Tak kdo je tady demokrat?

Saša Uhlová ve své reportáži ze setkání antiislámské demonstrace s demonstrací na podporu islámu ukazuje, jak ošemetné je šermování pojmy jako jsou „demokracie“ a „hodnoty“.

Igor_demo20

Saša Uhlová

03.02.2015 18:00

„Buďme vděční za to, že česká společnost je kulturně i nábožensky stejnorodá, homogenní a uchovejme ji takovou,“ hřímal Tomio Okamura v sobotu 31. ledna na Staroměstském náměstí na demonstraci proti islámu a islámské emigraci. Byl prvním z řečníků a jeho projev byl nejvíce politický. Kromě četných varování před hrozbou islámu hovořil i o změně zákona, o kterou usiluje.

Okamura už vypracoval společně s iniciativou Islám v České republice nechceme (IvČRN) návrh a hledá pro něj podle vlastních slov politickou podporu, aby bylo možné rušit takové náboženské obce a sdružení, které šíří nenávist.

„Hanba!“ Ozvalo se právě v té chvíli ze strany nepočetných odpůrců demonstrace. Odpovědí na volání hanba byl smích antiislamistů. Nejhlasitěji křičel evangelický farář Mikuláš Vymětal, který zde půl hodiny před počátkem protiislámské demonstrace organizoval mezináboženskou bohoslužbu.

Měla za cíl postavit se nenávisti vůči menšinám – muslimům, Romům i Židům. Jeho účastníci se pak spojili s recesistickou iniciativou „Island v ČR nechceme“. Dohromady jich bylo asi sto padesát a stáli zhruba třicet metrů od protiislámské demonstrace, na které se sešlo více než patnáct set lidí.

Islamofobové, studujte islám!
Podle Okamury v České republice nemáme etnické bouře jen díky tomu, že je zde málo imigrantů a jejich potomků, kteří by „rabovali a vypalovali celé čtvrti“. Děti evropských muslimů podle něj chodí do islámských škol, kde jsou vedeny k nenávisti.

Narážel také na uprchlíky. Nepotřebujeme je prý i proto, že jsme zadlužení a dva miliony Čechů žijí na hranici chudoby. „Je potřeba změnit štědrý evropský systém sociální pomoci, neboť právě kvůli němu uprchlíci přicházejí,“ dodal.

Hlavní důraz ve své řeči ale kladl na to, že islám ohrožuje naše demokratické zřízení. A nebyl sám, tato argumentační linka se vinula projevy všech řečníků.

Po Okamurově projevu vyhlásila moderátorka demonstrace Jana Volfová ze Suverenity minutu ticha za oběti islámského terorismu a oběti holocaustu, jehož výročí připomněla. Poté pozvala k mikrofonu Artura Fishera z iniciativy Islám v ČR nechceme.

Arthur Fisher začal tím, že má pro posluchače dobrou zprávu: „Rada Evropy vydala ve středu prohlášení, že informace, které jsou útočící, šokující, nebo zneklidňující, včetně kritiky náboženství, jsou chráněny jako součást svobody projevu.“ V prohlášení podle něj dále bylo, že Evropa by neměla vycházet vstříc citlivosti určitých náboženských skupin. Fisher také zdůraznil, že „demonstraci neorganizovali ani xenofobové, ani náckové, ani placení profesionální aktivisté nebo nevládní organizace, které získávají z našich daní desítky miliónů korun, které v podstatě používají na šíření islámu.“ Prý ji zorganizovali úplně normální, slušní lidé.

„Chceme zachovat současnou tolerantní a bezpečnou tvář naší země, musíme se postavit za naše hodnoty,“ vysvětloval Fisher. Našimi hodnotami jsou podle něj svoboda slova, tolerance, vzdělání, rovná práva menšin a žen. Odmítnout je naopak potřeba cenzuru, netoleranci, persekuci menšin a žen, ať už přichází s islámem, nebo jakoukoli jinou totalitní ideologií.

Islám coby totalitní ideologii představovali ostatně i další řečníci. Jiří Kobza z Úsvitu přímé demokracie se zcela vážnou tváří doporučoval účastníkům „studovat islám“, aby byli argumentačně vybaveni na rozhovory s muslimy a jejich obhájci. Neboť ti jsou – podle jeho slov – často zděšeni, když jim vysvětlí, v čem jejich náboženství spočívá.

A teď vystoupí Žid!
Přirovnání islámu k nacismu zaznělo během proslovů opakovaně. Stejně jako srovnání boje proti islámu s bojem za toleranci, svobodu a demokracii. Humanistický a antirasistický obraz se moderátorka Volfová snažila podtrhnout i uváděním řečníků. Když představovala Jaira Jerochima, který žil část svého života v Izraeli, prohlásila: „Říkají o nás, že jsme xenofobové, a teď vystoupí Žid!“

Jair Jerochim pohovořil o své zkušenosti z Izraele. Češi podle něj většinou nechápou, jakou hrozbu islám představuje, protože nemají zkušenost s tím, že by jim na hlavu padaly rakety. On sám je vděčný za to, že zde může žít, protože se tak cítí bezpečněji než ve Francii, Švýcarsku nebo Izraeli, kde žije mnohem více muslimů. „Proto bych byl rád, kdybyste udělali vše proto, aby při tom zůstalo,“ dodal, což mu Jana Volfová slíbila a dav jí zatleskal.

Ke slovu se dostali také Jiří Vítek (předseda Unie bezpečnostních složek), Jaroslav Formánek (neplést se spisovatelem, publicistou a překladatelem Jaroslavem Formánkem) a David Štěpán, bývalý mluvčí Suverenity, představený jako „synovec jednoho z nejdéle vězněných disidentů Rudolfa Battěka“.

Jiří Vítek varoval zejména před Švédskem, které je podle něj vzorem toho, jak by to u nás vypadat nemělo. Lidé si tam totiž obarvují vlasy na černo, aby neprovokovali muslimy.

Jaroslav Formánek se zas zaměřil na multikulturalismus, který prý říká, že všechny kultury jsou stejně dobré, jen ta naše je špatná. Multikulturalistům podle něj také nestačí, že existují homosexuálové, a proto si vymýšlejí stále další sexuální menšiny.

V závěru proslovů přišla na přetřes i Marseille, kde se podle Volfové ženy bojí chodit nezahalené po ulici.

Všichni hájí demokracii
Řečníci se střídali, zatímco blízká protidemonstrace žila vlastním životem. Zazněl na ní projev mluvčího iniciativy Island v ČR nechceme, účastníci provolávali hesla.


Po celou dobu jsem se pohybovala mezi oběma demonstracemi a postupně mi docházela absurdnost situace. Obě skupiny byly přesvědčené, že hájí demokracii a toleranci a že právo a pravda jsou na jejich straně.

Na okraji protiislámské demonstrace mě přerušili z rozhovoru se známým lidé z Iniciativy Islám v ČR nechceme. Chtěli se s ním vyfotit. Jedna z účastnic poznala i mě. Mile mě oslovila a chvíli jsme si nezávazně povídaly.

Vyprávěla mi, že ji za její aktivity v IvČRN napadali na internetu různí lidé a psali množství komentářů na facebookové stránky její kavárny. V tom momentě se směrem k nám přiřítil od antidemonstrace mladý muž s čepicí, na které byla rudá hvězda, a zařval: „Fašisti! Všichni jste fašisti!“

Koukla jsem svým spoludiskutérům do očí a viděla jsem, že své odpůrce z vedlejší demonstrace považují v lepším případě za blázny. Chvíli ještě probírali některé „proislámské“ aktivisty, kteří jsou podle jejich slov zlí a nenávistní.

Mluvili klidně, bez zášti. Bylo zřejmé, že si myslí, že pravda je na jejich straně a že jejich odpůrci jsou motivovaní nenávistí. Litovali je, protože jsou zaslepení, ale i za jejich projevy plné zloby. Také se jim trochu smáli.

Kdybych nevěděla, že stojím na straně těch, kteří demonstrují proti islámu, mohla bych si – podle jejich slov a chování – klidně myslet, že mluvím s lidmi, kteří se proti islamofobii staví. Projevem jim v ten okamžik byli totiž velice podobní, tedy aspoň těm, kteří se nevyžívají v boji proti nepříteli. Včetně toho, že si také myslí, že hájí demokracii, svobodu, toleranci a budoucnost bez hrůz, jako jsou koncentrační tábory.

Demonstraci ukončila Jana Volfová vzpomínkou na svou babičku, protifašistickou bojovnici, která žila v Německu a ve třicátých letech se bála, kam svět spěje. Ostatní ji prý uklidňovali, že se nic neděje, ale později ji titíž lidé vezli do koncentračního tábora, protože se báli sami o sebe.

„To nesmíme připustit, musíme udržet tuto zemi jako zemi svobodnou, jako zemi, která skutečně má právo na to, abychom tu žili my, protože my jsme se tady narodili,“ uzavřela. A pak už jen zazněla hymna Kde domov můj.

Dav se vydal na pochod, a zatímco policie zatýkala romskou aktivistku Ivanku Čonkovou a faráře Mikuláše Vymětala za to, že drželi v ruce romsko-českou vlajku, demonstranti z iniciativy Islám v ČR nechceme procházeli Dlouhou ulicí a skandovali: „My jsme tady doma!“


A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Bílek - Husle

Strach na obou stranách Středa, 4.Února 2015, 12:23:5

Dobrý den,

moc děkuji za podnětnou reportáž.

Osobně jsem zvažoval jít se podívat teď do Brna, až tam bude demonstrace IVCRN s očekáváním, že zde bude i "antidemonstrace". ...abych si o obou stranách udělal správný obraz nezkreslený médii.

Z Vaší reportáže vidím mezi řádky, že obě strany jsou naplňovány strachem (pokaždé jiným), který některé z nich žene k extrémům a láká extremisticky smýšlející lidi. Žádný extrém jistě není správný. ...Ale že se na obou stranách najdou i lidé bez záště, kteří umí naslouchat a skutečně diskutovat.

...Nejvíce si kladu otázku, zda strachy na obou stranách jsou založeny na reálných základech či zda to všechno není jen příliš nafouknutá bublina. Zda se dva nepřou kvůli něčemu, co reálně neexistuje. ...Co myslíte Vy?

Přeji klidný den všem.

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

strach Čtvrtek, 5.Února 2015, 10:59:31

Dobrý den, pane Bílku,

to je velice dobrá otázka. Jisté je, že se ve společnosti něco děje, že strach a obavy o budoucnost tíží čím dál větší počet lidí. A není to jen otázka české republiky, podobně smýšlejí lidé i v dalších státech Evropy. Jakoby svět, jehož "rovnováha" daná studenou válkou skutečně stál před nějakou další změnou.

Nedokážu odhadnout nakolik jsou různé obavy reálné. Umím si představit, že dojde k celosvětovému konfliktu mezi islámskou a křesťanskou civilizací, ale ten problém nevnímám jako primárně náboženský, nýbrž geopolitický. To znamená, že to, jestli k němu dojde, bude záležet na přístupu velmocí, na tom, koho kde budou financovat a jak kde budou intervenovat, a ne na tom, jestli tady budeme šikanovat nějaké nebožačky, které nosí na hlavně šátek. Navíc mi připadá mnohem aktuálnější vztah Západu s Ruskem, tedy tam bych aktuálně asi spíš směřovala své obavy.

Mezinárodní situace je jedna strana mince a vnitřní situace naší země pak druhá, která s ní ale úzce souvisí. To, že se lidé bojí, zvyšuje pravděpodobnost nárůstu fašistických tendencí. Možná to zatím fakt dramatizujeme, protože demonstrace nejsou masové, ale rychlost s jakou se vzedmula vlna islamofobie, mě opravdu zaskočila. Stejně jako mi naháněly strach demonstrace proti Romům v minulých letech. A díky sociálním sítím a internetu obecně je všechno více vidět a taky je to rychlejší. Nezáleží už tolik na tom, jestli novináři píší tak či onak. Asi bych to tedy nepodceňovala, protože nervozita nestoupá neodůvodněně.

Jan Potměšil - Praha 4

Strach a/nebo nenávist Čtvrtek, 5.Února 2015, 12:13:46

Už jsem se k tématu nechtěl dále vyjadřovat, ale učiním tak přesto citací jedné myslím výstižné úvahy, již jsem četl na fb.

Saša asi dobře poukázala na to, že řada účastníků demonstrace nejsou z podstaty "extremisté", byť některé jejich názory mohou znít (či znějí) extrémně. Prostě mají strach a bojí se. (Aby ne, v novinách a TV se prakticky jiné než děsivé zprávy neobjevují; internet a fb je ještě horší - tam už probíhá III. světová válka.) Strach a obavy jsou legitimní a respektuji to.

Za méně legitimní a omluvitelné už však považuji cílené rozdmýchávání nenávisti a dehumanizaci údajného protivníka, a to některými politiky a aktivisty, resp. budování si popularity "přes záda" jiných, odlišných, menšin (Ústava neÚstava, Listina, neListina) - a to mj. coby předpolí nejen pro slova, ale i činy (útoky na modlitebny, muslimky, prosazování zakotvení diskriminace zákonem).

Byť nezřídka asi půjde o štvaní ze skutečného přesvědčení, nikoliv jen z cynického kalkulu. A toho se týká text, který bych zde rád sdílel:

"Podobně jako současný Konvičkův antiislamismus vypadalo myšlenkové antisemitské podhoubí na přelomu 19. a 20. století, které čekalo na svou konkrétní politickou realizaci.
Židé byli od středověku ostrakizováni nikoli pro svůj národní původ, ale pro své náboženství ("ti, co zabili Krista Spasitele"). Ortodoxní Židé byli navíc vizuálně odlišní (stravovací zvyky, účesy, oblečení, pokrývky hlavy), což věc zjednodušovalo. Jejich protivníky byli věřící křesťané, kteří jimi pohrdali, či je přímo nenáviděli, avšak brali Židy jako lidi. Sice poznamenány Kainovým cejchem viny na Kristu, hříšné, ale přece před Bohem rovnocenná lidská stvoření. Židé byli tu a tam utlačováni, tu a tam zažili příkoří nebo lokální živelný pogrom, nicméně vražda na nich byla vždy zločinem. Žid, který přijal křesťanství, byl přijat jako ztracený bratr, který sice zbloudil, ale nakonec našel správnou cestu.
Na počátku století, století průmyslové revoluce, velkého rozmachu věd, ústupu náboženství a rozmachu sekularismu, se však společnost již nespokojila s náboženskými důvody, jako základem pro společenský status quo, ty se najednou začaly zdát archaické, nedostatečné, nová víra se začala upírat poněkud nekriticky k vědě, jako jedinému objektivnímu kritériu, a to i v těch oblastech, kde - jak se později ukázalo na příkladu nacismu a komunismu - je to v principu chybné, tj. ve společenských otázkách. Němečtí přírodovědci převzali myšlenky francouzských techniků a hledali obdobu fyzikálních zákonů nejen v lidské společnosti, ale dokonce i v morálce, etice, psychologii, politice a jiných společenských vědách. Vznikaly podivné oslí můstky mezi Darwinovými teoriemi o evoluci druhů a Nietzcheho filosofujícími baladami o Nadčlověku, o zákonitostech přežití zvířat, rostlin a bakterií a mezinárodně-právním politickým uspořádáním liské společnosti. Antisemitismus již nestačilo obhajovat z nábožensko-morálních pozic, bylo třeba pozice vědecké.
Tehdy došlo ke sloučení židů a Židů, tj. nositelů náboženství a fyzických příslušníků etnika. Méněcennost Židů byla odvozena nikoli z morálních, ale z vědeckých (rasových, biologických) příčin. Žid přestal být plnohodnotným člověkem. Nemohl se svého židovství zříci, ani jinak zbavit. Toto bylo myšlenkově připraveno na přelomu století, a čekalo jen na vhodnou příležitost k politickě realizaci, která nastala o několik desetiletí později, po první velké hospodářské krizi.
Konvičkovy antiislámské teorie se jako vejce vejci typově podobají antisemitským teoriím ve fázi, kdy opouštěly nábožensko-morální základ a hledaly si pro potvrzení vlastní legitimity tzv. vědecké zdůvodnění. Konvička lidské chování muslimů často porovnává s poznatky z pozorování hmyzu či jiných zvířat, společenské jevy se snaží vysvětlovat botanickými či zoologickými zákonitostmi, na náboženství pasuje psychiatrické diagnozy, apod.
Stejně jako rasová věda neznala pojem "dobrý Žid", ve smyslu že takový Žid by byl plnohodnotným člověkem s právem na úspěšnou budoucnost, protože židovství jako takové považovali za genetickou vadu na zdravém kmeni lidské rasy (kterou si definovali sami), tak i Konvička nezná pojem "dobrý muslim" ve smyslu člověka s nadějí na pozitivní budoucnost, protože islámské náboženství je podle něj duševní nemocí na zdravém kmeni lidské psychiky (kterou si definoval sám). Stejně jako jediným smysluplným východiskem pro Žida byl zánik jeho židovství na genetické, fyzické bázi ( jelikož mu rasová věda nedávala jinou naději k "polepšení"), pro Konvičkova muslima je také jedinným smysluplným východiskem zánik jeho muslimství ve smyslu zřeknutí se víry v antropologické rovině (jelikož Konvička mu rovněž nenechává východisko být dobrým muslimem, tj. nebýt v rámci islámu duševně zdravým plnohodnotným člověkem.) Je pravdou, že Žid neměl šanci fyzicky přežít, zatímco Konvičkův muslim fyzicky přežít může, ovšem pouze jako bezvěrec, nebo jako konvertita k jinému, Konvičkou povolenému náboženství.
Miliardu muslimů tento český přírodovědec považuje za postižené duševní poruchou, kterou se snaží "vědecky" popsat. Že to v jeho případě má se skutečnou vědou společného asi tolik, jako výzkumy "rasových vědců" před stoletím, si neuvědomuje asi ani on, ani jeho fanoušci. Neuvědomují si nebezpečí, plynoucí z přesunu metody z jedné části lidského poznání, kde je adekvátní, na jinou, kde adekvátní není. Nicméně věří v objektivní nadřazenost svého postoje k náboženství a volá i po jeho politické realizaci.
Právě ona víra v objektivní nadřazenost přírodního vědce nad společenským jevem, kterou F.A. Hayek nazval scientismem, je společná Konvičkovi s přímými předchůdci marxistických architektů spravedlivých společností či rasových architektů dokonalého lidského druhu. Dnes víme, že se mýlili. A to ve zdánlivě tak abstraktni věci, jako je aplikace postupů přírodních věd do věd společenských. Dnes také víme, že poznání tohoto pro mmnohé tak abstraktního omylu, jsme museli vykoupit nejstrašnější daní v lidských dějinách, v podobě desetimilionů už velmi konkrétních obětí. To, co bohužel stále nevíme, je, zda a kolikrát budeme muset toto poznání bolestně opakovat znovu."

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Ad příspěvek Čtvrtek, 5.Února 2015, 14:14:44

Jen bych dodala, že autorem textu, který si sem nakopíroval, je Vít Kučík, který sám sebe označuje za "pravicového liberálního konservativce". Považuju za současné situace vlastně za velice pozitivní, že se hlasy, které se snaží o analýzu, ozývají i z deklarované pravice.

O motivacích vůdčích osobností bych si netroufla spekulovat, sama přemýšlím zatím jen o těch účastnících, kteří v tom nehledají politický kapitál. Využitelnost islamofobie pro zviditelnění se politiků, je ale myslím dost zjevná, ne?

Petrasek Milan - penzista

Strach spravedlivých a strach jako politický kapitál Pátek, 6.Února 2015, 12:46:23

je v současné periodě zrodu nové podoby totalitních režimů ještě obtížně rozlišitelný.
V globalizovaném prostoru vznikají chaoticky místa, na kterých se snoubí "nový pořádek" a vražedný teror. A to s nasazením moderních technických a ekonomických a mediálních funkčních systémů západní civilizace, proti západní civilizaci.
Desorientace a difusní ustrašenost je nabíledni....bych řekl.

Jan Bílek - Husle

ještě Pátek, 6.Února 2015, 18:09:11

Díky za Vaše názory.

Ještě mě k tématu strachu napadá, že v podstatě společným prvkem obou stran je strach z extremismu.
Strana "B" se bojí extremismu "A". Strana "C" stejně jako "A" se zase bojí extremismu "B". ...Společný je strach z extremismu. ...Můžeme polemizovat o tom, odkud se tento strach bere a jak jsme se k němu jako společnost dobrali. Ale domnívám se, že právě tento spojovací prvek - strach z extremismu - by mohl sloužit k navázání společné řeči mezi všemi, aby se vše urovnalo a utišilo. Předpokládám, že snad všechny zúčastněné strany si přejí klid, nikoliv napětí či dokonce válku.

JB

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

všichni se klid nepřejí Sobota, 7.Února 2015, 11:01:3

Dobrý den, pane Bílku,

souhlasím s tím, že většina lidí si klid přeje, ale určitě ne všichni. Je to třeba vidět v projevech, které zazněly na náměstí. Lidé jako Okamura, kteří se podle mě vlastně nebojí, ale naopak mají radost, že mohou díky strachu zvyšovat svou popularitu (před islámem byli Romové a vždycky se takové téma v podobě skupiny, kterou lze označit, najde) a vytřískat tak z toho politický kapitál.

A pak je tu podle mě faktor nudy, který se zdaleka netýká jen vůdčích osobností. V ČR je pořád poněkud trapné být angažovaný, zapálený pro nějakou myšlenku, snažit se o zlepšení stavu ve vlastní čtvrti, organizovat petici proti hypermarketu, či jiné developperské zhůvěřilosti. Lidé se tedy příliš neangažují, ale zároveň jim zapojení se do nějakého proudu schází. Chtějí být součástí něčeho, co jim pomáhá ventilovat frustraci z toho, že se nepodílejí na správě svých věcí. A na to je IvČRN ideální.

Podobně fungovaly pro řadu lidí i protiromské demonstrace. Není náhoda, že se odehrávaly v letních měsících o víkendech. Byl to takový program na sobotu, kdy se lidé sešli a cítili, že jsou součástí nějakého celku. Tento moment není radno podceňovat, protože dokud se aktivita nenasměruje tam, kde jí je skutečně potřeba (třeba ke kontrole a komunikaci se zastupiteli) budou se lidé scházet pod jinými záminkami proti muslimům, Romům, nebo komukoli dalšímu.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Také děkuji paní Uhlové za reportáž Sobota, 7.Února 2015, 11:39:52

Jistě že některé jevy se podobají jevům z jiných evropských států. Ale vidím zde dvě česká specifika. Čeští antiislamisté v čele s doc. Konvičkou, panem Okamurou a paní Volfovou si libují v současné homogenitě. Během dvacátého století snad žádný jiný stát Evropy neprošel tak radikální homogenizací (neboli národnostním vyčištěním) jako české země. Obhajoba homogenity je zároveň obhajobou izolacionismu a provincialismu, jehož kořeny bychom mohli hledat daleko před Bílou horou, do husitského období a ještě hlouběji do počátků přemyslovského státu po pádu Velké Moravy. Za co jsem rád, že stále zde existuje svár homogenity a uzavřenosti s heterogenitou a otevřeností, že ta provinciálnost i po skončení dvacátého století tu úplně nevyhrála.

Dále zde vidím výrazné specifikum v tom, že podporovatelé extremismu jako extremisté nepůsobí. To paní Uhlová v článku jasně podtrhuje. Celková skrytost extrémismu je možná škodlivější než to, kdybychom tu měli jasně extrémně profilované síly. Pamatuju na to, jak Sládkovi republikáni vypadli ze sněmovny ruku v ruce s opoziční smlouvou. I tehdy bylo myslet si, že síla extrémistů se snížila, velmi naivní. Právě naopak.

Jan Bílek - Husle

klid a mír? Sobota, 7.Února 2015, 13:15:48

Paní Uhlová,

souhlasím s Vámi, že řada lidí si na tomto tématu chce přihřát svou politickou polívčičku. A jak tu již bylo zmíněno, jistě je z etického hlediska ohavné přihřívat si polívčičku "na zádech druhého" (nebo jak to tu přesně zaznělo). Potažmo na nás všech tím, že vědomě zvedá vlny neklidu a xenofobie.



Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.