Mám teorii, podle níž podléhá Česká republika plíživé islamizaci. Muslimů tu zatím moc není, řeknete si ve svojí naivitě. Jenže mešitu dnes člověk potká na každém kroku — na plakátech, kulturních domech, plackách, facebookových profilech. Pravda, zatím jsou všechny ty mešity přeškrtnuté. Ale v tom právě spočívá ta největší muslimská zákeřnost…

Nic není snadnější, než spojit se proti společnému nepříteli. Jenže pak přijdou spory, paranoia a konečně prozření, že ideologie postavená na nenávisti vám znemožní kloudný dialog uvnitř vlastních struktur.

Při té vzrušující pouti se reálná moc nejprve zdá tak blízko. Jenže od první krize se moc začne nenávratě vzdalovat. Ukáže se, že chybí někdo, kdo by s vámi chtěl tou krizí projít — o tom přeci na začátku nebyla řeč. A na konci pravděpodobně zůstanete sám v nekonečné nejistotě, zda víc nenávidíte vy ostatní, nebo ostatní vás, načež se s tikem v oku střelíte do hlavy v komůrce vystlané svými hanopisy, jež s největší vervou zavrhli vaši spolustraníci, natož pak zbytek světa. Historie je takovými osudy vystlaná.

Islamofobní servis

Na první pohled to vypadá, jako by se Blok proti islámu tento týden definitivně rozpadl. Jeho pád si je možné navždy připomínat na videu — stejně jako všechny ostatní moderní katastrofy, při nichž si člověk ukousnul příliš velké sousto. Zkáza vzducholodi Hindenburg, hokejové mistrovství světa na Nově, celá sága Neváhej a toč, volný pád létajícího muže z Eifellovy věže.

Že u nás nejsou muslimové, a že se k nám ani žádní nehrnou? V tom je islamizace nejnebezpečnější — je plíživá. Celou dobu jakoby se nic nedělo, až se jednoho dne probudíte zcela zpocený v burce, ve vašem vánočním stromečku je zabořený hořící Boeing a váš vepřový řízek vás na výhružném videu v slzách prosí o zaplacení výkupného.