Mikuláš Vymětal: Za muslimy se mohou modlit i ateisté

S evangelickým farářem Mikulášem Vymětalem o sobotním bohoslužebném shromáždění, islamofobii a vlnách projevů nenávisti vůči menšinám.

Mikuláš Vymětal je evangelický farář pro menšiny, který se dlouhodobě věnuje pomoci komunitám čelícím nenávisti. V roce 2011 stál u zrodu iniciativy Nenávist není řešení, jezdí poskytovat duchovní podporu obětem násilí z nenávisti. Zítra, v sobotu 31.1., spolupořádá shromáždění proti nenávisti k menšinám: islamofobii, antisemitismu, anticiganismu a dalším, a to u sochy Jana Husa, kde se o něco později mají sejít odpůrci islámu. Hovořili jsme s ním o tom, proč je důležité, aby zazněl hlas, který ukáže, že nenávist skutečně není řešení.



Zítra organizujete shromáždění na Staroměstském náměstí, co je to za akci?
Jedná se o bohoslužebné shromáždění za společný život a proti nenávisti k menšinám: muslimům, Romům, Židům a dalším. Reaguje na to, že v Praze už zase probíhají pokusy o pochody nenávisti. Poslední pochod, který se měl konat na výročí Křišťálové noci asi před sedmi lety, skončil fiaskem. Do Starého města pražského tehdy dorazilo tolik odpůrců pochodu, že je policie nepustila dovnitř. Nový fenomén je ovšem veřejně projevovaná nenávist vůči muslimům.

Bohoslužebné shromáždění znamená, že je určené zejména věřícím?
Shromáždění proti nenávisti, jak je nazývám, se vždy účastní velmi různí lidé. Věřící různých církví i lidé, kteří jsou náboženství, víře a církvi naprosto vzdálení. Spojuje je to, že jsou pro ně mravně nepřijatelné veřejné projevy nenávisti vůči menšinám, jak k nim dochází v poslední době. Někdy to parafrázuji Cimrmanovým výrokem, že za muslimy se mohou modlit i ateisté. V realitě se ovšem snažím dát prostor všem, kteří chtějí vyjádřit slova pokoje. Jedni se modlí, druzí pronáší svá přání a podobně. Je pro mě důležité, aby se ani tzv. nevěřící necítili špatně. Vždyť máme důležité společné cíle!

Ty cíle jsou jaké? Proč považujete za důležité protestovat proti vyjádření názoru lidí, kteří mají strach z islámu? Myslíte, že právě toto je cesta, jak se nenávisti stavět?
Především mám zkušenost, že lidé, kteří mají strach, jsou nebezpeční. Naše setkání se jmenuje Za společný život a je především vyjádřením solidarity. Modlitby, které se budeme modlit, také myslím vážně. V současnosti narůstá nenávist ve společnosti k některým menšinám prakticky v celé Evropě. Domnívám se, že právě protiakce vůči takovýmto projevům nenávisti, kdy se konkrétní lidé postaví za společné soužití, mohou významně přispět k vzájemnému rozhovoru. Ale nejen to, taky k přemýšlení nad situacemi, které ke zmiňovanému strachu vedly, a tím i ke krokům, vedoucím ke skutečnému řešení situace. Strach totiž situaci neřeší, jen komplikuje.

K rozhovoru s demonstrujícími? Nebo myslíte na dialog s menšinami?
Na jednu stranu mám zkušenost z pochodů proti Romům. Jejich intenzita velmi rychle ochabla, zřejmě poté, co si mnozí demonstrující uvědomili, že pochody proti někomu situaci neřeší. Přímo rozhovory s demonstrujícími jsem přitom také zažil, ale v menší míře. Myslím si, že důležitý je především dialog, při kterém dostanou menšiny ve veřejném prostoru spravedlivý hlas a budou moci vyjádřit, co si skutečně myslí. Pokud bychom měli mluvit o islámu a muslimech, myslím, že místní islamofobové posunují tento rozhovor zcela mimo realitu, a to je škodlivé až nebezpečné. Dalším partnerem v rozhovoru musí být také tzv. normální lidé, kteří musí dostat možnost vyjádřit své obavy a budou také přemýšlet nad odpověďmi druhé strany

Nenávistné projevy přicházejí ve vlnách. Domníváte se, že to zase opadne, nebo že jsme svědky nějakého zlomu? Máme se obávat blízké budoucnosti?
Jsem optimista. Přesvědčivě na mě působí například názor odborníka na extremismus Ondřeje Charváta, že veřejné projevy nenávisti podněcované extremisty vždy gradují, a pak zase klesnou. Jako Evropané před sebou máme řadu úkolů: řešit otázku přistěhovalectví, obavy z islámu, válku na Ukrajině. A vzpomínám si i na těžší situace, které Evropa zažívala: studenou válku, sérii válek v bývalé Jugoslávii, u nás rasově motivované vraždy a neonacistické hnutí v 90. letech. Jistě je tu nebezpečí extremizace a polarizace celé společnosti, ale podle mé zkušenosti se hlasatelé nenávisti většinou nakonec společensky znemožní sami jako například Miroslav Sládek.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.