↗

Kunstpalast v Düsseldorfu je v podstatě veletržní palác, ukazuje však, že když se do objektu investuje, vznikne reprezentativní, ale i pohostinné místo, kde lze příjemně strávit neděli mezi výtvarnými díly, exponovanými v kontextu i kontrapozici. Foto FB Kunstpalast, Düsseldorf

Letošek byl výročním rokem dvou mimořádných osobností: Franze Kafky a Bedřicha Smetany. Vzniklo o nich mnoho pořadů, inscenací oper, koncertů, dokumentů, filmů, dramatických seriálů. Pro mě byly vrcholem dva snad méně nápadné, zato však zcela mimořádné počiny.

Halbichův Zámek

Český rozhlas připravil jako četbu na pokračování Kafkův Zámek. Třicet dílů, třicet půlhodin načetl Kamil Halbich. Kafkův Zámek byl zpracován několikrát, pro rozhlas byl i zdramatizován jako dvoudílná hra Jana Vedrala, K. v ní hrál Vladimír Dlouhý. Četba v podání Kamila Halbicha však všechny adaptace a dramatizace předčila.

Charakteristickým znakem Kafkovy prózy je smysl pro detail, dokonce, řekla bych, lpění na detailu. Až obsesivně uvádí všechna pro a proti vyřízení záležitostí zeměměřiče K., který chce jenom dostat konečné oprávnění začít vykonávat práci, ke které byl povolán. Rozhovory s hostinskou, Barnabášem, pomocníky, sestrami Amálií a Olgou, zvláštní milostný vztah s Frídou — k němuž snad byla inspirací láska s Milenou Jesenskou —, to vše spočívá na podrobné, všestranné a otravné argumentaci a zvažování.