Zajímalo by mě, je-li někdo schopen na to odpovědět, zda Barnevern někdy odebral dítě muslimům, kteří v Norsku jistě také žijí. Pokud ne, znamená to, že muslimští rodiče jsou o hodně lepší než jiní, tedy méně problematičtí?

Výborně jsme informováni - a nejen z internetu - o znalostech demokracie zdejších jedinců a seskupení, kteří vedou lítý boj za záchranu českých dětí ze spárů administrativy nepochopitelné skandinávské demokracie.
Dobře víme kolik z bojujících zároveň usiluje o zbrojní pas, o trest smrti, o.........., nemluvě o vysněném rozpadu Evropy na hystericky nacionalistické provinční státy bez daní, a konečně ovládané jedním z těch nejlepších neoliberálně svobodných podnikatelů.
Péče norského občana o demokratický režim je nám ale po pravdě cizí a náročná. Občas se s Nory setkávám a mám potíže sdílet zákoutí jejich pojetí demokracie, odkud se jinakost jejich zodpovědnost bere.
A to nejen když narazím na mou neznalost historie jejich demokratické tradice, nebo když padne otázka - a to i mimo přítomnost pacholátek - zda otevřít druhou láhev vína ......................bych dodal.

obsahuje mimo věcných pohledů také poukaz na - velmi mírně řečeno - zamlženost informací, jež česká médi nejen v kauze norské "Péče o nezletilé" veřejnosti předkládají.
Mám k textu jedinou připomínku.
Větu: "Ve společnosti, která respektuje duchovní ráz člověka, je živočišnost integrována a překonána" bych pozměnila následovně: "Ve společnosti, která respektuje duchovní ráz člověka, BY MĚLA BÝT živočišnost integrována a překonána".

Podobně jako pan Štampach nemám přesné informace o celém případu, ale soudím, že norská demokracie je důvěryhodnější než Jitka Chalánková s Milošem Zemanem, kteří se z těchto případů rozhodli vyzískat co nejvíce politických bodů, ať to stojí, co to stojí, takže polopravdy a emotivní nepodložené výkřiky ohledně uvedených případů se vyskytují v každých druhých Událostech.

Živočišnost je v křesťanském pojetí světa vyhrazena pouze říši zvířat. A z té BY SE člověk MOHL na základě svobodného rozhodnutí vymanit přijetím víry.
Tudíž jedinci ovlivňovány živočišnými pudy se nachází mimo křesťanský duchovním okruh, ve kterém je již živočišnost integrována a překonána ............ což si vymiňuje úpravu kondicionálu paní Šprynarové.

Názor na to, zda dítě bylo z rodiny odebráno oprávněně či neoprávněně si přece nemůžeme tvořit na základě poměřování důvěryhodnosti Jitky Chalánkové a Miloše Zemana na jedné straně a norské demokracie na straně druhé!

To je od Vás výzva k stádnímu chování a k rezignaci na vlastní úsudek.

"Jedna účastnice nesla, soudě podle snímků v médiích, nápis Děti patří rodičům, ne státu. (...) Stát podle ní a stejně smýšlejících prostě (...) nemá co zasahovat do byznysu a nemá právo hájit zákazníky před podvody výrobců a prodavačů, nemá se plést do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a vyrovnávat jejich nerovné šance na úspěch, (...).
(...) Demokracie jako samospráva občanů je podle této politické koncepce utopií."

Takže ta demonstrantka tím nápisem "Děti patří rodičům, ne státu" vlastně napadala demokracii!!!

Proboha, pane Štampachu! Oprávněnost či neoprávněnost odebrání dítěte z rodiny nijak nesouvisí s důvěryhodností českých konzervativních nacionalistů!

a teolog přikládá slovu "patřit" (někomu) pouze vulgárně ekonomický význam.

které usilují o jeho pevnost třeba tím, že napomáhají dětem ze spárů brutálních rodičů.
Na světě jsou také společnosti jiného režimu, které usilují o pevnost jinakosti svého režimu.
V každém případě pane Nusharte, by norské dítě fackované v České republice zůstalo bez povšimnutí v náručí svého milujícího a fackujícího rodiče, obklopeno všeobecným nezájmem o základní předpoklady péče o demokratický režim.

Domnívám se, pane Petrásku, že bych měl mít možnost vyslovit nějaký názor či dokonce nesouhlas s někým, aniž bych byl ihned zaškatulkován do jedné ze dvou krabiček.

Srovnání české a norské demokracie, srovnání situace kolem odebírání dětí rodičům v Česku a v Norsku, srovnání situace týraných dětí v Česku a v Norsku, to jsou všechno zcela legitimní témata k diskusi a je záslužné o tom psát. Jakmile se však tato témata (z jakéhosi podivného důvodu) spojí s konkrétními případy, nebo lépe: jakmile se uvedou do PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI s těmito konkrétními případy odebraných dětí, stane se z toho vysoce toxická a třaskavá směs.

Myšlenkový postup pak vypadá takto:
V Norsku je, narozdíl od Česka, příkladná demokracie. Čeští konzervativní nacionalisté, Miloš Zeman, Jitka Chalánková a vůbec všichni ti zakuklení i zjevní fašisté, škůdci demokracie a xenofobové jsou špatní lidé. Barnevern PROTO musí mít pravdu a všichni ti, kteří o tom pochybují, jsou škůdci demokracie a špatní lidé.

Zmíněný myšlenkový postup je podle mě selháním základní logiky a novinářské práce. Pokud už bychom měli poměřovat něčí důvěryhodnost, pak by to přece měli být rodiče těch dětí a úředníci Barnevernu, nikoliv čeští konzervativní nacionalisté a norská demokracie.

Výrok "Jsem v tomto případu nestranný, ALE ... (důvěřuji norským úřadům více než českým konzervativním nacionalistům)" je pak ze stejné kategorie, jako výrok "Nejsem rasista, ALE ..." Deklarovaná nestrannost je prostě ihned vzápětí popřena a navíc se zakládá na pro ten samotný případ zcela irelevantních skutečnostech.

Pokud bychom například odhlédli od skutečnosti, že Leopold Hilsner nebyl současníkem Miloše Zemana, ale T.G. Masaryka, a představili bychom si, že prezident Zeman a Jitka Chalánková se nyní postaví na stranu Hilsnerovy obhajoby, pak bychom výše zmíněným myšlenkovým postupem nutně museli dojít k tomu, že Hilsner Anežku Hrůzovou zavraždil, a vydali bychom ho trestu smrti.

Podobně se, bohužel, tyto odebrané děti a jejich rodiče, AŤ BYLO ODEBRÁNÍ TĚCH DĚTÍ OPRÁVNĚNÉ ČI NIKOLIV (K TOMU SE NEVYJADŘUJI !!!!!), stávají rukojmími českých "demokratů" (a samozřejmě i té druhé strany, pokud případ obě strany zneužívají jen pro své zájmy) v jejich potřebě bojovat proti všem "špatným" i špatným lidem. Ty případy je nutné pokud možno objektivně prošetřit nezávislou a důvěryhodnou autoritou a rozhodnout s ohledem na prospěch dětí a s přihlédnutím k precedentnímu významu pro další možné případy v budoucnu.

O tom, co je v tom kterém konkrétním případě prospěšné pro konkrétní dítě, moc neuvažujeme. Obecně se ale dá říci, že pokud je ohrožen život dítěte nebo jeho zdravý fyzický a duševní vývoj, pak je samozřejmě namístě jeho odebrání z rodiny, pokud však dítě občas dostane SYMBOLICKY přes zadek, není to ohrožení jeho života a zdraví ani zásadní ohrožení jeho zdravého duševního vývoje.
O smysluplnosti těchto výchovných praktik lze vést diskusi, jasné je však to, že odebrání dítěte z rodiny Z TĚCHTO DŮVODŮ je pro dítě daleko zásadnější celoživotní trauma, než ono SYMBOLICKÉ plácnutí. Pokud tedy nějaký stát posvěcuje odebírání dětí Z TĚCHTO A PODOBNÝCH DŮVODŮ (a tedy nikoliv pro skutečné týrání) , chrání tím hlavně dodržování zásad, které si sám stanovil, nechrání tím ale zájem dětí. Je tedy jasné, že případy odebíraných dětí jsou vždy tragédií. Buď proto, že děti jsou opravdu v rodině týrány, nebo naopak proto, že jsou odtrženy od rodičů neodůvodněně.

Takže, jak by dopadlo norské dítě, fackované (myšleno týrané) v České republice, to prostě, pane Petrásku, nemohu předpovědět. Nejsem jasnovidec.

která směřuje k vytváření občanské většiny, způsobilé řešení konfliktů na zásadě schopnosti vnímání protichůdných zájmů a schopnosti ústupků.
Tedy nikoliv afektivním způsobem, což zpochybňuje ba vylučuje i ono "symbolické milé plácnutí" a "už jsem řek".
Pacholátka vychovávaná bez fyzických trestů jsou navíc náchylnější odmítání fyzického násilí, jakož i preference a ochrany společnosti, ve které je násilí výhradou veřejné moci .............bych dodal k mé shůry naznačené představě o vhodné socializaci pacholátek do demokratického režimu.
Rozdílnost lze pozorovat jak mezi rodinami tak i kulturními okruhy, a lze i předvídat stabilitu demorežimu.......bych k dodanému dodal.