Ovčáčkova totalita
Lukáš SenftHudebníci zkritizovali prezidenta Zemana během předávání cen Anděl. Jiří Ovčáček a Jaroslav Plesl je odsoudili jako totalitní nohsledy. Když totiž můžete strašit totalitou, není třeba argumentovat.
Předávání cen Anděl připomínalo předávání pohlavní nemoci. V sobotu večer ujedete a táhne se to s vámi dál. Nechme teď stranou to, že Libor Bouček stále zvětšuje propast mezi svou pověstí bujarého moderátora a reálnou neschopností vymyslet vtip. Nechme stranou to, že mu nepomohl ani zlatý mikrofon. A nechme stranou ocenění pro Barboru Polákovou za album, v němž jedna z písní začíná veršem „Mám ruku třikrát zlomenou/Chci její bundu koženou.“
Mediálně se infikovali hlavně Lenka Dusilová a David Koller. Během svých vystoupení totiž zkritizovali prezidenta Zemana. Lépe řečeno: Dusilová kritizovala, Koller se snažil zformulovat souvislou větu. Marně. „Ještě k té politice. Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus, nebo dokonce soudruh Zeman.“
Z toho lze s jistotou poznat jen to, že Koller žije stále ve světě studené války. Později se v rozhovoru vyznal, že hraje na americké kytary, a co že prý přišlo z Ruska. Jak napsal Vít Klusák: kromě Dostojevského a Tarkovského přišly z Ruska také Kellnerovy peníze, za které mu skupina Lucie hrála na večírku v Rudolfinu.
Totalita vypadala jinak. Excesy policie se snad vyšetří přiměřeně. A tím myslím i fakt že podobné excesy se ději i jinde a jindy. Bdělost vůči náznakům autoritářství je na místě ale bez velkých očí a měřeno stejně i v jiných kauzách. Viz kauza Smetana ale i tažení vůči Paroubkovi či jiným na levici.