K pokračování úvahy o mediokracii mě vedou dotazy a připomínky, které mi po mém posledním sloupku Mediokracie námi manipuluje, Matrix není umělá síť posílají nejen mí přátelé a známí.

Pisatelské teze jsou buď více či méně souhlasné, nebo částečně nesouhlasné, ale racionální, otevírají cestu dalšímu dialogu nebo aspoň zamyšlení. Některým z nich toto téma konvenuje i kvůli jistému tajemnu, které v sobě skrývá.

Mechanismus manipulace

Psal jsem o mediokracii coby systému, který u nás vládne na základě libovolně proměnlivého souručenství politiky a médií: politických stran a hnutí, politiků, vydavatelů, redakcí, novinářů, mediálních celebrit a zájmových uskupení.

Jeho hlavní zbraní je úspěšná manipulace s částí veřejnosti, která je dostatečně početná či jinak vlivná, třeba schopná se rychle spojit a nepřehlédnutelně proti něčemu brojit. Jako příklad jednoho z častých mechanismů manipulace uvádím vystupování členů iniciativy Islám v ČR nechceme a následné dění:

Několik jedinců z této iniciativy svým válečným pokřikem na dlouhou dobu určilo, jakým způsobem se povede veřejná diskuse na uprchlické téma - jejich argumentaci totiž přijali politici i média jako věrohodnou, přijatelnou do diskuse, bez ohledu na její evidentní nedemokratičnost a nehumánnost. A bez ohledu na to, že jde i proti Listině základních práv a svobod (což je součást naší ústavy), a navazujícím zákonům, zapovídajících hanobení druhých pro jejich rasu, náboženství a přesvědčení.

Kritická hranice je překročena, když se byznys, média a politika spojí v jednu sílu, jako v případě některých mediálních vydavatelů — nejkřiklavějším příkladem je Andrej Babiš, ale v zástupu za ním stojí další oligarchové, kteří zatím v politice nejsou přímo činní, ale své obchodní a s nimi spjaté politické zájmy razí prostřednictvím svých médií.

Jistě, určitá manipulace patří k životu, někdy ji dokonce považujeme za potřebnou, například při výchově dětí. Když ale vrůstá do společenského dění a brání svobodnému rozhodování lidí, jde ještě o demokracii?

Jestliže někdo přijme mou tezi o vládnoucí mediokracii jako relevantní, vede ho to logicky i k úvahám, zda se za těchto podmínek dá tvrdit, že žijeme v demokracii. A pokud je tu tak silná manipulace, dá se proti ní účinně bránit? V dnešním sloupku se ale chci prioritně zabývat metodami manipulace, nad těmito otázkami se zamyslím příště.