České filmy s oblibou vypráví o tom, jak se Čechům špatně žije. Předávání Českých lvů ale tuhle bídu předvedlo naživo. Nejpřesnější sondou a alegorií současné mizérie byl právě sobotní ceremoniál. S upřímnou krutostí ukázal, že bulvár pro nás značí pravdu, že s napětím očekáváme konec světa a že na celou tu krásnou paranoiu dohlíží Andrej Babiš v kvádru a s motýlkem.

My bychom vzhůru k nebesům, ale bulvárem jsme spjatí

Vše začalo už nominacemi. Poprvé byly uděleny ceny i za televizní tvorbu, což vyvolalo očekávatelný výron bulváru do seznamu nominací. Stanice Barrandov vyslala seriál Stopy života od režiséra Tomáše Magnuska. Ten vystudoval speciální pedagogiku a následně se proslavil sérií Bastardi. Ta je dodnes zřejmě nejvíce rasistickým počinem za posledních dvacet let.

Magnusek vytvořil naprostý opak toho, co si lze představit pod pojmem speciální pedagogika — vypráví o romských a chudých žácích, kteří jsou natolik zlí a nebezpeční, že je hlavní hrdina, učitel, musí zlikvidovat. Oběsí je, rve jim železnou trubku do zadnice a střílí v tělocvičně. Zahrál jej samozřejmě samotný Magnusek. Celá trilogie je výjimečným počinem, který ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby Komenského posedl duch Mengeleho a pod režijní taktovkou markýze de Sade zinscenoval mokré sny Miroslava Sládka.

S podobnou hereckou skvadrou natočil Magnusek právě i seriál Stopy života. Zfilmoval osudy lidí, kteří se zhroutili a skončili u psychiatra. Stereotypní příběhy vykreslují beze snahy o podrobnou analýzu hrozivě nebezpečný svět: sestry v domově důchodců jsou zákeřné, starostové prohnilí, sbormistři znásilňují malé sopranisty.

Katarzi už nenabízí kovová trubka, ale psychiatrická léčebna. Na scénářích ostatně spolupracoval psychiatr Jan Cimický. Magnusek je jako tvůrce konzistentní v amatérismu i finálním sdělení o nesmyslnosti všeho: Chcete klid? Zabijte problémové dítě nebo se nadopujte antidepresivy.