Kdyby Petr Bittner nevytáhl z novin Václava Klause a jeho postřehy z předvolebního Německa, o svém předvolebním pobytu v západoněmeckých městech bych nepsala. Připadalo by mi to banální, zdálo by se mi, že to přece každý zná. Postřehy Václava Kaluse však situaci mění.

Na úvod kopíruji z kolegova článku Klausovu citaci:

„Odpolední procházka tímto městem,“ vrací se Václav Klaus z rozpačité návštěvy jedné z nejvyspělejších zemí planety, „velmi nevýrazným — samé pěší zóny, ale bez ve válce zničeného historického centra, velmi prázdná poválečná architektura — byla v mnohem poučná. Je to město emigrantů, ale už těch minulých. Jsou tam samé libanonské, arabské, asijské restaurace a kavárny, samý kebab, naprosto nesourodé prostředí. Pocit beznaděje — pro každého, kdo není fanatickým stoupencem multikulturalismu — je naprostý.“

Kolín nad prodejnou

Kolín nad Rýnem, kde jsem se zrovna o německém volebním víkendu ocitla, je takovým ne zrovna krásným německým městem. Přitom je to jedno z nejstarších, svým původem sahá do římských dob a v římsko-germánském muzeu se o tom člověk mnoho dozví.