Kebab chce každý
Lukáš SenftPřed cizorodým pokrmem varují Václav Klaus, Andrej Babiš i některá média. Kebab totiž narušuje naše zkostnatělé představy o národní identitě.
Češi zažili nacistickou okupaci i nájezd tanků Varšavské smlouvy. Nikdo ale nečekal, že v novém tisíciletí dorazí tak rafinovaný nepřítel. Zvěstovatel armagedonu, posel apokalypsy a maso na kovové špejli — döner kebab. Politici i média vyběhli na stráž. Radí, pátrají, informují. A hlavně varují.
Václav Klaus vyrazil na výlet do Německa, ekonomicky properujícího, ale kulturně prý na pokraji zhroucení: „Jsou tam samé libanonské, arabské, asijské restaurace, samý kebab, naprosto nesourodé prostředí. Pocit beznaděje — pro každého, kdo není fanatickým stoupencem multikulturalismu — je naprostý.“
Andrej Babiš si sice pořád není jistý, který čáp mu nadělil hnízdo, ale moc dobře ví, že auru zloděje a vyžírky musí přehodit na někoho jiného. „Syřani určitě nejsou lidi, kteří jsou typickými zaměstnanci. Jsou to živnostníci, každý chce mít kebab.“ Kdyby byl Babiš opravdu tak schopný podnikatel, zařadil by do nabídky Kosteleckých uzenin něco jako KeBabiš a vesele by vydělával dál.
Místo toho i jím samotným vlastněné Lidové noviny naservírovaly obskurní sérii článků, které upozorňují na podivnou entitu zvanou kebab: „Orientální útok: Řecký gyros, turecký kebab a shawarma“, „Italské město zakázalo ‚páchnoucí kebaby‘“, „Bistro Istanbul Kebab: Nic pro snoby“ a další výhružné kulinářsko-civilizační apely.
Hrnčíři národa
Co se skrývá za tím hodiny grilovaným masem, které dokáže roztřást strachy celý národ? Jeho největším tajemstvím je fakt, že žádné tajemství nemá. Je to jen kus žvance, prázdno, okolo kterého je vytvářen hrůzostrašný val pověr a strašáků. Klaus, Babiš i Lidové noviny pracují jako hrnčíři — kolem vzduchoprázdna postupně formují stěny národovecké nádoby. K jejich vyztužení se ostatně hodí kdeco: invaze muslimů, parazitující Romové nebo cizácká jídla vytlačující trdelníky a vepřové.
Vždyť co je to vlastně ten národ? Kdy přesně vznikl, kdo do něj patří a kde jsou jeho hranice? Nevíme. Koho to tedy kebab ohrožuje? Těžko říct. Na definici národa se zkrátka nikdo neshodne. Nádoba národa je křehká a uvnitř zeje nicota. Její podoba není nikdy určená, neustále se mění pod vlivem politických bojů. Jednou je vymalována masarykovským mýtem, jindy fašistickou propagandou. Zrovna dnes vypadá jako konvička, do níž xenofobní podvodníci loví tonoucí dušičky.
A právě fantom kebabu způsobuje praskliny na blyštivé glazuře národa. Je totiž tak nějak divně neuspořádaný, jednotlivé receptury se liší, kuchaři se oblékají, jak chtějí — každý stánek je prostě trochu jiný. To McDonald's je jiné kafe. Menu je stejné v Českých Budějovicích i v Hong Kongu, zaměstnanci nosí stejnokroje, nikdy nezapomenou na okurku. Všechno je oddělené do šuplíčků a rozřazené. Dokonce i tác se zbytky dojedeného jídla si strávník po sobě musí odnést na speciální odkládací pult. V McDonaldu vládne řád.
Je pak úplně jedno, že vás zdejší jídlo jednoho krásného dne zabije. Video blogger Tito4re nedávno zveřejnil záběry, v nichž na Big Mac lije roztavenou měď. S hamburgrem se téměř nic nestane, maso vypadá prakticky stejně jako před politím rozžhavenou hmotou. O suroviny totiž nejde. McDonald's je především uklidňující a čisté útočiště v rozvráceném vesmíru.
Už archaické kmeny uspořádávaly svůj vesmír, „rozklízeli“ svět do bezpečně rozpoznatelných kategorií a vytvářely tak řád. Co do nich nepasovalo, co existovalo na pomezí tříd, to bylo mnohdy nečisté. A co je nečisté, to je nebezpečné. Proto židé nesmí jíst například úhoře: žijí sice ve vodě, ale nemají šupiny. Je to divný hybrid, který narušuje řád.
A i když si v Evropě samozřejmě lebedíme na evolučním vrcholu lidstva, i my jsme si uchovali archaické přemýšlení a uklízení světa. Bojíme se uprchlíků - neznáme jejich kulturu, zvyky, jídlo, o jejich zemích jsme téměř ani neslyšeli. Nevíme, jak je zařadit. Jsou mimo naše kategorie, a tedy nečistí. Stačí si vzpomenout na Klausova slova o „naprosto nesourodém prostředí“ a na bezpočet zpráv o tom, jak jsou uprchlíci špinaví, dělají bordel, nechávají po sobě deky a lahve a vůbec neumí uklízet.
Kebab je tak opravdu narušitel. Symbolizuje totiž vpád jiného řádu, odlišného pohledu na svět. Zkostnatělý a dokonale vysmýčený kmen zvaný Češi si takové provětrání národoveckého nádobíčka skutečně zaslouží. Se svým kultem ostnatých drátů a pohraničních zdí totiž podobné vykolejení akutně potřebují. Kebab do každé rodiny, prosím!