Akcie těžební NWR, vlastníka ostravské OKD, byla minulý čtvrtek nabízena za 3,70 Kč. No nekupte to! Pár lidí to koupilo, takže v pátek se kurz přehoupl přes čtyři koruny, zatímco ještě roku 2008 převyšoval šest set korun. V českém zpravodajství je v souvislosti s NWR a OKD pozornost soustředěna hned na několik horkých témat. Prvním je ostudná privatizace z roku 2004 plná křížení zájmů, neumětelství, podivných smluv a nepochopitelných „dárků“.

Druhým je stanovisko Evropské komise na stížnosti o nedovolené státní podpoře. Třetím je pohrdavý přístup NWR k privatizační smlouvě s českou vládou, pokud jde o podnikové byty. A čtvrtým jsou nové závazky vlády ve prospěch OKD, aby tato o něco déle udržela zaměstnanost na dole Paskov a v navazujících oborech (koksovny, železárny, ocelárny). Mezi odborníky se pak mluví o nepoměru dluhů, výnosů a dividend NWR.

Těžební společnost NWR, vlastnící ostravské doly OKD, jde ke dnu a jejím cenným papírkům z pražské burzy zbývá hlavně hodnota pro majitele kuriozit. Už v loňském roce to byla nesporně nejhorší investice roku a nevyléčitelní optimisté, kteří se nechali zlákat nízkou cenou, mohli jen sledovat, jak letos pokles pokračoval k samotnému dnu.

Samotná NWR tvrdí, že to ještě není konečná a věří v dohodu s věřiteli, přestože zatím v tomto směru neuspěla. Pokouší se prodat příběh, že alespoň částečné uspokojení věřitelů, po kterém by společnost mohla pokračovat v činnosti, je lepší než konkurz a prodej znehodnoceného majetku.

Označuje se přitom za oběť globalizace. Evropou se šíří cenová nákaza, jejímž zdrojem je levné černé uhlí z USA. Původně levné nebylo a spalovalo se v amerických elektrárnách. Odtamtud je však vytlačil břidlicový plyn. Vytěžené uhlí proto zamířilo na evropské trhy a část lodí je vykládána i v Rotterdamu. Nejde o podstatná množství, ale už samotná možnost takového dovozu ohrozila evropské ceny. Snížila je.

Jenže uhlí v Evropě ztrácí budoucnost i bez amerických lodí. Na červnovém summitu EU (na schůzi Evropské rady) byla sice energetika projednávána jen okrajově a odsunuta na říjnové jednání, ale v přijatém obecném strategickém dokumentu, který definuje priority EU pro nadcházející pětiletí, je odkaz na dlouhodobé klimatické cíle, ze kterých je zřejmé, že po roce 2050 se s uhlím již prakticky nepočítá. Potvrzuje se tak záměr, který známe už několik let. A z toho si každý investor spočítá, že zásadnější investice do uhlí jsou vlastně vyloučené.

Možná s výjimkou těch, kdo sázejí na extrémně drahé pokusy ukládat uhlík ze spalinových plynů zpátky pod zem, ale to má smysl jen pro toho, kdo se chce touto cestou probít k významným patentům a věří, že pak obsadí trh s unikátními technologiemi „čistého uhlí“. O nic víc než víru však tento záměr opřít nemůže. Zda takový trh opravdu vznikne, dnes nikdo netuší.

Nic z toho samozřejmě nemohl Zdeněk Bakala tušit, když šel do uhlí a kupoval OKD. Nevstupoval tam ostatně jako strategický investor, který chce spojit svůj podnikatelský život s osudy fosilní energetiky, ale jako finanční investor, který chladně propočítal rozdíl mezi tím, co zaplatil a co získá. A tento rozdíl byl astronomický.

Součástí ceny za OKD, jejichž minoritní podíl byl prodán za čtyři miliardy korun, nebylo kromě jiného také 44 tisíc podnikových bytů, které bychom dnes prodávali zhruba za 800 tisíc až jeden milion korun. Střízlivě řečeno, jen tyto byty by měly osmkrát až desetkrát větší cenu, než bylo zaplaceno za minoritní podíl.

Střízlivě řečeno, jen tyto byty by měly osmkrát až desetkrát větší cenu, než bylo zaplaceno za minoritní podíl. Prodejní cena připomínala spíše vklad do loterie s předem určeným výhercem. Je to doplňkový postup k tomu, co známe z amerického filmu Podraz, kde se pracuje s předem určeným prohrávajícím. Ten tu byl také, v daném případě jím byl stát. Nejvíc poškozeni byli nájemníci podnikových bytů, ale ti mají roli „vedlejší škody“ (collateral dammage), kterou nikdo neplatí. Snad by o tom mohli vědět Sobotka a Pokorný.

To nás přivádí k poznámce o českém pojetí globalizace. Obyčejně se chápala jako příležitost proměnit (nepatrné) historické domácí náklady za (astronomické) světové ceny. V ideálním případě někdo něco dostal v privatizaci zadarmo (za peníze z pokladny samotné firmy nebo na dluh zastavený jejím majetkem) a obratem ruky to prodal zahraničnímu investorovi. Zisk tak vznikl na první pohled z ničeho.

Avšak na druhý pohled už bylo zřejmé, že peníze neprší z nebe jen proto, že se někdo narodil jako dítě Štěstěny. Bylo potřeba nějaké to razítko, souhlas státního orgánu či vstřícné hlasování, a to není zadarmo. Výnos tedy byl výsledkem sofistikované investice, kdy byly v roli výrobních faktorů zapřaženy úřední šiml, konflikt zájmů, podvod, podbaby nejrůznějšího typu a pokyn „zavři oko“ a podobně. Vedle známých investorů v tom operovali i skrytí podílníci, ovšem ve vší diskrétnosti, aby se neprobudila závist.

Možná z tohoto pojetí globalizace se rodí překvapivá česká vstřícnost vůči tomuto jevu, který jinak drtí slabé a zbavuje země svobody rozhodování o své budoucnosti.

Ostatně globalizace u nás udeřila i na ty, kdo se jí chtěli postavit na opačném konci, v expanzi. ČEZ vyzdobil výroční zprávu potížemi s investicemi na Balkáně a zápasí tak s problémem navíc, jako kdyby nestačil prudký propad evropských cen elektřiny. Nejnověji malá rakouská banka Erste zaznamenala rekordní ztráty díky svým filiálkám v zemích východní a střední Evropy, Maďarsku a Rumunsku, a bude tak muset mobilizovat ostatní zdroje, včetně České spořitelny, největší české banky.

Vraťme se však k historii. Nejprve cena privatizovaného OKD — nebyla příliš levná? Tuto otázku si kladli i v Bruselu, jak

Dokumenty však nasvědčují, že informace pro Evropskou komisi nechalo ministerstvo zpracovat kupci OKD, společností Karbon Invest. Konkrétně jejím advokátům (Mgr. Pokorný). A ti neměli zájem nízkou cenu zpochybnit.

Role Sobotky se pak rozmazávala zejména v době, kdy byla ČSSD v opozici. „Evropská komise v roce 2011 nijak nepřezkoumávala informace, které jako reakci k otázce privatizace OKD obdržela od České republiky. Nyní zjištěné skutečnosti ukazují, že tyto informace byly zavádějící, či dokonce nepravdivé," na dividendách 1,5 mld. eur a na IPO samotné vydělali dalších 1,2 mld. eur. Při současné ceně akcií má jejich zbývající podíl v NWR hodnotu pouhých 153 mil. eur. Vydělali si už tolik, že ať se s NWR v budoucnu stane cokoli, finančně se jich to v podstatě nedotkne.

Bakala to připustil v rozhovoru pro Forbes, když řekl, že OKD představuje méně než desetinu jeho aktiv a jeho život nijak nekomplikuje. Bakala teď opakuje stejnou strategii „legálního tunelování“ ve společnosti RPG byty, která vlastní 44 000 bytů vyvedených z OKD. V dubnu vydala RPG obligace za 400 mil. eur, které chce použít převážně na výplatu dividend v odhadované výši 330 mil. eur. Bez ohledu na to, co se stane s RPG byty, až NWR zkrachuje a tisíce lidí si už nebudou moct dovolit platit nájem, Bakalu a jeho společníky to nemusí z finančního hlediska nijak trápit, protože peníze už budou mít dávno v kapse.“

Jak je zřejmé, jedná se o jeden z nejskandálnějších privatizačních projektů za dvacet pět let existence demokracie v české republice.