Předseda nové, teprve zakládané politické strany „Úsvit s Blokem proti islámu“ Miroslav Lidinský řekl v úterý na tiskové konferenci ve Sněmovně, že ministerstvo vnitra tuto stranu, registrovat odmítlo, protože její by prý její „název v kombinaci s programovými tezemi (…) mohl vzbuzovat přesvědčení (tedy asi vzbuzovat podezření), že cíle strany směřují k popírání rovných práv a svobod občanů vyznávajících islám“.

Blok proti islámu je přitom facebooková inciativa, vzniklá z jiné facebookové iniciativy „Islám v České republice nechceme“. S tím, jak postupným přejmenováváním nepřelstili ministerstvo vnitra, seznámili zakladatelé islamofobní strany prostřednictvím placené reklamy v ČTK ve středu veřejnost.

Podle Miroslava Lidinského ministerstvu vadilo, že zakladatelé nové politické strany chtějí také, stejně jako původní Úsvit, aby se strana zavázala „čelit celoevropským úpadkovým trendům a nezodpovědnému přílivu nepřizpůsobivých migrantů rozvracejících Evropu“.

To jsem ale, zcela výjimečně, s ministerstvem vnitra na jedné lodi, už proto, že „boj proti úpadkovým trendům“ je společným jmenovatelem nacistických, stalinistických a nábožensko-fundamentalistických režimů. Výraz „příliv nepřizpůsobivých migrantů rozvracejících Evropu“ je pak společným argumentem krajně pravicových lidí z různých částí Evropy.

Zakladatelé nové strany se prý budou proti tomuto rozhodnutí vnitra bránit soudně. Připojit k žalobě se chce i sám Martin Konvička, známý bojovník proti islámu. Soudní řízení před Městským soudem v Praze coby soudem správním je sice jednostupňové, ale i po jeho pravomocném rozhodnutí se lze obrátit na Nejvyšší správní soud (NSS) coby soud kasační.

Lidinský a Konvička na vnitro nyní prozradili, že ministerstvo ten programový cíl bojovat „proti přílivu nepřizpůsobivých migrantů“ už dříve znalo. Čtenář promine, nemohu se těch totalitárních slov — „čelit celoevropským úpadkovým trendům a nezodpovědnému přílivu nepřizpůsobivých migrantů rozvracejících Evropu“ — nabažit, tolik mi připomínají odmítání „úpadkového umění“ a „buržoazní pavědy“ v Československu 50. let a současný „boj“ proti kulturní levici a kulturnímu marxismu.

Dne 20. ledna 2014 totiž zaregistrovalo ministerstvo vnitra stanovy politického hnutí „Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury“, které se po odchodu Tomia Okamury z tohoto hnutí (a z jeho poslaneckého klubu ve Sněmovně) přejmenovalo na „Úsvit —Národní koalice“. Vnitro tak učinilo po posouzení jeho programových tezí, které mělo zkoumat z hlediska ústavnosti a zákonů demokratického právního státu.

Podle zakladatelů nové strany vnitru prý nyní vadí spojení starých programových tezí se zamýšleným názvem Blok proti islámu. Jako kdyby vnitru až nyní docházelo, že boj proti evropským „úpadkovým trendům“ a proti „přílivu nepřizpůsobivých migrantů rozvracejících Evropu“ je míněn vážně a konkrétně, a to nejen proti islámu, ale i proti muslimským věřícím. Na soudní jednání u NSS, kde se to všechno projedná, se opravdu těším.

Boj proti islámu je boj proti muslimům

Ministerstvo ale doplácí na svou smířlivou, liberálně téměř bezbřehou politiku let minulých, kdy registrovalo i ty strany, hnutí a spolky (dříve zvané občanská sdružení), tedy organizace, které vyhlašovaly otevřeně, ve svých programech a stanovách, odpor k různým skupinám lidí, například k nepřizpůsobivým, ke komunistům, k muslimům, k anarchistům či k marxistům, a často dokonce hlásaly boj proti nim.

Tento postoj přijalo ministerstvo už v polovině 90. let, a přechod k neoliberální a konzervativní politice ho jen prohloubil. Teď máme svobodu, a můžeme přece všechno, začalo se říkat už v roce 1990. Regulace omezuje svobodu podnikání a další svobody. Méně státu, volalo se, a dnes to stále slyšíme v parlamentu i při veřejných vystoupeních politiků ODS a TOP 09.

Byla to ostatně ODS, která ministerstvo vnitra, po většinu doby v letech 1990 až 2013, kdy nastoupila Sobotkova vláda, ministerstvo vnitra ovládala. Největší odklon od zásad demokratického právního státu zaznamenal tento resort za Jana Kubice, který členem ODS ani nebyl. Je to halt v lidech, říkal jsem si tehdy napůl žertem. Je to v lidech, říkám si ironicky i dnes, kdy v čele resortu stojí protiuprchlický Milan Chovanec.

Lze jen litovat, že se nyní o významném kroku ministerstva vnitra odmítnout název „Úsvit s Blokem proti islámu“ dovídá veřejnost až od Miroslava Lidinského. Kdo by ale nevítal záměr tohoto muže napadnout rozhodnutí vnitra u soudu? Připusťme, že zákon, což je chyba, ministerstvu samočinné zveřejňování tohoto kroku neukládá (ale ani mu nazakazuje).

Až se ministerstvo rozhodne zveřejnit své stanovisko k zakládání Úsvitu s Blokem proti islámu a lidé nebudou odkázáni jen na pravdomluvnost a přesnost Miroslava Lidinského, dovíme se snad také, zda v dosavadním správním řízení, jež je dvoustupňové, rozhodl v druhém stupni už i ministr vnitra.

Ten tak podle zákona činí na návrh rozkladové komise (jen na její návrh, který přijme, nebo odmítne). Členy komise ovšem sám jmenuje. Veřejnost má ale jistě právo posuzovat složení oné komise, třeba to, zda jsou mezi nimi také ministrovi spolužáci, tedy bakaláři obojího práva (karlovarského a plzeňského), nebo zda je komise složena vyváženě z hlediska „boje“ proti „lex“ a „pex“ (levicoví extremisté a pravicoví extremisté).

Jsem žid, ale polského původu!

Při posledním sčítání lidu jsem stejně jako 2,74 milionu dalších občanů České republiky odmítl uvést, jaké že jsem vlastně národnosti. Zato k vyznání víry jsem uvedl, že jsem muslim šíitského směru. Inspiroval jsem se Jackem Kuroněm, který rád říkával, že je „Żydem, ale polskiego pochodzenia“ (židem, ale polského původu).

V Polsku je stále dost silný antisemitismus, a lidé tam proto věděli, že Jacek Kuroń židem nebyl, že byl jen takzvaným bílým židem, jak katoličtí fundamentalisté z Práva a spravedlnosti tam přezdívají „zrádné“ židomilce. To jen Jacek Kuroń, socialista a levicový liberál, tak přispíval k vytváření společné Evropy, a přes odpor konzervativců do ní zatahoval Polsko.

I proto mne ve věci registrace Úsvitu s Blokem proti islámu bude nejvíce zajímat rozhodnutí kasačního NSS o cílech strany a hnutí (ale také spolku) směřujících „k popírání rovných práv a svobod občanů vyznávajících islám“. A mohlo by se týkat i neobčanů (včetně uprchlíků), pokud by ho tedy u NSS psali lidé, kteří nepohrdají zásadami demokratického právního státu.

Doufám jen, že zakladatelé nové strany ve svém úsilí neochabnou, obrátí se na soud a pak na NSS.