V rychlém sledu se vrší témata a očekává se, že k nim člověk zaujme stanovisko. Je tu norská kauza a s ní otázka, kdy hájím právo dítěte na bezpečí a rozvoj osobnosti v krajním případě i proti rodičům a kdy si zaslouží ochranu rodina vůči chladně neosobnímu úřadu.

Je tu spor Zeman — Peroutka, v němž si hlava státu (a podle soudního rozhodnutí ne jako občan Zeman, ale právě v prezidentské roli) vymyslela neexistující článek, ale ukazuje se, že Peroutka nebyl takovým zářícím příkladem prozíravosti a statečnosti, jak by chtěla vykreslit peroutkovská strana ve sporu se stranou zemanovskou.

Je tu případ monstrprocesu s Naďou Savčenkovou, která by za normálních okolností byla zajata a po usmíření ze zajetí propuštěna, jenže v případě nevyhlášené války je souzena jako pachatelka nejhorších zločinů. Chtělo by se postavit na její obranu, avšak role pilotky bojového letadla je jistě jiná než pozice, dejme tomu, běloruských disidentů nebo ruských Pussy Riot, kde by člověk s podporou neváhal.

Proběhly slovenské parlamentní volby silněji ovlivňující sousední zemi s jednokomorovou Slovenskou národní radou než naše volby do sněmovny vyvažované jindy a jinak voleným senátem. Všichni čekají, že budu opakovat mantry znějící na všech elektromagnetických frekvencích od pozdní noci ze soboty na neděli: Slabý zisk vládního Smeru a vysoký počet stran v parlamentu ukazují, že sestavit jakoukoli funkční vládu bude velmi obtížné. Odhady výsledků znamenají porážku premiéra Roberta Fica.

Prostý pohled na výsledky ukazuje, že Směr získal 28 procent hlasů, což je výrazně víc, než v posledních volbách zdejší sociální demokracie, která vede vládní koalici. Do SNR se zřejmě dostalo osm politických subjektů, přičemž v české sněmovně Parlamentu České republiky jich je sedm a žádnou skutečnou krizi vládnutí to nevyvolává, dokonce ani v konkurenčních vztazích vládních stran před volbami do krajských samospráv.