Václav jako národní a státní symbol?
Ivan ŠtampachOsmadvacáté září slavíme i dnes jako Den české státnosti. Obraz svatého Václava je však především obrazem legendy. Jakou legendu dnes v českých zemích skutečně potřebujeme?
Římská církev na území České republiky dnes slaví hlavního patrona českého národa, knížete Václava z přemyslovského rodu. Česká republika sedm let po svém osamostatnění přijala tuto církevní slavnost jako Den české státnosti.
V encyklopedických heslech, která by měla shrnovat společně respektované poznatky, se můžeme dočíst něco na tento způsob: Ohledně jeho života chybí spolehlivé dobové prameny. Představy o jeho životě vyjadřují legendy. Výzkum ostatků Přemyslovců nepotvrzuje legendu. Obraz knížete Václava je vždy interpretací legendární látky.
U příležitosti svatořečení problematické protireformační postavy počátku 17. století Jana Sarkandra roku 1995 se vyslovil Martin C. Putna v tomto smyslu: Je nepochybné, že Jan Sarkander žil, ale není jasné, že byl světec. O Ivanu poustevníkovi je zřejmé, že je světec, není však jisté, že žil. Tento bonmot lze aplikovat i na Václava, třebaže ne na jeho existenci, ale jistě na podrobnosti jeho života.
Pak ovšem záleží na tom, jakého Václava činí církev svatým vzorem života pro jednotlivce a pro národ. Jedná se rovněž o to, jakou z postav a jaký z příběhů, které se nabízejí, učinil parlament symbolem české státnosti.
Když jde o nositele státního mýtu, dovoluji si navrhnout třeba Karla Staršího ze Žerotína.
Urputná snaha o společenský vliv doprovázená přemrštěnou touhou a nároky končívá autodiskvalifikací.
Tedy mezi námi a jinými suverénními občany .... bych dodal.
Ignorace objasňování role etnik a náboženské víry v republikánském režimu, umožňuje nejen kardinální obohacování prodavačům náboženské víry, ale a hlavně znemožňuje, aby multikulturalismus byl po popravdě chápán a praktikován jako státní zájem republiky.
Současný stav dokonce vybízí katolicismus, aby v sekularizované republice zesilovat svůj společenskopolitický vliv.
Krajním dokumentem jsou rozsáhlé privátní investice do katolického školství, kdy společnost vnímá a podporuje zakládání Katolických dívčích škol, jako liberalizační proces demokratického režimu.
Vévodí anti-multikulturní smýšlení - to co republikánské společnosti považují za prohřešek proti republikánské homogenitě - , které je zneužíváno sice jen frakcemi, ale o to více mohutnými frakcemi konzervativního duchovenstva.
Jakož i jinými mocichtivými manévrujícími pomocí společenské konfuze ......bych dodal.
Uznání tradice je zásadní. Když knížata Čechů přebírala vládu z rukou věčného knížete sv. Václava, byla to forma namířená proti sebezbožštění. Byla vládci a soudci nejen z milosti Boží, ale ještě z rukou svého předchůdce. Neškodilo by Klausovi a Zemanovi, kdyby dostali moc propůjčenou od kohosi před nimi, řekněme Václava Havla.
Samozřejmě, že o sv. Václavu, Ježíši či židovském králi Davidovi víme minimum. O zmíněném Václavu Havlovi víme hodně, přesto a právě proto se stěží shodneme na jeho hodnocení.
Svátek sv. Václava zřejmě od počátku termínově vyhovoval dožínkám a není důvodu, proč by tomu dnes mělo být jinak.
Kritika uznávání významu sv. Václava a hlavně jeho kultu mi přijde toho typu, jako třeba znevažování významu biblických osobností pro Židy některými z nich. Cui bono?
Nebo se můžeme zlobit, že v českém znaku je lev. Zaprvé tu nežije a v historické době nežil. Zadruhé lev není nějaký král zvířat, požírá často mršiny, zabíjí lvíčata a vykořisťuje lvice, které loví. Tato argumentace není zajisté adekvátní. Ani tunel Blanka ve státním znaku.
Takže nás český lev a svatý kníže povedou dalším tisíciletím. Aspoň doufám.
Krvavé sváry v procesu štěpení mocenských zájmů elit katolicismu a vyvražďování svatých v křesťanských společnostech.jsou dokladem.
Ovšem i laicismus dnes a zde bohužel ignoruje možnosti, které demokracie nabízí.......bych si povzdechl nad statečným a marným bojem dobra proti zlu po křesťansku.
Jednou z podmínek, které zaručují soudržnost státu republikánů je péče o názorovou a rasovou toleranci.
Takováto péče zahrnuje i nutnost obtížného vycházení a zacházení s lidmi jiného kulturního okruhu vzdáleného principům naší státnosti.
A k tomu pane Nusharte může být v demokratickém režimu vhodné i sociální inženýrství. Tedy analytická metoda usilující o pochopení sociálních systémů a nápomoc správným společenským rozhodnutím.
Republikánství nabízí a zároveň si vynucuje možnost rozšiřování názorového- multikulturního spektra .........bych mínil.
Multikulturalismus je, myslím, soubor nějakých názorů na to, jak by společnost měla správně fungovat. Jestli společnost podle tohoto souboru názorů fungovat skutečně může, to zatím není zcela jasné, zatím jsme pouze ve stadiu experimentu. Jak funguje slušnost, to má naopak lidstvo již docela dobře ověřené. Slušnost, tolerance a respekt k odlišným názorům i rasám tedy vůbec nemusí být pouze součástí experimentálního multikulturalismu, tyto metody fungují velmi dobře i zcela samostatně.