OKD je Černý Petr ČSSD
Tomáš TožičkaPrivatizace extraktivního průmyslu představuje vždy velký problém. A to i v případě, že se tak děje za mnohem odpovědnějších a připravenějších vlád, než byly vlády Miloše Zemana a Stanislava Grosse.
Případy, kdy důlní průmysl přinesl některému regionu něco dobrého, byste spočítali na prstech rukou. Možná by vám stačila i jedna. V naší zemi byste hledali marně.
Těžba kovů či uhlí na severu Čech přinesla za posledních tři sta let jen doby náhlého hospodářského rozmachu a pak dlouhé roky stagnace a hledání náhrady. Zničená krajina, nezaměstnanost, migrace a národnostní spory. To je krátký sumář výsledků extraktivního průmyslu v Čechách.
V Moravskoslezském kraji to není jiné.Doly a hutě byly po léta tvůrcem špatně placených míst (s výjimkou několika let reálsocialismu) s velkým rizikem, zdrojem sociálního napětí a nepokojů. Mizela města a nová se tvořila, jakoby tu uhlí a ocel měly být na věky. Ale každý důl se jednou vyčerpá. Mnohdy se ani nemusí vyčerpat, jen se prostě těžba nevyplácí.
Dnes se před námi odehrává příběh, který jsme tu měli již mnohokrát. Zlý kapitalista se už napakoval dost a nechce si nechat prodělečný podnik, ani živit horníky, které nepotřebuje. Prezident Miloš Zeman vypadá, jako by spadl z měsíce, když tvrdí: „Já sám se domnívám, že skutečně schopný podnikatel v době, kdy důl Paskov a další jeho podniky vytváří zisky, si nechává něco na horší časy a vytváří si tedy takzvaný rezervní fond." Proč by to dělal? Aby udělal radost Zemanovi? Horníkům? Jde přece o zisk, a ten, jak vidno, si Bakala dokáže dobře zajistit i bez nějakého Zemanova rezervního fondu.
Otázkou je, zda si Zeman nepopletl svůj právě vynalezený fond odpovědného podnikatele s tzv. fondem rezerv, do kterého jsou těžaři povinni ukládat dle horního zákona na následnou sanaci po těžbě. Asi ano, ale je to poněkud bizarní, jak už moudra z Hradčan po několik let bývají.
Základem problému je kupónová privatizace
Privatizace extraktivního průmyslu je sama o sobě obrovským problémem. Nevím o jediné úspěšné privatizaci. Takové, která by zajistila rozvoj regionu a přinesla prospěch dané lokalitě i státu — to se domnívám, že skutečně není možné. Ale nevím ani o takové, která by situaci nezhoršila.
Základním problémem OKD byla kupónová privatizace ve které si sice Fond národního majetku zachoval většinu, ale o tu přišel, když bylo v roce 1997 sníženo základní jmění OKD. Rozhodujícím se tak stal balík 5 % akcií, které dostaly v privatizaci obce.
Ale vážně. Ten problém začal skutečně, jak říkáte, v devadesátých letech za kupónové privatizace a jeho podstatou je otázka, proč stát přišel o většinový podíl.
Dnes existuje mnoho "akciových aktivistů" kteří se přes velmi minoritní akciové podíly snaží dohlížet na činnost problematiských firem, získávat od správních rad relevantní informace, zabraňovat tunelování a vymáhat rovné a transparentní jednání společnosti vůči všem akcionářům. O příkladu psal Jiří Silný v článku Církve a peníze II – banky a investoři.
Právě této možnosti se vlády Zemana a Grosse v obou kauzách vzdaly.
Ne že by to bylo k něčemu dobré, ale často si říkám - kdyby aspoň byli schopní říct: "Toto jsme udělali blbě... "
A které sliby nesplnila?