Spisovatelka v bublině

Saša Uhlová

Spisovatelka Petra Hůlová osočuje Deník Referendum z elitářského intelektualismu a z neschopnosti komunikovat s běžným člověkem o jeho strachu z uprchlíků. Mýlí se hned několikrát.

Na jedné straně jsou právem vyděšení lidé, kteří mají strach, jenž je za současné situace přirozený. Na straně druhé jsou (levicoví) antirasističtí intelektuálové, kteří tu první skupinu vylučují z debaty, jejich obavy bagatelizují s tím, že tu žádní uprchlíci ani nejsou, a zahánějí je tak do náruče extremistů. To je ve zkratce sdělení, se kterým přišla Petra Hůlová ve své glose na Radiu Wave.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Svůj postoj pak ještě dovysvětlila v rozhovoru pro DVTV. Tvrdí v něm, že čeští představitelé a kulturní elita nejsou empatičtí k obavám obyčejných lidí a těm z nedostatku zastání jinde zbyde Martin Konvička.

Hlavní myšlenkou Petry Hůlové, tedy společností nebezpečně rozdělenou a dále se dělící v nesmiřitelné tábory, které spolu nedokáží komunikovat, se zabývám řadu let. Téma uprchlíků je živé poměrně krátce, ale podobnou strukturu měla i v současnosti upozaděná debata o Romech. Patřím nepochybně do skupiny lidí, které Petra Hůlová kritizuje, přesto se snažím, a nejsem ve svém okruhu sama, přemýšlet nad tím, jak tuto bariéru protnout. V minulosti například v textu Poziční válka mezi slušnými a slušnějšími.

I v letošním roce, kdy už reaguji na současnou situaci, jsem se zabývala problémem imigrace v rozhovoru Imigrace je celoevropský problém, hrozbou salafismu v reportáži Tunisko, nejslibnější květ arabského jara prostupuje neklid nebo úrovní české debaty ve sloupku Strach z ulice, strach z diskuze či v reportáži z antiislámské demonstrace Tak kdo je tady demokrat?

Petra Hůlová tvrdí, že představitelé kulturní elity nejsou empatičtí k obavám obyčejných lidí a těm z nedostatku zastání jinde zbyde Martin Konvička. Foto nwf.cz

Textů na toto téma jsem napsala víc, jenže to, co jsme psali, nebo co s kolegy psát budeme, není podstatné. A právě v tom spočívá největší omyl Petry Hůlové. Deník Referendum a A2 nejsou masovou četbou a vystoupíme-li ze světa sociálních sítí, nikoho ani moc nerozčilují. Mají své čtenáře, kteří v zásadě sdílejí hodnoty redakcí a mají podobný světonázor. Ostatní je buď nečtou, nebo o nich ani nevědí.

Stejně mylná je i v rozhovoru zmíněná fantastická myšlenka, že se lidé nemají ke komu vztáhnout, neboť jiní veřejní představitelé nejsou k jejich obavám empatičtí, a proto končí u Konvičky. Co třeba sociální demokraté Zdeněk Škromach, Jaroslav Foldyna, zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček, starostka za ODS na Praze 2 Jana Černochová, předseda nejsilnější strany Andrej Babiš, prezident republiky Miloš Zeman? A řada dalších politiků, se kterými dělají rozhovory nejen Parlamentní listy?

Problém máme ve skutečnosti úplně opačný, než se domnívá Petra Hůlová, zřejmě zmatená sociální bublinou, v níž se pohybuje. Společenská diskuze hrubne a výroky, ve kterých lidé přejí uprchlíkům různě krutou smrt, nečtu už jen na internetu, slýchávám je i na ulici. Hrubne i kvůli tomu, že jedna z vlastností, která dělá člověka člověkem, tedy to, že bojuje se svými iracionálními vášněmi, přestává být hodnotou. A to mezi názorotvornými „elitami“, které — při vší úctě, kterou sama k sobě, svým kolegům a naší práci mám — vidím jinde než mezi levicovými intelektuály.

Podíváme-li se na české noviny, najdeme sice celou řadu článků, které bojují s předsudky, třeba i v Blesku nebo Týdnu, ale také mnoho štvavých textů, které klidně šíří nepravdivé informace. Ty mají skutečný dopad a minimálně negativní vášně živí, pokud je přímo nevytvářejí. V Právu se zas lidem vstřícným k imigrantům vysmívá europoslanec za ČSSD Jan Keller. Zastání by tedy bylo.

Z médií hlavního proudu nesnášenlivou rétoriku nepoužívají pouze Hospodářské noviny a Respekt. A nesklouzávají proto k povýšeneckému tónu ani k bagatelizaci problémů. Naopak píší o nich a snaží se informovat i na základě příkladů z jiných zemí.

Médii i politiky živená hysterie z muslimů a jiných cizáků, která debatu posouvá za hranice normální lidské slušnosti, zabraňuje nakonec potřebné debatě o skutečných problémech.

Pokud lidé vidí nepřítele v každém muslimovi nebo v každém, kdo opustil svou zem a hledá štěstí či možnost žít jinde, ztrácí se prostor pro diskuzi, která by skutečně byla potřeba. Zamyslet se třeba nad tím, jaké jsou důsledky vytváření etnických ghett. Nebo otevřít bez hysterie debatu o tom, kolik nově příchozích může země pojmout bez sociálních otřesů. 

Potřebné by také bylo položit politikům otázku, proč jsme na jedné třetině pomoci rozvojovým zemím oproti našim závazkům při vstupu do EU, když se mluví o tom, že pomáhat by se mělo v zemích původu, aby sem lidé nemuseli utíkat. Rovněž mezinárodní politika a její dopady na migraci je zcela zásadní, ale poněkud opomíjené téma. Hovořit o tom v atmosféře, kdy se mluví o potápění lodí, na kterých jsou lidé, je však nemožné.

    Diskuse
    August 19, 2015 v 14.13
    Kdo je marginalizován?



    Problém máme ve skutečnosti úplně opačný, než se domnívá Petra Hůlová, zřejmě zmatená sociální bublinou, v níž se pohybuje." ... píše Saša Uhlová a já s ní souhlasím.

    V rozhovoru v DVTV Petra Hůlová tvrdí, že lidé, kteří vyjadřují obavy z cizinců jsou marginalizováni. Levicoví intelektuálové z A2 a DR nikoho marginalizovat nemůžou, o něco méně levicoví intelektuálové z Respektu také ne, všichni jsou dnes na okraji. Ani se mi nezdá, že by tady šlo o levici či pravici.

    Politici nalevo i napravo se naopak můžou v empatizování s tím "přirozeným strachem" z cizinců přetrhnout a tváří se, že ten strach vzniká zcela spontánně v reakci na to, co se děje. Nevzniká, není to reakce na to, že by lidé na ulici potkávali více tmavších či divně oblečených lidí než dříve. Lidé reagují na mediální obraz, ne na svou žitou zkušenost.

    Na rozdíl od téměř snad většiny evropských zemí se u nás žádná nahnědlá strana zatím natrvalo neuchytila.

    Možná je to proto, že se dosud nenašel dostatečně imponující vůdce: zesměšnit Sládka, Okamuru či Konvičku je přece jen dost snadné.

    Cenou za to je ovšem také to, že nesnášenlivé postoje jsou součástí mainstreamu.

    Velmi potěšující je prohlášení vědců. Jan Keller ho samozřejmě v dnešním Právu setřel s tím, že nemají co mluvit, když k jiným špatnostem mlčeli. To je zcela univerzální argument proti jakémukoliv prohlášení. Chatrnost Kellerovy argumentace v jeho nekonečném seriálu na téma uprchlíků v Právu je zarážející. Někde jsem četl, že by mohl být příštím prezidentem, to by vysvětlovalo, proč si uprchlíky zvolil jako své hlavní politické téma.

    MP
    August 19, 2015 v 16.31
    v jednom se Sašou Uhlovou nesouhlasím
    Kde by se vzala jedna třetina rozvojové pomoci?
    PM
    August 19, 2015 v 17.26
    Koho se bojí paní Hůlová, když
    usiluje o nápomoc těm, kteří pociťují oprávněný strach.
    Oprávněný strach definuje jako jakousi difuzní obavu, kterou občan musí pociťovat vystaven mediálnímu vlivu.
    Mluví o kolektivním strachu navozovaným velkoplošně působícími medii, a extra navíc umocňovaný okrajovými médii, které z výšin svého elitérhumanismu občanskou ustrašeností pohrdají.
    Nebojí se náhodou paní Hůlová o svou pravou pravdu .........bych se zeptal.
    Neb opravňuje renomovaného spisovatele opomenou, komu tím malý apendixem pravdy slouží, když prohlásí, že na následcích neoliberální politiky - privatizaci/destrukci medií, nevyvážené informaci a tím znejistění občana - se výrazně podílí žurnalisté zbytkových levoliberálních medií........bych se dozeptal.
    Já spíš nechápu, proč by se měly posílat peníze na rozvojovou pomoc. Ona to pomoc není, je to spíš přítěž. Peníze končí v rukách vlád nebo diktátorů, kteří s tím zacházejí po svém. Že by někdo zbohatl na rozvojové pomoci, to se říci nedá.
    August 19, 2015 v 20.37
    Počty a věštecká koule – kdo garantuje Evropu za 10 nebo 20 let
    Jan Moláček mi napsal: »Pokud jde o imigraci, zcela s vámi souhlasím, že není možné v Evropě přijmout všechny, kdo se mají hůře než my, imigrace skutečně nemůže být neomezená, a já jsem po ničem takovém nikdy ani nevolal.«

    Sašo, na konci textu píšeš toto: »Rovněž mezinárodní politika a její dopady na migraci je zcela zásadní, ale poněkud opomíjené téma. Hovořit o tom v atmosféře, kdy se mluví o potápění lodí, na kterých jsou lidé, je však nemožné.«

    – Proč je to nemožné? Já myslím, že právě toto je naopak zcela nutné a zásadní.

    Zatím jsem nikde neviděl diskusi natož kvalitní objektivními daty podloženou analýzu, že ta masivní vlna imigrace brzy skončí.

    Takže o jakém číslu v Evropě se vlastně bavíme? A v jakém horizontu? Vždyť je to stále všechno zcela na vodě.

    Řekl někdo někde třeba, že se sever Afriky a Blízký a Střední východ brzy uklidní a třeba během 5 let přijme EU do 2 milionů migrantů a toto není problém?

    A kdo může garantovat, že letos nepřijde do EU 1 milion migrantů, v roce 2016 již 5 milionů a v roce 2017 třeba 20 milionů? A tak dál?

    Můžeme toto vyloučit? A bude i pak dobré psát pozvánku # PŘÍJÍMÁM ? Kde je ta hranice kdy prostě budeme muset říct "už dost"?

    A zcela stejně jako máme povinnost vozit v autě rezervní pneu, přestože někdo nepíchne ani během 5 nebo 10 let, tak moudrý politik, nebo novinář, prostě m u s í preventivně počítat s potenciálními problémy a ptát se, zda jsme na ně připraveni. A jak.

    Vždyť přece ty t r e n d y, mj. i ze Švédska, přece ukazují na to, že vše se spíše stále zhoršuje.

    Letos je odhad kolem milionu uprchlíků do EU celkem, v Německu půjde možná až o 700 tisíc – do konce roku 2015:

    »Podle Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) požádalo od začátku letošního roku o azyl v Německu 258 tisíc lidí a za celý rok to bude přinejmenším půl milionu. Loni bylo žadatelů o azyl 202 tisíc, o 60 procent více než v předchozím roce.«

    ZDE: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/kazdy-osmy-je-cizinec-v-nemecku-zije-rekordne-pristehovalcu/r~92658cfe3a8811e5b605002590604f2e/

    Takže 2013/2014 nárůst o 60 % a 2014/2015 očekáváme nárůst již cca o 300–350 %.

    V diskusi pod textem Jakuba Patočky se mezitím vyskytly názory, že bychom neměli mezi uprchlíky ani rozlišovat (!), což chápu tak, že přece m u s í m e přijmout v EU všechny. – Proto jsem se úvodem opřel alespoň o názor J. Moláčka. Protože to rozlišování je nutné.

    Pokud jsem si dal práci a pečlivě poslechl a přečetl většinu odkazů v tomto textu, tak se zatím stále vychází z předpokladu (včetně Hůlové), že u kritiků imigrace jde jen a pouze o strach, jen o obavy, tedy o cosi i r a c i o n á l n í h o. Protože přece všichni slušní a inteligentní a vzdělaní s p r á v n ě ví, že imigrace je OK.

    – Sašo, toto je přesně to místo, o které jde. Jedna věc je přece dětský strach syna moderátora Veselovského z DVTV (kontroval k citaci dcery spisovatelky Hůlové, že jen zločinci se skrývají, tím, že jeho syn se zase bojí tmy), ale jiná věc přece jsou klidné a racionální a odpovědně moudré úvahy o budoucnosti EU.

    Pokud něco chtěla spisovatelka Hůlová říct (přišlo mi, že se buď bojí vyjádřit, protože opravdu těžce hledala slova v DVTV), tak zřejmě to, že existuje jakýsi nepsaný gard a to že není dobře:

    Jedni mají jakousi pravdu a priori. Prostě ví, že imigraci se nevyhneme / nemáme šanci ji ovlivnit / je nutná / nebo si ji dokonce z řady důvodů máme přát (DR, A2). A že místo symetrické a racionální diskuse ta druhá strana (nemyslím IVČRN) v dialogu nemá stejnou pozici. Pokud to myslela takto, tak tento pocit z aktuálního diskursu v ČR mám také.

    Také mluvila o tom, že nám tu chybí široké spektrum názorů mezi oběma extrémními křídly obou táborů.

    Sašo, my přece n e v í m e, co bude v Evropě za 10 nebo 20 let, nebo za 50 let. Racionální diskuse by měla přece nějakým způsobem zohledňovat naše zkušenosti, udělat určité prognózy, včetně dat z natality atd. Součástí úvah přece musí být možné varianty, které mohou nastat a teprve pak se může vést dialog, které z nich dáme přednost. Jinak m ů ž e m e skončit jako ten polský řidič, který si také myslel, že ta pravděpodobnost, že pojede zrovna Pendolino je téměř nulová… To je přece úplně jiná rovina, než fanatismus nejmenovaného docenta JU.

    Zatím je situace taková, že kolem IS se stále bojuje a zatím není vidět konec té války. Kromě toho nám musí být jasné, že nejde jen o tuto oblast, viz migranti z Pakistánu nebo subsaharské části Afriky – nebo z Kosova. Ta válka jen akcelerovala vlnu migrace. Podobně, jako malý startér rozběhne i silný motor těžkého tahače nebo tanku.

    Tady přece nejde o ČR dnes a o číslo 1100 nebo 1500. Jde o celou naši Evropu a o 5 nebo 10 let. Nebo o 20 let.

    To vše je přece velmi vážná situace. Vůbec nechápu, jak se někdo
    odváží "vědět", že situace v EU se třeba již za několik let nemůže úplně obrátit.

    Seriózní diskusi o imigraci jsme dosud bohužel ještě ani nezačali…

    (Omlouvám se za délku příspěvku, ale na 10 řádků toto vše opravdu napsat nejde.)

    PS: Pozor, DR má mnohem větší vliv a názorotvornou schopnost, než si možná skromně myslíte, Sašo. ČT sice vliv má, ale hodně lidí ČT nevěří. A pak tu je už namátkou jen DVTV a pár dalších netových médií. Vlastně je možné říct, že kromě DR (a A2) výrazně větší a významnější média v ČR dnes nejsou. Ani HN a nebo Respekt ten vliv už nemají. HN se citují spíše kvůli věcným datům…

    August 19, 2015 v 23.32
    Proč je diskuze nemožná?
    Nemožné je to proto, že k diskuzi je nutné být aspoň trochu racionální, čiré emoce ji nikam nedovedou. Diskutovat začnu, až se všichni uklidní.

    JN
    August 20, 2015 v 0.4
    Nepochopený kompliment a mediální bezvýznamnost
    Je otázka, zda má smysl kritizovat někoho, u koho nepředpokládáme žádnou dobrou vůli, tedy mainstreamová masová média. Je pak docela možné, že Petra Hůlová řadí Deník Referendum k těm několika málo médiím, která jsou otevřena svobodné a argumentačně poctivé diskusi. V tomto smyslu by to tedy mohl být nepochopený kompliment, a to nepochopený dokonce dvakrát. Reakcí na tuto kritiku, tedy protiargumentem, je totiž poukaz na vlastní mediální téměř bezvýznamnost.
    K tématům komunikačních bariér a imigrace zde citované články Saši Uhlové považuji za nekonfrontační a empatické, prostě dobré!
    Proto se domnívám, že zmiňovaná kritika byla určena jiným autorům a jiným článkům v DR.
    AV
    August 20, 2015 v 8.48
    Dvě poznámky
    1) Ivanu Recmanovou bych doplnil: Peníze rozvojové pomoci nekončí v rukách vlád a diktátorů, jdou nadnárnodním korporacím na budování infrastruktury. Kromě toho jde většinou o úročené půjčky, což je nejpříznačnějí orwellovština dnešní doby, když o půjčkách hovoříme jako o pomoci. Podle mého soudu by skutečně pomohlo rozvojovým zemím toto: Okamžitě zrušit všechny dluhy, kde splácení již překročilo dvojnásobek původní částky.

    2) K racionální diskuzi o imigraci v DR jsem skeptický, vidím ji spíše jen pod čarou, ale otázky, které klade Saša v článku, jsou podle mě pro diskuzi důležité.
    JN
    August 20, 2015 v 12.21
    Význam a bezvýznamnost
    Domnívám se, že není důležité, zda jsou DR a A2 považovány za marginální. Důležité je, myslím, to, zda lidé, kteří hledají rozumné uměřené názory a nejsou příznivci pana Konvičky, je mají kde nalézt. V článku nabízené osobnosti, ke kterým se údajně tito racionalitu hledající lidé mohou vztáhnout, takovéto rozumné a uměřené názory podle mě vesměs nemají, u některých z nich bych měl problém nalézt větší rozdíl mezi jejich názorem a názorem pana Konvičky. Autorka ten výčet osobností tedy nejspíš myslela ironicky, řekl bych...
    + Další komentáře