Český slavík je od počátku svojí existence planá estráda (snad s výjimkou prvního ročníku 1962, v němž hlasovalo komunitních 797 diváků a na němž si minulý režim teprve zkoušel využitelnost podobných soutěží ve prospěch vyživování společenské pasivity).

V období normalizace sloužil Slavík k leštění obrazů celebrit „schválených ministerstvem výživy“, tedy bezobsažných reproduktorů většinou zahraničních popových hitů, kteří nijak nenarušovali budování socialismu.

Když už se někdo z rozličných interpretů normalizační nudy režimu zpronevěřil a vnesl tedy do celé šarády „politiku“, byla jeho ikona okamžitě smazána. Kupříkladu Waldemar Matuška: sotva se odhodlal spolu s desetitisíci stárnoucích amerických republikánů odcestovat zemřít na Floridu, byl jeho popěvek „Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ní fičí“ smazán z pásma úvodní znělky Chalupářů.

Od roku 1977 se Waldemar Matuška na stupních vítězů v kategorii zpěvák neobjevil, v roce 1985 už jim spolehlivě vévodilo zcela normalizované trio Karel Gott, Dalibor Janda, Peter Nagy.