Uznávám, že to je nemožné srovnání, ale nemůžu si pomoci, musím napsat o svých dvou nejsilnějších kulturních zážitcích. Tak tedy napřed ten starší a vážně:

Mohl se hrát v Praze

V rámci off programu uvedlo Studio Hrdinů inscenaci Causa Schwejk. 11. června měla premiéru ve Vídni, vznikla jako koprodukce pražské scény s prestižní přehlídkou Wiener Festwochen a německým divadlem Theater Bremen. Tento čtvrtek měla hra ve Studiu Hrdinů českou premiéru. Scénář napsal a zrežíroval Dušan Pařízek, který hru připravoval pro pražské Divadlo Komedie v sezóně 2007/8, ale z finančních důvodů k inscenaci nedošlo.

Pro připomenutí: Dušan Pařízek se po letech v emigraci (rodičovské) a studiu divadelní vědy v Mnichově vrátil do Česka, vystudoval režii na DAMU a založil Pražské komorní divadlo, zpočátku bez vlastního prostoru. Ten získal v roce 2002 v Divadle Komedie, kde se etabloval jako originální a progresivní tvůrce zajímavých a významově naléhavých kusů, k nimž předlohy představovaly zejména texty z německojazyčné oblasti.

V divadle nerežíroval jen on, souběžcem mu byl David Jařab, který kromě zmíněné středoevropské dramatiky inscenoval také vlastní adaptace a hry. V roce 2012 Divadlo Komedie skončilo, Dušan Pařízek je rozpustil s prohlášením, že s finanční dotací, jíž se divadlu dostalo od pražského magistrátu v grantovém řízení, nemůže dál naplňovat vytčený umělecký program a než kompromisy, to raději nic.

Kromě skvělých inscenací zůstal po Divadle Komedie i vynikající soubor, jehož členové se rozptýlili do různých divadel, někteří i německých. Výraznou postavou divadla byla i výtvarnice a režisérka Kamila Polívková. Spolu s Dušanem Pařízkem tvoří tvůrčí dvojici (oba mají i svůj vlastní program), jejíž poetika je rozpoznatelná, charakteristická a nepřehlédnutelná.

Spočívá ve střídmosti, někdy až přísnosti, v civilismu s přesně volenými vybočujícími akcenty a co mě na nich nejvíc baví — v respektu a úctě k lidskému tělu, k herecké fyzis, kterou dokážou na jevišti využít, ale nikdy ji neponižují. Z inscenací Dušana Pařízka a Kamily Polívkové silně zaznívá, že divadlo je ze všech umění nejsoučasnější, že je to v duchu antického odkazu záležitost občanská.