imigrantů velmi významnou ekonomickou posilou?
Proč tak málo vnímáme rychlý růst cen práce v Číně? (minimální mzda v kantonu Shenzhen je dnes 8000 Kč, průměrná již přes 17 tisíc Kč). Firmy se vracejí z Číny do Evropy. Evropa potřebuje levnou pracovní sílu.
16) Chceme imigranty kvůli superlevné ceně práce?
17) Chceme v Evropě imigranty např. kvůli natalitě?
18) Chce si Evropa vybírat imigranty?
19) Pokud Evropa již nechce další imigranty, pokud zároveň Evropa neumí nebo dokonce nechce hlídat hranice Schengenu, co jiného než méně vstřícný postoj vůči imigrantům omezí jejich počet?
20) Jaké znalosti a praktické zkušenosti máme, že můžeme/chceme zcela i g n o r o v a t potenciální ohrožení Evropy skrze infiltraci islámským bojovníků do vlny migrantů? Nemají snad za dlouhé roky bombardování n a š i m i zbraněmi dostatečnou motivaci?
21) Statisíce a miliony imigrantů (během let 2015–2020) v Německu zásadním způsobem zatíží německý sociální systém. Je velmi pravděpodobné, že Německo a další západní státy budou muset přehodnotit – pod kritickým tlakem široké veřejnosti – úroveň dosud ukázkově solidních sociálních dávek. Lze očekávat, že Německo může snížit plošnou minimální mzdu (40 tisíc Kč) nebo ji nebude valorizovat.
V konečném důsledku lze očekávat, že dojde ke snížení ceny práce, důsledkem vlny migrace bude mj. udržení vysokých zisků a pozic německých firem v rámci světové ekonomiky.
"Nehodící se" imigranty Německo vyhostí a ti se budou volně pohybovat po Schengenu.
Neumíme se v situaci zorientovat. Naše emoce brání soudnému pozorování situace. Neumíme pozorovat z dálky.
Máme chaos ve vnímání reality. Neumíme rozlišovat mezi podněty, ani je seřadit, ani dát těm podstatným n á l e ž i t o u pozornost a potřebný klid.
Vlastně už nikdo neposlouchá, nikdo trpělivě neodpoví na otázky (ani sám před sebou), mnohé by jistě stály za samostatnou a důkladnou esej:
1) Dokážeme rozpoznat, zda vlna migrace vznikla spontánně, nebo zda byla vyvolána cíleně s určitým záměrem?
2) Co přesně zařadíme pod spontánní příčiny? Rozdílnost podnebí a mentality? A co důsledek rozdílnosti ekonomik severu a jihu?
3) Existuje džihád? Co je jeho obsahem?
4) Máme představu, že boj proti nevěřícím, "svatá válka" je veden spíše tamními duchovními elitami, nebo jej vedou spíše lidé omezení, zlí a agresivní? Dotýká se nás zničení chrámu v Palmíře?
5) Jak vnímá svět běžný muslim z Libye, Egypta, Iráku, Íránu, Afghanistánu? Miluje USA, Evropu a zbraně NATO?
Běžný muslim: #PŘIJÍMÁM ZBRANĚ NATO
6) Víme, že zatím ve všech diskuzích nikdo neumí říct, kdy zmizí příčiny vlny migrace. Proč trvale ignorujeme h l u b š í dialog o příčinách a o vyřešení tamní situace (Sýrie, Libyje, Irák, Kurdové).
7) Jak přesně souvisí vlna migrace do Evropy s polaritou a napětím USA×Rusko?
8) Nevyhovují USA bojovníci ISIL v boji proti Asadovi, který nechal Rusku vojenskou základu (Tartus, »Rusko buduje v Sýrii vojenskou základnu, bojí se USA«: http://echo24.cz/a/wzdaL/rusko-buduje-v-syrii-vojenskou-zakladnu-boji-se-usa
9) Proč si Evropa a Merkelová nepokládá výše uvedené otázky?
10) Proč v diskusi o vlně migrace je od začátku silný tlak na nerozlišování uprchlíků, zda jde o chudáky z míst ostrých bojů nebo o ekonomické uprchlíky ze subsaharské Afriky, Eritreje, Pakistánu, Kosova, Albánie nebo dokonce Indie?
11) Kolik milionů chudáků z celého světa může Evropa přijmout?
12) Proč Evropa, nepomáhala už dříve? Proč až nyní? Co se změnilo?
13) Proč tak málo pomáháme přímo na těch místech, kde lidé trpí? Jen Německo letos uvolní kolem 300 mld. Kč pro imigranty. Víme, že každé Euro má 10× nebo 100× vyšší cenu např. v chudé Etiopii, než v drahé Evropě.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/378739-uprchlicka-vlna-bude-stat-nemecko-271-miliard-korun.html
14) Proč si tak málo uvědomujeme, že vlna migrace je nejspíše jen velmi sofisitikovanou "pračkou na peníze", kdy se spousta vykuků ve stále podivnější a stále nelogičtější světové ekonomice bude moci napojit na (před veřejností zase pěkně zdůvodnitelné) mocné evropské penězovody?
Dokážeme rozpoznat, zda smyslem těch či oněch akcí je prioritně potřebná pomoc chudým trpícím, nebo naopak, zda nejde jen a pouze o další a zase o tolik lišáčtější finanční tunely?
15) Víme, že Německo nebo Francie odmítalo ještě před několika lety české nebo východní pracující. Proč nevnímáme, že dnes, naopak, mohou být právě pro německé montovny statisíce imigrantů velmi významnou ekonomickou posilou?
Proč tak málo vnímáme rychlý růst cen práce v Číně? (minimální mzda v kantonu Shenzhen je dnes 8000 Kč, průměrná již přes 17 tisíc Kč). Firmy se vracejí z Číny do Evropy. Evropa potřebuje levnou pracovní sílu.
16) Chceme imigranty kvůli superlevné ceně práce?
17) Chceme v Evropě imigranty např. kvůli natalitě?
18) Chce si Evropa vybírat imigranty?
19) Pokud Evropa již nechce další imigranty, pokud zároveň Evropa neumí nebo dokonce nechce hlídat hranice Schengenu, co jiného než méně vstřícný postoj vůči imigrantům omezí jejich počet?
20) Jaké znalosti a praktické zkušenosti máme, že můžeme/chceme zcela i g n o r o v a t potenciální ohrožení Evropy skrze infiltraci islámským bojovníků do vlny migrantů? Nemají snad za dlouhé roky bombardování n a š i m i zbraněmi dostatečnou motivaci?
21) Statisíce a miliony imigrantů (během let 2015–2020) v Německu zásadním způsobem zatíží německý sociální systém. Je velmi pravděpodobné, že Německo a další západní státy budou muset přehodnotit – pod kritickým tlakem široké veřejnosti – úroveň dosud ukázkově solidních sociálních dávek. Lze očekávat, že Německo může snížit plošnou minimální mzdu (40 tisíc Kč) nebo ji nebude valorizovat.
V konečném důsledku lze očekávat, že dojde ke snížení ceny práce, důsledkem vlny migrace bude mj. udržení vysokých zisků a pozic německých firem v rámci světové ekonomiky.
"Nehodící se" imigranty Německo vyhostí a ti se budou volně pohybovat po Schengenu.
TT
To neznamená přitakávat každému ani ustupovat ze svých zásad. Lidem na útěku před válkou, bídou a ekologickou katastrofou buď pomůžeme, nebo je necháme být (ať jim pomůžou Němci), tam není jiná možnost. Zbavovat se vlastního strachu a studovat různé kultury je podstatou poctivého intelektuálního přístupu. Pak se dá vést věcný dialog.
Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku. Součástí dialogu je říkat to, co si myslím, že je správné. To je respekt. Ne chodit kolem horké kaše. A když si myslím, že někdo, koho jsem si vážil, přihřívá fašistickou polívčičku, cítím jako svou povinnost mu to sdělit.
Konečně Filip Outrata je také křesťan a tak není na škodu si připomenout Ježíšova slova: „Vaše řeč budiž Ano, ano, ne, ne. Co je nad to, pochází od zlého ducha“ (Mt 5,37)...
Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku. Součástí dialogu je říkat to, co si myslím, že je správné. To je respekt. Ne chodit kolem horké kaše. A když si myslím, že někdo, koho jsem si vážil, přihřívá fašistickou polívčičku, cítím jako svou povinnost mu to sdělit.
Konečně Filip Outrata je také křesťan a tak není na škodu si připomenout Ježíšova slova: „Vaše řeč budiž Ano, ano, ne, ne. Co je nad to, pochází od zlého ducha“ (Mt 5,37)...
September 8, 2015 v 15.05
Selektivní lidství – falešná pomoc (nechodit kolem horké kaše)
Výše je pouze malá část otázek, které každého z nás napadají.
A) rovina světová: geopolitická a mocenská
B) rovina ekonomická
C) rovina lidská
Nelze vyřešit C), pokud budeme trvale ignorovat B) i A).
- - - -
Dokola vinit běžné Čechy z nepomáhání, přičemž ani paradoxně n e n í v ČR komu z imigrantů pomáhat, kdy se v ČR kromě zbytečného zadržení (k tomu však velí nutnost dodržet zákony) nebo pár čísel fixkou v klidné ČR nikomu nic neděje, začíná být už docela hloupé.
V každé zemi bude pár procent extrémistů, ti však v ČR nemají na nic podstatného vliv a srovnávat švejkující a typicky brblající Čechy u piva s agresivním fašismem je písnička nejen ohraná a laciná, ale hlavně iracionální. Přitom hle, právě na tuto obavu musíme najednou brát zřetel. Ostatní – a mnohem vážnější k d y b y – přitom ignorujeme. Vytrvale, urputně.
Redukovat vlnu migrace na xenofobii běžných našinců, že málo pomáhají a dívají se škaredě na svět, považuji za ukázkově krátkozraké, zejména vzhledem k absolutní absenci diskuse na téma, p r o č uprchlíci nechtějí do klidné a vstřícné ČR a tedy proč se 26 let od Sametu Čechy, Morava a Slezsko propadají ekonomicky hlouběji a hlouběji ke dnu Evropy.
Není to snad proto, že v ČR neexistuje autentická levice, která by skutečně hájila zájem nižších sociálních tříd? Protože i redakce DR se o tato témata stará jen okrajově, přestože sama sebe označuje jako levicové médium?
Přitom Čechy vždy patřily k ekonomicky vyspělejší části Evropy již za Rakouska-Uherska a Baťa obul půlku světa. České země jen málo utrpěly světovou válkou. Spolu s NDR jsme byli úrovní mezd a celkovou životní úrovní před Maďarskem a daleko před Polskem. Dnes má i Slovensko o 1000 korun vyšší nejnižší mzdy. Polsko letos o 2500 Kč. A bude je mít vyšší i po směšném zvýšení na 9900 Kč (hrubého!), což je nesrovnatelné s tím, kolik dostanou imigranti jako sociální podporu v Německu – b e z p r á c e.
Kde je srovnání sociální úrovně Německa a životní úrovně místních pracujících?
Proč stále klesáme? Protože zde nikdo nehájí naše zájmy.
Vlna migrace otevírá nejedno téma a krásná lidská vlastnost p o m á h a t by se měla zaměřit na otázky, které se týkají nás.
Proč je naše země dnes tak chudá, že k nám z imigrantů téměř nikdo nechce?
– Což to nohy imigrantů opakovaně neukazují? Oni sem přece nechtějí nikoliv kvůli naší xenofobii (jak se nám podsouvá), ale kvůli ukázkově asociální politice minulých vlád, ale nejen vlád, kvůli lhostejnosti a neschopnosti zejména levicových médií.
ČR problém s imigranty přece nemá. Imigranti totiž i z ČR prchají stejně, jako z jiných chudých zemí. ČR má problém s vlastní chudobou, s neschopností hájit své vlastní ekonomické zájmy.
A) rovina světová: geopolitická a mocenská
B) rovina ekonomická
C) rovina lidská
Nelze vyřešit C), pokud budeme trvale ignorovat B) i A).
- - - -
Dokola vinit běžné Čechy z nepomáhání, přičemž ani paradoxně n e n í v ČR komu z imigrantů pomáhat, kdy se v ČR kromě zbytečného zadržení (k tomu však velí nutnost dodržet zákony) nebo pár čísel fixkou v klidné ČR nikomu nic neděje, začíná být už docela hloupé.
V každé zemi bude pár procent extrémistů, ti však v ČR nemají na nic podstatného vliv a srovnávat švejkující a typicky brblající Čechy u piva s agresivním fašismem je písnička nejen ohraná a laciná, ale hlavně iracionální. Přitom hle, právě na tuto obavu musíme najednou brát zřetel. Ostatní – a mnohem vážnější k d y b y – přitom ignorujeme. Vytrvale, urputně.
Redukovat vlnu migrace na xenofobii běžných našinců, že málo pomáhají a dívají se škaredě na svět, považuji za ukázkově krátkozraké, zejména vzhledem k absolutní absenci diskuse na téma, p r o č uprchlíci nechtějí do klidné a vstřícné ČR a tedy proč se 26 let od Sametu Čechy, Morava a Slezsko propadají ekonomicky hlouběji a hlouběji ke dnu Evropy.
Není to snad proto, že v ČR neexistuje autentická levice, která by skutečně hájila zájem nižších sociálních tříd? Protože i redakce DR se o tato témata stará jen okrajově, přestože sama sebe označuje jako levicové médium?
Přitom Čechy vždy patřily k ekonomicky vyspělejší části Evropy již za Rakouska-Uherska a Baťa obul půlku světa. České země jen málo utrpěly světovou válkou. Spolu s NDR jsme byli úrovní mezd a celkovou životní úrovní před Maďarskem a daleko před Polskem. Dnes má i Slovensko o 1000 korun vyšší nejnižší mzdy. Polsko letos o 2500 Kč. A bude je mít vyšší i po směšném zvýšení na 9900 Kč (hrubého!), což je nesrovnatelné s tím, kolik dostanou imigranti jako sociální podporu v Německu – b e z p r á c e.
Kde je srovnání sociální úrovně Německa a životní úrovně místních pracujících?
Proč stále klesáme? Protože zde nikdo nehájí naše zájmy.
Vlna migrace otevírá nejedno téma a krásná lidská vlastnost p o m á h a t by se měla zaměřit na otázky, které se týkají nás.
Proč je naše země dnes tak chudá, že k nám z imigrantů téměř nikdo nechce?
– Což to nohy imigrantů opakovaně neukazují? Oni sem přece nechtějí nikoliv kvůli naší xenofobii (jak se nám podsouvá), ale kvůli ukázkově asociální politice minulých vlád, ale nejen vlád, kvůli lhostejnosti a neschopnosti zejména levicových médií.
ČR problém s imigranty přece nemá. Imigranti totiž i z ČR prchají stejně, jako z jiných chudých zemí. ČR má problém s vlastní chudobou, s neschopností hájit své vlastní ekonomické zájmy.
Redaktoři z levicového DR by nejvíce pomohli všem trpícím, kdyby se začali konečně zajímat o autentické sociální problémy místních lidí, kdyby se i ČR stala prosperující zemí a kdyby, podobně jako Německo, mohla i ČR nabídnout imigrantům solidní a zajištěné místo k životu. (Viz mj. 300 německých mld. Kč na imigraci letos.)
Vyčítat Čechům xenofobii a nevstřícnost je etické faux pas, protože pokud tu opravdu taková reakce je, tak pouze jako přímý důsledek bezohlednosti mj. právě německého kapitálu, který např. nutí v ČR mluvit místní v německých firmách německy.
A obavy o v l a s t n í budoucnost (odtud přece pramení pochopitelná nevstřícnost) jsou mj. přímým důsledkem roky trvajícího tunelováním životní úrovně obyčejných Čechů. Přímým důsledkem neschopnosti české intelektuální levice zahleděné do vedlejších témat.
Pokud skutečně chceme pomoci lidem ve světě, pomozme jim skutečnou pomocí, tedy jasným a silným tlakem na skutečnou proměnu velké mezinárodní politiky a ekonomiky.
Národně sebemrskačské a eticky povýšené hořekování nad údajnou českou malostí, které nyní předvádějí redakce BL i DR, nikam nevede. Pouze více rozděluje.
Je zvláštní, že na jedné straně třeba u Romů a imigrantů jasně chápeme, že naše vstřícné myšlení a chování vůči nim má pozitivní dopad na to, jak se zpětně zachovají oni k nám, ale naši místní chudí (i se svými plně racionálními obavami z toho, co přijde), si v přímém protikladu zaslouží stále agresivnější pohrdání a urážky.
Podivná selektivní etika, podivné lidumilství.
Vyčítat Čechům xenofobii a nevstřícnost je etické faux pas, protože pokud tu opravdu taková reakce je, tak pouze jako přímý důsledek bezohlednosti mj. právě německého kapitálu, který např. nutí v ČR mluvit místní v německých firmách německy.
A obavy o v l a s t n í budoucnost (odtud přece pramení pochopitelná nevstřícnost) jsou mj. přímým důsledkem roky trvajícího tunelováním životní úrovně obyčejných Čechů. Přímým důsledkem neschopnosti české intelektuální levice zahleděné do vedlejších témat.
Pokud skutečně chceme pomoci lidem ve světě, pomozme jim skutečnou pomocí, tedy jasným a silným tlakem na skutečnou proměnu velké mezinárodní politiky a ekonomiky.
Národně sebemrskačské a eticky povýšené hořekování nad údajnou českou malostí, které nyní předvádějí redakce BL i DR, nikam nevede. Pouze více rozděluje.
Je zvláštní, že na jedné straně třeba u Romů a imigrantů jasně chápeme, že naše vstřícné myšlení a chování vůči nim má pozitivní dopad na to, jak se zpětně zachovají oni k nám, ale naši místní chudí (i se svými plně racionálními obavami z toho, co přijde), si v přímém protikladu zaslouží stále agresivnější pohrdání a urážky.
Podivná selektivní etika, podivné lidumilství.
PM
September 8, 2015 v 16.49
Chtěl jsem ve shodě s Vámi pane Nusharte podtrhout ve vaší větě
....O to přece vůbec nejde, jde o vítězství! ......slovo vítězství,
Jeho významu v demokratickém prostředí - tedy na základě mentálního dispozic umožňujících dohodu/kompromis.
Jde o vítězství rozumu bez okázalých gest a lesku hrdinů, kdy schází jak řádně poražení, tak řádní vítězové,
Málokdo z nás byl v takovémto duchu socializován.
A nejen ti, kteří navštěvovali Stalinovu školu v Praze 10.
Tedy jen si tak postesknout....bych dodal.
Jeho významu v demokratickém prostředí - tedy na základě mentálního dispozic umožňujících dohodu/kompromis.
Jde o vítězství rozumu bez okázalých gest a lesku hrdinů, kdy schází jak řádně poražení, tak řádní vítězové,
Málokdo z nás byl v takovémto duchu socializován.
A nejen ti, kteří navštěvovali Stalinovu školu v Praze 10.
Tedy jen si tak postesknout....bych dodal.
JN
September 8, 2015 v 17.07
Tomáši Tožičkovi - Respekt, pohrdání, strach?
"Součástí dialogu je říkat to, co si myslím, že je správné. To je respekt."
Ano, rozumím Vám, nebudu přece tvrdit něco, co si nemyslím, jen proto, abych se někomu zalíbil, nebudu chodit kolem horké kaše, abych se nedostal do konfliktu s jiným názorem, abych se někomu neznelíbil.
"Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku."
Považujete mě také za součást fašizující společnosti? Mám v té věci přece velmi podobné názory jako Filip Outrata. Pokud bych byl Vámi považován za součást fašizující společnosti, byl by to pro mě velmi nový pohled na sebe samého. Náš dialog by tím však patrně skončil. Z mé strany by žádná překážka nebyla, domnívám se ale, že Vy sám byste nechtěl pokračovat v dialogu s fašistou. Buď byste mnou hluboce pohrdal, nebo byste se naopak bál, že Vás v budoucnu "pošlu na frontu nebo do koncentráku". V našem vzájemném vztahu by se tedy z Vaší strany o respektu ke mně již nedalo hovořit, přestože byste mi předtím v dialogu "řekl to, co si myslíte, že je správné" (což je, jak jste výše připomenul, podmínka vzájemného respektování v dialogu). Žádný věcný dialog by už patrně dále nepokračoval.
Co jiného tedy vlastně měli dělat ti středostavovští písmáci, než vést věcný dialog s fašizující společností?
Co jiného měli dělat, aby část jejich rodiny neskončila na frontě nebo v koncentráku?
Ano, rozumím Vám, nebudu přece tvrdit něco, co si nemyslím, jen proto, abych se někomu zalíbil, nebudu chodit kolem horké kaše, abych se nedostal do konfliktu s jiným názorem, abych se někomu neznelíbil.
"Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku."
Považujete mě také za součást fašizující společnosti? Mám v té věci přece velmi podobné názory jako Filip Outrata. Pokud bych byl Vámi považován za součást fašizující společnosti, byl by to pro mě velmi nový pohled na sebe samého. Náš dialog by tím však patrně skončil. Z mé strany by žádná překážka nebyla, domnívám se ale, že Vy sám byste nechtěl pokračovat v dialogu s fašistou. Buď byste mnou hluboce pohrdal, nebo byste se naopak bál, že Vás v budoucnu "pošlu na frontu nebo do koncentráku". V našem vzájemném vztahu by se tedy z Vaší strany o respektu ke mně již nedalo hovořit, přestože byste mi předtím v dialogu "řekl to, co si myslíte, že je správné" (což je, jak jste výše připomenul, podmínka vzájemného respektování v dialogu). Žádný věcný dialog by už patrně dále nepokračoval.
Co jiného tedy vlastně měli dělat ti středostavovští písmáci, než vést věcný dialog s fašizující společností?
Co jiného měli dělat, aby část jejich rodiny neskončila na frontě nebo v koncentráku?
September 8, 2015 v 17.48
Já mám ještě jednu věcnou poznámku k té větě, které si všiml také pan Nushart: "Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku. "
Doufám, že za tu poznámku nebudu probůh z ničeho nařčena (jsem totiž pro uprchlíky), ale pokud je řeč o tom, že jde přece o naši vlastní rodinu, která by mohla skončit kdovíkde, tak se musím nutně zeptat:
Co má ovšem dělat člověk, když část jeho rodiny (teď nemluvím o sobě) patří právě k oné "fašizující společnosti"? Čili té části, která je proti imigrantům (a takových je fůra).
Možná právě zde je zakopaný pes. Myslím si, že opravdu málokdo je tak názorově pevný, aby se svou "fašizující rodinou" přerušil veškeré styky jen z čistého humanismu a z lásky k imigrantům.
Řekla bych, že ti, kteří jsou tak nekompromisní, mají zřejmě celou svou rodinu na své straně. Proto také mohou být tak nekompromisní.
Doufám, že za tu poznámku nebudu probůh z ničeho nařčena (jsem totiž pro uprchlíky), ale pokud je řeč o tom, že jde přece o naši vlastní rodinu, která by mohla skončit kdovíkde, tak se musím nutně zeptat:
Co má ovšem dělat člověk, když část jeho rodiny (teď nemluvím o sobě) patří právě k oné "fašizující společnosti"? Čili té části, která je proti imigrantům (a takových je fůra).
Možná právě zde je zakopaný pes. Myslím si, že opravdu málokdo je tak názorově pevný, aby se svou "fašizující rodinou" přerušil veškeré styky jen z čistého humanismu a z lásky k imigrantům.
Řekla bych, že ti, kteří jsou tak nekompromisní, mají zřejmě celou svou rodinu na své straně. Proto také mohou být tak nekompromisní.
JD
September 8, 2015 v 18.35
Je možné vnímat nejednoduchost světa, a přesto neslevit z principu. Je možné být odpůrcem islámu, a přesto milovat muslimy. A je možné nesouhlasit s fašizujícími názory svých spoluobčanů, známých či blízkých, a přesto jim rozumět.
September 8, 2015 v 18.49
S tím souhlasím, pane Dospivo.
FO
Přemýšlel jsem nad citátem, jímž se na mě obrátil T. Tožička, a napadlo mě, že to docela přesně vystihuje můj názor vyjádřený v článku: Ano - jsem pro solidaritu a pomoc uprchlíkům a bojím se xenofobních reakcí, Ano - jsem pro obezřetnost ve vztahu k islámu a bojím se některých jeho stránek, které považuji za aktuální ohrožení.
PM
když vlastní dům je plný natolik znejistěných/pomatených, že nejsou schopní rozeznávat mezi mordýřem a mordovaným.
V téhle situaci se nacházím a nejsem mezi těmi prvními....bych poznamenal.
V téhle situaci se nacházím a nejsem mezi těmi prvními....bych poznamenal.
FO
do této diskuse, nejvíce asi M. Ruskovi za jeho komentáře, které obsahují řadu podnětů k přemýšlení. Nemám kapacitu obsáhle tu diskutovat, ale odkazuji k zítřejšímu sloupku, který se na některé tu uvedené otázky pokouší souvislou formou odpovědět.
September 9, 2015 v 16.24
NEVÍME – poznámka ke střetu sil "dobra a zla"… – paní Hájkové
Píšete: »Já mám ještě jednu věcnou poznámku k té větě, které si všiml také pan Nushart:
"Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku." «
Nemusíme se ani hlouběji tázat, zda jsme věřící křesťané nebo spíše volnomyšlenkáři, nicméně z filosofického hlediska snad už přece jen roce 2015 běžný přemýšlivý a mírně vzdělaný člověk tuší, s jak přelomovou myšlenkou přišlo křesťanství.
Je to odpouštění (nedokonavý tvar) a opakovaná vstřícnost.
Nicméně nesmíme zapomenout ani na opačnou linku (nemáme to lehké), že zejména tento rys náboženství jako ideologie se hodil všem mocným, protože tam, kde se jejich protivník mohl a měl (správně) postavit na odpor, tak, ovlivněn tímto vstřícným rysem křesťanství, začal i on v ě ř i t v to, že se dobro vyplácí a místo toho, aby jasně hájil své zájmy, tak byl vstřícný a nechal se (hloupě) např. porobit.
V tomto smyslu, dotaženo do negativního konce, je křesťanství jako ideologie ta nejpodlejší a nejúčinnější válečná strategie, protože intenzivně m l u v í o vstřícnosti a odpouštění a každý protivník, pokud tuto lest neprohlédne, bude mít tendenci toto zdánlivé dobro oplácet a reagovat vstřícně a to je pochopitelně jeho konec. Dokonalá psychologická past. Lepší než jaderná zbraň. Na jedné straně největší dobro ("…nastav druhou tvář…"), na druhé straně potenciálně nejfalešnější podlost.
Protože nejtěžší je rozpoznat, zda jsme již ve válce, nebo nikoliv, vážená paní Hájková. Já se obávám, že my už mnoho let o tom nerozhodujeme, protože již za dva dny uplyne 2×7 let od doby, kdy se vláda USA (nebo snad nadnárodní kapitál) rozhodla vést válku s teroristy, což přece nakonec jasně vedlo k rozbití všech těch zemí, ze kterých k nám dnes proudí imgranti. Myslím 11. září 2001 (Nebudu zde zmiňovat podivný a z mnoha důvodů fyzikálně nemožný pád WTC-7. O tom až dále.)
Takže my ve válce jsme už 14 let a je to válka nesymetrická, neférová a bez vyhlášení (drony útočí vlastně kdekoliv). A podobně je ve válce s námi svět islámu. V tomto smyslu má existence Islámského stát (zkráceně IS; arabsky: الدولة الإسلامية, ad-Dawla al-ʾIslámíja, zkráceně Daiš či Daeš) nepochybně přímou návaznost na akce vlády USA.
Utrpení imigrantů tak patří v prvé řadě vládě USA. A právě USA – nikoliv Evropa – mají povinnost vlnu imigrace účinně řešit.
Ale zpět ke křesťanství jako ideologii.
Toto je samozřejmě téma, které zde nevyřešíme, protože jsou o něm celé lidské dějiny. Za sebe mohu jen dodat, že chovám hluboký respekt ke každému, kdo se dokázal zbavit prvotního často velmi naivního idealismu mládí a přitom mu zůstal tento křesťanský optimismus, že dobro se vyplácí, a že je prostě dobré vždy znovu a znovu zkoušet uvěřit v dobrotu druhé strany, přestože ve čtyřech případech z pěti (nebo v devíti z deseti) se pak může člověk tlouct do hlavy, že to nevyšlo, že pozvaný host v udávané nouzi jej vykradl, že bezdomovec se za půjčené peníze jen opil a nedojel vlakem domů etc.
"Věcný dialog s fašizující společnosti vedli středostavovští písmáci tak dlouho, než část jejich rodiny skončila na frontě nebo v koncentráku." «
Nemusíme se ani hlouběji tázat, zda jsme věřící křesťané nebo spíše volnomyšlenkáři, nicméně z filosofického hlediska snad už přece jen roce 2015 běžný přemýšlivý a mírně vzdělaný člověk tuší, s jak přelomovou myšlenkou přišlo křesťanství.
Je to odpouštění (nedokonavý tvar) a opakovaná vstřícnost.
Nicméně nesmíme zapomenout ani na opačnou linku (nemáme to lehké), že zejména tento rys náboženství jako ideologie se hodil všem mocným, protože tam, kde se jejich protivník mohl a měl (správně) postavit na odpor, tak, ovlivněn tímto vstřícným rysem křesťanství, začal i on v ě ř i t v to, že se dobro vyplácí a místo toho, aby jasně hájil své zájmy, tak byl vstřícný a nechal se (hloupě) např. porobit.
V tomto smyslu, dotaženo do negativního konce, je křesťanství jako ideologie ta nejpodlejší a nejúčinnější válečná strategie, protože intenzivně m l u v í o vstřícnosti a odpouštění a každý protivník, pokud tuto lest neprohlédne, bude mít tendenci toto zdánlivé dobro oplácet a reagovat vstřícně a to je pochopitelně jeho konec. Dokonalá psychologická past. Lepší než jaderná zbraň. Na jedné straně největší dobro ("…nastav druhou tvář…"), na druhé straně potenciálně nejfalešnější podlost.
Protože nejtěžší je rozpoznat, zda jsme již ve válce, nebo nikoliv, vážená paní Hájková. Já se obávám, že my už mnoho let o tom nerozhodujeme, protože již za dva dny uplyne 2×7 let od doby, kdy se vláda USA (nebo snad nadnárodní kapitál) rozhodla vést válku s teroristy, což přece nakonec jasně vedlo k rozbití všech těch zemí, ze kterých k nám dnes proudí imgranti. Myslím 11. září 2001 (Nebudu zde zmiňovat podivný a z mnoha důvodů fyzikálně nemožný pád WTC-7. O tom až dále.)
Takže my ve válce jsme už 14 let a je to válka nesymetrická, neférová a bez vyhlášení (drony útočí vlastně kdekoliv). A podobně je ve válce s námi svět islámu. V tomto smyslu má existence Islámského stát (zkráceně IS; arabsky: الدولة الإسلامية, ad-Dawla al-ʾIslámíja, zkráceně Daiš či Daeš) nepochybně přímou návaznost na akce vlády USA.
Utrpení imigrantů tak patří v prvé řadě vládě USA. A právě USA – nikoliv Evropa – mají povinnost vlnu imigrace účinně řešit.
Ale zpět ke křesťanství jako ideologii.
Toto je samozřejmě téma, které zde nevyřešíme, protože jsou o něm celé lidské dějiny. Za sebe mohu jen dodat, že chovám hluboký respekt ke každému, kdo se dokázal zbavit prvotního často velmi naivního idealismu mládí a přitom mu zůstal tento křesťanský optimismus, že dobro se vyplácí, a že je prostě dobré vždy znovu a znovu zkoušet uvěřit v dobrotu druhé strany, přestože ve čtyřech případech z pěti (nebo v devíti z deseti) se pak může člověk tlouct do hlavy, že to nevyšlo, že pozvaný host v udávané nouzi jej vykradl, že bezdomovec se za půjčené peníze jen opil a nedojel vlakem domů etc.
"Hassan Abu Walid, pětačtyřicetiletý otec dvou dětí ze zničeného syrského města Aleppo, se dostal po složité cestě, kdy musel platit úplatky a kdy ho bili, do Norimberku. Poskytl rozhovor deníku Guardian.
"Kdybych měl volbu, zažádal bych o azyl v Holandsku, ale německá policie mě zatkla okamžitě po příchodu na německou půdu a vzala mi otisky prstů. Tábor v Norimberku je přeplněný více než 750 syrskými, iráckými, súdánskými a albánskými uprchlíky. Muž bez rodiny může ve frontě na snídani čekat ráno až dvě hodiny. Turečtí zaměstnanci dávají vždycky přednost rodinám. "Musíte počkat, až se nasnídají rodiny, jinak vás pošleme zpátky do Sýrie," říkají.
Po tehle vypovedi, by mel byt odeslan zpet do Syrie ve velmi zkracenem rizeni.
"Kdybych měl volbu, zažádal bych o azyl v Holandsku, ale německá policie mě zatkla okamžitě po příchodu na německou půdu a vzala mi otisky prstů. Tábor v Norimberku je přeplněný více než 750 syrskými, iráckými, súdánskými a albánskými uprchlíky. Muž bez rodiny může ve frontě na snídani čekat ráno až dvě hodiny. Turečtí zaměstnanci dávají vždycky přednost rodinám. "Musíte počkat, až se nasnídají rodiny, jinak vás pošleme zpátky do Sýrie," říkají.
Po tehle vypovedi, by mel byt odeslan zpet do Syrie ve velmi zkracenem rizeni.
Nevím, jestli jste to pochopil - já jsem právě chtěla trochu zpochybnit onu větu, kterou napsal pan Tožička, jenž se evidentně děsí fašizace společnosti, přičemž za "fašizaci" pokládá téměř každou kritiku imigrace. Navrhuje nebavit se vůbec s "fašizujícími" kritiky, prostě nediskutovat o tom. Já to naprosto chápu a například s panem Konvičkou taky vůbec nehodlám diskutovat. Jenom upozorňuji na to, že "fašizující" (v uvozovkách) kritiky imigrace může mít člověk třeba i ve své rodině. A k těm je těžké tak nekompromisní jako k panu Konvičkovi (čili nebavit se s nimi). A vůbec - vždy je třeba posoudit, kdy být a kdy nebýt nekompromisní.
Jinak ale nevím, proč se právě na mě obracíte ve věci posuzování křesťanství jakožto ideologie a strategie. Kvůli tomu, že jsem napsala ten poslední článek? Nevím moc, co vám mám k tomu říct. V něčem máte jistě pravdu.
To, že problémy by měli řešit mocní tohoto světa - jako např. vláda USA, je jasné. Ale co s tím můžeme my jako obyčejní občané ČR dělat?
Jinak ale nevím, proč se právě na mě obracíte ve věci posuzování křesťanství jakožto ideologie a strategie. Kvůli tomu, že jsem napsala ten poslední článek? Nevím moc, co vám mám k tomu říct. V něčem máte jistě pravdu.
To, že problémy by měli řešit mocní tohoto světa - jako např. vláda USA, je jasné. Ale co s tím můžeme my jako obyčejní občané ČR dělat?
JN
September 9, 2015 v 18.00
Tomáši Tožičkovi - Věcný dialog, dvě a více možností
"Lidem na útěku před válkou, bídou a ekologickou katastrofou buď pomůžeme, nebo je necháme být (ať jim pomůžou Němci), tam není jiná možnost."
Ale samozřejmě že existuje jiná možnost: Buď těm lidem "jakoby" pomůžeme, nebo jim pomůžeme skutečně.
Zatímco Vy se domníváte, že zde vedete polemiku s odpůrci této pomoci, já bych zde chtěl vést dialog o tom, co je "jakoby" pomoc a co je skutečná pomoc.
Ale samozřejmě že existuje jiná možnost: Buď těm lidem "jakoby" pomůžeme, nebo jim pomůžeme skutečně.
Zatímco Vy se domníváte, že zde vedete polemiku s odpůrci této pomoci, já bych zde chtěl vést dialog o tom, co je "jakoby" pomoc a co je skutečná pomoc.
??
Mozna by mel Savonarola (Tozicka) zahajit krizovou vypravu za ocistu UK od fasistickych elementu.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/4.9.2015/
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/4.9.2015/
Možná jsem to nemusel adresovat vám, ale byla jste poslední, kdo to citoval, vážená paní Hájková... Pardon.
Ale je tu otázka, s kým se bavit a s kým ne. Není to snadná odpověď. Protože první agresí je, podle mého, přerušení komunikace. V případě pana Konvičky je (byl?) však pokus o dialog marný z mnoha důvodů.
Nelze se bavit s každým (nejen z časových důvodů), přesto je prvním aktem nekomunikace a neetického povyšování právě přerušení dialogu ("ten mi za to nestojí").
Obávám se, že žádné univerzální moudro, vždy platné zde neexistuje. Nicméně je dobré si častěji uvědomovat, jaký pocit mají lidé, jejichž názory jsou přehlížené, třeba jen proto, že ta "správná strana" je má za pitomce. A proto nevede dialog.
V ideálním případě, pokud je prostor a čas, tak má každý, kdo má hlubší znalosti (a elán a idealismus) vlastně až etickou povinnost se pokoušet věci trpělivě vysvětlovat. Jsem přesvědčen o tom, že právě nedialog je častým problémem, kdy právě proto vzniká jakési negativní ideové ghetto.
Já tedy jsem naopak opatrný optimista a mám představu, že je nutné se bavit s každým, a dokonce snad i s Konvičkou. Bez obavy, že se tím jeho "strana zla" posílí. Opět nevíme, co je lepší, nemáme 5 verzí budoucnosti, abychom si to mohli zkusit nanečisto... (Na druhé straně já jsem ten pokus již udělal a pohořel jsem. Takže tak.)
Ostatně na příkladu Kuby nebo Severní Koreje – přejdeme-li na vyšší diplomacii – je také vidět, že lepší je "bavit se", a také mj. obchodovat, že tato cesta vede k lepšímu světu pravděpodobněji, než sankce a přerušení diplomacie. Protože pak už následuje jen a pouze válka.
Ale je tu otázka, s kým se bavit a s kým ne. Není to snadná odpověď. Protože první agresí je, podle mého, přerušení komunikace. V případě pana Konvičky je (byl?) však pokus o dialog marný z mnoha důvodů.
Nelze se bavit s každým (nejen z časových důvodů), přesto je prvním aktem nekomunikace a neetického povyšování právě přerušení dialogu ("ten mi za to nestojí").
Obávám se, že žádné univerzální moudro, vždy platné zde neexistuje. Nicméně je dobré si častěji uvědomovat, jaký pocit mají lidé, jejichž názory jsou přehlížené, třeba jen proto, že ta "správná strana" je má za pitomce. A proto nevede dialog.
V ideálním případě, pokud je prostor a čas, tak má každý, kdo má hlubší znalosti (a elán a idealismus) vlastně až etickou povinnost se pokoušet věci trpělivě vysvětlovat. Jsem přesvědčen o tom, že právě nedialog je častým problémem, kdy právě proto vzniká jakési negativní ideové ghetto.
Já tedy jsem naopak opatrný optimista a mám představu, že je nutné se bavit s každým, a dokonce snad i s Konvičkou. Bez obavy, že se tím jeho "strana zla" posílí. Opět nevíme, co je lepší, nemáme 5 verzí budoucnosti, abychom si to mohli zkusit nanečisto... (Na druhé straně já jsem ten pokus již udělal a pohořel jsem. Takže tak.)
Ostatně na příkladu Kuby nebo Severní Koreje – přejdeme-li na vyšší diplomacii – je také vidět, že lepší je "bavit se", a také mj. obchodovat, že tato cesta vede k lepšímu světu pravděpodobněji, než sankce a přerušení diplomacie. Protože pak už následuje jen a pouze válka.
September 9, 2015 v 18.33
Ještě k "dobré a temné" straně – Tomášovi T. / NEVÍME II.
Obecně:
Nemůžeme být pouze v přítomném okamžiku TEĎ, nutně musíme mít celé sady zkušeností, které vždy během milisekundy "roubujeme" na přítomnost, protože jen tak máme dostatečnou rychlost reakce. A nemyslím nutně jen zlomky vteřiny ve skutečném ohrožení (agrese v hospodě), ale třeba právě i jistou zkušenost třeba s imigranty, kdy jde o reakční dobu v řádu měsíců a let.
A zde je problém. V mnoha případech jsou naše reakce správné, ale někdy ne. My vlastně musíme umět připustit, že ani dlouhé sady zkušeností z nás nesnímají břemeno možnosti volby a tedy svobody a že i z dlouhé řady zkušeností vlastně neplyne zákonitost, logický závěr. Prostě příliš často sklouzáváme k naučeným stereotypům. Místo elegantního nápadu příliš často jen replikujeme staré.
Ta otázka, před kterou stojíme všichni každý den a v každém okamžiku, spočívá v pochopení, že je dobré snažit se co nejvíce vlastních reakcí uchopit do bdělého uvědomění, nikoliv je ponechat v jakémsi mechanickém reagování, v mechanickém replikování zkušeností... (Když mi např. tento člověk posledně nevrátil peníze včas, tak mu proto ani teď, nově, nepůjčím... Atd.)
Pokud by stačilo, abychom mohli mít pouze minulé zkušenosti, pokud by stačilo jen nějak prostě a mechanicky vždy aplikovat minulost na přítomnost, mohli bychom se proměnit v binární stroje (vstřícně/nevstřícně) a nemuseli bychom být lidmi. Lidmi, kteří mají dar svobody překračovat stín minulosti.
Pan Tožička (pardon Tomáši) jako reprezentant "první strany" si pochopitelně musí vybrat, zda bude jednat jako vstřícný křesťan a bude "důvěřovat apriori" (imigrantům), nebo zda bude hájit spíše pragmatické stanovisko, že ne každé dobro se vyplácí.
Mám dojem, cítím a mohu se mýlit (ne všechny naše intuitivní pocity jsou přesné), že chce věřit dobré straně, že má (a nebál bych se to říct) v í r u, že všem těmto imigrantům je nutné a dobré pomoci (ve zkratce, ale nejde jen o ně), že je to prostě správné a lidsky krásné.
Na první pohled to vypadá, že jde do rizika, podobně jako všichni optimisté (optimista je však někdy jen realista, který nemá dostatek informací) chce pomáhat.
Pro svůj optimismus, podle kritiků však naivní a nepraktický a tedy škodlivě hloupý bývá tato skupina již plošně po netu nazývána Sluníčkáři, což nemám rád, protože se původně autentický pozitivní pojem přeoznačuje na dehonestující nálepku.
Na straně druhé může být tato docela předvídatelná a lidsky krásná křesťanská reakce velmi dobře předvídatelná.
* * *
A nyní je to nesnadné místo: My přece n e v í m e, co bude za rok nebo za 10 let s Evropou. My vlastně přece nemůžeme ani vyloučit, že ten "marnotratný bídák" Konvička v jedné z mnoha variant budoucích světů nemá pravdu. (Nezávisle na tom mám jistý problém, když se docent univerzity přivazuje řetězem ke stromu a chrání přírodu.)
! Právě proto snad zde výše bylo mj. naznačeno, že autor úvodního textu může být horší než Konvička (a což teprve já, že), protože na rozdíl od vulgárně prostoduchého "konvy" hovoří slovem kulturním a vzdělaným a proto je mnohem nebezpečnější, než jasně rozpoznaný přímočaře vulgární a v dialogu zcela neetický Konvička.
Takže budeme křesťansky vstřícní k imigrantům a naopak vyženeme svinským krokem, rázně a jasně všechny xenofoby.
Jenže! Co když je to naopak? Co když se zlo zamaskovalo o spirálu hlouběji a my místo skutečné pomoci (zejména skrze světové odzbrojení a hospodářskou vstřícnost, místo ukončení drancování chudých krajin a zejména místo jasného poukázání na skutečnou příčinu všeho toho utrpení atd.) si jen chceme udělat čárku ve svém svědomí?
Co když je ta "první strana", strana dobra právě autor tohoto textu a je pouze a jedině jeho chybou, že cítí a myslí příliš křesťansky, tedy vstřícně?
Co když jsme to naopak „my“, kdo zachází až příliš trpělivě s těmi, kdo se ve své dětské naivitě rozhodli trvale ignorovat, že jde o mnohem vyšší hru? A že i reakce muslimského světa jsou a byly jasně předvídatelné? Že islám jako takový není zlo, ale jen prostředek zla?
A nyní by to mohlo pokračovat takto:
Mistře, a jak tedy rozpoznám, zda to, co se nyní ve světě děje, představuje pro Evropu spíše "etickou past" a Evropě hrozí rozvrat a zkáza, nebo zda naopak není pro Evropu čerstvá krev pravým požehnáním?
A mistr se na delší chvíli zamyslel a pak řekl:
Chtěl jsem se Tě původně ptát, žáku, co přesně víš o tom, co se stalo před 14 lety v New Yorku. Chtěl jsem vědět, zda Tě Tvoje zvídavost již sama navedla k bedlivému prozkoumání všech informací o tom, proč spadla 220 metrů vysoká třetí budova World Trade Center číslo 7, která nebyla zasažena žádným letadlem. Zde je klíč. Ty události znají všichni, ale jen trochu, povrchně. Jen málokdo má trpělivost srovnávat další a další informace a fakta.
A mistr se znovu odmlčel. Konečně se zeptal:
A víš proč? Protože událost z 11. září 2001 je tak zatížená emocemi, že opravdu jen málokdo dokáže klidně přemýšlet a spojovat věci do souvislostí. Tomu se říká emoční zámek. A přesně takto se udály věci před 14 lety. Ti, kdo to přichystali, správně počítali s emocemi veřejnosti, věděli, že každý slušný člověk bude tvrzení, že šlo o cynicky připravený plán považovat za konspiraci.
Do té doby, než se v Tobě probudí Tvoje samostatná zvídavost, než dokážeš Ty sám překonat nejednu "konspirační" past, Ti však nemohu cokoliv dalšího říct, protože už máš svůj starý, předpřipravený názor. Musíš sám chtít, musí se v Tobě probudit touha hledat pravdu a jít po ní jako ohař po stopě.
A poslední věc: Záleží na pochopení toho, jak nepřítel uvažuje. A hlavně na poznání, kdo přesně je nepřítel. Protože se nemůžeš bránit nepříteli, kterého ani neznáš. Nepříteli, o kterém ani nevíš, kde ho máš hledat a jaké zbraně používá. Dnes má náskok, protože ví, jak funguje Tvoje mysl.
Proto věz, že Evropa nyní sklízí to, co bylo vědomě zaseto právě před 2×7 lety. A raději nechtěj vědět, jak bude Evropa vypadat za dalších 7 let.
Ale po chvíli se mistr usmál a dopověděl: Ale možná se přece jen něco změní. To však záleží i na Tobě a na tom, zda dokážeš rozpoznat, kdo řídí Tvé myšlenky.
http://www.casopis-sifra.cz/clanky/serial-11-zari/
Nemůžeme být pouze v přítomném okamžiku TEĎ, nutně musíme mít celé sady zkušeností, které vždy během milisekundy "roubujeme" na přítomnost, protože jen tak máme dostatečnou rychlost reakce. A nemyslím nutně jen zlomky vteřiny ve skutečném ohrožení (agrese v hospodě), ale třeba právě i jistou zkušenost třeba s imigranty, kdy jde o reakční dobu v řádu měsíců a let.
A zde je problém. V mnoha případech jsou naše reakce správné, ale někdy ne. My vlastně musíme umět připustit, že ani dlouhé sady zkušeností z nás nesnímají břemeno možnosti volby a tedy svobody a že i z dlouhé řady zkušeností vlastně neplyne zákonitost, logický závěr. Prostě příliš často sklouzáváme k naučeným stereotypům. Místo elegantního nápadu příliš často jen replikujeme staré.
Ta otázka, před kterou stojíme všichni každý den a v každém okamžiku, spočívá v pochopení, že je dobré snažit se co nejvíce vlastních reakcí uchopit do bdělého uvědomění, nikoliv je ponechat v jakémsi mechanickém reagování, v mechanickém replikování zkušeností... (Když mi např. tento člověk posledně nevrátil peníze včas, tak mu proto ani teď, nově, nepůjčím... Atd.)
Pokud by stačilo, abychom mohli mít pouze minulé zkušenosti, pokud by stačilo jen nějak prostě a mechanicky vždy aplikovat minulost na přítomnost, mohli bychom se proměnit v binární stroje (vstřícně/nevstřícně) a nemuseli bychom být lidmi. Lidmi, kteří mají dar svobody překračovat stín minulosti.
Pan Tožička (pardon Tomáši) jako reprezentant "první strany" si pochopitelně musí vybrat, zda bude jednat jako vstřícný křesťan a bude "důvěřovat apriori" (imigrantům), nebo zda bude hájit spíše pragmatické stanovisko, že ne každé dobro se vyplácí.
Mám dojem, cítím a mohu se mýlit (ne všechny naše intuitivní pocity jsou přesné), že chce věřit dobré straně, že má (a nebál bych se to říct) v í r u, že všem těmto imigrantům je nutné a dobré pomoci (ve zkratce, ale nejde jen o ně), že je to prostě správné a lidsky krásné.
Na první pohled to vypadá, že jde do rizika, podobně jako všichni optimisté (optimista je však někdy jen realista, který nemá dostatek informací) chce pomáhat.
Pro svůj optimismus, podle kritiků však naivní a nepraktický a tedy škodlivě hloupý bývá tato skupina již plošně po netu nazývána Sluníčkáři, což nemám rád, protože se původně autentický pozitivní pojem přeoznačuje na dehonestující nálepku.
Na straně druhé může být tato docela předvídatelná a lidsky krásná křesťanská reakce velmi dobře předvídatelná.
* * *
A nyní je to nesnadné místo: My přece n e v í m e, co bude za rok nebo za 10 let s Evropou. My vlastně přece nemůžeme ani vyloučit, že ten "marnotratný bídák" Konvička v jedné z mnoha variant budoucích světů nemá pravdu. (Nezávisle na tom mám jistý problém, když se docent univerzity přivazuje řetězem ke stromu a chrání přírodu.)
! Právě proto snad zde výše bylo mj. naznačeno, že autor úvodního textu může být horší než Konvička (a což teprve já, že), protože na rozdíl od vulgárně prostoduchého "konvy" hovoří slovem kulturním a vzdělaným a proto je mnohem nebezpečnější, než jasně rozpoznaný přímočaře vulgární a v dialogu zcela neetický Konvička.
Takže budeme křesťansky vstřícní k imigrantům a naopak vyženeme svinským krokem, rázně a jasně všechny xenofoby.
Jenže! Co když je to naopak? Co když se zlo zamaskovalo o spirálu hlouběji a my místo skutečné pomoci (zejména skrze světové odzbrojení a hospodářskou vstřícnost, místo ukončení drancování chudých krajin a zejména místo jasného poukázání na skutečnou příčinu všeho toho utrpení atd.) si jen chceme udělat čárku ve svém svědomí?
Co když je ta "první strana", strana dobra právě autor tohoto textu a je pouze a jedině jeho chybou, že cítí a myslí příliš křesťansky, tedy vstřícně?
Co když jsme to naopak „my“, kdo zachází až příliš trpělivě s těmi, kdo se ve své dětské naivitě rozhodli trvale ignorovat, že jde o mnohem vyšší hru? A že i reakce muslimského světa jsou a byly jasně předvídatelné? Že islám jako takový není zlo, ale jen prostředek zla?
A nyní by to mohlo pokračovat takto:
Mistře, a jak tedy rozpoznám, zda to, co se nyní ve světě děje, představuje pro Evropu spíše "etickou past" a Evropě hrozí rozvrat a zkáza, nebo zda naopak není pro Evropu čerstvá krev pravým požehnáním?
A mistr se na delší chvíli zamyslel a pak řekl:
Chtěl jsem se Tě původně ptát, žáku, co přesně víš o tom, co se stalo před 14 lety v New Yorku. Chtěl jsem vědět, zda Tě Tvoje zvídavost již sama navedla k bedlivému prozkoumání všech informací o tom, proč spadla 220 metrů vysoká třetí budova World Trade Center číslo 7, která nebyla zasažena žádným letadlem. Zde je klíč. Ty události znají všichni, ale jen trochu, povrchně. Jen málokdo má trpělivost srovnávat další a další informace a fakta.
A mistr se znovu odmlčel. Konečně se zeptal:
A víš proč? Protože událost z 11. září 2001 je tak zatížená emocemi, že opravdu jen málokdo dokáže klidně přemýšlet a spojovat věci do souvislostí. Tomu se říká emoční zámek. A přesně takto se udály věci před 14 lety. Ti, kdo to přichystali, správně počítali s emocemi veřejnosti, věděli, že každý slušný člověk bude tvrzení, že šlo o cynicky připravený plán považovat za konspiraci.
Do té doby, než se v Tobě probudí Tvoje samostatná zvídavost, než dokážeš Ty sám překonat nejednu "konspirační" past, Ti však nemohu cokoliv dalšího říct, protože už máš svůj starý, předpřipravený názor. Musíš sám chtít, musí se v Tobě probudit touha hledat pravdu a jít po ní jako ohař po stopě.
A poslední věc: Záleží na pochopení toho, jak nepřítel uvažuje. A hlavně na poznání, kdo přesně je nepřítel. Protože se nemůžeš bránit nepříteli, kterého ani neznáš. Nepříteli, o kterém ani nevíš, kde ho máš hledat a jaké zbraně používá. Dnes má náskok, protože ví, jak funguje Tvoje mysl.
Proto věz, že Evropa nyní sklízí to, co bylo vědomě zaseto právě před 2×7 lety. A raději nechtěj vědět, jak bude Evropa vypadat za dalších 7 let.
Ale po chvíli se mistr usmál a dopověděl: Ale možná se přece jen něco změní. To však záleží i na Tobě a na tom, zda dokážeš rozpoznat, kdo řídí Tvé myšlenky.
http://www.casopis-sifra.cz/clanky/serial-11-zari/
Je skutecne zajimave, ze "siroka naruc" pro syrske uprchliky se otevrela takrka ve stejnem okamziku, kdy se objevily prvni zpravy o ruske vojenske pomoci proti IS. Prijatelnym vysvetlenim je, ze Asad s pomoci Ruska IS hladce porazi. Protoze vsak sily, ktere reprezentuje zejmena USA nemohou doprat temto spojencum uplne vitezstvi, nasly jine reseni. Odcerpame ze Syrie prave ty sily, ktere by byly potrebne na obnovu zeme po porazce IS. Roky nikomu nevadily miliony syranu v uprchlickych taborech. V okamziku, kdy se rysuje moznost, ze USA hyckana a vyzbrojovana IS se zhrouti pod spolecnym naporem Asada a Ruska se urychlene hleda moznost jak podrazit Asadovi nohy. No a neni to krasny zpusob, koupime si Syrske obyvatele (zvlaste ty inteligentnejsi) a Asad po svem vitezstvi, si muze budovat novou Syrii s temi mrzaky a fellahy co zbyli. Proto ten spech. Proto mama Merkel tak dosiroka (na pokyn USA) otevrela svou naruc, proto se dalsi americky poskok François Hollande hrne do bombardovani. Vzdyt je treba ty pomalejsi uprchliky popohnat a rozbit co se jeste da. At si ten hajzl Asad to vitezstvi vyzere. A slunickari mohou uronit slzy nad svou dobrotou.
a v případě, se nám podaří odhalit špatné záměry a velmocenskou manipulaci - tak co uděláme? Co můžeme my bezmocní dělat proti velmocem?
September 10, 2015 v 0.01
Mám jeden konkrátní návrh, paní Hájková,
k utlumení konfliktů v inkriminovaných místech jako je Syrie,.. něco přece jen udělat můžeme, protože i naše republika bohatne (roste nám HDP) vývozem zbraní. Ono se o tom nepíše, není to nosné téma, ale sem tam něco probleskne. Tady u nás v naší republice se totiž zbrojí ve velkém - viz ten nedávno vybuchlý sklad nacpaný novými raketami, že už se to tam ani nemohlo vejít, a tak to začalo vyletovat ven, nebo jak jsme "bratrsky" poskytli Kurdům naše "přebytky", staré samopaly atd., aby se tam mohli líp zabíjet, nebo jak to je?. Je o tom ticho po pěšině, ale moc by mě zajímalo, jaký podíl na růstu našeho HDP má právě vývoz zbraní a nedivila bych se, že velký. Chtělo by to investigativní novináře, kteří by se na tohle zaměřili a vsaďte se, že by s tím, co by zjistili, spousta lidí nesouhlasila. Zvláště těch naivních, kteří končí tím, že projíždějícím imigrantům chtějí poskytovat pomoc a myslí si, že to stačí, že tím to končí. Protože pak by si třeba konečně uvědomili, že to nestačí. Když říkají A - je naší lidskou povinností pomáhat zmírnit utrpení, pak musí říci i B - stop dalšímu a novému utrpení v místech, kde k tomu dochází.
To je, paní Hájková určitě jedna z věcí, které tady udělat můžeme a měli bychom. A myslím, že toho, co udělat můžeme je mnohem víc, jen když se nad tím zamyslíme.
A je tu ještě něco, co hraje roli. Už jen obyčejná lidská zvídavost nám velí rozkrýt, co se tu děje, jinak řečeno snaha žít v pravdě a ne ve lži. Nebýt ovce, mečící s davem, ale snažit se poznat pravdu, protože to je náš lidský úděl.
To je, paní Hájková určitě jedna z věcí, které tady udělat můžeme a měli bychom. A myslím, že toho, co udělat můžeme je mnohem víc, jen když se nad tím zamyslíme.
A je tu ještě něco, co hraje roli. Už jen obyčejná lidská zvídavost nám velí rozkrýt, co se tu děje, jinak řečeno snaha žít v pravdě a ne ve lži. Nebýt ovce, mečící s davem, ale snažit se poznat pravdu, protože to je náš lidský úděl.
Já jsem se neptala, co může udělat naše republika. Ta by koneckonců mohla udělat aspoň něco málo. Já se ptám, co můžeme udělat my, obyčejní lidé, kteří evidentně nemají svůj stát pod kontrolou.
Vůbec mám pocit, že se tady neustále používá slovo MY a myslí se tím stát. Prostě se směšují pojmy a pak z toho vzniká nedorozumění.
Vůbec mám pocit, že se tady neustále používá slovo MY a myslí se tím stát. Prostě se směšují pojmy a pak z toho vzniká nedorozumění.
September 10, 2015 v 6.25
Víte, já moc nevěřím ani na ty investigativní novináře, kteří něco zjistí a lidé potom následovně něco udělají.
Je mi lito, že vás zklamu, ale nevěřím tomu.
Je mi lito, že vás zklamu, ale nevěřím tomu.
jste v jistém smyslu sama se sebou v rozporu. Když píšete, že nevěříte, že pravda nalézaná ve veřejném prostoru něco zmůže, člověka to maně vede k otázce: proč se vlastně veřejných diskusí na DR účastníte? Copak jen proto, že se chcete zviditelnit a posílit svoje ego, či jen si poklábosit s přáteli? Ve Vašem případě tomu nevěřím. Jde Vám o něco víc i když jste k nějakým vyšším cílům zdravě skeptická.
S úctou a pěkným pozdravem
Blaža Švandová
S úctou a pěkným pozdravem
Blaža Švandová
September 10, 2015 v 12.25
I mně jde o pravdu, paní Švandová. Já si totiž myslím, že jsem napsala pravdu - totiž to, že pochybuji o investigativních novinářich, kteří lidi k něčemu pohnou. A že nejde jen o můj názor (moji pravdu), ale o názor více lidí.
Proč sem píšu? Možná si myslím, že by lidmi mohlo pohnout něco jiného. I když zatím přesně nevím co.
Proč sem píšu? Možná si myslím, že by lidmi mohlo pohnout něco jiného. I když zatím přesně nevím co.
"Britský premiér David Cameron nejnovější výzvy Německa podle listu The Telegraph odmítá. Prohlásil, že přijímání dalších a dalších běženců není řešením, za klíčové naopak považuje prosadit mír a stabilitu v problémových částech světa."
On chce "Rimsky mir" a to je neco naprosto jineho, nez nase naivni predstava o miru. Za tenhle mir je ochoten prolit hektolitry syrske krve (viz. nove bombardovani). A neoconi a naivni slunickari mu tleskaji.
On chce "Rimsky mir" a to je neco naprosto jineho, nez nase naivni predstava o miru. Za tenhle mir je ochoten prolit hektolitry syrske krve (viz. nove bombardovani). A neoconi a naivni slunickari mu tleskaji.
September 10, 2015 v 15.02
Proč Němci berou jen ze Sýrie, proč ne Libye? – panu Kuchejdovi
Pane Kuchejdo, když jsem si uvědomil, že u nás nesmíme rozlišovat při braní imigrantů ani mezi křesťany a muslimy, nebo mezi válečnými uprchlíky a mezi ekonomickými přistěhovalci, tak mě také trklo, proč Německo mluví právě a jen o občanech Sýrie, které bere všechny. Nezávisle na vás jsem si uvědomil, že to oslabí právě Asada. Pak si už je stačí doplnit, že turecké NATO bombarduje Kurdy, kteří docela úspěšně bojují proti IS a musí nám být zřejmé, že smyslem a cílem je – mimo jiné – přesně to, k čemu jste dospěl. Tedy oslabit Asada, toho Asada, jehož vláda si ponechala na svém území ruskou základnu v Tartúsu.
PM
V nedávném minulém století se takovým říkalo pacifisté.
Ničemu nezabránili a spíše jen urychlili epochu světového vzájemného vyvražďování pod heslem vymlátíme viníky a zbudou tu jen andělé.
A mezi mlácenými byli první...........ach tihle sluníčkáři.
Ničemu nezabránili a spíše jen urychlili epochu světového vzájemného vyvražďování pod heslem vymlátíme viníky a zbudou tu jen andělé.
A mezi mlácenými byli první...........ach tihle sluníčkáři.
co píše pan Rusek o Asadovi, potvrzuje to můj dojem, že se zástupná válka mezi Amerikou a Ruskem nyní z Ukrajiny přesunula na blízký východ. Ony se ty dvě mocnosti nepustí do sebe přímo, protože se bojí použití jaderných zbraní (jak tuhle nadhodil svým neopakovatelným způsobem pan Petrásek), a tak za sebe nechávají umírat v zástupné konvenční válce tu Ukrajince, tu Syřany.
Ale víte, co mi rozum nebere? Válka v Sýrii trvá už pět let. Stát Sýrie pod vedením prezidenta Bašára Asáda je možná na naše poměry diktátorský stát, ale přece jen stát, kde fungují státní instituce, zaměstnanci dostávají plat, je tam možný normální život, panují tam civilizované poměry, nikdo není nábožensky pronásledován (Sýrie byla možná jediným státem v našem regionu, který byl příkladem soužití mezi křesťany a muslimy, mezi národnostmi - viz rozhovor s velvyslancem Syrské arabské republiky v Praze Bašárem Akbikem v dnešním Právu). A tato Sýrie je ve válce proti terorismu zosobněnému tzv. Islámským státem (Daíš) a Frontou an-Nusrá. Oběma stranám konfliktu by už dávno došla munice nebýt trvalého přísunu zbraní, válečného materiálu a školících expertů zvenčí. Sýrii tuto medvědí službu poskytuje Rusko, zatímco teroristickým organizacím a to zejména Islámskému státu tuto službu poskytuje USA v čele NATO jednak přímo, ale hlavně nepřímo podporou Saudské Arabie a Kataru nebo Turecka (v boji proti Kurdům).
Shrnuto a podtrženo: my vlastně skrze NATO a náš vzor USA bojujeme na straně teroristického Islámského státu proti státu Sýrie. Přestože krutost IS, která oblétla svět, a ideologii IS odsuzujeme, fakticky podporujeme, aby Islámský stát a podobná teroristická organizace an- Nusra zvítězily.
Prosím Vás, vysvětlete mi, v čem se mýlím, to snad přece nemůže být pravda.
Ale víte, co mi rozum nebere? Válka v Sýrii trvá už pět let. Stát Sýrie pod vedením prezidenta Bašára Asáda je možná na naše poměry diktátorský stát, ale přece jen stát, kde fungují státní instituce, zaměstnanci dostávají plat, je tam možný normální život, panují tam civilizované poměry, nikdo není nábožensky pronásledován (Sýrie byla možná jediným státem v našem regionu, který byl příkladem soužití mezi křesťany a muslimy, mezi národnostmi - viz rozhovor s velvyslancem Syrské arabské republiky v Praze Bašárem Akbikem v dnešním Právu). A tato Sýrie je ve válce proti terorismu zosobněnému tzv. Islámským státem (Daíš) a Frontou an-Nusrá. Oběma stranám konfliktu by už dávno došla munice nebýt trvalého přísunu zbraní, válečného materiálu a školících expertů zvenčí. Sýrii tuto medvědí službu poskytuje Rusko, zatímco teroristickým organizacím a to zejména Islámskému státu tuto službu poskytuje USA v čele NATO jednak přímo, ale hlavně nepřímo podporou Saudské Arabie a Kataru nebo Turecka (v boji proti Kurdům).
Shrnuto a podtrženo: my vlastně skrze NATO a náš vzor USA bojujeme na straně teroristického Islámského státu proti státu Sýrie. Přestože krutost IS, která oblétla svět, a ideologii IS odsuzujeme, fakticky podporujeme, aby Islámský stát a podobná teroristická organizace an- Nusra zvítězily.
Prosím Vás, vysvětlete mi, v čem se mýlím, to snad přece nemůže být pravda.
FO
myslím, že se nemýlíte a že jste nemilosrdné ledví velmocenské zahraniční politiky vystihla velmi přesně.
Ještě bych dodal, že proti IS v Iráku docela úspěšně bojuje Írán a jím vedené šíitské milice. To je pochopitelně také nepřítel USA a jeho klíčového spojence S. Arábie (a samozřejmě i Izraele), takže jde také o to, aby Írán v regionu příliš neposílil... nynější krutá válka v Jemenu je dalším typem tohoto konfliktu. Raději umožníme, aby jemenská al-Káida (dříve jedna z nejmocnějších) opět nabrala dech, jen abychom oslabili Írán a šíitskou stranu v jakési obdobě třicetileté války mezi dvěma muslimskými konfesemi...
To je bohužel skutečně naše politika, tedy politika bloku, ke kterému patříme.
Ještě bych dodal, že proti IS v Iráku docela úspěšně bojuje Írán a jím vedené šíitské milice. To je pochopitelně také nepřítel USA a jeho klíčového spojence S. Arábie (a samozřejmě i Izraele), takže jde také o to, aby Írán v regionu příliš neposílil... nynější krutá válka v Jemenu je dalším typem tohoto konfliktu. Raději umožníme, aby jemenská al-Káida (dříve jedna z nejmocnějších) opět nabrala dech, jen abychom oslabili Írán a šíitskou stranu v jakési obdobě třicetileté války mezi dvěma muslimskými konfesemi...
To je bohužel skutečně naše politika, tedy politika bloku, ke kterému patříme.
September 11, 2015 v 1.29
Mě to nepřekvapuje. To je imperialismus. Imperialisté se poučili a vědí, že válka se nesmí odehrávat na území Evropy a USA. Ale vykládejte dnes lidem něco o imperialismu. Někteří sice říkají, že už jsme ve válce, ale domnivaji se, že "my" jsmr ve válce s islámem.
"Shrnuto a podtrženo: my vlastně skrze NATO a náš vzor USA bojujeme na straně teroristického Islámského státu proti státu Sýrie. Přestože krutost IS, která oblétla svět, a ideologii IS odsuzujeme, "
Na siti koluji zpravy, ze bojovnici (teroriste) IS jsou leceni v Turecku, Jordansku a Izraeli ! Bere vam to hlava ?
IS si "pestuji" politicke "elity", ktere jsme castecne volili a castecne nevolili. Rozhodne jsme nevolili loutku financnich trhu Obamu. Volili jsme vsak oligarchy (financniky) jako je Schwanzerberg a Babis (napriklad). Take jsme nevolili Jean Claude Junckera, ktery ktery svym krytim danovych raju umoznil temto "poctivym podnikatelum " pohadkove zbohatnout" a podlomil socialni funkce statu financovane z dani!. Dnes mava v EP fotkou (patrne naaranzovanou a vypocitanou na efekt) aby miliony naivu dojmul k slzam a prosadil naprosto nekontrolovany prival imigrantu do Evropy. Proc by nani cyniky mela otrast tahle fotografie, kdyz vime, ze ve svete (bez pritomnosti kamer) kazdou vterinu umira hlade 5 deti. Pet to neni moc, ze ? Za hodinu je to 21 000. Mimochodem vedlejsim efektem (nahoda) je dalsi omezeni socialni funkce statu a usnadneni prijeti TTIP (to je ta smlouva,prosazovana lidmi, kteri slovo "socialni stat" nevyslovuji ze strachu, ze by se mohli pozvracet. Takova stastna souhra nahod.
p.s. Muzeme zacit premyslet, kdy asi zacnou umirat hladem i deti v Junckerove Evrope.
Na siti koluji zpravy, ze bojovnici (teroriste) IS jsou leceni v Turecku, Jordansku a Izraeli ! Bere vam to hlava ?
IS si "pestuji" politicke "elity", ktere jsme castecne volili a castecne nevolili. Rozhodne jsme nevolili loutku financnich trhu Obamu. Volili jsme vsak oligarchy (financniky) jako je Schwanzerberg a Babis (napriklad). Take jsme nevolili Jean Claude Junckera, ktery ktery svym krytim danovych raju umoznil temto "poctivym podnikatelum " pohadkove zbohatnout" a podlomil socialni funkce statu financovane z dani!. Dnes mava v EP fotkou (patrne naaranzovanou a vypocitanou na efekt) aby miliony naivu dojmul k slzam a prosadil naprosto nekontrolovany prival imigrantu do Evropy. Proc by nani cyniky mela otrast tahle fotografie, kdyz vime, ze ve svete (bez pritomnosti kamer) kazdou vterinu umira hlade 5 deti. Pet to neni moc, ze ? Za hodinu je to 21 000. Mimochodem vedlejsim efektem (nahoda) je dalsi omezeni socialni funkce statu a usnadneni prijeti TTIP (to je ta smlouva,prosazovana lidmi, kteri slovo "socialni stat" nevyslovuji ze strachu, ze by se mohli pozvracet. Takova stastna souhra nahod.
p.s. Muzeme zacit premyslet, kdy asi zacnou umirat hladem i deti v Junckerove Evrope.
September 12, 2015 v 10.10
A ještě k tomu pojmu "my", který se tady tak často užívá, aniž by kdo specifikoval, co tím vlastně myslí:
Je na čase osvobodit se od všech starých "my" a vytvořit úplně nové "my". Takové, které by bylo otevřené všem lidem dobré vůle z celého světa (bez rozdílu státní příslušnosti, národnosti, rasy, náboženství a jiných znaků).
Je na čase osvobodit se od všech starých "my" a vytvořit úplně nové "my". Takové, které by bylo otevřené všem lidem dobré vůle z celého světa (bez rozdílu státní příslušnosti, národnosti, rasy, náboženství a jiných znaků).
September 12, 2015 v 10.38
Nebo by se dalo říct, že je třeba přejít od nedobrovolného my k jinému my - k dobrovolnému. Například k takovému, které nevede války.
JP
Ten apel paní Hájkové na vytvoření nějakého "nového my", dobrovolného a solidárního, koresponduje úzce s myšlenkou, která mě znovu a znovu napadá při pohledu na to, jak zavile a křečovitě se mnozí příslušníci především středoevropských, postkomunistických národů brání tomu, přijmout ve svém středu "cizáky" odněkud zdaleka.
Ono totiž někdy nezaškodí, i při řešení zcela aktuálních problémů se podívat trochu dále do budoucnosti. Tedy si zkusit představit, jak asi naše planeta a její osídlení bude vypadat za nějakých dvě stě, tři sta, pět set let. Což je bezpochyby těžké uhadování; ale v každém případě prakticky v každém sci-fi románu ještě z "optimistických" šedesátých a sedmdesátých let byl ten obraz prakticky stejný: budoucí, "futuristické" lidstvo už dávno překonalo všechny své dřívější konflikty, spory, války, veškeré energie lidského ducha a lidské tvořivosti jsou zaměřeny jenom na další rozvoj celého lidstva. A toto planetární lidstvo budoucnosti je už natolik "rasově promíchané", že to že dejme tomu v jednom výzkumném institutu vedle sebe pracují a tvoří lidé s bílou, černou nebo třeba žlutou pletí, je tak naprostou samozřejmostí, že vůbec nikoho nenapadne se nad tím jakkoli pozastavovat.
Takže: není ten současný český děs před tím, že náš národní genofond by mohlo "nečistit" nějakých patnáct set uprchlíků ze Sýrie, daleko spíše regresem do minulosti nacionálních států devatenáctého století, nežli pohledem do - nevyhnutelně nastávající - budoucnosti lidstva?
Ono totiž někdy nezaškodí, i při řešení zcela aktuálních problémů se podívat trochu dále do budoucnosti. Tedy si zkusit představit, jak asi naše planeta a její osídlení bude vypadat za nějakých dvě stě, tři sta, pět set let. Což je bezpochyby těžké uhadování; ale v každém případě prakticky v každém sci-fi románu ještě z "optimistických" šedesátých a sedmdesátých let byl ten obraz prakticky stejný: budoucí, "futuristické" lidstvo už dávno překonalo všechny své dřívější konflikty, spory, války, veškeré energie lidského ducha a lidské tvořivosti jsou zaměřeny jenom na další rozvoj celého lidstva. A toto planetární lidstvo budoucnosti je už natolik "rasově promíchané", že to že dejme tomu v jednom výzkumném institutu vedle sebe pracují a tvoří lidé s bílou, černou nebo třeba žlutou pletí, je tak naprostou samozřejmostí, že vůbec nikoho nenapadne se nad tím jakkoli pozastavovat.
Takže: není ten současný český děs před tím, že náš národní genofond by mohlo "nečistit" nějakých patnáct set uprchlíků ze Sýrie, daleko spíše regresem do minulosti nacionálních států devatenáctého století, nežli pohledem do - nevyhnutelně nastávající - budoucnosti lidstva?
+ Další komentáře