Není to veřejný sektor, není to zaměstnanost, není to klima, není to subjekt a není to ani neziskový sektor: v konstantní krizi je kapitalismus a rozšiřuje se pouze výčet partikularit, které se snaží v rámci vlastní dynamiky stáhnout s sebou ke dnu absolutní občanské stupidity. Poté co se Budweiseru Budvar podařilo v komplexním urban projektu „BU2R“ vysát subversivní potenciál takřka ze všech českých subkultur, přichází skupina ČEZ s podobným pokusem: zneužít veřejnoprávní rozměr ČT k vlastní akumulaci kapitálu.

Kapitál ve veřejném prostoru

Navzdory dystopickým předpovědím konspirátorů nejsou ani ty největší nadnárodní korporace všemocné. I kdyby například americká armáda hájila ve východním terénu zájmy konkrétního subjektu velkého byznysu, vždycky může nastat situace, v jejíž optice se stane i silný finanční zájem pouhou partikularitou.

Tou situací je pak ohrožení toho, čemu Noam Chomsky říká „americký kapitalismus“, tedy taková podoba kapitalismu, která produkuje dominantní postavení Spojených států. Co to znamená pro naše téma? Že existuje „moc“, která se nemusí manifestovat jen v jazyce čistě finančním, ale která je politická.

USA, kapitalismus, nadnárodní korporace… Post-normalizačním uším zněly podobné pojmy jako vůně Západu, jako vůně moderního, jako vůně svobody a blahobytu. Takových lákavých snů se těžko zbavuje, nota bene pokud je člověk chce i po pětadvaceti letech dynamického vývoje událostí srovnávat se smradlavou krustou husákovského bakelitu. Problém je v tom, že dějiny pokračují. Snílek snů o smrti normalizace a vítězství hamburgerové svobody pak může docela snadno přehlédnout, že se i ona „dovozová Amerika“ ráda normalizuje.

To prokleté kooptování