Jsem fanouškem filmů Víta Klusáka. Ukazují svoje aktéry nahé ve svojí iracionalitě, a tak nějak beznadějné ve svém pachtění. Jenže právě do takového světa, iracionálního a beznadějného, politicky vstupuje mesiáš Andrej Babiš. Ukázat nám stejným způsobem i jeho iracionalitu a nic víc, znamená podílet se na beznaději nás všech.

Důvod, proč se Vítu Klusákovi nepodařilo doopravdy konfrontovat fenomén Andreje Babiše, je dobře vidět právě na jeho neschopnosti vnímat skutečný Babišův „matrix“.

Kritika Klusákova snímku z per mých kolegů Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky vede různými směry. Jedním z nich je i poukaz na ta chapadla Babišova matrixu, ve kterých svým každodenním životem vázne sám dokumentarista: Vít Klusák patří do rodiny Babišova hlavního píáristy a pracuje pro komerční televizi, která pomalu ale jistě spadá pod Babišovo impérium.

Vít Klusák se nás snaží přesvědčit, že není ve střetu zájmů. Je vtipnou ironií, že tak činí podobně jako sám Babiš. Autor dokumentu tak vlastně kopíruje logiku, jejíž triumf celý rok zaznamenával.

Nejde o to obviňovat Víta Klusáka z toho, že by snad pracoval na Babišovi objednávku. Jde spíš o to ukázat na skutečné kontury Babišova „matrixu“, které zůstaly Klusákovým objektivem nedotčeny.